Přitažlivý třpyt zlata

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

HLUBOKO v australském buši prospektor prochází korytem vyschlého potoka. Na sobě má zaprášenou propocenou košili a do zad ho pálí ostré polední slunce. Nenechá se tím však odradit. V rukou má kovovou tyč, na jejímž konci je talířovité zařízení. Je to moderní detektor kovů. Prospektor jím pohybuje sem a tam nad zemí. Magnetické pole detektoru prozkoumává kamenitou půdu do hloubky jednoho metru. Do sluchátek, která má prospektor na uších, detektor vysílá vysoký nepřerušovaný tón.

Prospektorovo srdce se najednou rozbuší. Vysoký tón se změnil v hluboké cvakání — neklamný signál toho, že detektor odhalil kov ukrytý pod zemí. Prospektor si kleká a začíná nedočkavě kopat. Malý krumpáč se zakusuje do tvrdé hlíny. Nejspíš to bude jen rezavý hřebík nebo stará kovová mince. Jak ale prospektor pokračuje v kopání, nepřestává doufat, že přece jen zahlédne záblesk zlata.

Zlatá horečka pokračuje

Metody hledání zlata se sice v průběhu dějin změnily, ale touha po tomto lesklém žlutém kovu zůstala stejná. Podle Světové rady pro zlato (World Gold Council) se během uplynulých 6 000 let vytěžilo více než 125 000 tun zlata. * Bohatstvím v podobě zlata se sice proslavily starověké civilizace v Egyptě, Ofiru a Jižní Americe, ale skutečnost je taková, že 90 procent z výše uvedeného množství se vytěžilo během posledních 150 let. (1. Královská 9:28)

Všechno to začalo roku 1848. Tehdy bylo nalezeno zlato ve Spojených státech v Kalifornii, na místě zvaném Sutter’s Mill u řeky American River. Tím vypukla takzvaná zlatá horečka. Celou oblast zaplavili dychtiví zlatokopové, kteří doufali, že se na ně usměje štěstí a že jim kalifornská hlína vydá své poklady. Mnozí se dočkali pouze zklamání, ale někteří byli při hledání zlata neuvěřitelně úspěšní. Z kalifornských nalezišť bylo jen v roce 1851 získáno 77 tun.

Přibližně ve stejnou dobu jako v Kalifornii bylo zlato objeveno i na opačném konci světa, totiž v Austrálii. Edward Hargraves, který získal cenné zkušenosti hledáním zlata v Kalifornii, přicestoval do této rozvíjející se kolonie a našel zlato v potoce blízko městečka Bathurst v Novém Jižní Walesu. V roce 1851 byla objevena velká ložiska zlata u Ballaratu a Bendiga ve státě Victoria. Jakmile  se zpráva o tom rozšířila, zlatá horečka zachvátila i tuto zemi. Někteří ze zlatokopů se dříve živili jako horníci. Mnozí však byli zemědělští dělníci nebo úředníci, a krumpáč drželi v ruce poprvé v životě. Situaci v jednom zlatokopeckém městě popsaly tehdejší místní noviny takto: „Bathurst se znovu zbláznil. Delirium zlaté horečky se vrátilo s ještě větší silou. Lidé se potkávají na ulici, hloupě se na sebe dívají, mluví nesmysly a neví, co bude dál.“

Následovala populační exploze. Během deseti let od roku 1851 se počet obyvatel Austrálie zdvojnásobil, protože se tam sjížděli optimističtí prospektoři ze všech koutů světa. Zlato bylo v různém množství objevováno po celém kontinentu. Sotva jedna zlatá horečka polevila, už začala nová. Jen v roce 1856 australští prospektoři vytěžili 95 tun zlata. V roce  1893 pak byla zahájena těžba blízko města Kalgoorlie-Boulder v Západní Austrálii. Od té doby se tu vytěžilo 1 300 tun tohoto drahocenného kovu, takže místní naleziště bylo označeno jako „nejbohatší čtvereční míle zlatonosné horniny na světě“. Zlato se tady získává dodnes a naleziště má pověst nejhlubšího povrchového zlatého dolu na světě. Lidé zde vyhloubili kaňon téměř dva kilometry široký, tři kilometry dlouhý a více než 400 metrů hluboký.

Austrálie je v současnosti třetím největším producentem zlata na světě. Toto odvětví zaměstnává 60 000 lidí a ročně se v této zemi vytěží 300 tun zlata, což představuje částku pěti miliard australských dolarů neboli 3 miliardy eur. Na druhém místě jsou Spojené státy. Největším producentem zlata je však již více než 100 let Jižní Afrika. Pochází odsud téměř 40 procent veškerého zlata, které se kdy vytěžilo. Celosvětově se každý rok získá více než 2 000 tun zlata. K čemu se takové množství vzácného kovu používá?

Bohatství a krása

Část zlata se i dnes používá k ražení mincí. Mincovna v Perthu v Západní Austrálii je v současnosti hlavním světovým výrobcem takových platidel. Mince, které se zde razí, se však nedostávají do oběhu, ale do sbírek numismatiků, sběratelů mincí. Asi z jedné čtvrtiny zlata, které se kdy vytěžilo, byly odlity zlaté  cihly, jež jsou uloženy v bankovních sejfech. Většina zlatých cihel je v bankách ve Spojených státech.

V současnosti se asi 80 procent každoročně vytěženého zlata, tedy přibližně 1 600 tun, používá k výrobě šperků. Nejvíce zlata je sice v bankách Spojených států, ale pokud by se ke zlatým zásobám připočítaly i šperky, pak je na prvním místě Indie. Tento měkký kov je však nejen cenný a krásný, ale má i další vlastnosti, díky kterým může prokázat neocenitelné služby.

Dávný kov s moderním využitím

Faraóni ve starověkém Egyptě si zřejmě povšimli, že zlato nepodléhá korozi, a tak je používali k výrobě posmrtných masek. Když archeologové otevřeli hrobku faraóna Tutanchamona, jeho zlatá posmrtná maska zářila neposkvrněným leskem, přestože od faraónovy smrti uplynuly tisíce let. Není pochyb o tom, že tento kov je skutečně trvanlivý.

Zlato si uchovává lesk proto, že voda a vzduch, které poškozují jiné kovy, například železo, nemají na zlato žádný nepříznivý vliv. Díky odolnosti vůči korozi a vynikající elektrické vodivosti je zlato ideálním materiálem pro výrobu elektronických součástek. Každý rok se asi 200 tun zlata použije při výrobě televizí, videorekordérů, mobilních telefonů a přibližně 50 milionů počítačů. Tenkou vrstvou trvanlivého zlata jsou pokryty také kvalitní kompaktní disky, aby se zajistilo spolehlivé uchovávání dat.

Zlatá fólie má neobvyklé vlastnosti, které vyplývají z toho, jak se zlato chová na světle. Když je zpracováno do podoby velmi tenké fólie, je průhledné. V tomto stavu propouští zelené světlo, ale odráží světlo infračervené. Okenní skla pokrytá takovou fólií propouštějí světlo, ale odrážejí teplo. Zlatem proto bývají pokryta skla kokpitů moderních letadel a také okna mnoha nových kancelářských budov. Silnější neprůhledné zlaté fólie bývají použity k ochraně citlivých částí kosmických zařízení, protože je účinně chrání před silnou radiací a teplem.

Zlato je také velmi odolné vůči působení bakterií. Stomatologové proto využívají zlato k opravě nebo náhradě poškozených zubů. V nedávných letech se zjistilo, že zlato je ideálním materiálem k výrobě chirurgických implantátů, jako jsou například kovové spirály zvané stenty, které se používají ke zpevnění stěn poškozených cév.

Vzhledem k tomu, že zlato má tak rozmanité využití a je navíc cenné a krásné, není pochyb o tom, že prospektoři budou dál pátrat po tomto přitažlivém kovu.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 25]

Kde se dá zlato najít?

▪ Horniny: Zlato je v malém množství obsaženo ve všech magmatických neboli vyvřelých horninách. Na některých místech jej hornina obsahuje tolik, že se vyplatí ji těžit, drtit a chemicky z ní zlato získávat. V jedné tuně kvalitní zlatonosné horniny však bývá pouze kolem 30 gramů zlata.

▪ Žíly: Vzácně se zlato vyskytuje v podobě tenkých vrstev nebo žil mezi vrstvami křemene. Říká se mu horské zlato.

▪ Řeky: Pokud je hornina se zlatými žílami vystavena slunci, dešti a větru, začne zvětrávat a zlato se z ní uvolňuje. V podobě zrnek a plíšků se pak hromadí v potocích a řekách. Bývá označováno jako rýžovatelné zlato.

▪ Zemský povrch: Valouny neboli nuggety jsou zvláštně tvarované kousky zlata, které se podle všeho tvoří pod zemským povrchem náhodně. Někdy jsou neuvěřitelně velké. Největší zlatý valoun, jaký byl kdy v Austrálii nalezen, dostal jméno Welcome Stranger a vážil asi 70 kilogramů. Byl objeven v roce 1869 v australském státě Victoria. Austrálie je vlastně domovem velkých valounů. Z 25 největších na světě jich zde bylo nalezeno 23. Zlaté valouny však mohou být i tak malé jako hlavička zápalky. Dnes jsou ale vzácnější než kvalitní diamanty.

[Rámeček a obrázek na straně 27]

Jak pracuje detektor kovů?

Klíčovými součástkami detektoru kovů jsou dvě cívky. Jednou cívkou prochází proud, který vytváří magnetické pole. Když se detektor dostane do blízkosti nějakého kovového předmětu, například valounu zlata, vyvolá v něm slabé magnetické pole. Druhá cívka toto slabé pole zaregistruje a vyšle k uživateli světelný, zvukový nebo jiný signál.

[Obrázky na straně 25]

Zlatá horečka v polovině 19. století:

1. Sutter’s Mill, Kalifornie, USA

2. Bendigo Creek, Victoria, Austrálie

3. Golden Point, Ballarat, Victoria, Austrálie

[Podpisky]

1: Library of Congress; 2: Gold Museum, Ballarat; 3: La Trobe Picture Collection, State Library of Victoria

[Obrázky na straně 26]

Moderní využití zlata

Kvalitní kompaktní disk je pokryt tenkou vrstvou zlata

Zlatá fólie na kosmických zařízeních

Zlato se používá v mikročipech

Dráty pokryté zlatem jsou vynikajícím vodičem elektrického proudu

[Podpisky]

NASA photo

Carita Stubbe

S laskavým svolením Tanaka Denshi Kogyo

[Obrázek na straně 26]

Nejhlubší povrchový důl na světě, Kalgoorlie-Boulder, Západní Austrálie

[Podpisek]

S laskavým svolením Newmont Mining Corporation

[Podpisek obrázku na straně 24]

Brasil Gemas, Ouro Preto, MG