„Koně tančící ve větru“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

„Kdo může sledovat vaše rytmické kroky, vaši ryzí, dokonalou přesnost, sebekontrolu a smysl pro orientaci, aniž není naplněn nadšením?“ RAFAEL ALBERTI, ŠPANĚLSKÝ BÁSNÍK

ZHASNOU světla a začíná hrát hudba. Na vzdálenější straně arény se objeví jezdec na bílém koni. Kůň se pohybuje tanečními kroky do rytmu hudby a připojuje se k němu skupina dalších. Všichni krouží a otáčejí se v dokonalé harmonii. Publikum s úžasem sleduje, s jakou ladností se tato krásná zvířata pohybují.

Královská andaluská škola jezdeckého umění sídlí ve španělském městě Jérez de la Frontera a je proslulá svými tančícími koňmi. Jejich představení se skutečně dá označit za koňský balet. Jeho choreografie vychází z prvků klasické drezury a také takzvané doma vaquera neboli „venkovské drezury“. * Celkový dojem z představení je navíc umocněn tradiční španělskou hudbou a kostýmy z 18. století, které mají jezdci na sobě.

Čistokrevný španělský kůň

Koně, kteří se při těchto představeních používají, jsou čistokrevní španělští neboli andaluští koně. Je to starodávné plemeno,  které před tisíci lety žilo v horách Iberského poloostrova. Římané tyto koně dobře znali a považovali je za plemeno, jež se výborně hodí pro vojenské účely.

K vynikajícím vlastnostem andaluských koní patří síla, hbitost, sebevědomí a poddajnost. Jejich hodnota spočívá právě v povaze, v níž se snoubí divokost a tvárnost. Díky své síle a hbitosti dokáží tito koně provádět velmi obtížné kroky a skoky. Avšak to, aby se z ušlechtilého zvířete stal ladný tanečník, je náročný úkol.

Výcvik ušlechtilého zvířete

Královskou andaluskou školu jezdeckého umění založil v roce 1972 Álvaro Domecq. Škola nejprve klade důraz na pečlivý fyzický výcvik, čímž se rozvíjejí svaly koní. Tak budou koně připraveni na to, aby mohli v dokonalé harmonii provádět náročné cviky drezury. Tento typ drezury se provádí ve dvou proslulých střediscích — ve Španělské jezdecké škole ve Vídni a v Královské škole ve Španělsku. V obou střediscích je drezura úchvatnou podívanou pro návštěvníky a působivým zážitkem i pro ty nejnáročnější cvičitele koní.

Kůň i jezdec potřebují intenzivní trénink, aby takové dokonalosti dosáhli. Obvykle jezdec i kůň cvičí společně sedm hodin denně, pět dní v týdnu po dobu čtyř let. Výcvik začíná základní drezurou, kdy jezdec učí koně na povel chodit kupředu. Po zvládnutí této první etapy se kůň musí naučit snížit při pohybu zadní část těla a přesunout tak těžiště dozadu. Díky tomu se naučí soustřeďovat sílu v zadních nohou, což je nezbytné pro zvládnutí náročnějších prvků.

Jednotlivé cviky, tedy chody, obraty a figury, které se kůň učí, jsou rozděleny do dvou skupin — a to na obvyklé a umělecké. Ty první vyžadují, aby kůň zlepšil své přirozené pohyby, jako je krok, klus a cval. Umělecké pohyby, které vymyslela Královská škola, vyžadují, aby se mezi jezdcem a koněm vytvořilo opravdu těsné pouto. Jsou to pohyby, které se vyznačují velkou přesností a vyžadují mimořádnou tělesnou sílu. (Viz rámeček „Základní cviky koňského baletu“.)

„K provedení obtížných cviků Královské školy musí být mezi koněm a jezdcem velmi úzký vztah,“ říká José María Sánchez Cobos, který má v této škole na starosti představení. „Andaluští koně jsou považováni za jedno z nejušlechtilejších plemen a někteří z nich se skutečně stanou věrnými přáteli svého jezdce. Občas se ale stane, že kůň a jezdec si nerozumějí a je potřeba udělat změnu.“

Také nás zajímalo, jak koně vnímají hudbu. José María nám k tomu řekl: „Koně vnímají hudbu jinak než my, ale je zřejmé, že hudba při představení na ně působí. Je jisté, že reagují na tradiční hudbu, která je nedílnou součástí představení, a zdá se, že reagují i na aplaus publika.“

Koním dělá dobře starostlivá péče a pozornost. Před každým představením jsou pečlivě hřebelcováni a po tréninku dostávají koupel, aby se osvěžili a zbavili potu. Koňská kůže je citlivější než lidská, a proto vyžaduje zvláštní péči.

José María dodává: „Ve Španělsku se říká, že prvních sedm let bys měl koně cvičit tak, jako by patřil tvému příteli. Dalších sedm let se z něj můžeš radovat ty a po čtrnácti letech se kůň hodí už jen pro tvého nepřítele. V naší škole to však není tak úplně pravda. Jeden z našich koní jménem Zamorano vystupoval ještě ve věku 22 let.“

Výsledkem takové starostlivé péče a výcviku je vystoupení, v němž koně předvádějí jednotlivé cviky. Veřejnost tak má příležitost vidět, že kůň a jezdec tvoří vynikající tým, a může obdivovat, jak se urostlí oři pohybují v rytmu tradiční španělské hudby. Není divu, že Rafael Alberti v závěrečném verši své básně popsal tato vznešená zvířata jako „koně tančící ve větru“.

[Poznámka pod čarou]

 [Rámeček a obrázky na straně 17]

Základní cviky koňského baletu

Výraz „cviky“ se vztahuje na různé pohyby, které koně provádějí. Toto jsou některé z nich.

Piaffe: Kůň stojí na místě a pohybuje nohama v rytmu klusu, takže to působí dojmem, jakoby běžel.

Passage: Kůň pomalu kluše a zvedá přitom kopyta vysoko nad zem. Vypadá to, jakoby tančil.

Levada: Kůň zvedne přední nohy vysoko nad zem a zůstane v této pozici, přičemž jeho hřbet svírá se zemí úhel asi 45 stupňů. Vyžaduje to dobré ovládání svalů a dokonalou rovnováhu.

Courbetta: Kůň provede sérii skoků na zadních nohou, aniž by se předníma nohama dotkl země.

Capriola: Kůň vyskočí do vzduchu, a když se dostane do nejvyššího bodu, přitáhne přední nohy k hrudi, přičemž zadníma nohama vykopne směrem dozadu.

Koňské spřežení

Jiným prvkem při představení je enganche neboli spřežení. Koně jsou zapřaženi do tradičních kočárů a táhnou je v dokonalé souhře, která vyžaduje roky výcviku. Kočí v krásných oděvech a vyzdobení koně jsou podívanou, díky které si člověk připadá, jako by se v čase vrátil nazpět do doby, kdy koňské spřežení bylo hlavním dopravním prostředkem.

[Podpisky]

Piaffe, passage a capriola: Fotografía cedida por la Real Escuela Andaluza; courbetta, levada a spřežení: Fundación Real Escuela Andaluza del Arte Ecuestre

[Podpisek obrázku na straně 15]

Fotografía cedida por la Real Escuela Andaluza