Pozorujeme svět

Psí život

„V Austrálii lidé utrácejí víc peněz pro své domácí mazlíčky, než kolik přispívají na zahraniční humanitární pomoc,“ napsal list The Sydney Morning Herald. „Záchranné vesty pro psy, diamantové šperky a osvěžovače dechu pro zvířata patří mezi zboží, za které Australané ročně utratí částku dosahující výše 2,2 miliardy dolarů.“ Jason Gram, majitel obchodu se zvířaty, sleduje, jak se během posledních let postoj lidí k domácím mazlíčkům změnil. „Psi bývali na dvoře, měli plno blech a ohryzávali kosti. Teď jsou uvnitř, sedí na prachové podušce a mají diamantový obojek.“ Pan Gram však poznamenal, že tato změna je pro obchodníky vítaná — pes je teď považován za člena rodiny a je zahrnován luxusním zbožím. Výše citovaný list uvádí, že ačkoli se s některými zvířaty „zachází tak, jako by měla lidské potřeby, touhy a estetická měřítka, . . . neexistuje žádný důkaz, že pes dá přednost hračce za 50 dolarů před hračkou za 5 dolarů. Zdá se však, že taková rozhazovačnost uspokojuje majitelovu potřebu projevovat lásku.“

 Znečištění hlukem

U lidí, kteří bydlí ve městech, je kvalita života často velmi snižována nadměrným hlukem. Podle vyjádření Světové zdravotnické organizace to může mít nepříznivý vliv na jejich zdraví, uvedl španělský list ABC. Škodlivé účinky hluku uznal i španělský Ústavní soud. V jistém soudním sporu totiž vynesl rozhodnutí v neprospěch zábavního podniku, proti kterému bylo vzneseno obvinění, že jeho provozovatel porušuje městské nařízení o znečištění hlukem. Soud uvedl, že nadměrný „hluk porušuje základní právo jednotlivce chránit svou mravní a fyzickou nedotknutelnost, své osobní a rodinné soukromí a nedotknutelnost svého domova“. Soud také prohlásil, že silné znečištění hlukem může způsobit „nedoslýchavost, poruchy spánku, neurózu, vysoký krevní tlak nebo zvýšenou agresivitu“.

Mladé oběti války

Dětský fond OSN odhaduje, že z 800 000 lidí, kteří byli ve Rwandě pobiti při rasově motivovaných masakrech, bylo 300 000 dětí, uvedl německý list Leipziger Volkszeitung. Odhaduje se, že více než 100 000 dětí ve Rwandě žije v domácnostech, kde nejsou žádní dospělí, kteří by na ně dohlíželi. „Jejich každodenní život je poznamenán extrémní chudobou,“ píše se v listu.

Zůstat duševně čilí

„Jestliže někdo umí mluvit dvěma jazyky, pomáhá mu to, aby zůstal duševně čilý, když stárne,“ uvedl list Toronto Star. Ellen Bialystoková, psycholožka z univerzity v Yorku, zkoumala kognitivní funkce 104 dospělých ve věku 30 až 59 let a 50 dospělých ve věku 60 až 88 let. Všichni měli podobné vzdělání a příjem. Polovina osob v obou skupinách uměla dva jazyky. Každý z účastníků testu měl provést jednoduchý úkol, přičemž si mohl vybrat ze dvou možností, a měřil se jeho reakční čas. „Ti, kdo ovládali dva jazyky, byli rychlejší než ti, kdo uměli jen jeden,“ psalo se v listu. Ellen Bialystoková to vysvětluje tím, že lidé ovládající dva jazyky se musí v každém okamžiku rozhodovat, v kterém jazyce budou mluvit, a jejich mozek musí vybrat ten správný. „Tato duševní gymnastika následně chrání mozek před přirozeným zpomalováním duševních procesů, k němuž s přibývajícím věkem dochází.“

„Politicky korektní“ Bible?

„Pro novou anglikánskou modlitební knížku byly radikálně přepracovány oblíbené modlitby a žalmy z Bible. Cílem toho je podnítit věřící, aby přemýšleli o takových otázkách, jako je zadluženost třetího světa a volný trh,“ uvedla tisková agentura Reuters. Tato publikace nazvaná The Pocket Prayers for Peace and Justice (Knížka modliteb za mír a spravedlnost) například v modlitbě Otčenáš nahrazuje Ježíšova slova „náš denní chléb dej nám dnes“ výrokem „dáváš nám denní chléb, když se nám daří získat zpět naše pozemky nebo dostat spravedlivější mzdu“. Podobně slova z 23. žalmu „i když půjdu roklí šeré smrti“ byla vyměněna za „i když dojde k otevřené násilné konfrontaci, nebudu se bát, Pane“. Konzervativci označili tuto novou 96stránkovou knihu za „karikaturu a tedy za rouhačství“ a také za „vulgární a urážlivou,“ napsal londýnský list The Daily Telegraph.

Potraty z ekonomických důvodů

Na rozdíl od všeobecného názoru „tvoří většinu pacientek, které v Austrálii žádají o přerušení těhotenství, vdané [ženy] ze střední vrstvy, a nikoli promiskuitní dospívající dívky,“ říká zpráva v novinách The Sydney Morning Herald. Manželé pracují na celý úvazek, jejich manželky na částečný, a tak je rozhodnutí nemít děti často motivováno ekonomickými důvody. „Mateřství má dopad jak na kariéru, tak na peníze,“ řekl Peter McDonald, profesor demografie na Australské národní univerzitě. „Příjem bezdětné ženy může být velmi vysoký, ale pokud má dítě, pak vydělává méně.“ Podle výše citovaných novin je v Austrálii umělým potratem přerušena jedna třetina těhotenství.

„Seznamte se s přáteli svého dítěte“

„U mladistvých [Američanů], kteří uvedli, že přinejmenším polovina jejich přátel byla sexuálně aktivních, byla 31krát větší pravděpodobnost, že se opijí, 5,5krát větší pravděpodobnost, že budou kouřit, a 22,5krát větší pravděpodobnost, že vyzkoušejí marihuanu,“ napsal list The New York Times. Do průzkumu, který provedlo Národní středisko proti závislosti a zneužívání návykových látek při newyorské Columbia University, bylo zahrnuto 500 rodičů a 1 000 mladistvých ve věku 12 až 17 let. Joseph A. Califano ml., předseda a prezident tohoto střediska, řekl: „Pro rodiče 12–17letých dětí je tu jasné poselství: dbejte na to, abyste věděli, jak vaše dítě jedná, když má známost, a seznamte se s přáteli svého dítěte.“ Navíc dodal: „Rodiče, kteří si u jídla s dětmi povídají o takových věcech, jako je známost a zneužívání drog, mají větší šanci, že svým dětem pomohou projít obdobím dospívání bez drog.“

Sebepoškozování mezi mladými lidmi

„Británie má nejvyšší poměr ohlášených případů sebepoškozování v Evropě,“ napsal londýnský list The Times. Každý rok v Británii na úrazových odděleních ošetří 150 000 případů, kdy lidé sami sobě záměrně ublížili, například se pořezali. Většinu pacientů přitom tvoří mladí lidé. „Dívky, které si ublížily, co do počtu převyšují chlapce v poměru sedm ku jedné, ale od osmdesátých let 20. století se poměr chlapců zdvojnásobil,“ uvádí The Times. Mladí lidé si, zdá se, ubližují proto, že „se tím snaží vyrovnat s citovou bolestí nebo s citovým nezájmem“. Podle Andrewa McCullocha z Nadace pro duševní zdraví tyto údaje „mohou být důkazem toho, že přibývá problémů, kterým mladí lidé musí čelit, nebo že klesá jejich schopnost se s takovými problémy vyrovnat“.