Konečně dobré bydlení pro všechny!

TĚSNĚ vedle města Nairobi v Keni leží nádherný pozemek Gigiri o rozloze 56 hektarů, na kterém je i Centrum OSN pro lidská sídla. Toto centrum je symbolem mezinárodní snahy řešit globální krizi bydlení. Půjdete-li stezkou Gigiri Nature Trail, která je na tomto pozemku, uvidíte jasné doklady o tom, čeho lze díky společnému  úsilí a přiměřeným finančním fondům dosáhnout. Dříve to byla po stránce ekologické zničená země. Nyní se z ní stala nádherná a po všech stránkách fungující rekreační oblast pro zaměstnance i návštěvníky.

Jen několik kilometrů odtud leží relativně nová a stále se rozpínající chudinská čtvrť. Je smutnou připomínkou toho, jak vážná je současná krize bydlení. Chatrče postavené z hlíny, klacků a plechu mají plochu asi 16 metrů čtverečních. Úzké cesty, které jsou mezi nimi, zapáchají od špinavé odpadní vody. Lidé zde platí za vodu až pětkrát více než běžný obyvatel Spojených států. Většina z přibližně 40 000 místních obyvatel je ve věku mezi dvaceti a třiceti lety. Nejsou líní ani lhostejní. Přišli do blízkého Nairobi hledat práci.

V ostrém protikladu k těmto podmínkám se světoví vůdci scházejí v nezávadném a příjemném prostředí nedalekého Centra, aby tam diskutovali o budoucnosti chudých mužů, žen a dětí žijících v jejich blízkém sousedství. Podle generálního tajemníka OSN frustrující pravdou je fakt, že „svět má prostředky, znalosti a moc“, aby výrazně zlepšil úroveň života obyvatel chudinských čtvrtí. Co je tedy třeba udělat? „Upřímně doufám, že . . . všichni zúčastnění [dokážou] překonat apatii a nedostatek politické vůle, jež jsou překážkou pokroku,“ říká pan Annan.

Je to realistické? Jak docílit toho, aby místní, oblastní i zahraniční politici dali stranou své zájmy a spolupracovali na jednotném řešení? Víme, že existuje Někdo, kdo má prostředky, znalosti a moc ukončit současnou krizi. A co je ještě důležitější, je také soucitný a má v úmyslu brzy zasáhnout. Jeho vláda již připravila podrobný program, jak celosvětový problém bydlení natrvalo vyřešit.

Nový program bydlení

Bible ukazuje, co náš Stvořitel, Jehova Bůh, zamýšlí udělat. „Tvořím nová nebesa a novou zemi.“ (Izajáš 65:17) Výsledkem bude zásadní změna. Nová vláda v ‚nebesích‘ uskuteční to, co dnešní vlády nemohou dokázat. Boží Království neboli Boží vláda zaručuje zdraví, bezpečnost a sebeúctu každému, kdo bude součástí nové lidské společnosti. Izajášovi bylo již dříve řečeno, že členové této nové pozemské společnosti budou shromážděni „v konečné části dnů“. (Izajáš 2:1–4) Takže tyto změny jsou již na dosah. (Matouš 24:3–14; 2. Timoteovi 3:1–5)

Důležité však je, že v 65. kapitole Izajáše Bůh konkrétně slibuje dát v té době každému člověku trvalý domov. „Jistě budou stavět domy a obývat je,“ říká. „Nebudou stavět, a někdo jiný obývat.“ (Izajáš 65:21, 22) Jen si představte, že na rajské zemi konečně máte střechu nad hlavou a žijete v čistém prostředí a bezpečných podmínkách! Kdo by po tom netoužil? Jak si ale můžeme být tímto Božím slibem jisti?

Slib, kterému můžete důvěřovat

Když Bůh stvořil Adama a Evu, nezanechal je v pustině. Naopak, usadil je v zahradě Eden — nádherném parku, kde byl čistý vzduch a hojnost vody i potravy. (1. Mojžíšova 2:8–15) Adamovi bylo řečeno, aby ‚naplnili zemi‘, ne aby ji přeplnili. (1. Mojžíšova 1:28) Božím záměrem již od počátku bylo, aby se tam každý člověk těšil z pořádku, harmonie a množství dobrých věcí.

Později, v Noemových dnech, byla lidská společnost plná násilí a nemravnosti, takže „země se stala zkaženou v očích pravého Boha“. (1. Mojžíšova 6:11, 12) Ignoroval Bůh  tuto situaci? Ne. Okamžitě podnikl kroky k nápravě. Kvůli svému vlastnímu jménu a kvůli spravedlivému Noemovi a jeho potomkům očistil zemi prostřednictvím celosvětové potopy. Když pak Noe vyšel z archy do svého nového domova, opět mu bylo řečeno, aby jich ‚přibývalo a naplnili zemi‘. (1. Mojžíšova 9:1)

O nějakou dobu později dal Bůh Izraelitům dědictví, které slíbil jejich praotci Abrahamovi. Zaslíbená země byla popsána jako ‚země dobrá a prostorná, která oplývá mlékem a medem‘. (2. Mojžíšova 3:8) Izraelité byli neposlušní a kvůli tomu museli putovat čtyřicet let pustinou, než se někde mohli natrvalo usídlit. Bůh však dodržel svůj slib a nakonec jim dal zemi, kde se mohli usadit. Inspirovaná zpráva o tom říká: „Jehova [jim] dal všude kolem odpočinek . . . Neselhal ani jeden slib z celého dobrého slibu, který Jehova dal izraelskému domu; všechno se splnilo.“ (Jozue 21:43–45)

Konečně doma!

Je jasné, že Jehovova slova v 65. kapitole Izajáše nejsou pouhým prázdným slibem. Bůh je Stvořitel veškerých věcí, a tak určitě má moc udělat vše, co je třeba k tomu, aby země byla očištěna a aby se splnil jeho původní záměr vzhledem k ní. (Izajáš 40:26, 28; 55:10, 11) Bible nás navíc ujišťuje, že to udělat chce. (Žalm 72:12, 13) Bůh již v minulosti zajistil spravedlivým lidem vhodné bydlení a brzy to udělá znovu.

Když byl Boží Syn Ježíš Kristus na zemi, učil své následovníky modlitbu, ve které měli konkrétně prosit o to, aby se děla ‚Boží vůle, jako v nebi, tak i na zemi‘. (Matouš 6:10) Řekl, že země se stane rájem. (Lukáš 23:43) Přemýšlejte o tom, co to bude znamenat. Nebudou žádné chudinské čtvrti, žádní bezdomovci ani žádná nucená vystěhování. To bude opravdu šťastná doba! Pod vládou Božího Království se bude konečně každý člověk těšit z trvalého domova.

 [Rámeček a obrázek na straně 10]

BYDLENÍ VE STAROVĚKÉM IZRAELI

Izraelité, stejně jako Kananejci před nimi, dávali přednost kamenným domům, protože se jednalo o bytelné stavby, které poskytovaly lepší ochranu před vetřelci. (Izajáš 9:10; Amos 5:11) Nicméně v nížinách byly někdy ke stavbě obydlí používány i hliněné cihly, které byly sušeny na slunci nebo vypalovány v peci. Střecha byla většinou rovná a u některých domů na ní byla postavena horní místnost. Na dvorku bývala často pec a někdy také studna či cisterna. (2. Samuelova 17:18)

Mojžíšský Zákon obsahoval několik zásad týkajících se bydlení. Nejdůležitější ze všeho byla bezpečnost. Kolem ploché střechy muselo být zábradlí, aby se předešlo nehodě. Desáté přikázání Izraelitům zakazovalo toužit po domě svého bližního. A v případě, že někdo svůj dům prodal, mohl si alespoň na nějakou dobu ponechat právo zpětné koupě. (2. Mojžíšova 20:17; 3. Mojžíšova 25:29–33; 5. Mojžíšova 22:8)

Dům v Izraeli sloužil rovněž jako důležité místo duchovního poučování. Otcům bylo konkrétně řečeno, že mají poučovat své syny, když sedí v domě. Kromě toho Izraelité nesměli mít doma žádné předměty související s falešným uctíváním. (5. Mojžíšova 6:6, 7; 7:26)

[Obrázek]

Ve starověkém Izraeli byly domy používány k duchovním činnostem, jako byl například Svátek chýší

[Rámeček a obrázek na straně 12]

DOMY NA POČÁTKU LIDSKÝCH DĚJIN

Bible neříká nic o tom, zda první člověk Adam žil v domě. Avšak zpráva v 1. Mojžíšově 4:17 uvádí, že Kain „se zabýval stavbou města a nazval město jménem svého syna Enocha“. Podle dnešních měřítek to velmi pravděpodobně byla pouze opevněná vesnice. Zpráva nemluví o tom, v jakých typech domů se tenkrát bydlelo. Celou vesnici zřejmě tvořila Kainova nejbližší rodina.

V dávných dobách byly běžným přístřeším také stany. Jabal, jiný z Kainových potomků, byl nazván „praotcem těch, kdo bydlí ve stanech a mají hospodářská zvířata“. (1. Mojžíšova 4:20) Když putovali z jednoho místa na druhé, bylo zjevně daleko snazší používat stany.

Různé civilizace časem vytvořily města, v nichž byly skvěle vybavené domy. Při vykopávkách ve městě Ur, kde kdysi žil patriarcha Abram (Abraham), se zjistilo, že některé domy byly omítnuté a vybílené a měly 13 až 14 místností. Po takových domech tehdy jistě mnozí lidé toužili.

 [Obrázek na straně 8 a 9]

Spravedlivým lidem Bůh slibuje bezpečné bydlení