Muž, který „v pohyb uvedl Zemi“

Od našeho dopisovatele v Polsku

„Jestliže se snad najdou hlupáci, kteří byť zcela neznalí matematických věd, si osobují právo o nich soudit kvůli nějakému místu z Písma, které k svému účelu nedobře překroutí, a odváží se kárat a napadat toto mé učení, na ty nic nedám, a to do té míry, že i jejich posudky budu pohrdat jako nejapnostmi.“

MIKULÁŠ KOPERNÍK tato slova napsal papeži Pavlu III. Jsou obsažena v úvodu jeho převratného díla nazvaného O obězích sfér nebeských, jež vyšlo v roce 1543. Christoph Clavius, jezuitský kněz, který žil v šestnáctém století, o názorech vyjádřených v tomto díle napsal: „Koperníkova teorie obsahuje mnoho absurdních nebo mylných tvrzení.“ Německý teolog Martin Luther rozladěně prohlásil: „Ten blázen obrátí vzhůru nohama celou astronomickou vědu.“

Kdo vlastně byl Mikuláš Koperník? Proč jeho názory vyvolávaly tak negativní reakce? A jak jeho závěry ovlivnily dnešní pohled na svět?

Mladá mysl, která toužila po vědění

Narodil se 19. února 1473 v polském městě Toruň a dostal jméno Mikuláš Koperník. Později, když začal psát vědecká pojednání, přijal polatinštěnou podobu svého jména — Nicolaus Copernicus. Jeho otec byl v Toruni obchodníkem a měl čtyři děti. Mikuláš byl nejmladší. Když mu bylo 11 let, otec zemřel. Malého Mikuláše i jeho sourozenců se ujal jejich strýc Lukáš Waczenrode. Pomohl Mikulášovi získat dobré vzdělání a povzbuzoval jej, aby se stal knězem.

Mikuláš nejprve studoval ve svém rodném městě a později v nedalekém Chelmně. Naučil se zde latinsky a studoval díla klasických autorů. Když mu bylo 18 let, přestěhoval se do Krakova, tehdejšího hlavního města. Tam se dostal na univerzitu a věnoval se svému koníčku, astronomii. Po skončení studií v Krakově jej jeho strýc, který se mezitím stal biskupem warmijské oblasti, požádal, aby se přestěhoval do Fromborku, města na pobřeží Baltského moře. Waczenrode si přál, aby jeho synovec přijal úřad kanovníka v místní katedrále.

Mikuláš, kterému v té době bylo 23 let, však toužil po dalším vzdělání, a tak svého strýce přesvědčil, aby mu dovolil studovat kanonické právo, lékařství a matematiku  na univerzitách v italské Boloni a Padově. Tam se Mikulášovými společníky stali astronom Domenico Maria Novara a filozof Pietro Pomponazzi. Historik Stanisław Brzostkiewicz uvádí, že právě Pomponazziho názory vysvobodily „mysl mladého astronoma z moci středověké ideologie“.

Ve svém volném čase Koperník studoval díla starověkých astronomů a zjistil, že latinské překlady nejsou úplné. Byl do astronomie zamilován natolik, že se naučil řecky, aby mohl číst původní texty. Když svá studia v Itálii ukončil, byl doktorem kanonického práva, matematikem a lékařem. Stal se také odborníkem na řečtinu. Byl prvním Polákem, který kdy do polštiny přeložil dokument přímo z řečtiny.

Zrod převratné teorie

Když se Koperník vrátil do Polska, jeho strýc biskup jej jmenoval svým osobním tajemníkem, rádcem a lékařem, což bylo prestižní postavení. V následujících desetiletích Koperník zastával mnoho úřadů jak církevních, tak světských. Navzdory tomu, že měl mnoho práce, dále se věnoval studiu hvězd a planet. Shromažďoval důkazy pro převratnou teorii, že Země není nehybným středem vesmíru, ale že se ve skutečnosti pohybuje kolem Slunce.

Tato teorie odporovala tomu, co kdysi učil vážený filozof Aristoteles, a nebyla v souladu ani se závěry řeckého matematika Ptolemaia. Kromě toho Koperníkova teorie neodpovídala zdánlivě jednoznačnému „faktu“, že Slunce vychází na východě a putuje přes celou oblohu až k západu, zatímco Země zůstává bez pohybu.

Koperník ale nebyl první, kdo dospěl k závěru, že Země se otáčí kolem Slunce. S touto teorií přišel už ve 3. století př. n. l. řecký astronom Aristarchos ze Samu. Podobně i následovníci Pythagora učili, že Země, a dokonce i Slunce se otáčejí kolem středového ohně. Avšak Ptolemaios napsal, že kdyby se pohybovala Země, pak by „se volně rozlítli do vzduchu živočichové a volně by letěla i ostatní těžká tělesa. Země sama by musela narazit až na nebeskou klenbu“. A dodal: „Již pouhá představa podobných důsledků je směšná.“

Ptolemaios podpořil Aristotelovu myšlenku, že Země stojí nehybně uprostřed vesmíru a je obklopena řadou průhledných sfér, které jsou jedna uvnitř druhé a na kterých je upevněno Slunce, planety a hvězdy. Domníval se, že pohyb planet a hvězd je způsoben tím, že se pohybují samotné sféry. Ptolemaiovy matematické vzorce s určitou mírou přesnosti vysvětlovaly pohyb planet po noční obloze.

Avšak právě nedostatky v Ptolemaiově teorii vedly Koperníka k tomu, že pro zvláštní pohyby planet hledal jiné vysvětlení. Aby svou teorii potvrdil, vyrobil si kopie přístrojů, které používali starověcí astronomové. Podle dnešních měřítek byly jednoduché, ale přesto mu umožnily vypočítat relativní vzdálenosti mezi planetami a Sluncem. Koperník strávil  celé roky tím, že zjišťoval přesná data, kdy jeho předchůdci prováděli určitá důležitá astronomická pozorování. Vybaven těmito údaji začal pracovat na kontroverzním dokumentu, který lidstvo posunul ze středu vesmíru.

Spory kvůli rukopisu

Poslední léta svého života Koperník věnoval tomu, že upřesňoval a doplňoval argumenty a matematické vzorce, které jeho teorii potvrzovaly. Více než 95 procent konečného dokumentu obsahuje technické podrobnosti, které dotvrzují platnost Koperníkových závěrů. Původní rukopis se zachoval až dodnes a je uložen na Jagellonské univerzitě v Krakově. Dokument nemá žádný titul. Astronom Fred Hoyle k tomu uvedl: „Vlastně nevíme, jak chtěl Koperník svou knihu nazvat.“

Obsah tohoto díla však vyvolal pozornost ještě před tím, než bylo vydáno. Krátké shrnutí svých myšlenek totiž Koperník vydal ve spisu Commentariolus. Zprávy o jeho výzkumu se díky tomu dostaly do Německa a do Říma. Papež Klement VII. se tak o Koperníkově teorii dozvěděl již v roce 1533. A v roce 1536 Koperníkovi napsal kardinál Schönberg a naléhal na něj, aby vydal úplné pojednání o svých myšlenkách. Georg Joachim Rhäticus, profesor na univerzitě v německém Wittenbergu, byl názory Koperníka tak zaujat, že jej navštívil a nakonec u něj zůstal dva roky. V roce 1542 Rhäticus získal kopii rukopisu, odvezl ji do Německa a předal ji do rukou tiskaře Petreia a jednoho duchovního, který se jmenoval Andreas Osiander a dohlížel na tisk.

Osiander nazval Koperníkovo dílo De revolutionibus orbium coelestium (O obězích sfér nebeských). Slovy ‚sféry nebeské‘ chtěl Osiander naznačit, že dílo je ovlivněno Aristotelovými názory. Napsal také anonymní předmluvu, v níž uvádí, že kniha předkládá pouze hypotézy, které ale nutně nemusí být pravdivé. Výtisk knihy s uvedenými změnami a kompromisními výroky však Koperník dostal až v roce 1543, několik hodin před svou smrtí.

Převratné dílo O obězích

Změny, které Osiander provedl, zpočátku ochránily knihu před kritiky. Italský astronom a fyzik Galileo později napsal: „Když byla kniha vydána,  byla svatou Církví přijata a každý ji četl a studoval, aniž proti jejím naukám vznesl byť tu sebemenší námitku. Avšak nyní, když jim zjevné zkušenosti a nezbytné důkazy jasně ukázaly, že je dobře podložená, existují takoví, kteří by jejího autora obrali o čest, aniž by na jeho knihu pohlédli.“

Jako první označili knihu za „nesmysl“ luteráni. Katolická církev se ke knize zpočátku nevyjadřovala, ale pak rozhodla, že Koperníkovo dílo je v rozporu s oficiální naukou, a v roce 1616 je zařadila do seznamu zakázaných knih. Tam spis zůstal až do roku 1828. Ve svém úvodu k anglickému překladu tohoto díla Charles Glenn Wallis vysvětluje: „Rozpory mezi katolíky a protestanty vedly k tomu, že se obě sekty obávaly jakéhokoli skandálu, který by mohl vyvolat dojem, že církev nemá úctu k Bibli. Následně se všichni uchýlili k příliš doslovnému chápání Písma a měli sklon odsoudit jakékoli tvrzení, které by se dalo chápat tak, že je v rozporu s doslovným výkladem kterékoli pasáže v Bibli.“ * O domnělém rozporu mezi Koperníkovou teorií a biblickou naukou Galileo napsal, že Koperník „neignoroval Bibli, ale dobře věděl, že pokud bude jeho nauka prokázána, pak nebude v rozporu s Písmem, jestliže mu správně porozumíme“.

Dnes se Koperník těší velké úctě a mnozí jej považují za zakladatele moderní astronomie. Je pravda, že jeho popis vesmíru byl upřesněn řadou vědců, kteří přišli po něm, jako byli například Galileo, Kepler a Newton. Astrofyzik Owen Gingerich nicméně napsal: „Byl to Koperník, kdo nám ukázal, jak křehké mohou být vědecké názory, které byly po dlouhou dobu chovány v úctě.“ Na základě zkoumání, pozorování a matematiky Koperník svrhl náboženské a vědecké názory, které sice byly zavedené, ale byly nesprávné. Obrazným způsobem tak „zastavil Slunce a v pohyb uvedl Zemi“.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 17]

O obězích sfér nebeských

Koperník rozdělil své dílo do šesti částí. Zde uvádíme několik klíčových myšlenek, které se v jeho knize objevily.

● Naše planeta patří mezi mnoho „poutníků“, jejichž pohyb je řízen ‚Sluncem spočívajícím jakoby na královském stolci‘.

● Planety krouží kolem Slunce stejným směrem. Patří k nim i Země. Jednou za den se otočí kolem své osy a jednou za rok oběhne kolem Slunce.

● Podle zvětšující se vzdálenosti od Slunce jsou planety v tomto pořadí: nejblíže je Merkur, pak Venuše, potom Země a Měsíc, dále Mars, Jupiter a nakonec Saturn.

[Podpisek]

Titulní strana Koperníkova díla: Zbiory i archiwum fot. Muzeum Okręgowego w Toruniu

[Obrázek na straně 14]

Astronomický přístroj používaný Koperníkem

[Podpisek]

Zbiory i archiwum fot. Muzeum Okręgowego w Toruniu

[Obrázky na straně 15]

Vybavení Koperníkovy pracovny v jeho observatoři ve Fromborku

[Podpisek]

Zdjecie: Muzeum M. Kopernika we Fromborku; J. Semków

[Obrázek na straně 16]

Geocentrická soustava

[Podpisek]

© 1998 Visual Language

[Obrázek na straně 16]

Heliocentrická soustava

[Podpisek]

© 1998 Visual Language

[Obrázek na straně 16 a 17]

Sluneční soustava, jak jí rozumíme dnes