První máj — Co znamená pro vás?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

Co se vám vybaví pod pojmem První máj? Průvody a demonstrace? Tanec kolem májky? Nebo jen den volna?

NÁZOR na První máj se může podstatně lišit podle toho, ve které zemi žijete. Všechny prvomájové zvyky však mají něco společného. Krátce se nyní podívejme na kořeny tohoto svátku. Pomůže nám to, abychom lépe porozuměli zvykům, které s jeho oslavami souvisejí.

Původ Prvního máje

Den, který je podle našeho kalendáře prvním dnem měsíce května, spadal ve starém Římě do období, kdy se slavil svátek na počest Flory, bohyně jara a květin. Říkalo se mu Floralia a byl to čas zpěvu, tance a květinových průvodů. Svátek měly v oblibě zejména římské prostitutky, protože Floru považovaly za svou patronku.

Když Římané dobyli další země, přinesli tam s sebou i své zvyky. Zjistili však, že na územích obývaných Kelty se již první den měsíce května slavil. Byl to svátek označovaný jako Beltane. Večer předešlého dne, což byl pro Kelty začátek nového dne, byly uhašeny všechny ohně. Když ráno vyšlo slunce, lidé zapalovali vatry na vrcholcích kopců nebo pod posvátnými stromy a tím vítali příchod léta a obnovu života. Dobytek vyháněli na pastvu a vzývali bohy, aby jejich hospodářská zvířata chránili. Netrvalo dlouho a Floralia i Beltane splynuly ve svátek Prvního máje.

V německy mluvících zemích a ve Skandinávii byl obdobou Beltane svátek Walpurgis. Slavnosti začínaly o Valpuržině noci. Zapalovaly se vatry, aby se tak odehnaly čarodějnice a zlí duchové. V jiných evropských zemích lidé vytvořili své vlastní obdoby prvomájových zvyků, které se často zachovávají až dodnes.

Církve křesťanstva měly na takové pohanské oslavy pramalý vliv. „První máj neboli Beltane byl nejuvolněnějším dnem roku. Byl to jediný svátek, který křesťanská církev ani jiné autority nikdy nedokázaly dostat pod svou kontrolu,“ uvádí anglický list The Guardian.

Prvomájové zvyky

Ve středověku se První máj stal v Anglii nejoblíbenějším svátkem a přibyly k němu nové obyčeje. Muži i ženy trávili prvomájovou noc v lesích, sbírali květiny a kvetoucí ratolesti stromů, aby při východu  slunce ‚přivítali máj‘. * Puritán Philip Stubbes ve svém traktátu The Anatomy of Abuses (Rozbor zlořádů) napsal, že význačným rysem oslav byla nemravnost. Lidé vztyčovali uprostřed vesnice májku, kolem které se celý den tančilo a hrály se různé hry. Stubbes označil májku za „páchnoucí Modlu“. Lidé volili májovou královnu a často také májového krále, kteří měli na slavnost dohlížet. Májky a májové královny byly běžné i v jiných částech Evropy.

Jaký byl význam prvomájových zvyků? Encyclopædia Britannica vysvětluje: „Původně měly takové rituály zajistit dobrou úrodu a také plodnost dobytka i lidí. Ve většině případů se však tento význam postupně vytratil a tyto zvyky přežívají pouze v podobě oblíbených slavností.“

Úpadek a návrat

Protestantští reformátoři považovali tento svátek za pohanský, a tak se jej snažili vymýtit. V kalvínském Skotsku zakázali oslavy Prvního máje v roce 1555. V roce 1644 anglický parlament vedený puritány májky zakázal. Když v době republiky byla Anglie bez krále, snahy zabránit prvomájovým „prostopášnostem“ pokračovaly. Avšak v roce 1660, kdy byla obnovena monarchie, byl zrušen i zákaz májek.

Slavnosti související s májkami se během 18. století a počátku 19. století postupně vytrácely. V nedávné době však znovu začaly ožívat, ale tentokrát v morálně umírněnější podobě. Mnohé z prvomájových zvyků, které jsou považovány za tradiční, jako například děti tančící s barevnými stužkami kolem májky, pocházejí právě z této relativně nedávné doby. Znalci folklóru, kteří se zabývají dávnou minulostí Prvního máje, však zjišťují, že tento svátek má mnoho pohanských kořenů.

Evropští imigranti přivezli tradiční prvomájové zvyky do svých nových domovů a někteří z jejich potomků je zachovávají dodnes. V mnoha zemích však lidé považují První máj pouze za den pracovního volna.

První máj se stává svátkem práce

Průvody a demonstrace, které doprovázejí novodobé oslavy Prvního máje, začaly v Severní Americe. Proč právě tam? Průmyslová revoluce vedla k tomu, že se v továrnách objevily nové stroje, které mohly být v provozu 24 hodin denně. Majitelé továren tak od svých zaměstnanců často očekávali, že budou pracovat 16 hodin každý den kromě neděle. Odborové federace ve Spojených státech  a Kanadě se snažily životní podmínky zaměstnanců zlepšit, a proto požadovaly, aby od 1. května 1886 byla osmihodinová pracovní doba. Zaměstnavatelé to většinou odmítli, a tak 1. května vstoupily tisíce dělníků do stávky.

Při nepokojích na Haymarketu v Chicagu ve státě Illinois získalo dělnické hnutí ve Spojených státech první mučedníky. * Dělníci v Anglii, Francii, Holandsku, Itálii, Rusku a Španělsku se vydali do ulic, aby vyjádřili podporu svým americkým kolegům. V roce 1889 se v Paříži konal mezinárodní sjezd socialistických stran, kde byl 1. květen 1890 vyhlášen dnem mezinárodních demonstrací za osmihodinovou pracovní dobu. Od té doby se První květen stal dnem, kdy dělníci vyjadřovali své požadavky na zlepšení pracovních podmínek.

V zemích Sovětského svazu k oslavám Prvního máje tradičně patřily vojenské přehlídky a ukázky výdobytků techniky. První květen je dnes v mnoha zemích označován jako Svátek práce nebo Mezinárodní den pracujících. Ve Spojených státech a Kanadě však Svátek práce připadá na první pondělí v září.

Dávné a novodobé souvislosti

První máj byl vždy svátkem lidu. Pracující si v ten den brali volno, ať už s tím jejich zaměstnavatelé souhlasili, či nikoli. Role ve společnosti se obrátily. Král a královna byli v ten den vybíráni z prostého lidu, a vládnoucí třída se často stávala terčem posměchu. První máj tak mohl být snadno dán do souvislosti s dělnickým hnutím a ve 20. století již měl pevné místo v socialistickém kalendáři.

Podobně jako v případě starověkých prvomájových slavností, i Mezinárodní den pracujících se stal příležitostí pro průvody ulicemi. V nedávných letech však byly oslavy tohoto svátku obvykle poznamenány násilím. Například v roce 2000 se prvomájové oslavy po celém světě staly příležitostí k demonstracím proti globálnímu kapitalismu. Protesty byly doprovázeny rvačkami, zraněními a ničením majetku.

Touha po změně bude uskutečněna

Je však realistické věřit, že lidé uskuteční globální změny, které přinesou užitek každému, kdo má dobré srdce? Něco takového nemůžeme očekávat. V průběhu dějin se totiž opakovaně prokázala pravdivost přísloví zapsaného v Bibli: „Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23)

Pokojné podmínky na zemi může nastolit pouze moc, která je lidem nadřazená. Zdrojem této moci je Stvořitel země, Jehova Bůh. Jeho Slovo, Bible, o něm říká, že ‚otevírá svou ruku a uspokojuje touhu všeho živého‘. (Žalm 145:16) Povzbuzujeme vás, abyste Boží nádherné sliby hlouběji prozkoumali.

V souladu se vzorovou modlitbou, kterou Boží Syn, Ježíš Kristus, učil své následovníky, přijde Boží Království a na zemi se bude dít Boží vůle. V Bibli je slib, že Bohem ustanovený Vládce, Ježíš Kristus, „osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vyplatí jejich duši.“ (Žalm 72:12–14)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 12]

Májka, která se v 16. století každý rok na Prvního máje vztyčovala před jedním londýnským kostelem

[Podpisek]

Z knihy Observations on Popular Antiquities

[Obrázek na straně 14]

První máj v Londýně v roce 2000. Demonstrace proti kapitalismu

[Podpisek]

© Philip Wolmuth/Panos Pictures