Mladí lidé se ptají . . .

Proč mě přitahuje špatná společnost?

„Věděla jsem, že bych s ním neměla navazovat důvěrný vztah, ale neodolala jsem. Nemohla jsem totiž uvěřit tomu, že ten muž by chtěl trávit čas se mnou.“ Nancy *

„Chodíval jsem do skateparku jezdit na kolečkových bruslích. Brzy jsem si zde našel ‚přátele‘ a pravidelně jsem se s nimi vídal. Netrvalo dlouho a začal jsem žít nemravným způsobem života.“ Dan

NANCY i Dan si po duchovní stránce zpočátku vedli velmi dobře. Nancy vyrůstala v nábožensky zaměřené rodině a už v devíti letech začala mluvit o své víře s jinými lidmi. Dan vstoupil do celodobé služby již v dospívání. Oba však zažili závažné duchovní selhání. Proč? Protože se stýkali se špatnou společností.

Stalo se ti už, že tě nečekaně začal přitahovat někdo, o kom jsi v hloubi srdce věděl, že má na tebe špatný vliv? Mohl to být například spolužák, který měl stejné zájmy, nebo dokonce někdo opačného pohlaví, kdo v tobě vzbuzoval romantické city.

Možná sis tehdy vzpomněl na biblickou radu: „Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Je ale špatnou společností každý, kdo neslouží Jehovovi? Co když ten člověk má hezké, či dokonce obdivuhodné vlastnosti? A co v případě, že jde o tvého spoluvěřícího, který ale není příkladným křesťanem? Než si na tyto otázky odpovíme, podívejme se, jak a proč taková přitažlivost vzniká.

Proč nás někdo přitahuje?

Vzhledem k tomu, že všichni jsme vytvořeni k Božímu obrazu, lze očekávat, že hezké vlastnosti budou mít i ti, kdo Jehovu neznají. To je důvod, proč ti někteří lidé mohou připadat slušní, nebo dokonce sympatičtí, i když pravého Boha neuctívají. Měl by ses jim úplně vyhýbat jenom proto, že neznají biblické pravdy? Rozhodně ne. Bible nás vybízí, abychom ‚konali dobro všem‘, tedy i těm, kdo naši křesťanskou víru nesdílejí. (Galaťanům 6:10) Opatrnost ve výběru blízkých kamarádů tedy neznamená, že by ses měl k druhým chovat nadřazeně. (Přísloví 8:13; Galaťanům 6:3) Takové jednání by na tvou křesťanskou víru vrhalo špatné světlo.

Avšak někteří mladí křesťané byli nejen milí, ale šli ještě dál — k lidem, kteří neměli prakticky žádný zájem o duchovní věci, si  vytvořili blízký vztah. Dan, o kterém byla zmínka, se naučil velmi dobře jezdit na kolečkových bruslích. Lidé, s nimiž se v místním skateparku pravidelně stýkal, nebyli křesťané. Nakonec se ke svým novým „přátelům“ připojil v nemravném jednání a vyzkoušel i drogy. Když si uvědomil, že jeho životní styl je v rozporu s křesťanským učením, přestal chodit do služby a na sborová shromáždění. Trvalo několik let než našel sílu podniknout nezbytné změny, aby se mohl k pravému uctívání vrátit.

Melanie se zase začala věnovat jedné spoluvěřící, která na tom nebyla duchovně moc dobře. Vysvětluje: „Začala jsem se s ní stýkat, protože mi bylo řečeno, že potřebuje pomoc.“ Bible pochopitelně křesťany povzbuzuje, aby ‚podpírali slabé‘. (1. Tesaloničanům 5:14) Melanie však začala s touto přítelkyní chodit do barů, kde ji špatná společnost zavedla na scestí.

Úloha rodiny

Určitou roli v tom, že tě někdo přitahuje, může hrát i situace v tvé rodině. Michelle přemýšlela, proč ji vždy přitahují kluci, kteří jsou k ní citově chladní a lhostejní. Dospěla k závěru, že jí připomínají jejího otce, k němuž nikdy neměla blízko a který si na ni nikdy neudělal čas. Domnívá se, že si navykla usilovat o ocenění a zájem nepřístupného muže, a proto takové vztahy podvědomě vyhledávala.

Někdy zase mladí křesťané chtějí poznat, jak žijí jiní lidé. Myslí si totiž, že jejich rodiče jsou přehnaně úzkostliví. Ať to tak skutečně je nebo není, vzniká otázka, zda je řešením kompenzovat rodičovskou péči společenstvím s ‚přáteli ze světa‘. (Jakub 4:4) Podívejme se, co se stalo Billovi.

Ačkoli mu maminka odmalička vštěpovala biblické zásady, Bill se rozhodl, že Jehovovi sloužit nebude. Domníval se, že by to omezovalo jeho svobodu. Chtěl poznat, jaké to je nežít křesťanským způsobem života. Začal se stýkat s členy gangu, což vedlo k násilí, zločinnosti a zneužívání  drog. Když jej při jedné honičce pronásledovala policie, havaroval ve vysoké rychlosti. V důsledku zranění byl mnoho měsíců v bezvědomí. Lékaři si mysleli, že to nepřežije. Naštěstí se z toho dostal. Je však slepý a chromý. Bill se z této tvrdé zkušenosti poučil, a nyní je rád, že Jehovovi může sloužit. Navíc si uvědomil, že taková tvrdá lekce s sebou často nese celoživotní následky.

Další vlivy

Představu o tom, kdo je skutečným přítelem, do určité míry ovlivňuje zábavní průmysl. Není například žádnou vzácností, že knihy, televizní programy, filmy a videoklipy vykreslují hlavního hrdinu zpočátku jako tvrdého nebo cynického člověka. Později však vyjde najevo, že má dobré srdce. Vyvolává to tedy dojem, že lidé, kteří se zdají být bezcitní a sobečtí, jsou ve skutečnosti citliví a zajímají se o druhé. Média tím také naznačují, že k tomu, aby takový člověk mohl své dobré vlastnosti projevit, potřebuje blízkého přítele — často opačného pohlaví. Je jasné, že tyto příběhy se dobře prodávají. Mohou se ale tyto romantické představy prokázat jako pravdivé? Je smutné, že někteří mladí lidé se nechali takovými nezdravými představami oklamat. Spřátelili se, nebo dokonce vstoupili do manželství se sobeckým, násilnickým člověkem a pak marně čekali na jeho „proměnu“ v citlivou duši.

Uvažujme nyní o dalším důvodu, proč mladý křesťan bývá přitahován k lidem, kteří jsou špatnou společností. Někdy si o sobě myslí, že ho nikdo chtít nebude, a proto se spokojí s každým, kdo o něj projeví zájem. Nancy, o které jsme se zmínili v úvodu, věděla, že podle Bible má vstoupit do manželství „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39) Vždy se ale pokládala na neatraktivní, a proto jí velmi lichotilo, když se do ní zamiloval spolupracovník, který však nesdílel její víru. Začala s ním chodit a téměř se dopustila nemravnosti.

Z uvedených zkušeností vyplývá, že je celá řada důvodů, proč se mladí křesťané cítí přitahováni k lidem, kteří na ně mají špatný vliv. A zdá se, že pro takové vztahy se rovněž dá vymyslet celá řada takzvaně racionálních důvodů. Nicméně přátelství tohoto druhu zákonitě vedou k bolestným, a někdy dokonce katastrofálním následkům. Proč?

Síla přátelství

Faktem je, že lidé, s nimiž trávíme čas, na nás mohou mít velký vliv. Časem začneš jednat stejně jako tvůj přítel. Přísloví 13:20 ukazují, že tento vliv může být dobrý nebo také špatný: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ Tak jako dva lidé jedoucí v jednom autě, i blízcí přátelé nutně míří stejným směrem a dospějí ke stejnému cíli. Polož si tedy otázku: ‚Vede cesta, na které je můj přítel, tam, kam chci dospět i já? Přiblížím se k duchovním cílům?‘

Je pravda, že poctivě posoudit sám sebe může být těžké. Ve hře mohou být silné city. Jsou ale při výběru přátel city samy o sobě spolehlivým vodítkem? Možná jsi slyšel často opakovanou radu: „Naslouchej svému srdci.“ Přísloví 28:26 však varují: „Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý.“ Proč? Protože „srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání“. (Jeremjáš 17:9; 4. Mojžíšova 15:39) Být zrádný znamená být nevěrný či falešný nebo hrát dvojí hru. Důvěřoval bys člověku, o kterém je známo, že je podvodník a zrádce? Tvoje obrazné srdce může být proradné. Takže určitý vztah nemusí být nutně zdravý jenom proto, že se v něm cítíš dobře.

Mnohem spolehlivějším vodítkem je Boží slovo. Na rozdíl od nedokonalého srdce, biblické zásady tě nikdy nezradí ani nezklamou. Jak pomocí těchto zásad můžeš zjistit, zda je někdo kvalitním přítelem? A jak se můžeš vyhnout špatnému rozhodnutí při volbě přítele celoživotního, totiž manželského partnera? O těchto otázkách bude pojednávat některý z příštích článků.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 20]

Tvoji představu ideálního přítele mohou ovlivnit sdělovací prostředky