„Jak vzpomínáme na . . . česnek!“

Od našeho dopisovatele v Dominikánské republice

POKUD byste se ocitli daleko od domova a začalo by vám kručet v břiše, na jaké jídlo byste si vzpomněli? Možná by to bylo nějaké ovoce nebo zelenina, které se u vás pěstují, nebo dušené maso či ryby, jak je dělává vaše maminka. Zatoužili byste ale po česneku?

Když před 3 500 lety Izraelité procházeli pustinou Sinaj, říkali: „Jak vzpomínáme na ryby, které jsme zadarmo jídávali v Egyptě, na okurky a vodní melouny a pór a cibuli a česnek!“ (4. Mojžíšova 11:4, 5) Ano, měli chuť na česnek. Židé jej měli tak rádi, že sami sebe podle tradice označovali za pojídače česneku.

Proč si u nich česnek získal takovou oblibu? Během 215 let, která strávili v Egyptě, byl česnek součástí jejich jídelníčku. Z archeologických nálezů vyplývá, že Egypťané pěstovali česnek dávno před tím, než do jejich země přišel Jákob se svou rodinou. Řecký dějepisec Hérodotos uvádí, že pro otroky, kteří stavěli pyramidy, egyptští úředníci nakupovali ohromné množství cibule, ředkví a česneku. Strava bohatá na česnek jim zřejmě dodávala sílu a energii. Při pohřbu faraóna Tutanchamona bylo do jeho hrobky umístěno mnoho cenných předmětů a mimo jiné i česnek. Mrtvému není česnek samozřejmě k ničemu, ale pro živé má velkou hodnotu.

Účinný lék

Od nepaměti používali lékaři česnek ku prospěchu pacientů. Před mnoha staletími jej řečtí lékaři Hippokrates a Dioskorides doporučovali při zažívacích obtížích, malomocenství, rakovině, různých zraněních, infekcích a srdečních chorobách. V 19. století se studiu vlastností česneku věnoval francouzský chemik Louis Pasteur a popsal jeho antiseptické účinky. Ve 20. století slavný misionář a lékař Albert Schweitzer používal v Africe česnek k léčbě amébózní úplavice a dalších nemocí. Když ruským vojenským lékařům za druhé světové války docházely klasické léky, dávali raněným vojákům česnek, kterému se proto začalo říkat ruský penicilin. A v nedávné době vědci začali studovat příznivý vliv česneku na oběhový systém.

Česnek je tedy výživnou potravinou i cenným léčivem. Navíc má nezaměnitelné aroma a chuť. Kde se začalo s jeho pěstováním? Někteří botanikové jsou přesvědčeni, že česnek pochází ze střední Asie, odkud se rozšířil do celého světa. Podívejme se na jedno krásné místo na západní polokouli, kde si česneku velmi váží.

Pěstování česneku v údolí Constanza

V údolí Constanza, které leží v Dominikánské republice, je příjemné podnebí. Údolí obklopují hory, je tam úrodná půda a dostatek deště — zkrátka ideální místo pro pěstování česneku.

V září nebo říjnu zde farmáři zorají svá pole. Nadělají na nich hluboké brázdy oddělené od sebe asi metr širokým valem hlíny. Na každém valu potom vyhloubí tři nebo čtyři mělké řádky, do kterých česnek zasadí. Napřed je ale potřeba rozdělit česnekové palice na jednotlivé stroužky, které se na 30 minut namočí do vody. Pak se už stroužky mohou zasadit do připravených řádků. Během mírné dominikánské zimy česnek vyroste.

 V březnu nebo dubnu začíná sklizeň. Farmáři vyryjí dospělé rostliny a nechají je pět nebo šest dní ležet na poli. Pak česnek sesbírají, odseknou kořeny a nať a uloží očištěné palice česneku do otevřených beden zvaných cribas. Ty pak nechají jeden den stát na slunci, aby se česnek vysušil a byl tak připraven k prodeji.

Trocha česneku, mnoho zápachu

Když se chystáte pochutnat si na polévce nebo salátu, nos vás okamžitě upozorní na to, že v jídle je česnek. Jak je ale možné, že česnek nevydává prakticky žádný zápach, když jsou stroužky nedotčené? Silné chemické látky, které česnek obsahuje, jsou od sebe oddělené a přijdou do kontaktu teprve tehdy, když je stroužek nějak mechanicky narušen, nakrájen či rozdrcen. Když stroužek česneku rozmačkáte, enzym allináza se smísí s látkou zvanou alliin. Okamžitě dojde k chemické reakci, při které vznikne allicin. A právě allicin dává česneku typickou chuť a pach.

Když se zakousnete do stroužku česneku, máte pocit, jako by vám allicin v ústech doslova vybuchl. Ať je vám to příjemné či nikoli, za chvíli je kolem vás oblak česnekového aroma. Dá se nějak zabránit tomu, aby vám česnek nebyl cítit z úst? Zkuste žvýkat petrželovou nať nebo hřebíček. Česnekový pach by se tím mohl poněkud zneutralizovat.

Pamatujte ale na to, že česnekový zápach, který vám vychází z úst, přichází především z plic. Když totiž česnek jíte, allicin se zažívacím traktem dostává do krve, která jej dopraví do plic. Při výdechu pak vychází z vašich úst česnekový zápach. Ani ústní voda, ani petržel tedy nemohou česnekový dech úplně přebít. Existuje nějaká spolehlivá pomoc? V podstatě ne. Ale pokud si na česneku pochutnají všichni stolovníci, snad si pronikavého pachu z vašich úst nikdo nevšimne.

Jídlo bez česneku si v mnoha zemích ani neumějí představit. Ale i tam, kde se česnek nepoužívá tak často, je mnoho lidí, kteří jsou přesvědčeni, že tato pochoutka přináší nesrovnatelně více užitku než komplikací.

[Obrázek na straně 23]

Sušení sklizeného česneku

[Obrázek na straně 23]

Údolí Constanza

[Obrázek na straně 23]

Proč je česnek cítit až potom, co se stroužky rozdrtí?