Co říká Bible

Měly by ženy skrývat svou krásu?

„ŽENY milují módu,“ prohlásil George Simonton, zkušený módní návrhář a profesor na Technologickém institutu módy v New Yorku. Dodává k tomu: „Ženy rády projevují navenek svou individualitu, dávají pozor, jakým dojmem působí, zkrášlují se . . . Myslím, že tím [ženy dávají] najevo úctu k sobě i k lidem ve svém okolí.“ Ano, zkrášlování je od nepaměti považováno za způsob, jak ženy dávají najevo svou ženskost, zlepšují svůj zevnějšek a dosahují určité míry sebeúcty.

Někteří lidé však ve jménu náboženství stavěli zdobení žen do negativního světla. „Svaté ženy, . . . žádná z vás, pokud je přirozeně krásná, . . . nesmí zdůrazňovat svou krásu, ale musí se snažit ji potlačovat,“ napsal Tertullianus ve třetím století n. l. O kosmetice uvedl: „Ženy hřeší proti Bohu, když si nanášejí na tvář krémy, barví si tváře červení nebo si prodlužují řasy.“ A zlaté a stříbrné „ozdoby“ označil za „nástroje svodu“.

I dnes mají mnozí lidé velmi vyhraněné názory na to, zda se ženy mohou zkrášlovat. Některá náboženství dokonce svým členům zakazují nosit jakékoli šperky, make-up nebo barevné oděvy. Musí křesťanská žena svou krásu skrývat, nebo může svůj vzhled krášlit?

Boží názor

Bible nerozebírá do podrobností otázku nošení šperků nebo používání kosmetiky. Přesto jasně ukazuje, že Bůh neodsuzuje, když křesťanky zkrášlují svůj vzhled těmito nebo jinými způsoby.

 Když Bůh například obrazně popisoval, jak požehnal Jeruzalému, mluvil o tomto městu jako o ženě. „A přikročil jsem k tomu, abych tě okrášlil ozdobami . . ., a vyrostla jsi do velmi velké krásy.“ (Ezekiel 16:11–13) K takovým ozdobám, i když v tomto případě byly pouze symbolické, patřily náramky, náhrdelníky a náušnice. Písmo také v pozitivním smyslu přirovnává zlaté ozdoby k ‚moudrému karateli‘, jehož slova ochotný posluchač přijímá. (Přísloví 25:1, 12) Můžeme tedy dojít k závěru, že pokud Písmo uvádí tato pozitivní přirovnání, Bůh jistě není proti tomu, aby ženy zkrášlovaly svůj vzhled různými ozdobami.

Křesťanské ženy se zdobí

Některé biblické verše se otázkou zkrášlování žen zabývají přímo. Apoštol Pavel napsal: „Toužím, aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty.“ Pokud to žena dělá se „skromností a zdravou myslí“, může to být projev její hluboké úcty k Bohu. (1. Timoteovi 2:9, 10) Když se ve způsobu, jak se křesťanka zkrášluje, projevuje skromnost, vrhá to příznivé světlo na Boha i na křesťanský sbor.

Někdo by ale mohl namítnout, že tentýž verš varuje, aby se ženy nezdobily „módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha, totiž dobrými skutky“. Znamená to snad, že si zbožné ženy nesmějí upravovat účes nebo nosit šperky?

Ne, tak to není. Bible mluví o ozdobách v pozitivním duchu. Pavel tedy nezakazoval, aby se ženy zkrášlovaly, ale povzbuzoval je, aby se zdobily především křesťanskými vlastnostmi a dobrými skutky.

Podstatné jsou pohnutky

Apoštol Pavel napsal: „Nesuďme jeden druhého, ale spíše se rozhodněte tak, že nebudete dávat bratrovi kámen klopýtání nebo příčinu k zakopnutí.“ (Římanům 14:13) Jak tato myšlenka souvisí s otázkou zkrášlování osobního vzhledu?

Pavel nejprve říká, abychom ‚jeden druhého nesoudili‘. Musíme si dávat pozor na to, abychom svému ‚bratrovi nedávali kámen klopýtání‘. Měřítka toho, co je přijatelné, se v různých zemích a kulturách liší. Co je v určitou dobu přijatelné na jednom místě, může být jinde či jindy nevhodné. Neměli bychom tedy druhé přivádět ke klopýtání nebo je urážet tím, že bychom se zkrášlovali způsobem, který je v naší kultuře spojován s pochybným životním stylem. Zbožné ženy by proto měly uvažovat například o těchto otázkách: ‚Jak se okolí dívá na to, co nosím? Uvádím členy sboru do rozpaků tím, co mám na sobě? Jsou tím zaskočeni, nebo dokonce pohoršeni?‘ Žena sice má právo se určitým způsobem oblékat nebo zkrášlovat, ale pokud by to působilo urážlivě, svého práva se vzdá. (1. Korinťanům 10:23, 24)

K nezdravému postoji by také mohlo vést to, když by se člověk příliš zaměřoval na svůj vzhled. V mnoha zemích se dnes ženy oblékají a zkrášlují smyslným způsobem a tak na sebe poutají nevhodnou pozornost. Křesťanky se však takovým způsobům oblékání a úpravy zevnějšku rozhodně vyhýbají a snaží se projevovat zdravou mysl a být ve všem cudné, „aby se o Božím slově nemluvilo utrhačně“. (Titovi 2:4, 5)

Zbožné ženy si uvědomují, že bez ohledu na to, do jaké míry využijí možnost zkrášlovat se, jejich skutečná krása spočívá v ‚utajeném člověku srdce‘, a projevuje se tedy v jejich postojích a chování. (1. Petra 3:3, 4) Žena, která si moudře vybírá, jak se bude oblékat, používat kosmetiku a šperky, získává úctu druhých a ctí svého Stvořitele.