Přejít k článku

Přejít na obsah

S čím se mladí lidé potýkají

S čím se mladí lidé potýkají

S čím se mladí lidé potýkají

DOSPÍVÁNÍ může být i za těch nejpříznivějších okolností velmi bouřlivou dobou. Během puberty útočí na mladé lidi nové pocity a emoce. Denně čelí tlakům ze strany učitelů i vrstevníků. Jsou vystaveni vytrvalému vlivu televize, filmů, hudebního průmyslu a internetu. Zpráva OSN proto popisuje dospívání jako „přechodné období, které je obvykle provázeno stresem a úzkostí“.

Velmi často ale mladí lidé neumějí stres a úzkost zvládnout konstruktivním způsobem. (Přísloví 1:4) Bez správného vedení mohou snadno sklouznout k destruktivním formám jednání. Zpráva OSN například říká: „Výzkum ukazuje, že začátek zneužívání drog často spadá do období dospívání nebo počátku dospělosti.“ Totéž lze říct o dalších formách špatného jednání, jako je například násilí nebo sexuální promiskuita.

Rodiče, kteří se domnívají, že takové věci se stávají jenom mezi „chudými“ nebo jen v některých etnických skupinách, jsou často nepříjemně překvapeni. Problémy, které dnes mladí lidé prožívají, nemají žádné ekonomické, sociální ani rasové hranice. „Pokud si ‚mladistvého delikventa‘ představujete jenom jako sedmnáctiletého příslušníka menšiny ze sociálně slabší části města, jehož chudá matka je na podpoře, pak jste naprosto vedle,“ píše Scott Walter. „Dnešní problémové dítě může být běloch, může vyrůstat v rodině, která patří ke střední nebo vyšší třídě, může mu být (o hodně) méně než 16 let a může to být stejně dobře kluk jako holka.“

Proč je ale ohroženo tolik mladých? Vždyť i mladí lidé dřívějších generací se potýkali s problémy a lákadly. To je pravda, ale nyní žijeme v době, kterou Bible popisuje jako „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1–5) Mladí lidé jsou dnes vystaveni okolnostem a tlakům, které nikdy dříve v dějinách nebyly. Podívejme se na některé z nich.

Změny v rodině

Uvažme například, k jakým změnám dochází v rodinném životě. „Více než třetina amerických dětí zažije před dosažením svých 18 let rozvod rodičů,“ uvádí časopis Journal of Instructional Psychology. Statistiky z jiných západních zemí jsou podobné. Po rozpadu manželství se děti často musí potýkat s bolestnými emocemi. „Ve srovnání s dětmi, které žijí v úplných nebo ve stabilních neúplných či nevlastních rodinách, děti, jejichž rodiče se nedávno rozvedli, mají obvykle větší problémy s prospěchem ve škole i s mezilidskými vztahy. . . . Rozvod rodičů má navíc negativní dopad na citovou stabilitu dítěte a na jeho sebeúctu.“

Rodinné prostředí ovlivnil i fakt, že stále více žen chodí do zaměstnání. Ze studie kriminality mladistvých v Japonsku vyplynulo, že v rodinách se dvěma příjmy je péče o děti problematičtější než v rodinách, kde jeden rodič zůstane doma.

Je pravda, že mnoho rodin potřebuje dva platy zkrátka proto, aby pokryly nutné výdaje. Díky tomu děti v těchto rodinách mohou mít pohodlnější život. Má to však i své stinné stránky. Miliony dětí se ze školy vracejí do prázdného bytu. Rodiče jsou po příchodu ze zaměstnání často velmi unaveni nebo jsou stále ještě pohlceni pracovními problémy. K čemu to vede? Mnozí dospívající pociťují málo rodičovského zájmu. „Netrávíme čas společně jako rodina,“ stěžuje si jeden mladík.

Mnozí pozorovatelé se domnívají, že mladým lidem to nepřinese nic dobrého. „Myslím si, že způsob výchovy, který se vyvíjel v průběhu posledních třiceti let, produkuje děti, jež jsou lhostejné vůči rodině, nekomunikativní, nezvladatelné a mají problémy s učením,“ říká dr. Robert Shaw. „Rodiče jsou zotročeni hmotařskou, ctižádostivou společností, která je nutí trávit mnoho hodin v práci a utrácet spoustu peněz, takže jim už nezbývá čas na to, aby se věnovali dětem a vytvořili si k nim pouto.“

Dalším nebezpečím pro dobrý vývoj dětí je fakt, že pracující rodiče často nemají přehled o tom, co jejich děti ve volném čase dělají. A nedostatek rodičovského dohledu zákonitě vede k problémům.

Mění se postoj k ukázňování

Na mladé lidi dnes působí také to, jak se rodiče dívají na otázku ukázňování. Doktor Ron Taffel otevřeně prohlásil, že mnoho rodičů „se zřeklo své autority“. V takovém případě mladí lidé dostanou ke svému jednání buď jen málo zásad a pokynů, nebo možná nedostanou žádné.

Zdá se, že v některých případech je to reakce rodiče na vlastní negativní zážitky z dětství. Chtějí se svými dětmi kamarádit, ne je kárat. „Byla jsem moc povolná,“ připouští jedna matka. „Moji rodiče byli velmi přísní, a já chtěla se svým dítětem jednat jinak. Udělala jsem chybu.“

Jak daleko někteří rodiče zašli? List USA Today píše: „Nový průzkum mezi skoro 600 dospívajícími v New Yorku, Texasu, na Floridě a v Kalifornii, kteří se léčili z drogové závislosti, ukázal, že 20 procent jich bralo drogy společně se svými rodiči a že v 5 procentech případů to byl právě otec nebo matka, kdo dospívajícího naučili brát drogy — obvykle marihuanu.“ Co rodiče vedlo k takovému nezodpovědnému jednání? Jedna žena přiznala: „Řekla jsem jí, že budu radši, když bude brát drogy doma, abych to mohla mít pod kontrolou.“ Jiní rodiče se zjevně domnívají, že budou-li brát drogy společně s dětmi, posílí to jejich vzájemné „pouto“.

Útok médií

Na mladé lidi také působí mocný vliv médií. Podle výzkumné pracovnice Marity Mollové jeden průzkum ukázal, že mladí lidé ve Spojených státech denně tráví v průměru čtyři hodiny a 48 minut u televize nebo počítače.

Je to jednoznačně špatné? Podle článku, který vyšel v časopise Science, „šest největších odborných společností ve Spojených státech“, včetně Americké lékařské společnosti, došlo k jednotnému závěru, že „agresivní chování některých dětí“ souvisí s násilím v médiích. „Ačkoli odborníci dospěli k jednoznačné shodě,“ píše se v časopise, „lidé obecně zřejmě vůbec nechápou, že násilí v médiích patří k faktorům, které přispívají k násilí ve společnosti.“

Uvažujme například o videoklipech. Rodiče jsou často šokováni tím, jaké naturalistické scény některé videoklipy obsahují a jak sexuálně vyzývavé jsou. Opravdu to může ovlivnit chování některých dospívajících? Podle studie, která byla provedena mezi 500 vysokoškoláky, „násilné hudební texty posilují agresivní myšlenky a pocity“. Jiná nedávná studie ukázala, že „u dospívajících, kteří tráví spoustu času sledováním sexu a násilí na . . . videoklipech ‚gangsta‘ rapové hudby, je daleko větší pravděpodobnost, že budou tímto způsobem jednat i v reálném životě“. Tato studie mezi více než 500 dívkami také ukázala, že u těch, které trávily mnoho času sledováním videozáznamů ‚gangsta‘ rapu, bylo pravděpodobnější, že zaútočí na učitele, budou zatčeny nebo budou střídat sexuální partnery.

Dospívající a počítače

Významnou roli při formování způsobu myšlení mladých lidí hrají v poslední době také počítače. „V posledních desetiletích výrazně stoupl počet osobních počítačů v rodinách,“ píše se v časopise Pediatrics. „U nás [ve Spojených státech] mají počítač dvě třetiny domácností, kde jsou školou povinné děti (ve věku 6–17 let). . . . Procento dětí ve věku od 3 do 17 let, které žijí v domácnosti s počítačem, stouplo ve Spojených státech z 55 procent v roce 1998 na 65 procent v roce 2000.“ Obliba počítačů roste i v mnoha dalších zemích.

Mladý člověk se k počítači dostane i v případě, že nemá svůj vlastní. Podle jednoho výzkumného pracovníka „používá počítač asi 90 procent mladých lidí ve věku 5 až 17 let a 59 procent z nich má přístup na internet“. Dospívající tudíž mají možnost dostat se k mimořádnému množství informací — což je dobrá věc, pokud počítač používají zodpovědně a pod dohledem dospělých. Avšak velmi mnoho rodičů svým dětem umožnilo, aby měly k tomuto médiu neomezený přístup.

Dokládá to výrok výzkumné pracovnice Marity Mollové, která se k tomu vyjadřuje v časopise Phi Delta Kappan. Píše, že podle průzkumu, který se týkal využívání internetu v roce 2001, „si 71 procent rodičů myslelo, že o tom, jak jejich dítě používá internet, vědí ‚hodně‘ nebo ‚poměrně dost‘. Když ale stejnou otázku dostaly děti, 70 procent jich řeklo, že o jejich on-line aktivitách rodiče vědí ‚velmi málo nebo nic‘.“ Podle tohoto průzkumu „30 procent 9–10letých dětí navštívilo soukromá diskusní fóra, která jsou jen pro dospělé. Čím jsou děti starší, tím je to horší, protože se k takovým aktivitám přiznalo 58 procent 11–12letých, 70 procent 13–14letých a 72 procent 15–17letých. . . . Z britského průzkumu, který se zabýval používáním internetu v domácnostech, vyplynulo, že jeden ze sedmi rodičů nemá ani zdání o tom, co si jeho dítě prohlíží na internetu.“

Jestliže mladý člověk používá internet bez jakéhokoli dozoru, snadno se dostane k pornografii. Což ale není jediné riziko. Doktor Taffel, kterého jsme již citovali, si stěžuje: „Naše děti mají přátele ve škole a v kyberprostoru — to znamená, že tráví čas s dětmi, které my často vůbec neznáme.“

Je jasné, že mladí lidé dnes prožívají tlaky a problémy, které dřívější generace neznaly. Není tedy divu, že mnoho mladých jedná zneklidňujícím způsobem. Je možné jim nějak pomoci?

[Praporek na straně 6]

„Myslím si, že způsob výchovy, který se vyvíjel v průběhu posledních třiceti let, produkuje děti, jež jsou lhostejné vůči rodině, nekomunikativní, nezvladatelné a mají problémy s učením.“ DR. ROBERT SHAW

[Obrázek na straně 6 a 7]

Rodinné prostředí ovlivnil i fakt, že stále více žen chodí do zaměstnání

[Obrázek na straně 7]

Mladí lidé, kteří nemají žádný dohled, se snadno mohou dostat do těžkostí

[Obrázek na straně 8]

Vědci dávají násilné videoklipy do souvislosti s násilným chováním

[Obrázek na straně 9]

Víte, co si vaše děti prohlížejí na internetu?