Našli jsme něco lepšího

VYPRÁVÍ FRANCIS DEL ROSARIO DE PÁEZOVÁ

V roce 1988 se v newyorském Madison Square Garden konal koncert, na kterém před tisíci diváků vystupovala naše hudební skupina, ale i mnoho dalších. Moje taneční čísla, jež byla součástí repertoáru naší kapely, měla ohromnou odezvu. Základ pro tento úspěch položil před mnoha lety náš otec.

OTEC byl hudebník a rozpoznal v mých sedmi starších bratrech hudební talent. Prodal tehdy dům a nakoupil za to hudební nástroje a vybavení potřebné k vytvoření kapely. Byla jsem v té době ještě malá, protože jsem se narodila v roce 1966. Bydleli jsme tenkrát ve městě Higüey v Dominikánské republice.

První vystoupení mých bratrů se konalo v roce 1978 na radnici v Higüey. Později jsme se přestěhovali do hlavního města Santo Domingo. Bratři začali hrát a zpívat v novém stylu merengue a získali velkou popularitu. * Skupina se stala známou jako Los Hermanos Rosario (Bratři Rosariové).

Chtěla jsem vystupovat se svými bratry, protože mým dlouholetým snem bylo stát se slavnou tanečnicí. Můj bratr Pepe, který skupinu vedl, mě na jednom večírku vyzval, abych zatančila. Řekl: „To je Francis, nejmladší z mých sester. Umí hezky tancovat.“ Vystoupení udělalo na přítomné velký dojem. Využila jsem této příležitosti a řekla Pepemu, že bych ráda tančila na pódiu před kapelou. A tak jsem se ve svých šestnácti letech začala podílet na všech vystoupeních skupiny Los Hermanos Rosario.

Profesionální úspěch

S merengue kapelami již předtím vystupovaly ženy jako zpěvačky, ale žádná dosud netančila na jevišti před hudebníky. Choreografii svého vystoupení jsem si udělala sama, a to v novém tanečním stylu tak, aby odpovídal rytmu merengue, který jsme hráli. Když se pak moje taneční technika stala všeobecně známou, říkalo se jí a lo Francis Rosario.

Měli jsme písničku, která se jmenovala „Cumandé“. Jedna část textu zněla: „Y ahora todo el mundo como Francis Rosario“, což znamená „a nyní všichni tančete jako Francis Rosariová.“ Lidé byli vybízeni, aby napodobili můj taneční styl. Někdy netančili, jen seděli na podlaze a dívali se na mě. Nakonec stačilo, aby na reklamě pro vystoupení naší skupiny byla jenom moje fotografie. Každý věděl, že se jedná o koncert skupiny Los Hermanos Rosario.

Nějakou dobu potom, co jsem začala vystupovat se svými bratry, jsme přibrali další hudebníky včetně tří bratrů Páezových. Jeden z nich, trumpetista jménem Roberto, se později stal mým manželem. Od té doby se bratři Páezové podíleli na úspěchu naší skupiny. Naše kapela začala dostávat mnoho nabídek  k tomu, aby vystoupila v místní televizi, ale také na koncertech v jiných zemích.

V roce 1988 jsme jeli na turné po Spojených státech a Kanadě. Jak již bylo uvedeno, jeden z koncertů se konal v Madison Square Garden. Vystupovala tam většina nejpopulárnějších merengue kapel, a ta naše měla nejlepší odezvu. Od té doby nás pořadatelé koncertů vždy zařazovali na závěr programu. Můj tanec upoutával ještě větší pozornost než dříve, a tak fanoušků skupiny Los Hermanos Rosario přibývalo. Výrazně stoupal také počet prodaných nahrávek.

Procestovali jsme mnoho zemí. Navštívili jsme Kolumbii, Ekvádor, Panamu, Portoriko, Curaçao, Španělsko, Německo a další země. Zanedlouho jsme patřili k nejslavnějším hudebním skupinám Latinské Ameriky. Nejdůležitější v mém životě byl tanec, jeviště, kostýmy a líčení.

Za svobodna jsem říkávala, že pokud se o mně bude zajímat muž, který nemá rád tanec, vzdám se raději jej než tancování. Brzy se však moje pořadí hodnot mělo změnit.

Duchovní probuzení

Tato změna začala v roce 1991 během našeho turné na Kanárských ostrovech. Krátce předtím jsme se s Robertem vzali. Jeho bratr Freddy, který také vystupoval s naší skupinou, již nějakou dobu studoval Bibli se svědky Jehovovými a vždy měl s sebou jejich publikace.

Jednoho dne jsem uviděla ve Freddyho pokoji knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji a začala jsem si v ní listovat. Zaujala mě kapitola „Co je ‚peklo‘?“. Naše maminka totiž vždy říkala, že člověk, který dělá špatné věci, se bude smažit v pekle. A tak jsem měla strach, že se tam dostanu.

Za několik týdnů, když jsme ještě byli na Kanárských ostrovech, jsem potratila. Cestou do nemocnice jsem řekla Robertovi, aby mi od Freddyho přinesl knihu, kterou jsem viděla v jeho pokoji. Chtěla jsem si ji přečíst během pobytu v nemocnici. Moc se mi ta kniha líbila. Kromě jiného jsem se dozvěděla, že biblické peklo je společný hrob lidstva a že Božím záměrem nikdy nebylo někoho mučit. (Jeremjáš 7:31) Silně na mě zapůsobila myšlenka, že mrtví si nejsou vědomi vůbec ničeho. (Kazatel 9:5, 10)

Když jsme se vrátili do Dominikánské republiky, Freddy požádal jednoho svědka Jehovova, aby nás navštívil. Ten nám vyprávěl o biblické naději na věčný život na rajské zemi, a to mého manžela zaujalo. (Žalm 37:29; Lukáš 23:43) Požádali jsme o biblické studium.

Naše hodnoty a priority se mění

S rostoucím biblickým poznáním se můj pohled na práci, kterou jsem tak milovala, začal měnit. Způsob mého uvažování postupně formovaly biblické zásady. (Římanům 12:2)  Říkala jsem si: ‚Je vhodné, abych takovým způsobem tancovala přede všemi těmi lidmi, kteří se na mě dívají? Ne, to nechci.‘ Modlila jsem se k Bohu: „Prosím tě, pomoz mi vyřešit tuto situaci.“ Mluvila jsem o svých pocitech s manželem a zjistila jsem, že i on to vidí podobně. „Zlato, buď trpělivá,“ řekl. „Nejdřív odejdeš ze skupiny ty a pak já.“

Opět jsem otěhotněla. Nemohla jsem vystupovat, a díky tomu jsem častěji chodila na křesťanská shromáždění do sálu Království. To mě posilovalo. Podobné pocity měl i Roberto. Uvědomili jsme si, jak velkou hodnotu má společenství s Jehovovým lidem. Pochopili jsme, že máme-li nadále dělat pokroky na cestě biblické pravdy, potřebujeme poučování a povzbuzování, které dostáváme na těchto shromážděních. (Hebrejcům 10:24, 25) A tak i v době, kdy jsme byli mimo Dominikánskou republiku, vždy jsme s manželem vyhledali sál Království a zúčastnili se shromáždění.

Po porodu jsem se vrátila do práce, ale moje srdce už bylo někde jinde. Ta změna byla tak výrazná, že mě tisk začal kritizovat. Často jsem dostávala otázku: „Proč už netančíte tak jako dříve?“ Stále jsem se modlila k Jehovovi, ať mi pomůže tuto situaci vyřešit tak, aby nevznikly mezi mnou a mými bratry žádné problémy. Byla jsem totiž spoluvlastníkem kapely a nechtěla jsem se s nimi dostat do konfliktu.

Když jsem otěhotněla znovu, řekla jsem Rafovi, který po smrti Pepeho řídil kapelu, že chci trávit více času s dětmi a že už se do práce nevrátím. Odpověděl mi, ať dělám to, co pokládám za nejlepší. Žádný z mých bratrů se nikdy nestavěl proti mému studiu Bible. Byla jsem za to velmi vděčná.

Nový způsob života ve službě Jehovovi

Po deseti letech působení v kapele jsem v roce 1993 ukončila taneční dráhu a bezvýhradně se zasvětila Jehovovi. Stala jsem se zvěstovatelkou dobré zprávy o Božím Království, a když Roberto odešel z kapely, byli jsme v roce 1994 pokřtěni. (Matouš 24:14) Svědkem se stal rovněž Freddy a další Robertův bratr jménem Julio, ale také Manuel Pérez, jiný člen naší kapely. Všichni dodnes věrně slouží Jehovovi.

Mnoho lidí nedovedlo pochopit, proč jsem opustila uměleckou dráhu, když jsem svou práci měla tak ráda. Někteří, jako například známý televizní producent v naší zemi, se domnívali, že je to přechodné poblouznění. „Přejde ji to, stejně jako to přešlo jiné umělce, a zase se ke kapele vrátí,“ předpovídal. K tomu však nedošlo. Byla jsem rozhodnuta věnovat se službě Jehovovi co nejvíce.

Máme nyní tři děti — Katty, Roberta a Obeda. Snažíme se jim vštípit, že nejdůležitější v životě jsou hodnoty duchovní, a ne materiální. Díky vlastním zkušenostem můžeme děti konkrétně varovat před zavádějícím vlivem světa a poskytnout jim spolehlivé vedení v životě. Velmi prospěšné je naše každotýdenní rodinné studium Bible. Ve světě, kde se rozpadá čím dál více rodin, je díky tomuto studiu naše rodina jednotná.

Snažíme se, aby naše děti vnímaly Jehovu jako skutečnou bytost, které mohou důvěřovat. (Přísloví 3:5, 6; Hebrejcům 11:27) Vštěpujeme jim také, že je důležité chodit na sborová shromáždění a aktivně se jich účastnit. Je to úžasný dar, když člověk vidí, jak jeho děti postupují na cestě biblické pravdy. Poslední dva roky nyní sloužím jako pomocná průkopnice. Tento termín svědkové Jehovovi používají pro ty, kdo měsíčně stráví 50 nebo více hodin tím, že s dalšími lidmi mluví o biblických naukách. A můj manžel již mnoho let slouží jako starší v křesťanském sboru.

Stále ještě pokládám merengue za krásnou formu tance. Je škoda, že to, které je populární dnes, se zásadně liší od merengue v minulosti. Bývala to vhodná forma zábavy. Dnes si však člověk musí v této hudbě hodně vybírat.

 Sloužit Jehovovi je nesrovnatelně lepší

Svět nabízí mnoho věcí, ale člověk si musí uvědomit, co to v podstatě obnáší. To platí i v oblasti hudebního průmyslu, který navenek vypadá velmi atraktivně a neškodně. Avšak ve skutečnosti to tak není. Mnozí lidé v této branži berou drogy a vedou nemravný způsob života. Pokud chcete vystupovat, musíte být ve styku s lidmi, kteří si chtějí užít bez ohledu na následky a nemají žádné svědomí. (1. Korinťanům 15:33)

Uvědomili jsme si, že to nejlepší, co člověk může dělat, je sloužit Jehovovi. Vzpomínám si, jak jsem se po jednom z našich největších vystoupení vrátila do hotelu a cítila jsem naprostou prázdnotu. Nyní vím, co bylo příčinou. Nebyly uspokojeny moje duchovní potřeby. (Matouš 5:3)

Nyní se snažíme dělat radost našemu Stvořiteli, a to především tím, že kážeme a vyučujeme dobrou zprávu o jeho Království. (Matouš 24:14; Skutky 20:35) Díky tomu je naše rodina šťastná a spokojená. Jsme opravdu vděční, že patříme k Božímu lidu a máme skutečné přátele — bratry a sestry ve víře —, s nimiž sdílíme nádhernou naději na věčný život v Božím novém světě. (Marek 10:29, 30; 2. Petra 3:13; Zjevení 21:3, 4)

Ve světě zábavy jsme vydělávali hodně peněz. Když jsme však poznali našeho Boha, Jehovu, získali jsme duchovní bohatství, a to je daleko hodnotnější. Jsme velmi šťastni, že můžeme sloužit Bohu, který má určitý záměr, šťastnému Bohu, který nás vybízí, abychom mu důvěřovali. (Žalm 37:3) Jsme pevně přesvědčeni, že jsme našli něco daleko lepšího, než je sláva a hmotné bohatství, a modlíme se k Jehovovi, aby nám i naší rodině pomohl uchovat si tento postoj navždy.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 21]

S dalšími členy naší kapely na začátku umělecké dráhy

[Obrázek na straně 21]

Vystoupení v New Yorku kolem roku 1990

[Obrázek na straně 23]

Před sálem Království

[Obrázek na straně 23]

Vložený obrázek: Při rodinném studiu Bible