Proč tolik lidí žije ve strachu?

LIDSTVO obklopuje atmosféra strachu. Je to neviditelné, avšak citelné ovzduší, jež působí téměř na každého z nás, i když si to často neuvědomujeme. Co tuto atmosféru vytváří? Proč jsou lidé vyděšeni, když opouštějí bezpečí domova? Co je ohrožuje v práci? Proč se bojí o své děti? A čeho se obávají i ve svém vlastním domově?

Důvodů ke strachu existuje pochopitelně mnoho. My ale budeme uvažovat o čtyřech druzích nebezpečí, která na lidi působí nepřetržitě — je to násilí ve městech, sexuální obtěžování, znásilnění a domácí násilí. Nejdříve se podívejme na násilí ve městech. Jedná se o velmi aktuální záležitost, protože v městských oblastech žije polovina lidstva.

Nebezpečí ve městech

Původně byla města budována zřejmě kvůli tomu, aby v nich lidé byli chráněni, kdežto dnes je mnozí pokládají za nebezpečnou zónu. To, co kdysi představovalo útočiště, nyní lidi děsí. V přelidněných městských centrech bývají ideální podmínky pro přepadení a v některých čtvrtích je nebezpečné procházet ulicemi, jež jsou spoře osvětlené a kde se neobjevují policisté.

 Tyto obavy nejsou nijak přehnané, protože děsivé množství lidí umírá násilnou smrtí. Ze zprávy Světové zdravotnické organizace vyplynulo, že na celém světě umírá násilnou smrtí 1,6 milionu lidí ročně. Odhaduje se, že v Africe každý rok zahyne násilnou smrtí přibližně 70 lidí na 100 000 obyvatel.

Mnohá místa, která byla dříve pokládána za bezpečná, jsou dnes rizikovou zónou. Také někteří lidé a organizace, ke kterým v minulosti měli druzí důvěru, jsou v současnosti příčinou obav. Za oblasti s vysokou kriminalitou je nyní považováno mnoho hřišť, škol a obchodů. Vyskytly se i případy, kdy zklamali důvěru právě ti lidé, kteří mají poskytovat ochranu, například náboženští představitelé, sociální pracovníci a učitelé. Zprávy o tom, že někteří z nich zneužívají děti, mají za následek, že rodiče se obávají nechávat své děti v péči jiných osob. Policie by měla lidi chránit, avšak v některých městech je mezi policisty naprosto běžné zneužívání moci a korupce. A pokud jde o „bezpečnostní složky“ — v některých zemích přetrvávají vzpomínky na občanskou válku, kdy se mnoho lidí, které vojáci odvedli, již nikdy nevrátilo. Takže policie a vojsko v různých částech světa atmosféru strachu nejen nezmenšuje, ale dokonce ji posiluje.

V knize Citizens of Fear—Urban Violence in Latin America (Občané ve strachu — Násilí ve městech Latinské Ameriky) je uvedeno: „Obyvatelé hlavních měst Latinské Ameriky trvale pociťují strach, protože žijí v nejnebezpečnějších podmínkách na zeměkouli. Na tomto obrovském území ročně zemře násilnou smrtí asi 140 tisíc lidí a přímou či nepřímou obětí násilí je každý třetí obyvatel.“ V hlavních městech mnoha zemí také často dochází k politickým protestům. Když potom taková akce přeroste v násilí, mnozí lidé vzniklý chaos využijí k tomu, aby rabovali obchody. A ti, kdo ve městě pracují, se snadno mohou dostat do rozvášněného davu.

V mnoha zemích vznikla mezi životní úrovní bohatých a chudých hluboká propast, což má za následek rostoucí nespokojenost. Tlupy lidí, kteří mají pocit, že se jim nedostává základních potřeb, vykrádají luxusní čtvrti. V některých městem k tomu sice ještě nedochází, ale je to zřejmě časovaná bomba, která musí jednou vybuchnout — jenomže nikdo neví kdy.

Zdálo by se, že krádeže a pouliční nepokoje jsou dostatečným důvodem ke strachu. K této atmosféře však přispívají ještě další okolnosti.

Hrůza ze sexuálního obtěžování

Obscénní gesta, pískání a chlípné pohledy jsou pro miliony žen každodenním nepříjemným zážitkem. V časopise Asia Week se píše: „Průzkumy ukázaly, že každá čtvrtá Japonka byla sexuálně napadána na veřejnosti, přičemž 90 procent případů se odehrálo ve vlaku. . . . Jenom dvě procenta žen se tomuto obtěžování bránily. Jako hlavní důvod své pasivity většinou uvedly, že se bály, jak by útočník na jejich odpor reagoval.“

Sexuální obtěžování výrazně vzrostlo například v Indii. „Kdykoli nějaká žena vyjde ze svého domova, je vyděšena,“ říká jedna novinářka. „Na každém kroku je konfrontována s ponižujícími narážkami a nechutnými poznámkami.“  Z jednoho indického města, jehož ulice jsou relativně bezpečné, přišla následující zpráva: „Problém [tohoto města] není na ulicích, ale v kancelářích. . . . 35 procent dotázaných žen prohlásilo, že na pracovišti zažívá sexuální obtěžování. . . . 52 procent jich uvedlo, že kvůli strachu ze sexuálního obtěžování dávají přednost místům, která jsou hůře placená, . . . ale kde přicházejí do styku [výlučně] se ženami.“

Strach ze znásilnění

Ženy se obávají nejen útoku na lidskou důstojnost, ale ještě něčeho horšího. Sexuální obtěžování je někdy spojeno s hrozbou znásilnění. Celkem pochopitelně se mnoho žen daleko více obává toho, že budou znásilněny, než toho, že budou zabity. Žena se nečekaně může ocitnout sama na místě, kde jí hrozí znásilnění. Možná vidí muže, kterého nezná nebo který vypadá podezřele. Srdce se jí rozbuší a horečně se snaží zhodnotit situaci. ‚Co ten muž udělá? Kam mohu utéct? Měla bych křičet?‘ Pokud se do podobných situací dostává často, projeví se to za nějakou dobu na jejím zdraví. Mnozí lidé se proto rozhodli, že ve městě už nebudou bydlet nebo že do města nebudou jezdit.

„Strach, úzkost a napětí jsou pro mnoho žen, které žijí ve městě, každodenní součástí života,“ je uvedeno v knize The Female Fear (Strach žen). „Strach ze znásilnění má za následek to, že žena je stále ve střehu a je ostražitá, což vede k úzkosti, zejména když jde někdo příliš blízko za ní, a to zvláště v noci. Je to . . . pocit, kterého se ženy nikdy úplně nezbaví.“

Násilné trestné činy postihují mnoho žen. Avšak strach z těchto činů působí prakticky na všechny. Publikace The State of World Population 2000 (Stav světové populace 2000), kterou vydaly Spojené národy, uvedla: „Přinejmenším každá třetí žena na světě je bita, nucena k pohlavnímu styku nebo týrána jiným způsobem — a to velmi často někým, koho zná.“ Prostupuje atmosféra strachu ještě hlouběji? Jak často lidé žijí ve strachu i doma?

Strach z domácího násilí

Na celém světě se děje hrozné bezpráví, protože v soukromí mnozí manželé bitím nutí svoji ženu, aby se podrobila. Teprve nedávno to bylo v mnoha zemích oficiálně označeno jako trestný čin. Jedna zpráva z Indie uvádí, že „nejméně 45 procent Indek zažívá od svých manželů políčkování, kopání nebo bití“. Týrání představuje v globálním měřítku závažné ohrožení zdraví žen. Federální vyšetřovací úřad uveřejnil, že ve Spojených státech jsou ženy ve věku 15 až 44 let častěji zraněny při domácím násilí než při dopravních nehodách, přepadení a znásilnění dohromady. Domácí násilí tedy není pouhá občasná hádka, která vyústí v pár vzájemných políčků, ale je to velmi závažný problém. Mnoho žen žije ve strachu, že budou doma zraněny nebo zabity. Celostátní průzkum, jenž se konal v Kanadě, ukázal, že třetina žen, které zažívají domácí násilí, se ocitla v situaci, kdy jim šlo o život. Dva výzkumní pracovníci ve Spojených státech dospěli k tomuto závěru: „Nejnebezpečnějším místem pro ženy je domov, protože je často místem krutého zacházení a týrání.“

Proč však v tak nebezpečných vztazích tolik žen zůstává? Mnozí lidé si říkají: ‚Proč tyto ženy nevyhledají pomoc? Proč od partnera neodejdou?‘ Důvodem je mnohdy právě strach. Je pokládán za charakteristický rys domácího násilí. Pro despotického muže je typické, že svou ženu ovládá násilím a umlčuje ji pod pohrůžkou zabití. A rovněž se stává, že když se některá týraná manželka odhodlá vyhledat pomoc, ne vždy ji najde. Všeobecně panuje sklon násilí páchané manželem bagatelizovat, přehlížet nebo omlouvat. Tento postoj mívají i lidé,  kterým se jiné formy násilí oškliví. Navíc mimo domov takový manžel může působit jako šarmantní člověk. Přátelé manželce většinou nevěří, že ji muž bije. Mnohé týrané manželky, kterým to nikdo nevěří a které se nemají kam obrátit, mívají často pocit, že jim nezbývá nic jiného než trvale žít ve strachu.

Stává se, že když týraná žena od svého manžela odejde, prožívá někdy jinou formu útlaku — manžel ji totiž sleduje na každém kroku. Z nedávné studie, která byla provedena v Severní Americe a do které bylo zahrnuto více než tisíc žen ze státu Louisiana, vyplynulo, že v takové situaci bylo 15 procent z nich. Jen si to představte! Kamkoli přijdete, vždy se tam objeví člověk, který vás ohrožoval. Telefonuje vám, sleduje vás, pozoruje vás a čeká na vás. Možná dokonce zabije vašeho domácího mazlíčka. Je to doslova tažení hrůzy.

I když tento druh strachu možná neprožíváte, nabízí se otázka, do jaké míry se strach promítá do vašeho běžného života.

Ovlivňuje strach způsob vašeho jednání?

Žijeme ve strachu, a proto si možná ani neuvědomujeme, v kolika každodenních rozhodnutích se to odráží. Jak často strach ovlivňuje způsob vašeho jednání?

Rozhodli jste se, že kvůli strachu z násilí se již vy ani členové vaší rodiny nebudete vracet večer domů sami? Ovlivňuje strach to, zda a jak používáte veřejnou dopravu? Promítá se nebezpečí spojené s dojížděním také do volby vašeho zaměstnání? Nebo působí strach ze spolupracovníků či lidí, s nimiž byste přicházeli do styku, na to, jakou práci přijmete? Zasahuje strach do vašeho společenského života nebo výběru zábavy? Možná, že se kvůli strachu z řádících opilců a davů vyhýbáte některým sportovním akcím a koncertům. Pociťujete strach ve škole? Obava rodičů, aby se z jejich dětí nestali delikventi, ovlivňuje i výběr školy. A strach je určitě důvodem, proč se mnozí z rodičů rozhodli, že svoje děti budou ze školy vyzvedávat, místo aby je nechali vracet se domů pěšky nebo veřejnou dopravou.

Lidé skutečně žijí v atmosféře strachu. A strach z násilí provází lidstvo téměř od počátku jeho existence. Můžeme tedy realisticky očekávat něco jiného? Je život beze strachu pouhým snem, nebo jsou pádné důvody pro to, že nastane doba, kdy se již nikdo nebude obávat ničeho zlého?