Práce na zahradě — Prospěšný koníček

PRACUJETE rádi na zahradě? Tento koníček vám může přinášet více než jen radost. Odborníci totiž zjistili, že „práce na zahradě je zdraví prospěšná, protože snižuje stres a krevní tlak, a dokonce prodlužuje život,“ uvedl londýnský list The Independent.

„Po rušném dni plném stresu je velkou úlevou přijít domů a v klidu pracovat na zahradě,“ napsala Gay Searchová. Je to nejen odměňující a zajímavé, ale může to být i lepší než chodit do posilovny. Jak to? Gay Searchová říká, že „činnosti, jako je rytí a hrabání, jsou dobrým stejnoměrným cvičením, při kterém se spálí více kalorií než jízdou na kole“.

Práce na zahradě je prospěšná zejména pro letité. Čekání na nový výhonek nebo poupě jim pomáhá těšit se na budoucnost. Navíc, „zahrada je lékem proti bolesti a frustraci“, které doprovázejí stáří, říká dr. Brigid Boardmanová z Královské zahradnické společnosti. Letití lidé mají často pocit marnosti, protože jsou čím dál víc závislí na druhých. Doktorka Boardmanová však vysvětluje, že „naše potřeba mít věci pod kontrolou je uspokojena tím, že rozhodujeme o tom, co budeme pěstovat, kam rostliny na zahradě zasadíme a jak o zahradu pečujeme. A tak je znovu naplněna potřeba o něco se starat.“

Ti, kdo trpí duševními problémy, se často cítí lépe, když pracovali v pěkném, pokojném prostředí. Pěstování květin nebo plodin pro druhé může takovým lidem navíc pomoci, aby znovu získali sebedůvěru a sebeúctu.

Zeleň však prospívá nejen těm, kdo na zahradě pracují. Profesor Roger Ulrich z Texaské univerzity nějakou dobu sledoval skupinu lidí, kteří byli v rámci výzkumného projektu vystaveni stresu. Zjistil, že ti, kdo pak trávili čas v zeleni obklopeni stromy, se ve srovnání s těmi, kdo v takovém prostředí nebyli, zotavili rychleji — měřeno podle srdečního tepu a krevního tlaku. Při jiném podobném testu se zjistilo, že pacientům, kteří byli v nemocnici po operačním zákroku, se dařilo lépe, když z oken svého pokoje mohli vidět stromy. Ve srovnání s jinými pacienty se „rychleji zotavili, dříve byli propuštěni domů, potřebovali méně léků proti bolesti a méně si stěžovali“.