„Stará dáma  z ulice Threadneedle“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

KOLEM její rezidence stojí mohutné zdi. Vchody hlídají strážci v růžových fracích, červených vestách a černých cylindrech. Kamery diskrétně sledují návštěvníky, kteří sem přicházejí. Kdo je „Stará dáma z ulice Threadneedle“ a proč je tak důkladně střežena?

Tato „Stará dáma“ je Bank of England neboli Anglická banka — jedna z největších finančních institucí na světě. Jak banka přišla k tak zvláštní přezdívce? Ulice Threadneedle leží v části Londýna, kde dříve sídlilo mnoho úspěšných cechů. Jméno Threadneedle, jež v překladu znamená „šicí jehla“, je pravděpodobně odvozeno z erbu cechu výrobců jehel, na němž byly vyobrazeny tři jehly. Asi sto let po založení banky o ní v parlamentu mluvil politik a dramatik Richard Sheridan. Nazval ji „starou dámou ve městě s dobrou pověstí a dlouhou historií“. Nápadu představovat banku jako starou dámu se ihned chytil karikaturista James Gillray, a tak se od té doby tomuto peněžnímu ústavu s oblibou říká Stará dáma z ulice Threadneedle.

Vznik národní banky

V 17. století bylo bankovnictví v Londýně převážně v rukou zlatníků. Toto uspořádání fungovalo docela dobře až do doby, kdy si králové z dynastie Stuartovců začali peníze půjčovat, ale nespláceli je. Přední zlatničtí bankéři zbankrotovali. Vláda však zoufale potřebovala peníze, aby mohla financovat válku s Francií.

V roce 1689, v době, kdy na trůn nastoupili Vilém III. a Marie II., se ozývaly naléhavé hlasy, aby byla založena národní banka, která by pro vládu sháněla peníze a sloužila jako její bankéř. Z různých návrhů pak parlament navzdory značnému odporu vybral návrh skotského obchodníka Williama Patersona. Občané Londýna byli požádáni, aby zapůjčili částky, jež měly nakonec dosáhnout celkové výše 1 200 000 liber. Na oplátku by vláda vyplácela věřitelům 8procentní úrok, a navíc by se stali součástí správního orgánu banky. Peníze se podařilo nashromáždit během dvou týdnů a v roce 1694 Anglická banka zahájila svůj provoz.

O čtyřicet let později se banka přestěhovala do budovy na ulici Threadneedle. Současné sídlo Anglické banky pochází z třicátých let 20. století. Je to sedmipatrová budova s rozsáhlými podzemními prostorami, kde jsou uloženy sejfy. Celý objekt zabírá plochu jednoho městského bloku o rozloze 1,2 hektaru.

Vzestupy a pády

Zákazníkům, kteří si tam ukládali své libry, šilinky a pence, banka zpočátku vydávala ručně psané účtenky na bankovním papíře. Kdokoli, kdo by účtenku předložil k proplacení, dostal celou částku vyplacenou zpět, a to ve zlatě nebo v hotovosti. Pokud by ale o vyplacení vložené částky požádali všichni klienti najednou, bance by samozřejmě hrozil bankrot. Několikrát k tomu nebylo daleko. Například v roce 1797 válka s Francií opět přivedla Británii téměř na mizinu. Investoři začali v panice vybírat své úspory, a bance došla hotovost. Místo zlata tedy musela následujících 24 let vydávat bankovky o nízké hodnotě. Právě v tom období banka získala přezdívku „Stará dáma z ulice Threadneedle“. Narychlo vyrobené bankovky byly lákadlem pro penězokazce. Tresty za výrobu padělaných bankovek však byly velmi přísné. Za tento zločin bylo oběšeno více než 300 lidí.

Banka však jen o vlásek unikla i před nebezpečím jiného druhu. V roce 1780 došlo v Londýně k násilnostem, během nichž se rozbouřený dav snažil probít do banky. Od té doby až do roku 1973 střežil banku oddíl vojáků, jejichž úkolem bylo chránit státní zlaté rezervy.

Během 19. století byla britská libra a bankovky vydané Anglickou bankou nejspolehlivější měnou na světě. První světová válka to ale všechno změnila. Británii těžce zasáhly nesmírně vysoké náklady na financování války. Mnoho klientů měnilo bankovky na zlato, takže zlaté mince brzy došly. Nahradily je bankovky o malé hodnotě. Zlaté mince zmizely z oběhu jednou provždy. V roce 1931 Británie úplně opustila měnový systém označovaný jako zlatý standard. Znamenalo to, že libra šterlinků už neodpovídala pevně stanovenému množství zlata.

Po celou dobu své existence byla banka v soukromých rukou, ale v roce 1946 přešla do správy státu.

„Stará dáma“ stále pilně pracuje

Anglická banka je centrální bankou. Slouží jako vládní bankéř, takže radí vládě v otázkách finanční politiky a také stanovuje výši úrokových sazeb, čímž udržuje měnu co nejstabilnější. Jejími dalšími zákazníky jsou komerční banky a centrální banky cizích zemí. V podzemních sejfech jsou uloženy státní zlaté rezervy. Mimo Londýn, na jiném přísně střeženém místě, banka dohlíží na tisk nových bankovek.

Londýn, který leží v prostředním ze světových časových pásem, je městem, jež nikdy nespí. V jeho životě banka hraje klíčovou roli. To, co se odehrává za jejími zdmi, ovlivňuje zbytek finančního světa. Ano, „Stará dáma z ulice Threadneedle“ pilně pracuje a přísným zrakem dohlíží na britskou státní pokladnu.

[Obrázek na straně 24]

Zakládací listina banky, 1694

[Obrázek na straně 24]

Ručně psaná pětilibrová bankovka, 1793

[Obrázek na straně 24]

Ulice Threadneedle, 1794

[Obrázek na straně 24]

Jednolibrový zlatý sovereign, 1911

[Obrázek na straně 24]

Část karikatury od Jamese Gillraye, 1797

[Obrázek na straně 25]

Desetišilinková bankovka, 1928

[Obrázek na straně 25]

Současné sídlo banky, od roku 1939