Každý potřebuje domov

„Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména . . . byt.“ (Všeobecná deklarace lidských práv, článek 25)

NA OKRAJI města se postupně usadila velká populace migrantních zemědělských dělníků a začala toto místo pokládat za svůj domov. Stovky rodin zde bydlí v levných přívěsech. Takovým místům se říká parqueaderos. Většinou tam nebývají žádné základní služby, jako například kanalizace, vodovod či odvoz odpadků. Jeden novinář popsal takovou osadu jako „místo, které je natolik ubohé, že [i zemědělští dělníci] si mohou dovolit tam bydlet“.

Před třemi lety místní představitelé řadu takových osad zrušili. Některé rodiny tehdy svůj přívěs prodaly a přestěhovaly se do přelidněných domů, bytů nebo garáží v centru města. Jiné rodiny však šly jinam hledat místo, které by mohly pokládat za svůj domov — místo, kam by se mohly po každé sklizni vracet.

Domníváte se, že mluvíme o Střední nebo Jižní Americe? Kdepak! Tuto osadu můžete najít blízko města Mecca v jižní Kalifornii, necelou hodinu jízdy na východ od bohatého města Palm Springs. Počet lidí ve Spojených státech, kteří vlastní dům,  dosáhl v současnosti rekordní výšky a průměrný rodinný příjem v roce 2002 byl 42 000 dolarů. Přesto více než pět milionů amerických rodin stále ještě nemá přiměřené bydlení.

V rozvojových zemích je situace daleko závažnější. I když probíhá řada politických, sociálních a náboženských programů, globální krize bydlení se stále prohlubuje.

Globální krize

Odhaduje se, že na světě žije v chudinských čtvrtích více než miliarda lidí. Brazilští odborníci na urbanizaci se obávají, že stále početnější favelas neboli chudinské čtvrti v této zemi brzy „budou větší a lidnatější než města, vedle kterých původně vznikly“. V chudinských čtvrtích žije například více než 80 procent obyvatel některých nigerijských měst. V roce 2003 generální tajemník OSN Kofi Annan řekl: „Pokud nebudou podniknuty zásadní kroky, pak během následujících třiceti let stoupne celosvětově počet obyvatel chudinských čtvrtí na přibližně dvě miliardy.“

Strohé statistiky, jako je tato, však nepostihují ničivý dopad, který takové podmínky mají na život chudých lidí. Podle OSN více než polovina lidí v rozvojových zemích žije bez kanalizace, třetina jich nemá nezávadnou pitnou vodu, čtvrtina nemá přiměřené bydlení a pro pětinu nejsou dostupné moderní zdravotnické služby. Většina lidí v rozvinutých zemích by v takových podmínkách nenechala ani svá domácí zvířata.

Základní právo pro všechny

Vhodné bydlení je obecně pokládáno za základní právo každého člověka. Všeobecná deklarace lidských práv, kterou OSN přijalo v roce 1948, prohlašuje, že každý má právo na slušnou úroveň života včetně uspokojivého přístřeší. Ano, každý člověk potřebuje mít přijatelný domov.

Později, v roce 1996, řada zemí přijala dokument OSN, který se stal známým jako Habitat Agenda. Tento dokument obsahuje konkrétní závazky, jak zajistit přiměřené bydlení pro všechny lidi. Odhodlání OSN se projevilo ještě výrazněji, když se z tohoto dokumentu stal 1. ledna 2002 jeden z programů OSN.

Je ironií, že zatímco některé z nejbohatších států začínají uvažovat o osídlování Měsíce a zkoumání Marsu, stále větší počet nejchudších obyvatel jejich země nemá uspokojivé místo k životu tady na Zemi. Týká se krize bydlení i vás? Existuje nějaká reálná naděje, že jednoho dne bude mít každý člověk příjemný domov?

[Praporek na straně 4]

Zatímco některé státy zkoumají možnost osídlení Měsíce, jejich občané mnohdy nemají přijatelné místo k životu tady na Zemi

 [Obrázek na straně 2 a 3]

RODINA ASIJSKÝCH UPRCHLÍKŮ.

V jednom městě žije v provizorních stanech 3 500 rodin, které nutně potřebují vodu a kanalizaci

[Podpisek]

© Tim Dirven/Panos Pictures

[Obrázek na straně 4]

SEVERNÍ AMERIKA