Zraněný vrabec nalézá nový domov

„COPAK nemáme dost svých starostí?“ byla moje první reakce, když manželka přinesla domů malého ptáčka, který vypadl z hnízda. Když jsem ale viděl třesoucí se vrabčátko, můj postoj se začal pomalu měnit. Říkal jsem si, zda toto křehké stvoření vůbec přežije. *

Zpočátku jsme museli našeho malého hosta pobízet, aby snědl trochu kašovité potravy. Avšak druhý den se vrabeček již pravidelně hlásil o krmení. A jeho švitoření bylo slyšet až na schodiště, přestože náš byt má dvojité dveře.

Podle zbarvení peří bylo patrné, že náš vrabčák je samička. Časem se dokonce zotavil natolik, že mohl létat. Ale veškeré naše úsilí vrátit jej do volné přírody selhalo. Říkali jsme si, že asi nemá dost odvahy opustit dům. Koupili jsme mu tedy klec a začali jsme ho brát jako domácího mazlíčka. Pojmenovali jsme ho „Spatzi“, což je zdrobnělina německého výrazu pro vrabce.

Jednoho dne jsme připravovali rýži — Spatziho oblíbené jídlo. Byla ještě horká, proto ji manželka dala stranou a před Spatziho zatím nasypala několik semínek. Jak náš ptáček reagoval? Nachýlil hlavu na stranu a zobáčkem potom semínka začal shazovat ze stolu dolů. Nejdřív jsme se na sebe s manželkou překvapeně podívali a potom se dali do smíchu. Když jsme pak položili před Spatziho malé množství vychladlé rýže, zdálo se, že je naprosto spokojen.

Péče o tohoto roztomilého ptáčka nám připomněla slova, která Ježíš adresoval svým učedníkům: „Což se neprodávají dva vrabci za minci malé hodnoty? A přece ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce.“ Ježíš učedníkům dále řekl: „Nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Matouš 10:29–31)

Je velkou útěchou vědět, že Jehova vidí naše úzkosti a nezapomíná na naši vytrvalost. (Izajáš 63:9; Hebrejcům 6:10) Soucit, který jsme měli s tímto ptáčkem, je jen náznakem lásky, jakou Jehova Bůh cítí k těm, kdo mu slouží. (Zasláno)

[Poznámka pod čarou]