Mladí lidé se ptají . . .

Co můžeš dělat, aby ses nezapletl se špatnou společností?

„Začala jsem trávit čas s jednou holkou ze třídy. . . . Nebrala drogy, nechodila na divoké večírky ani nestřídala kluky. Dokonce ani nemluvila sprostě a ve škole měla samé jedničky. I tak pro mě jednoznačně byla špatnou společností.“ Beverly *

PROČ Beverly dospěla k takovému závěru? Uvědomuje si nyní, že pod vlivem této dívky se začala zajímat o škodlivé trendy. „Dlouhodobý kontakt s ní vedl k tomu, že i já jsem začala číst spiritistické knihy, a dokonce jsem napsala podobně laděný příběh.“

Také dívka jménem Melanie se nechala zlákat ke špatnému jednání — v jejím případě to však bylo člověkem, který o sobě tvrdil, že je její spoluvěřící. Jak můžeš poznat, zda je pro tebe určitý člověk dobrou společností? Je vždy nebezpečné pěstovat blízké vztahy s nevěřícími? Je přátelství mezi křesťany úplně bez rizika?

A především, jak je to s přátelstvím mezi lidmi opačného pohlaví? V případě, že hledáš manželského partnera, jak můžeš poznat, zda se jedná o vztah, který bude z duchovního hlediska přínosný? Podívejme se, jaké biblické zásady nám pomohou na tyto otázky odpovědět.

Jaký druh přátel je pro nás přínosem?

Měla Beverly váhat s přátelstvím ke své spolužačce jenom proto, že tato dívka neuctívala pravého Boha? Praví křesťané se pochopitelně nedomnívají,  že lidé, kteří nejsou jejich spoluvěřícími, nutně musí jednat neslušně a nemorálně. Pokud však jde o blízké přátelství, je na místě opatrnost. Apoštol Pavel varoval ty, kdo v prvním století patřili do korintského sboru: „Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Jak to myslel?

Je pravděpodobné, že někteří z těchto korintských křesťanů se stýkali s epikurejci, což byli přívrženci řeckého filozofa Epikúra. Je zajímavé, že Epikúros své stoupence učil, aby uplatňovali rozumnost, odvahu, sebeovládání a spravedlnost. Dokonce je vybízel, aby se nedopouštěli nesprávného jednání ani tehdy, když je nikdo nevidí. Proč tedy Pavel pokládal epikurejce — a také členy křesťanského sboru, kteří měli podobné názory — za ‚špatné společenství‘?

Epikurejci neuctívali pravého Boha. Nevěřili ve vzkříšení mrtvých, a tak se zaměřovali na to, aby získali co nejvíc od současného života. (Skutky 17:18, 19, 32) Není divu, že kvůli kontaktům s takovými lidmi někteří křesťané v korintském sboru začali ztrácet víru ve vzkříšení. Když tedy v 15. kapitole prvního dopisu Korinťanům Pavel varoval před špatnou společností, uváděl množství argumentů, jež měly tyto první křesťany přesvědčit, že naděje na vzkříšení je reálná.

Co se z toho můžeme naučit? Dobré vlastnosti mají i bezbožní lidé, ale pokud si je vybereš za blízké přátele, ovlivní to tvůj způsob uvažování, tvou víru a tvé jednání. Pavel proto ve druhém dopise Korinťanům prohlásil: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími.“ (2. Korinťanům 6:14–18)

Šestnáctiletý Fred pochopil, jak moudrá jsou tato Pavlova slova. Původně se chtěl zapojit do mimoškolní aktivity, v rámci které studenti cestují do nějaké rozvojové země, aby tam pomáhali s výukou dětí. Když se však Fred připravoval na tuto akci společně se svými spolužáky, změnil postoj. Řekl: „Pochopil jsem, že tolik času stráveného v jejich společnosti mi po duchovní stránce ani trochu neprospěje.“ Fred se proto rozhodl, že se tohoto projektu nezúčastní a že lidem, kteří jsou v nepříznivé situaci, bude pomáhat jinými způsoby.

Přátelství mezi křesťany

Jak je to ale s přátelstvím uvnitř křesťanského sboru? V dopise mladému Timoteovi uvedl Pavel určité varování: „Ve velkém domě jsou nádoby nejen ze zlata a stříbra, ale také ze dřeva a hlíny, a některé k čestnému účelu, ale jiné k účelu, který postrádá čest. Jestliže se tedy někdo zachová čistý od těch druhých, bude nádobou k čestnému účelu, posvěcenou, užitečnou svému majiteli, připravenou pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 2:20, 21) Pavel nepřehlížel skutečnost, že i někteří křesťané se možná nechovají řádně. Timotea proto otevřeně vybízel, aby se od takových lidí zachoval čistý.

Znamená to, že by ses měl na spolukřesťany dívat s nedůvěrou? Ne. A také to neznamená, že bys od svých přátel měl očekávat dokonalost. (Kazatel 7:16–18) Nicméně fakt, že nějaký mladý člověk navštěvuje křesťanská  shromáždění nebo má rodiče, kteří jsou v duchovním ohledu horliví, sám o sobě neznamená, že takový křesťan bude pro tebe vhodným přítelem.

„Právě podle jeho zvyklostí se na chlapci [nebo na dívce] pozná, zda je jeho činnost ryzí a přímá.“ (Přísloví 20:11) Je tedy moudré uvažovat vzhledem k dotyčnému člověku o těchto otázkách: Je vztah k Jehovovi jednoznačně nejdůležitější věcí v jeho životě? Nebo je naopak patrné, že jeho postoje a způsob myšlení zrcadlí „ducha světa“? (1. Korinťanům 2:12; Efezanům 2:2) Posiluje společenství s ním tvou touhu uctívat Jehovu?

Pokud si zvolíš přátele, kteří mají hlubokou lásku k Jehovovi a k duchovním věcem, nejenže se vyhneš problémům, ale také budeš mít více síly pro službu Bohu. Pavel Timotea vybízel: „Usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj spolu s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce.“ (2. Timoteovi 2:22)

Přátelství s někým opačného pohlaví

Pokud jsi dospělý a rád bys vstoupil do manželství, uvažoval jsi o tom, jak tyto zásady ovlivní tvou volbu manželského partnera? K potenciálnímu partnerovi tě mohou přitahovat různé věci, ale žádná z nich není tak důležitá jako jeho duchovní stav.

Bible proto opakovaně varuje před uzavřením manželství s někým, kdo není „v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39; 5. Mojžíšova 7:3, 4; Nehemjáš 13:25) Je pravda, že i lidé, kteří nejsou tvými spoluvěřícími, mohou být zodpovědní, slušní a ohleduplní. Nemají však takovou motivaci jako ty, aby pracovali na svých vlastnostech a usilovali o trvalý manželský svazek.

Naproti tomu člověk, který se Jehovovi zasvětil a je mu věrně oddaný, cíleně tyto vlastnosti rozvíjí a chrání je, ať se děje cokoli. A uvědomuje si, že láska k manželskému partnerovi je v Bibli spojována s dobrým vztahem k Jehovovi. (Efezanům 5:28, 33; 1. Petra 3:7) Takže pokud oba manželští partneři milují Jehovu, je to pro ně mocným podnětem, aby si navzájem zůstali věrni.

Znamená to tedy, že manželství mezi spoluvěřícími bude zaručeně úspěšné? Ne. Co by se mohlo stát, kdybys například vstoupil do manželství s člověkem, který má jen omezený zájem o duchovní věci? Duchovně slabý člověk není dostatečně vyzbrojen k tomu, aby odolával tlakům tohoto systému věcí, a je tudíž větší pravděpodobnost, že křesťanský sbor opustí. (Filipanům 3:18; 1. Jana 2:19) Jen si představ, jaký zármutek a manželské problémy bys mohl prožívat, kdyby tvůj partner propadl „poskvrnám světa“. (2. Petra 2:20)

Dříve než si začneš k někomu vytvářet vztah, který by mohl vést k manželství, uvažuj o těchto otázkách. Prokazuje se jako duchovně smýšlející člověk? Dává svým křesťanským způsobem života dobrý příklad? Je pevný v biblické pravdě, nebo potřebuje ještě nějaký čas duchovně růst? Máš jistotu, že láska k Jehovovi je hlavní hybnou silou v jeho životě? Je užitečné vědět, zda má dobrou pověst. V podstatě musíš být zcela přesvědčen, že ten, o koho se zajímáš, je plně oddaný Jehovovi a má předpoklady stát se dobrým manželským partnerem.

Uvědom si také, že ti, kdo se nechali zlákat špatnou společností, se nejdřív začali zajímat o špatné věci — například o nevhodnou zábavu nebo jinou činnost. Příkladní mladí lidé v křesťanském sboru se na takových věcech podílet nebudou. Prozkoumej tedy své srdce.

Pokud zjistíš, že tvé srdce potřebuje ukáznit, nepropadej beznaději. Srdce lze ukáznit. (Přísloví 23:12) Klíčové však je, co doopravdy chceš. Přitahuje tě to, co je dobré, a ti, kdo tímto způsobem žijí? S Jehovovou pomocí si můžeš takový druh srdce vypěstovat. (Žalm 97:10) Budeš-li cvičit svou vnímavost, abys dokázal rozlišovat mezi správným a nesprávným, potom snadněji zjistíš, kdo by pro tebe mohl být dobrým a budujícím přítelem. (Hebrejcům 5:14)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Dobrá společnost má pozitivní duchovní vliv