Na jaký film půjdete vy?

PŘEMÍRA sexu, násilí a vulgární mluvy na plátnech kin a na televizních obrazovkách se v posledních desetiletích setkává s rozporuplnými reakcemi. Někteří říkají, že určitá erotická scéna je oplzlá, jiní tvrdí, že je to umělecké ztvárnění. Někteří jsou přesvědčeni, že násilí ve filmech je přehnané a zbytečné, jiní říkají, že tam patří. Někteří zastávají názor, že dialogy protkané peprnými výrazy jsou vulgární, jiní oponují, že jsou realistické. Co jeden označuje za obscénní, druhý obhajuje svobodou projevu. Když to člověk poslouchá, může získat dojem, že je to vlastně jen hra se slovy.

To, co je možné ve filmech vidět, však není pouhým předmětem nepodstatné debaty. Je to závažná věc, a to nejen pro rodiče, ale pro každého, kdo si váží morálních hodnot. Jedna žena to s lítostí v hlase vyjádřila slovy: „Když to risknu a jdu znovu do kina, i když mi zdravý rozum říká, abych na takový film nechodila, po závěrečných titulcích si připadám hrozně. Stydím se za ty, kdo takovou špínu natočili, a stydím se i sama za sebe. Mám pocit, že to, co jsem právě viděla, ze mě odňalo kus lidskosti.“

Otázka morálních měřítek

Znepokojení nad obsahem filmů však není ničím novým. Hned v počátcích filmové éry vzplálo rozhořčení kvůli erotickým tématům a kriminálním prvkům, které se objevovaly na stříbrném plátně. Nakonec byl ve třicátých letech 20. století zaveden ve Spojených státech kodex, který přísně vymezoval to, co mohlo být ve filmech zobrazeno.

The New Encyclopædia Britannica uvádí, že tento filmový kodex „byl monumentálně omezující a zakazoval zobrazit na plátně téměř všechno, co neodpovídalo běžným zážitkům dospělého člověka. Zakazoval zobrazovat ‚vášnivé scény‘, a o cizoložství, nemanželském sexu, svádění nebo znásilnění nemohla být ani zmínka, s výjimkou případů, kdy to bylo pro děj absolutně nezbytné a kdy na konci filmu bylo takové jednání přísně potrestáno.“

Pokud jde o násilí, ve filmech bylo „zakázáno ukazovat současné zbraně a mluvit o nich, ukazovat detaily zločinů, ukazovat, jak představitelé zákona hynou rukou zločinců, naznačovat  nadměrnou brutalitu či zabíjení nebo zobrazovat vraždy a sebevraždy, s výjimkou případů, kdy to bylo nezbytné pro děj. . . . Za žádných okolností nesměl být jakýkoli zločin představován jako ospravedlnitelný.“ Stručně řečeno, kodex stanovoval, že „nebude vyroben žádný film, který by snižoval morální měřítka těch, kdo se na něj budou dívat“.

Od zákazů ke klasifikaci

V padesátých letech mnozí hollywoodští producenti tento kodex ignorovali, protože měli pocit, že jeho zásady jsou staromódní. V roce 1968 byla platnost kodexu zrušena a místo něj byla zavedena klasifikace. * Od té doby ve filmu mohou být naturalistické scény, ale film je označen příslušným symbolem, který upozorňuje na míru takových „scén pro dospělé“. Jack Valenti, který 40 let pracoval jako prezident Americké filmové asociace, uvedl, že cílem bylo „nabídnout rodičům lepší varovný systém, aby mohli rozhodnout, jaké filmy by jejich děti měly nebo neměly vidět“.

Po zavedení klasifikace se obrazně řečeno protrhly hráze. Scénáře i těch hollywoodských filmů, které patřily do středního proudu, zaplavil sex, násilí a vulgární mluva. Nově získaná volnost vyvolala vlnu, která se už nedala zastavit. Klasifikace přesto poskytla možnost, aby veřejnost byla varována. Dokáže vám ale klasifikace říci všechno, co o filmu potřebujete vědět?

Co se z klasifikace nedozvíte

Někteří lidé se domnívají, že v průběhu let se klasifikace stala povolnější. A tento názor je podporován také jednou studií, kterou provedla lékařská fakulta Harvardovy univerzity. Zjistilo se totiž, že v současných filmech označených jako vhodné pro děti ve věku kolem 13 let je více násilí a sexuálně laděných scén, než bylo ve stejně klasifikovaných filmech před pouhými deseti lety. Studie dospěla k závěru, že „filmy, které mají stejnou klasifikaci, se mohou velmi významně lišit v míře a druhu potenciálně nevhodného obsahu“ a že „klasifikace založená výlučně na věku neposkytuje dobrou informaci o zobrazeném násilí, sexu, vulgární mluvě a jiném obsahu“. *

Rodiče, kteří svým dětem bezstarostně dovolují chodit do kina, možná ani nevědí, jaké filmy jsou dnes považovány za vhodné pro mládež. Například hlavní postavu jednoho filmu, který byl ve Spojených státech takto klasifikován, jistý filmový kritik popisuje slovy: „Sedmnáctiletá nespoutaná dívka, která se s radostí denně opíjí, bere drogy, chodí na divoké večírky a provozuje agresivní sex s klukem, s nímž se právě potkala.“ Něco takového není ve filmech ničím neobvyklým. Časopis The Washington Post Magazine uvedl, že podle všeho je „běžně přijatelné“, aby ve filmech označovaných jako vhodné pro mládež, byly narážky na orální sex. Je zřejmé, že klasifikace by neměla být jediným faktorem při rozhodování o tom, zda je film vhodný. Co je tedy nutné brát ještě v úvahu?

„Nenáviďte, co je špatné“

Klasifikace filmů není náhradou za svědomí, které je školené Biblí. Křesťané se ve všech svých rozhodnutích, včetně těch, která se týkají zábavy, snaží důsledně uplatňovat vybídku ze Žalmu 97:10: „Nenáviďte, co je špatné.“ Člověk, který nenávidí, co je špatné, by pokládal za nesprávné bavit se něčím, co se Bohu oškliví.

Rodiče musí být zvláště opatrní, pokud jde o to, jaké filmy svým dětem dovolí sledovat. Bylo by naivní si jen zběžně ověřit, zda film náhodou není nevhodný pro mládež. Velmi snadno se totiž může stát, že film označený jako vhodný pro věkovou skupinu, do níž patří vaše děti, bude propagovat něco, co rozhodně neschvalujete. Křesťany to  nepřekvapuje, protože způsoby uvažování a jednání, které jsou v tomto světě běžné, jsou v rozporu s Božími měřítky. * (Efezanům 4:17, 18; 1. Jana 2:15–17)

To však neznamená, že všechny filmy jsou špatné. Nicméně opatrnost je na místě. V této souvislosti bylo v Probuďte se! z 22. května 1997 uvedeno: „Každý jednotlivec by měl vše pečlivě zvážit a rozhodnout se tak, aby měl čisté svědomí před Bohem i před lidmi.“ (1. Korinťanům 10:31–33)

Jak si vybrat vhodnou zábavu

Podle čeho mohou rodiče vybírat, na jaké filmy se bude jejich rodina dívat? Přečtěte si, jak se k této otázce vyjádřili někteří rodiče z různých částí světa, a zkuste se nad jejich výroky zamyslet. Možná vám to při výběru vhodné zábavy pro vaši rodinu pomůže. (Viz také rámeček „Jak trávit volný čas“ na straně 14.)

„Když byly děti menší, s manželkou jsme vždy do kina chodili s nimi,“ říká Juan, který žije ve Španělsku. „Nikdy nešly samy nebo jen se svými kamarády. Teď, když jsou ve věku dospívání, to děláme tak, že nikdy nechodí na premiéry. Vždycky počkáme, až vyjdou nějaké recenze nebo se o filmu poradíme s někým, komu důvěřujeme. Pak se jako rodina rozhodneme, zda takový film chceme vidět.“

Mark z Jižní Afriky se snaží o to, aby si se svým dospívajícím synem upřímně povídal o filmech, které se v kinech právě hrají. „Manželka nebo já se syna zeptáme, co si o filmu myslí, a tím se rozproudí rozhovor,“ říká Mark. „Tak se dozvíme jeho názor a můžeme s ním o tom diskutovat. Výsledkem je, že se nám daří vybírat si filmy, na které se rádi podíváme společně.“

Rogerio z Brazílie také věnuje čas tomu, aby se svými dětmi pečlivě zvažoval, o čem jsou filmy, které by chtěly vidět. „Čtu si  s dětmi, co o filmu napsala kritika,“ říká Rogerio. „Chodím s nimi do videopůjčovny, abych je naučil, jak mohou podle obalu videokazety odhadnout, že film asi nebude vhodný.“

I Matthew žijící v Británii zjistil, že je prospěšné mluvit s dětmi o filmech, na které by se rády podívaly. „Už od malička jsme naše děti zapojovali do rozhovorů o filmech, které nás jako rodinu zaujaly. Pokud jsme se rozhodli, že se na nějaký film dívat nebudeme, s manželkou jsme dětem vždy vysvětlili proč, místo abychom jim to jednoduše zakázali.“

Někteří rodiče kromě toho zjistili, že je dobré najít si informace o filmu také na internetu. Existuje řada webových stránek, kde jsou určité scény podrobně popsány. Tak je možné získat jasnější obrázek o tom, jaké poselství daný film předkládá.

Prospěch, který vyplývá ze školeného svědomí

Bible mluví o lidech, kteří „cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebrejcům 5:14) Cílem rodičů by tedy mělo být, aby svým dětem vštípili hodnoty, které jim pomohou moudře se rozhodovat, až si budou moci vybírat zábavu samy.

V tomto ohledu mnozí mladí svědkové Jehovovi získali od svých rodičů vynikající vedení. Například Bill a Cherie ze Spojených států rádi chodí do kina se svými dvěma dospívajícími syny. Bill říká: „Když po skončení filmu z kina odcházíme, živě diskutujeme o tom, co jsme právě viděli, jaké poselství film předával a zda s tím můžeme souhlasit, či ne.“ Bill a Cherie si samozřejmě uvědomují, že je důležité si dobře vybírat. „Předem si o filmu něco přečteme a není nám trapné uprostřed filmu odejít, když se děj začne ubírat směrem, který jsme nepředpokládali,“ říká Bill. Tím, že Bill a Cherie své děti nechávají, aby se k výběru filmů vyjadřovaly, učí je zodpovědnosti a zároveň vnímavosti k tomu, co  je dobré a co je špatné. Bill dodává: „Když se rozhodují o tom, co chtějí vidět, stále více se jim daří vybírat si správně.“

Podobně jako Bill a Cherie, i mnozí další rodiče svým dětem pomáhají, aby se naučily být v otázce výběru zábavy vnímavé. Je pravda, že značná část filmové produkce je nevhodná. Když se ale křesťané řídí biblickými zásadami, dokáží si vybrat takovou zábavu, která je nezávadná a osvěžující.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně12]

„KONEČNÉ ROZHODNUTÍ DĚLÁME SPOLEČNĚ“

„Když jsem byla mladší, chodili jsme do kina společně jako rodina. Teď když jsem starší, mohu chodit bez rodičů. Než mě tam ale naši pustí, chtějí vědět, jak se film jmenuje a o čem je. Pokud je to film, o kterém ještě neslyšeli, přečtou si o něm recenzi nebo se podívají na ukázky v televizi. Také si o něm vyhledají informace na internetu. Pokud získají dojem, že film není vhodný, vysvětlí mi proč. Také mi dovolí, abych k tomu řekla svůj názor. Jsou to otevřené rozhovory, a konečné rozhodnutí děláme společně.“ Héloïse, 19 let, Francie

[Rámeček a obrázek na straně 13]

POPOVÍDEJTE SI O TOM!

„Pokud rodiče pouze zakazují, ale sami nic hodnotného nenabízejí, může se stát, že děti budou chtít uspokojovat svá přání tajně. Když se tedy děti chtějí dívat na něco, co není vhodné, někteří rodiče jim to sice nedovolí, ale ani to rovnou nezakáží. Celou záležitost nechají pár dní uležet, a pak si o tom s dětmi v klidu promluví. Zeptají se jich, proč si myslí, že takový film je vhodný. Když si o tom s dětmi popovídají, často se stává, že děti změní svůj názor, a dokonce rodičům poděkují. Potom si s pomocí rodičů vyberou jinou zábavu, kterou si mohou užít všichni společně.“ Masaaki, cestující dozorce v Japonsku

[Rámeček a obrázky na straně 14]

JAK TRÁVIT VOLNÝ ČAS

▪ „Mladí mají přirozenou touhu trávit čas s kamarády stejného věku. Starali jsme se tedy o to, aby naše dcera měla možnost být ve společnosti slušných mladých lidí, ale vždy jsme na to dohlíželi. V našem sboru je mnoho příkladných mladých lidí, a tak jsme dceru povzbuzovali, aby si našla přátele mezi nimi.“ Elisa, Itálie

▪ „Hodně se věnujeme tomu, aby naše děti věděly, jak trávit volný čas. Organizujeme různé příjemné akce, jako jsou například výlety, opékání v přírodě, pikniky a společenská setkání, na která zveme spolukřesťany všech věkových skupin. Díky tomu si naše děti nemyslí, že volný čas si opravdu užijí jen tehdy, když ho budou trávit se svými vrstevníky.“ John, Británie

▪ „Zjistili jsme, že velkým přínosem jsou setkání se spolukřesťany. Naše děti také rády hrají fotbal, takže čas od času to zorganizujeme tak, abychom si zahráli i s jinými.“ Juan, Španělsko

▪ „Povzbuzujeme děti, aby rády hrály na hudební nástroje. Společně se také věnujeme i jiným odpočinkovým činnostem, jako je tenis, volejbal, jízda na kole, četba nebo návštěvy u přátel.“ Mark, Británie

▪ „Jako rodina nebo i s přáteli chodíme pravidelně na bowling. Jednou za měsíc také plánujeme něco výjimečného, na čem se budeme moci podílet společně. Klíčem je, že rodiče musí mít přehled o tom, čím se baví jejich děti.“ Danilo, Filipíny

▪ „Někam se jít podívat je často zábavnější než jen pasivně sedět a koukat na film. Proto si všímáme, zda se někde blízko koná umělecká výstava, přehlídka aut nebo nějaký koncert. Při takových příležitostech je navíc často možnost si společně popovídat. Dbáme také na to, aby zábavy nebylo příliš. Nejde jen o množství stráveného času, ale také o to, že by to mohlo zevšednět a už by to nebylo tak zábavné.“ Judith, Jižní Afrika

▪ „Ne všechno, co dělají ostatní děti, je vhodné pro mé děti, a já jim pomáhám, aby to pochopily. Také se s manželem snažíme zajistit jim vhodnou zábavu. Dbáme na to, aby děti neměly důvod říkat: ‚My nikam nechodíme. My nic neděláme.‘ Jako rodina jezdíme na výlety do parků a organizujeme společenství se spoluvěřícími z našeho sboru.“ * Maria, Brazílie

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek]

James Hall Museum of Transport, Johannesburg, South Africa

[Obrázek na straně 11]

Filmové recenze si přečtěte PŘED TÍM, než na film půjdete

[Obrázek na straně 12 a 13]

Rodiče, naučte své děti, aby si uměly dobře vybírat