Pozor, „bílí draci“!

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠVÝCARSKU

Co letí, aniž má křídla, co udeří, aniž má ruce, a co vidí, aniž má oči? Středověká hádanka o bílých dracích

LAVINY, v některých jazycích označované jako bílí draci, dokážou pohltit horolezce, nebo během okamžiku dokonce pohřbít celou vesnici. Lidé proto někdy říkají lavinám bílá smrt. Co je to vlastně za jev? Pokud žijete tam, kde jsou hory pokryté sněhem, jistě znáte odpověď. Jsou-li však vaším domovem nížiny nebo snad tropy, asi vás nebezpečí lavin příliš neznepokojuje. Vždyť zasáhnout by vás mohly jen tehdy, pokud byste se vypravili do oblasti, kde se tito bílí draci vyskytují.

K lavinám dochází ve vyšších horských oblastech, na místech, kde hodně a často sněží. Lavina je tvořena velkým množstvím sněhu, ledu, zeminy, kamení a jiného materiálu, například kmeny stromů. Řítí se dolů po svahu nebo přes skalní převis a často zničí vše, co jí stojí v cestě. Vzniklé škody jsou způsobeny nejen váhou a energií laviny, ale i tlakovou vlnou, která ji předchází a která může smést husté stromové porosty a zničit mosty, silnice a železniční tratě.

Přírodní jev

Bílá hřmící masa je tvořena především drobnými sněhovými vločkami. Jak se ale může něco tak krásného, jako je padající sníh, změnit v něco tak smrtícího, jako je lavina? Odpověď spočívá ve vlastnostech sněhu. Sníh může mít podobu krystalů, zrnek nebo granulek. Krystaly jsou šesticípé vločky, jež mají bezpočet tvarů. Každá je sama o sobě nádherným uměleckým dílem. Jakmile ale vločky dopadnou na zem, může se jejich vzhled postupně měnit. Rozdíly v teplotě vzduchu a tlak hromadícího se sněhu způsobují, že se vločky usazují a zmenšují. Asi 30centimetrová vrstva sněhu může během pouhých 24 hodin sednout a zmenšit se na 10 centimetrů.

Stabilita sněhové vrstvy závisí na tvaru vloček a podle toho se i mění. Šesticípé vločky se do sebe zaklesnou, ale zrnka a granulky tvoří nestabilní vrstvu, protože se po sobě kutálejí. Vrstva takového sněhu může po stabilnější vrstvě velmi snadno začít klouzat. Množství a druh napadaného sněhu, sklon terénu, teplotní rozdíly a síla větru, to všechno jsou faktory, které rozhodují o tom, zda se lavina dá do pohybu. Lavinu může nedopatřením spustit i váhou svého těla člověk nebo zvíře, když jde po příkrém zasněženém svahu. Lavina však může mít i jinou příčinu.

Prachové laviny vznikají tehdy, když se silným poryvem větru zvedne směs zrnitého a čerstvého prachového sněhu, právě takového, jaký mají rádi lyžaři. Tento druh sněhu je lehký, takže se snadno dostane do vzduchu a pak se může řítit do údolí rychlostí přes 300 kilometrů za hodinu. V důsledku takové rychlosti lavina před sebou žene tlakovou vlnu, která dokáže strhávat střechy, a během několika vteřin dokonce zničit celé domy.

Nejnebezpečnější jsou však deskové laviny. Jsou způsobené vrstvami starého sněhu, který v průběhu doby sedal a spojoval se dohromady.  Když se vrchní vrstva sněhu uvolní, celá deska klouže dolů po horském svahu rychlostí 50 až 80 kilometrů za hodinu. Vrstvy kompaktního sněhu také mohou mít podobu převisů, které jsou velmi nebezpečné pro lyžaře. Váha jediného člověka totiž může být příčinou toho, že se sněhový převis odlomí a spustí lavinu, která neopatrného lyžaře během několika vteřin zasype.

Nebezpečí lavin roste na jaře. Déšť nebo ostré slunce mohou způsobit, že sníh změkne, což často vede k deskovým lavinám mokrého sněhu. Ty se sice pohybují pomalu, ale mohou zasáhnout celý svah. Jak masa sněhu sjíždí dolů, strhává s sebou balvany, stromy i hlínu, takže na místě, kam lavina dojede, zůstávají hromady různého nánosu.

Podobným jevem jako laviny jsou i pohybující se ledovce. Jde o ohromné bloky ledu, které ve velmi chladných oblastech vznikají v proláklinách nebo na zastíněných svazích, kde sníh nikdy neroztaje. V průběhu doby sníh zmrzne a změní se v led. Ledovce se však pohybují velmi pomalu a jejich pohyb se dá předvídat, takže jen zřídka způsobí nějakou významnější škodu.

Kde k lavinám dochází?

Ne všechny zasněžené oblasti naší planety jsou místem, kde se objevují laviny. Je k tomu totiž potřeba, aby hory měly určitou výšku a aby se místní podnebí vyznačovalo sněhovými srážkami a nízkými teplotami, které umožňují vznik ledu. Statistiky ukazují, že po celém světě každý rok spadne asi milion lavin. K nebezpečným zónám patří Andy v Jižní Americe, Skalnaté hory v Severní Americe, Himálaj  v Asii a samozřejmě Alpy v Evropě, které se táhnou severovýchodním směrem od Francie přes Švýcarsko a Německo až do Rakouska. V obydlených částech tohoto pohoří přijde v důsledku lavin o život asi 200 lidí ročně. Průměrně 26 mrtvých z tohoto počtu připadá na Švýcarsko.

Ke dvěma extrémně ničivým lavinám došlo v peruánských Andách. Z hory Huascarán vysoké 6 768 metrů se v roce 1962 z vrcholové vrstvy ledu silné 50 metrů utrhl blok dlouhý téměř kilometr. Vážil čtyři miliony tun a byl čtyřikrát větší než newyorská budova Empire State Building. Ledová masa překonala během 15 minut vzdálenost 18 kilometrů. Ze světa zmizelo sedm vesnic. Pod vrstvou ledu, sněhu, bahna a kamení zahynulo něco mezi 3 000 až 4 000 lidí. Vrstva byla 13 metrů silná a pokrývala plochu širokou jeden a půl kilometru. Na téže hoře došlo k podobnému neštěstí i v roce 1970. Tentokrát byl led ze severního vrcholu uvolněn zemětřesením a část vrcholu se při tom zhroutila. Tisíce tun sněhu, kamení a ledu se rychlostí 300 kilometrů za hodinu prohnalo úzkou soutěskou. Cestou s sebou strhávalo balvany i domy. Odhaduje se, že zahynulo 25 000 lidí. Dá se udělat něco pro to, aby obyvatelé horských oblastí byli před takovými tragickými událostmi ochráněni?

Je možné lavinám předcházet?

Některým lavinám se předejít dá, jiným ne. Lavinám, které jsou zapříčiněné počasím, se zabránit nedá. Stejně jako dešťová voda stékající ze střechy, i laviny jsou normálním jevem. Je to přirozený důsledek střídání ročních dob. Zkušenosti však vedou k tomu, že tam, kde k lavinám dochází, místní úřady nedovolují stavět domy v nebezpečných zónách a chrání komunikace pomocí tunelů nebo krytých podjezdů. Naproti tomu lavinám způsobeným nezodpovědnými lidmi, například bezohlednými lyžaři, kteří nerespektují varování a zákazy, se zabránit dá.

Ve Švýcarsku vládní úřady podnikly na základě předchozích zkušeností preventivní bezpečnostní opatření. V roce 1931 tam byla vytvořena výzkumná komise a v roce 1936 se tým odvážných výzkumníků vydal do výšky 2 690 metrů na Weissfluhjoch nad Davosem, aby tam provedl první vědecký výzkum. V roce 1942 pak byl založen Švýcarský ústav pro lavinový výzkum. V průběhu doby byly na různých místech v horách zřízeny moderní observatoře, díky kterým je možné předvídat měnící se povětrnostní podmínky a pravidelně upozorňovat na nebezpečí lavin na nekrytých svazích.

Počasí se ale může změnit nečekaně, takže riziko lavin se nikdy nedá úplně vyloučit. Proto každý, kdo v lavinové oblasti žije nebo kdo v zimě tráví na horách dovolenou či víkend, musí pamatovat na to, aby svým jednáním lavinu neuvolnil. Testy prováděné ve Francii ukázaly, že lavinu nedokážou spustit zvukové vlny vytvářené letadlem a že navzdory panujícím názorům to nedokáže ani lidský hlas.

Ochrana před lavinami

Když se lidé začali usazovat v horských oblastech, brzy si uvědomili, jaké nebezpečí jim ze strany lavin hrozí. Jelikož chtěli zabránit tomu, aby jejich domy nebyly zasypány sněhem, vysazovali na svazích nad svými usedlostmi takzvané chráněné lesy. V mnoha případech bylo toto opatření účinné, a proto místní úřady až dodnes o takové chráněné lesy pečují. Jsou tou nejlepší přirozenou ochranou před lavinami. Zkušenosti však ukazují, že  takový les musí být velmi hustý, musí tam být několik set stromů na hektar a je také potřeba, aby to byly stromy různého stáří a různého druhu.

V nedávné době se také začaly stavět kovové bariéry ukotvené v betonu. Mohou být až 4 metry vysoké a budují se na rizikových svazích nad chráněným lesem. Avšak stavět je na každém svahu by bylo příliš nákladné. K ochraně budov, aby nebyly smeteny ze základů, se také dělají mohutné bariéry z kamení a hlíny v dolní části svahu. Mohou odvrátit lavinu, která by jinak zasáhla domy a vesnice v údolí. Jiným druhem bariér jsou hromady hlíny ve tvaru písmene V. Bývají 2 metry silné a 5 metrů vysoké. Vrcholem míří do svahu, takže dokáží lavinu rozdělit do dvou proudů a odklonit ji. Ramena těchto bariér bývají 90 nebo 120 metrů dlouhá a díky tomu mohou být ochráněna celá města. Pokud však nebezpečí hrozí silnici nebo železniční trati, které vedou údolím, pak nejlepší, ale zároveň nejdražší ochranou je zastřešení komunikace pomocí dřeva, oceli a betonu.

Další možností, jak předcházet lavinám, je narušit sněhovou vrstvu. Kanadská armáda každou zimu kontroluje lavinovou situaci mezi městy a z děl ostřeluje zasněžené svahy. Tím se sněhová vrstva naruší a sníh se sesune, aniž dojde k lavině, která by napáchala škody. Takto je například zajišťována průjezdnost transkanadské dálnice. Do určité míry se tato metoda používá i ve Švýcarsku. Výbušniny jsou na nestabilní svahy vystřelovány z děla nebo shazovány z helikoptéry.

Záchrana z laviny

Lyžaři a turisté by se neměli vydávat na zasněžené svahy, dokud není jisté, že nehrozí nebezpečí. Vždy respektujte varovná upozornění a nezapomeňte, že lavina může zasypat i toho nejzkušenějšího lyžaře. Pokud se v lavině přesto ocitnete, nepropadejte panice. Odborníci doporučují, aby se člověk snažil v lavině plavat podobně jako v moři. Díky tomu je možné udržet se na povrchu laviny. Můžete také zvednout ruku tak vysoko, jak to jen jde, aby vás záchranáři mohli snadněji najít. Druhou rukou si zakryjte nos a ústa. Statistiky ukazují, že z těch, kdo byli zasypáni déle než 30 minut, jich přežila pouze polovina. Dnes někteří lyžaři s sebou nosí lavinový vyhledávač, což je jednoduchý, bateriemi poháněný vysílač a přijímač. Jelikož ve vysokých nadmořských výškách je bílá smrt vždy nablízku, je pro zasypané základní podmínkou pro přežití rychlá pomoc.

Augustiniánští mniši ve švýcarských Alpách po staletí chovali slavné bernardýny, kteří mají sílu a vytrvalost, aby se mohli pohybovat v hlubokém sněhu, a poradí si s mrazivým větrem i zimou. Mají výborný smysl pro orientaci a dokáží zaregistrovat zvuk a pohyb, které jsou lidskými smysly nezachytitelné. Díky tomu zachránili tito psi stovky zasypaných. Na mnoha obrázcích jsou bernardýni kresleni se soudkem rumu na obojku, ale ve skutečnosti s sebou takovou výbavu nikdy nenosili. Lavinoví psi jsou dnes většinou němečtí ovčáci, ale pro tuto práci jsou cvičena i některá další plemena. Při záchraně zasypaných jsou velkou pomocí také elektronické přístroje a lavinové sondy, kterými záchranáři pečlivě prohledávají lavinové pole. Žádná z těchto metod se však co do úspěšnosti nemůže rovnat vycvičeným lavinovým psům.

Jak jsme si ukázali, to „co letí, aniž má křídla, co udeří, aniž má ruce, a co vidí, aniž má oči“, je přírodní úkaz, který potvrzuje, jak mocné síly působí ve světě kolem nás. Bílí draci si zaslouží náš respekt.

[Praporek na straně 19]

Pokud se dostanete do laviny, snažte se v ní plavat podobně jako v moři

[Obrázek na straně 18]

Na mnoha obrázcích jsou bernardýni kresleni se soudkem rumu na obojku, ale ve skutečnosti s sebou takovou výbavu nikdy nenosili

[Podpisek obrázku na straně 17]

AP Photo/Matt Hage