Sběr dešťové vody — Kdysi a dnes

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V INDII

PO CELÁ tisíciletí stále tatáž voda prochází přirozeným koloběhem — vypařuje se z moří i pevniny, tvoří mraky a v podobě srážek se zase vrací. Tento velmi účinný systém poskytuje více než dost vody pro každého člověka na zemi. Proč je tedy lidstvo sužováno problémy s vodou? A existují nějaká řešení? Odpovědi by nám mohlo poskytnout to, jak se s vodou zachází v Indii.

 Počet obyvatel Indie přesahuje jednu miliardu, a tak této zemi hrozí, že její vodní zdroje nebudou stačit na to, aby pokryly potřeby takového množství lidí. Odkud vlastně Indie vodu získává? Do řek daleko na severu této asijské země vtéká na jaře voda z tajícího sněhu a ledovců v Himálaji. Většina indického subkontinentu je však závislá na každoročních monzunových deštích, které promáčí suchou zem, naplní studny a jezera a zvednou hladinu mohutných řek, které Indií protékají. Indický monzun je však velmi vrtošivý. Je o něm řečeno, že je to „zoufale nepředvídatelný jev“. Předpovědět [období monzunu] není vůbec snadné, a to „navzdory veškerému pokroku v moderní technologii, od satelitů po výkonné superpočítače“.

Monzun obvykle trvá tři až čtyři měsíce. Srážky však nejsou rovnoměrně rozloženy do celého jeho období, ale většina spadne v podobě krátkých, avšak mohutných přívalových dešťů. Následkem toho se rychle naplní přehrady a je potřeba vodu vypouštět. Řeky se vylijí z břehů a zaplaví pole a domy. Rozvoj průmyslu a rozšiřování měst však vedly k rozsáhlému odlesňování, takže na mnoha místech nezůstal dostatek stromů, které by vodu zadržely ve svých kořenech, aby mohla pomalu vsáknout do země. Přívaly vody proto odplavují vrchní vrstvu půdy, čímž dochází k erozi. Odplavená půda se usazuje na dně jezer a jiných vodních nádrží, které jsou kvůli tomu čím dál mělčí, a pojmou tedy méně vody. Vlivem všech těchto faktorů je velká část drahocenné dešťové vody ztracena.

Monzunové období pak skončí. Po zbytek roku bude každý den svítit slunce, a během některých měsíců bude dokonce panovat spalující žár. Země rychle vyschne, půda na polích ztvrdne a popraská. Mohutné řeky se promění v malé potůčky protékající širokým písečným řečištěm. Zmizí vodopády. Lidé musí kopat hluboké studny, aby se dostali k vodě z podzemních rezervoárů, a hladina spodní vody klesá. Neprší, takže nastává sucho, a v důsledku toho není úroda a hyne dobytek. Vesničanům nezbývá, než se odstěhovat do měst, ale protože problémy s vodou jsou i tam, dalším přílivem obyvatel se situace ještě více komplikuje.

Bývaly však časy, kdy to bylo jinak. Ve starověku lidé po celé Indii věděli, že nejlepší je nebýt plně závislí na řekách a jezerech, které po monzunovém období vysychají. Naučili se tedy shromažďovat dešťovou vodu tam, kde spadla, používat ji pro momentální potřeby a uchovávat ji na období, kdy pršet nebude. Říká se tomu sběr dešťové vody.

Sběr dešťové vody dnes

Někdo by mohl namítnout, že díky moderní technologii a velkým přehradám, jezům a zavlažovacím kanálům, kterých je po celé Indii víc než dost, už není potřeba zabývat se dávnými systémy sběru dešťové vody. Většina těchto metod se navíc už nepoužívá, jelikož ve vesnici nebo přímo doma je možné získat vodu otočením kohoutku. Existují však důvody k obavám. Během posledních 50 let se sice vybudovala velká vodní díla, ale na pokrytí potřeb rychle rostoucí populace to přesto nestačilo. A nároky na vodu prudce stouply také kvůli tomu, že indická ekonomika, která byla dříve založena  téměř výlučně na zemědělství, se velmi rychle přeorientovala na průmysl. V důsledku toho není dost vody pro všechny.

Ochránci přírody a také státní úřady, kterým to leží na srdci, nyní dospěli k závěru, že je potřeba šetřit vodou a zapojit do toho každého jednotlivce. V domácnostech, podnicích, školách i všude jinde, kde je praktické uchovávat určité množství vody, jsou lidé povzbuzováni k tomu, aby využívali dešťovou vodu. V mnoha městech a indických svazových státech zákon dokonce vyžaduje, aby nové budovy byly vybaveny nějakým systémem pro sběr dešťové vody.

Miliony litrů vody v podobě deště spadnou na místech, kde nejsou nijak zachyceny, ale zkrátka se vypaří nebo odtečou do moře. Sběr dešťové vody je však založen na myšlence „sbírej vodu tam, kde naprší“. A lidé vodu sbírají. Dešťová voda je totiž zadarmo, na rozdíl od vody z přehrad a kanálů, za kterou musí platit, což je pro chudé obyvatele nákladným břemenem.

Příklad pro ostatní

Mnoho lidí, kterým otázka vody dělá starosti, se proto zabývá tím, jak vodou šetřit. Někteří z nich se za své úsilí dokonce dočkali mezinárodních ocenění. Například Radžendra Singh dostal v roce 2001 prestižní Magsaysayovu cenu za obecní rozvoj. Pan Singh založil nevládní organizaci a jejím prostřednictvím se ve svazovém státě Rádžasthán zasloužil o obnovení téměř vyschlé řeky Aravari. Pro stát, v němž žije téměř 8 procent indické populace, ale přitom má jen 1 procento všech indických vodních zdrojů, to byla neocenitelná pomoc v pravý čas. Během 15 let pan Singh a jeho spolupracovníci vysazovali stromy a vybudovali 3 500 džohadů neboli tradičních nádrží na zachycování vody. Pro místní venkovské obyvatele to znamenalo blahobyt. Sbírat vodu a šetřit s ní se snaží i mnoho dalších lidí, přestože jejich úsilí si všimne jen málokdo. Vědomí, že svou prací napomáhají dobré věci, jim však přináší pocit uspokojení.

Odborníci si uvědomují, že sběr dešťové vody může být pomocí i ve městech. V jedné továrně na předměstí Béngalúru v jižní Indii udělali jednoduchý a levný střešní systém pro zachycování dešťové vody. Voda, která dříve stékala na silnici a přišla vniveč, je teď odváděna do nádrže s kapacitou 42 000 litrů. V monzunovém období zde denně zachytí a odfiltrují 6 000 litrů vody, která je pak použita v místní kantýně a také na mytí nádobí. Pro tyto účely již není nutné používat vodu z vodovodního řadu.

Možná si řeknete, že je to jako kapka v moři. Zkuste si ale představit, že máte bankovní účet, na který vám vždy jednou za rok přijdou peníze. Své každodenní výdaje platíte z tohoto účtu. Vaše výdaje ale postupně rostou, vybíráte víc peněz, než vám na účet přichází, a jednoho dne účet přečerpáte. Pokud se vám však podaří na několik měsíců v roce sehnat takovou práci, že z výdělku pokryjete nejen své každodenní potřeby, máte šanci, že vám peněz na účtu zase bude přibývat. Tento princip je možné uplatnit i na šetření s vodou. Když množství, které ušetříte, vynásobíte několika miliony, jaký bude výsledek? Plné vodní zdroje, zvýšená hladina spodních vod, zaplněné podzemní rezervoáry a dostatek vody na dobu, kdy „příjem“ v podobě deště přestane přicházet. Pamatujte na to, že množství vody je omezené. Na rozdíl od bankovního účtu ji není možné přečerpat.

Trvalé řešení

Naše planeta poskytuje svým obyvatelům hojnost všeho potřebného. V průběhu staletí však lidská chamtivost a krátkozrakost způsobily, že miliony lidí dnes žijí v strašlivých podmínkách. Navzdory snahám upřímných jednotlivců není v lidských silách vyřešit všechny problémy životního prostředí. Stvořitel této planety však slíbil, že ‚zničí ty, kdo ničí zemi,‘ a že napraví narušený koloběh vody, takže „v pustině vytrysknou vody a v pouštní pláni bystřiny“. Ano, „žárem vyprahlá zemská půda bude jako rákosnatá tůň a žíznivá zemská půda jako vodní zřídla“. Dešťová voda bude skutečně požehnáním pro všechny. (Zjevení 11:18; Izajáš 35:6, 7)

 [Rámeček a obrázky na straně 21]

Obnova dávných metod sběru dešťové vody

VODA ZE STŘECH: Jednoduché a účinné. Střecha má mírný sklon, díky kterému voda může stékat do okapů a odtamtud se dešťovými svody dostává do připravených sudů. Voda se pak čistí pomocí filtrů z drátěného pletiva, písku, štěrku a dřevěného uhlí. Potom je odvedena do podzemních rezervoárů nebo nadzemních nádrží. Ty jsou pevně uzavřené, aby se do nich nedostával vzduch, sluneční paprsky nebo nečistota. Pomocí kamence se zabraňuje zakalení vody a použitím chlorového vápna se zabíjejí bakterie. Tato voda se používá na zalévání zahrad, na splachování a praní. Pokud se voda dále upraví, dá se i pít. Přebytečnou vodou je možné doplňovat studny nebo ji odvádět do země, aby se zvedla hladina podzemní vody. V městských oblastech je to běžná metoda sběru dešťové vody.

NAULA: Kamenná zeď, která přehrazuje říčku a zadržuje vodu. Stromy vysazené kolem zastiňují vodní nádrž a snižují odpařování. Léčivé rostliny vhozené do nádrže vodu čistí.

RAPAT, VSAKOVACÍ NÁDRŽ: Malá nádrž v písčité nebo kamenité půdě, která slouží k zadržování dešťové vody. Část vody se může využít a zbytek vsákne do podzemních rezervoárů, z nichž jsou zásobovány studny.

BHANDARA: Podzemní nádrž, která zachycuje vodu z pramenů. Z této nádrže se voda odvádí do zásobních nádrží a používá se ve městě.

QANAT: Svislá šachta, která v horských oblastech zachycuje dešťovou vodu a odvádí ji do podzemních kanálů. Tudy voda teče samospádem, a než se dostane do studní, kde je pak uchovávána, může urazit poměrně velkou vzdálenost.

SPOJENÉ NÁDRŽE: Pomocí okapů je voda odváděna do nádrží, odkud pak přetéká do soustavy nádrží vybudovaných níže.

[Podpisek]

S laskavým svolením: S. Vishwanath, Rainwater Club, Bangalore, India

[Podpisek obrázku na straně 19]

UN/DPI Foto Evan Schneider

[Podpisek obrázku na straně 20]

UN/DPI Foto Evan Schneider