Co je příčinou krize bydlení?

PŘEHRÁT V JAZYCE

Co je příčinou krize bydlení?

V BLÍZKOSTI jednoho afrického velkoměsta žije šestatřicetiletá Josephine. Má tři hochy ve věku od šesti do jedenácti let a živí se tím, že sbírá prázdné plastové láhve a nádoby, které prodává nedalekému recyklačnímu podniku. Touto vyčerpávající prací si denně vydělá necelé dva dolary. To jí však nestačí ani na jídlo pro rodinu, natož aby zaplatila dětem školné.

Na konci dne se Josephine vrací na místo, které je jejím ubohým domovem. Stěny z vypálených cihel a hlíny drží pohromadě díky tenkým větvičkám. Střechu tvoří volně položené zrezivělé plechy a kusy laminátu. Na nich jsou naskládány kameny, dřevo a staré kovové desky, aby je přidržovaly, když vane silný vítr. Místo „dveří“ a „oken“ jsou jutové pytle, jež v podstatě nijak nechrání před špatným počasím — a už vůbec ne před nevítanými vetřelci.

Avšak ani tento skromný domov Josephině v podstatě nepatří. Ona i její děti žijí v trvalém strachu, že odtud budou vyhnáni. Pozemek, na němž stojí jejich ubohý dům, totiž má posloužit k rozšíření blízké silnice. Je smutné, že podobná situace existuje v mnoha zemích na světě.

Zdraví škodlivé bydlení

Podle Robina Shella, představitele mezinárodního programu na podporu bytové výstavby, vedou „nedůstojné podmínky bydlení“ k tomu, že „děti se za svůj domov stydí, . . . členové rodiny jsou každou chvíli nemocní a . . . trvale žijí v obavách, že se objeví vládní úředníci nebo majitelé pozemku a nechají [jejich domy] strhnout“.

V takových podmínkách mají rodiče neustále strach o zdraví a bezpečnost svých dětí. Místo aby usilovali o zlepšení své situace, často musí věnovat většinu času a energie tomu, aby svým dětem zajistili základní potřeby, jako je jídlo, odpočinek a přístřeší.

Na první pohled by se mohlo zdát, že by chudí svou situaci mohli zlepšit, kdyby se trochu snažili. Říkat jim, aby v tom něco udělali, však není řešením. Na krizi bydlení se totiž podílejí mocné faktory, které nemůže ovlivnit žádný člověk. Podle výzkumných pracovníků jsou hlavními příčinami růst populace, rychlá urbanizace, přírodní katastrofy, politická nestabilita a neúprosná chudoba. Těchto pět faktorů je jako pět prstů sevřených v pěst, které ‚ždímají‘ životní energii z mnoha chudých lidí na světě.

Růst populace

Obecně se odhaduje, že každý rok bude potřebovat bydlení dalších 68 až 80 milionů lidí. Podle Populačního fondu OSN přesáhl v roce 2001 počet obyvatel na světě 6,1 miliardy a očekává se, že v roce 2050 to bude 7,9 až 10,9 miliardy. Závažnější však je skutečnost, že během nejbližších dvou desetiletí má být 98 procent tohoto nárůstu v rozvojových zemích. To bude znamenat obrovský úkol. A tuto skutečnost navíc komplikuje fakt, že oblastmi nejrychlejšího nárůstu jsou ve většině zemí již beztak přelidněná města.

Neúprosně postupující urbanizace

Velká města, například New York, Londýn a Tokio, jsou často pokládána za významný symbol ekonomické prosperity dané země. Tisíce lidí z venkova tam tudíž každoročně přicházejí „za lepším“ — hledají zejména vzdělání a zaměstnání.

Ekonomika se rychle rozvíjí například v Číně. Podle jedné zprávy proto v několika příštích desetiletích bude zapotřebí jen ve velkých městských oblastech více než 200 milionů bytových jednotek. To je skoro dvojnásobek celkového počtu bytových jednotek, které v současné době mají Spojené státy. Jaký program bytové výstavby by dokázal takové nároky uspokojit?

Podle Světové banky „ročně vznikne ve městech rozvojového světa asi 12 až 15 milionů nových domácností, což znamená, že je zapotřebí odpovídající množství bytů“. Vzhledem k tomu, že ve městě není dostatek ubytovacích prostor, které by si tito chudí lidé mohli dovolit, jsou nuceni hledat přístřeší tam, kde to jde — často v místech, jež by si dobrovolně žádný člověk nevybral.

Přírodní katastrofy a politické problémy

Chudí lidé mnohdy musí žít v oblastech, kde jsou časté záplavy, sesuvy půdy a zemětřesení. Odhaduje se například, že ve venezuelském Caracasu „žije v chudinských čtvrtích na příkrých svazích, kde průběžně dochází k sesuvům půdy“, více než půl milionu lidí. Vzpomeňte si také na průmyslovou havárii v indickém městě Bhópál, kde zahynulo několik tisíc lidí a mnoho dalších bylo přiotráveno. Proč tam bylo tolik obětí? Blízká chudinská čtvrť se totiž rozrostla natolik, že končila pět metrů od továrny.

Těžkosti s bydlením jsou často důsledkem politických problémů, jako jsou například občanské války. Zpráva, kterou v roce 2002 publikovala skupina zastánců lidských práv, uváděla, že během nepokojů v letech 1984 až 1999 muselo v jihovýchodním Turecku opustit domov 1,5 milionu lidí. Mnozí z těchto vesničanů byli nuceni pobývat tam, kde to bylo jen trochu možné. Často se natěsnali do míst, kde již žili jejich příbuzní či sousedé — do narychlo postavených nebo pronajatých obydlí, do zemědělských budov a na staveniště. Jistá rozvětvená rodina údajně žila ve stáji. V jedné místnosti jich bylo třináct i víc, používali společný záchod a na dvorku měli jeden vodovodní kohoutek. „Chtěli bychom se z této situace dostat,“ řekl jeden z uprchlíků. „Žijeme v místě, které bylo postaveno pro zvířata.“

Hospodářská stagnace

Bydlení navíc jednoznačně souvisí s finanční situací chudých. Podle uvedené zprávy Světové banky žilo v roce 1988 ve městech rozvojových zemí 330 milionů chudých obyvatel. A neočekává se, že v následujících letech by se tato situace měla nějak výrazně změnit. Jestliže jsou lidé příliš chudí na to, aby si mohli zajistit základní životní potřeby, jako je jídlo a oblečení, jak by si mohli pronajmout nebo postavit přijatelný domov?

Kvůli vysoké úrokové sazbě a inflaci jsou peněžní úvěry pro mnohé rodiny nedostupné. Tuto situaci ještě komplikují rostoucí životní náklady. A kromě toho v některých zemích je až 20procentní nezaměstnanost, takže lidé tam prakticky nemohou uspokojit ani své základní potřeby.

Tyto a další faktory mají za následek, že statisíce lidí ve všech částech světa se musí smířit s podřadným bydlením. Žijí ve starých autobusech, přepravních kontejnerech a lepenkových krabicích. Bydlí pod schody, pod igelitovými plachtami a kusy vyhozeného dřeva. Někteří dokonce našli útočiště v opuštěných průmyslových budovách.

Co se v tom dělá?

Mnoha lidem, organizacím a vládám není tato situace lhostejná, a proto vyvíjejí značné úsilí, aby tuto krizi vyřešili. V Japonsku bylo zřízeno několik agentur, jejichž cílem je pomáhat se stavbou finančně dostupných domů. V rámci programu bytové výstavby, který byl v roce 1994 zahájen v Jižní Africe, již bylo postaveno více než milion čtyřpokojových domů. Keňa má ambiciózní plán — ročně postavit 150 000 bytových jednotek v městských oblastech a dvakrát tolik na venkově. Další země, jako například Madagaskar, se zaměřily na vývoj stavebních metod pro levné formy bydlení.

Jsou také zřizovány mezinárodní organizace, jako je Centrum OSN pro lidská sídla, jež jsou dokladem celosvětové snahy „předcházet a zmírňovat problémy pramenící z masového rozrůstání měst“. Pomoci se snaží také nevýdělečné i nevládní organizace. Jedna taková nevýdělečná organizace pomohla vyřešit problém podřadného bydlení více než 150 000 domácností v různých zemích. Odhaduje se, že v roce 2005 dostane milion lidí pomoc, aby získali jednoduché, uspokojivé a cenově přijatelné bydlení.

Mnohé z těchto organizací již shromáždily dostupné a praktické informace, které lidem žijícím v nedůstojném prostředí pomohou, aby ve své situaci udělali co nejvíc, a popřípadě své podmínky zlepšili. Pokud i vy potřebujete pomoct, určitě můžete tato opatření plně využít. Kromě toho existuje řada dalších základních věcí, které pro sebe můžete udělat. (Viz rámeček „Dům a zdraví“ na straně 7.)

Ať již svou osobní situaci můžete zlepšit, nebo ne, existuje malá naděje, že by nějaký člověk nebo lidská organizace mohli povolit sevření pěti globálních sil, které k této krizi vedou. Je čím dál jasnější, že naléhavou a rostoucí potřebu ekonomického rozvoje a humanitární pomoci nedokáže mezinárodní společenství uspokojit. A do této stále se zhoršující chudoby se každý rok rodí miliony dětí. Existuje nějaká reálná naděje na trvalé řešení?

[Rámeček na straně 7]

DŮM A ZDRAVÍ

Podle Světové zdravotnické organizace by k zajištění dobrého zdraví měl mít váš dům v zásadě toto:

▪ Dobrou střechu, aby neteklo dovnitř

▪ Dobré stěny a dveře, které by chránily před špatným počasím a před zvířaty

▪ Drátěné sítě v oknech a dveřích, aby se dovnitř nedostal hmyz, a to zvláště komáři

▪ Kolem domu plachtu proti slunci nebo markýzu, která by v horkém počasí chránila stěny před přímým sluncem

[Rámeček a obrázky na straně 8]

TRADIČNÍ VENKOVSKÉ DOMY V AFRICE

Po mnoho let zdobily africkou krajinu tradiční domy. Měly různou velikost i tvar. Některé komunity, jako například Kikujové a Luové v Keni, dávaly přednost kruhovým stěnám a kuželovitým doškovým střechám. Jiné kmeny, jako například Masajové v Keni a v Tanzanii, měly obydlí spíše pravoúhlého tvaru. Domy v pobřežních oblastech východní Afriky měly doškovou střechu, která sahala až k zemi, a tudíž připomínaly úly.

Vzhledem k tomu, že většina stavebního materiálu pro takové domy byla snadno dostupná, nebyly s bydlením prakticky žádné problémy. Bláto bylo možné získat jednoduše smícháním hlíny s vodou. V blízkých lesích byl dostatek dříví, trávy, rákosí i bambusových listů. A tak bohaté i chudé rodiny většinou neměly problém pořídit si nějaký dům.

Tento typ domů měl pochopitelně i své nevýhody. Například jejich střechy byly z hořlavých materiálů, takže bylo velké nebezpečí vzniku ohně. Kromě toho se kdokoli mohl snadno dostat dovnitř, a to zkrátka tak, že do hliněné zdi udělal díru. Není tedy divu, že tradiční africké domy již v mnoha oblastech mizí a jsou postupně nahrazovány jinými, trvalejšími typy konstrukcí.

[Podpisky]

Zdroj: African Traditional Architecture

Domy: S laskavým svolením Bomas of Kenya Ltd-A Cultural, Conference, and Entertainment Center

[Obrázek na straně 5]

EVROPA

[Podpisek]

[Obrázek na straně 6]

AFRIKA

[Obrázek na straně 6]

JIŽNÍ AMERIKA

[Obrázek na straně 7]

JIŽNÍ AMERIKA

[Obrázek na straně 7]

ASIE

[Podpisek obrázku na straně 6]

[Podpisek obrázku na straně 7]

PROBUĎTE SE!