Volavka rusohlavá — Přítel lidí i zvířat

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

ZŘEJMĚ je to příklad nejpokojnější kolonizace v dějinách. Nepadl ani jediný výstřel a nebyla prolita ani kapka krve. Původní obyvatelé nebyli vykořisťováni a žádná země nebyla vydrancována. Nicméně kolonizátoři neúnavně obsazovali jedno území za druhým.

K této invazi došlo ve 20. století, ale z velké míry zůstala nepovšimnuta. Kolonizátory totiž byli přizpůsobiví ptáci, kteří nakonec obsadili pět kontinentů. Jednalo se o volavky rusohlavé, vědeckým jménem Bubulcus ibis.

Kolonizace, jaká nemá obdoby

Po staletí žily volavky rusohlavé především v tropické Africe. Asi před sto lety však úspěšně kolonizovaly jižní Afriku. Později přelétly ve velkém počtu Atlantský oceán, podle názoru některých odborníků to bylo ve třicátých letech 20. století, a usadily se v Jižní Americe. V polovině 20. století dorazily na Floridu a o deset let později už žily od Kanady na severu po Argentinu na jihu. Přírodovědec Roger Tory Peterson v roce 1954 napsal: „Pokud . . . volavka rusohlavá přiletěla do Nového světa na svých vlastních křídlech a na perutích větru, pak je to jediný pták ze Starého světa, který se kdy bez lidské pomoci dokázal zabydlet na americké pevnině.“

Ornitologové dnes dospěli k závěru, že volavky toho výkonu skutečně dosáhly bez cizí pomoci. Podařilo se jim vypočítat, že díky převládajícím pasátům mohly volavky přeletět oceán mezi západní Afrikou a Jižní Amerikou asi za 40 hodin. Atlantský oceán však nebyl jedinou překážkou, kterou překonaly. Jiné volavky rusohlavé směřovaly na východ a dostaly se na Nový Zéland. Ve stejném období se staly běžnými ptáky na většině území Eurasie. Na tomto kontinentu se nyní vyskytují od Iberského poloostrova na západě až po Japonsko na východě.

Na územích s příznivým podnebím zůstává volavka rusohlavá celý rok, ale tam, kde jsou chladné zimy, je ptákem stěhovavým. Když skončí období hnízdění, odlétá na zimu do teplých krajin. Nevídaná kolonizace však pokračuje. Volavky se objevují na osamělých ostrovech v Pacifiku, a dokonce i v Antarktidě.

Tajemství kolonizace

Jak je možné, že se volavkám rusohlavým podařilo tak rozšířit své teritorium? Klíčovým faktorem je jejich přizpůsobivost a také vztah k lidem, především k chovatelům dobytka. Ačkoli se totiž většina ostatních druhů volavek živí vodními živočichy, volavky rusohlavé dávají přednost hmyzu. Proto se obvykle nacházejí v blízkosti skotu. Je ale pravda, že někdy se zdržují také v přítomnosti slonů, klokanů nebo i traktorů. Objevují se dokonce i poblíž lesních požárů — zkrátka všude tam, kde je něco, díky čemu by hmyz mohl být vyhnán ze svých úkrytů.

Volavky pochopitelně dokážou najít svou oblíbenou potravu i bez cizí pomoci, ale skot je pro tyto lovce hmyzu ideálním nadháněčem. Jak dobytek pomalu prochází pastvinou, plaší  kobylky, mouchy a brouky. Pozorné volavky kráčejí společně se skotem a hbitě chytají veškerý hmyz, který k nim přiletí. Skot tak volavkám pomáhá nejen potravu najít, ale také ji ulovit. Z některých pozorování vyplývá, že volavka má za takových okolností dva až tři úlovky za minutu. Ornitologové odhadují, že ve společnosti skotu volavka ušetří 30 procent své energie a uloví o 50 procent více hmyzu.

To, že volavka rusohlavá našla dobrého loveckého pomocníka, však nebylo jediným důvodem, proč dokázala úspěšně kolonizovat svět. Volavky totiž mají značnou vitalitu. Létají sice poněkud těžkopádně, zvláště ve srovnání s přímým a energickým letem kachen nebo holubů, ale přesto zvládnou přelet Sahary nebo překonají vzdálenost 4 000 kilometrů mezi západní Afrikou a Jižní Amerikou, jak jsme se o tom již zmínili.

Volavky rusohlavé mají, jak se zdá, nomádskou povahu, která k jejich rozšíření také přispívá. Který jiný hmyzožravý pták by letěl až na jih do Antarktidy, a to zjevně jen ze zvědavosti?

Když volavky rusohlavé cestovaly po celém světě, prakticky všude nalezly ideální podmínky k životu. Na každém kontinentu totiž zemědělci přeměnili velké plochy země v pastviny nebo začali zavlažovat pole, která se díky tomu hemží hmyzem. A tak se volavky stěhovaly a dobře se jim dařilo.

Užitek pro lidi i zvířata

Volavky rusohlavé mají bílé peří, drží se pospolu a jsou rády ve společnosti skotu, takže není problém je pozorovat. Hejno sněhově bílých volavek letících ve formaci po obloze je nejen krásné na pohled, ale vykonává také neocenitelnou službu při likvidaci škůdců. V Tanzanii se jednou objevilo hejno až 40 000 volavek, které tam hodovaly na mračnech kobylek. Někteří zemědělci považují volavky rusohlavé za tak užitečné ptáky, že je dovážejí na své farmy a tam je vypouštějí, aby lovily škůdce, kteří ničí úrodu. Jedna volavka dokáže za den spořádat více než 600 kobylek a sarančí.

Z přítomnosti volavek má užitek i skot. Volavky se totiž živí také mouchami a jiným hmyzem, který dobytku neustále znepříjemňuje život. Hospodářská zvířata zjevně dobře chápou, že volavky jsou jejich spojenci, a ochotně snášejí, když jim některá z nich občas přistane na hřbetě a nechá se vozit.

Život v hejnech

Ať už volavky rusohlavé sedí na hnízdě, odpočívají nebo loví, mají rády společnost. Při hnízdění se ochotně dělí o strom s jinými druhy volavek nebo s čápy. Společné hnízdění podle všeho odrazuje predátory, takže z tohoto uspořádání mají užitek všichni nájemníci, kteří na stromě bydlí. Takové kolonie jsou velmi rušným a hlučným místem. Volavky si navzájem kradou větvičky na stavbu hnízd, což vede k neustálým šarvátkám. Některé volavky sedí na hnízdech, jiné čile pobíhají pod stromem a sbírají vhodné větvičky, které spadly na zem. Čápi a velké druhy volavek mají svá rozložitá hnízda postavená na lepších místech stromu a povětšinou ignorují nepřístojné chování svých menších příbuzných.

Námluvy volavek rusohlavých vypadají velmi působivě. Oba ptáci natahují krky a klapou zobáky. Samec při složitých figurách vystavuje na odiv rezavě zbarvené peří, které mu v tomto období narostlo. Když jeden z ptáků přiletí na hnízdo, druhý jej poctí „uvítacím ceremoniálem“, při kterém se pyšně chlubí peřím na hřbetě. Takové chování je možné pozorovat běžně, protože volavky rusohlavé poměrně dobře snášejí přítomnost lidí.

Na afrických savanách, na dobytčích farmách v Severní Americe i na rýžových polích v Asii, tam všude se můžete s těmito krásnými ptáky setkat. Procházejí se kolem slonů, odvážně se vozí na zádech býků nebo se při západu slunce vracejí domů. Všem místům, kde je uvidíte, dodávají určité kouzlo, a navíc vykonávají cenné služby pro lidi i pro zvířata. Kolonizovaly kontinenty, ale byla to ta nejpokojnější kolonizace, jakou kdy svět zažil.

[Obrázky na straně 14 a 15]

 Volavky rusohlavé kolonizovaly pět kontinentů a jsou doma mezi slony i hovězím dobytkem

Guyana

Austrálie

Keňa

Spojené státy

Španělsko

[Podpisek]

© Joe McDonald