Umělec, který hledal štěstí v „ráji“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA TAHITI

PRVNÍ člověk Adam přišel o možnost žít v ráji, ale jeho potomci se od nepaměti snaží, aby to, co jejich praotec ztratil, znovu získali zpět. Horečná touha najít ráj podnítila mnoho malířů, aby se jej pokusili zachytit na svých plátnech. Jedním z nich byl slavný umělec Paul Gauguin, který žil v devatenáctém století.

Asi před dvěma lety se stovky obdivovatelů Gauguinových děl včetně amatérských malířů vypravily na dvou lodích k ostrůvku Hiva Oa v souostroví Markézy, které leží ve Francouzské Polynésii. Na tomto ostrůvku v roce 1903 Gauguin zemřel. U příležitosti stého výročí Gauguinova úmrtí zde bylo slavnostně otevřeno kulturní centrum, jež nese umělcovo jméno. Právě tato událost přilákala výše zmíněné návštěvníky.

Kde je ráj?

Proč ale Gauguin před více než stoletím utekl z Evropy a prožil zbytek života na pokojném ostrově v jižním Pacifiku? Byl chudým umělcem a v Evropě neměl snadný život. Tak se stalo, že začal pohrdat tehdejší civilizací. Podle jeho názoru byla evropská kultura spoutána úzkoprsými konvencemi a zavedeným řádem. K tomuto závěru Gauguin dospěl po své první návštěvě Tahiti, kdy tam strávil asi dva roky. Po návratu do Evropy prohlásil: „Nic mi nezabrání v tom, abych odjel jednou provždy. Jak hloupý život vedeme tady v Evropě!“ Gauguin dal najevo své pohrdání západními hodnotami a podobně jako mnoho dalších tehdejších Evropanů, i on začal snít o dávno ztraceném ráji, kde by člověk byl chráněn před škodlivým vlivem civilizace. Gauguin doufal, že jeho touha po ráji v zahradě rozkoše se splní v Tichomoří, kde vládne pokoj a slunce. Toužil po nádherném útočišti, které by bylo ideálním místem k malování.

Gauguin si myslel, podobně jako mnoho jeho současníků, že je lepší žít jednoduchým způsobem života, daleko od existující civilizace a v souladu s přírodou. Polynésané žili v sepětí a v harmonii s přírodou, a proto se někteří lidé domnívali, že tento národ je nakloněn  pouze k činění dobra. Nevinnost, prostota a mírnost Polynésanů se zdály být příkladem dokonalého světa. Právě po takovém pocitu štěstí Gauguin toužil. Zoufale však dál hledal odpovědi na otázky, jaké tajemství se skrývá v existenci a osudu člověka a kde najít lék na beznaděj a strach ze smrti.

Zdroj inspirace našel v jižních mořích. Prostředí, kde nyní žil, v něm znovu probudilo umělecké sklony. K jeho nejoblíbenějším námětům patřila prostá lidská krása. Tváře, které Gauguin zachytil, působí dojmem klidu, jistoty a spokojenosti. Na svých plátnech chtěl vyjádřit obraz legendárního světa pod tropickou oblohou, kde panuje kouzelná, pokojná atmosféra.

Skutečné štěstí

Podařilo se Gauguinovi najít na Tahiti, na Hiva Oa nebo na jiném ostrově opravdové štěstí? I na těchto malých tropických ostrovech musel uznat bolestnou skutečnost, že veškerý život končí smrtí. Dokonalost není rysem tohoto světa. V počátečních letech svého pobytu na Tahiti Gauguin napsal: „Nějakou dobu se už cítím zasmušilý a ovlivňuje to mou práci. . . . Chybí v ní radost.“ Nádherné krajiny, které na svých obrazech zachycoval, nesplnily jeho očekávání. Stále si uvědomoval, že potřebuje peníze, a také přišly zdravotní problémy. Ani v tomto prostředí nedokázal najít odpovědi na zásadní otázky týkající se života. S myslí upnutou k tomuto paradoxu se rozhodl namalovat velké plátno, které se stalo vrcholným dílem jeho práce na Tahiti. Byl to velký alegorický obraz dlouhý téměř čtyři metry. Gauguin jej pojmenoval D’où venons-nous? Que sommes-nous? Où allons-nous? (Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?). Pokusil se na něm vystihnout své pocity související s nepochopitelností světa a s neproniknutelným tajemstvím lidské existence.

Otázky týkající se života, které na svých obrazech Gauguin vyjádřil, měli i lidé před ním  a po něm. Pravdivé a uspokojující odpovědi je možné najít v Bibli. Je to kniha, v níž Bůh zjevuje lidem svůj záměr. Píše se v ní také o spolehlivé naději do budoucnosti. Z této knihy se navíc dozvídáme, že bez ohledu na to, kde bydlíme — ať už je to v Tichomoří nebo kdekoli jinde —, pravé štěstí můžeme najít jen tehdy, pokud žijeme v souladu se svým Stvořitelem, Jehovou Bohem. Svědkové Jehovovi ve Francouzské Polynésii i v ostatních částech světa se o tuto nádhernou naději na budoucí ráj radostně dělí s druhými.

Kopie mistrových děl

U příležitosti stého výročí Gauguinova úmrtí bylo vystaveno sto reprodukcí jeho obrazů. Většinou se jednalo o tvorbu dvou umělců, Claudea a Viery Farinových. Aby mohli namalovat kopie Gauguinových děl, žili nějakou dobu na ostrově Hiva Oa. Obrazy pak věnovali kulturnímu centru.

Chtěli věrně reprodukovat dojem, který se Gauguin snažil předat, a proto na velkých fotografiích originálních maleb pečlivě studovali ty nejjemnější detaily barev a tahů. Oba umělci vysvětlili, že malovat kopie uměleckých děl zdaleka není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, a že to vyžaduje mnoho času a energie. „Mistrova výhoda spočívá v tom, že má volnost tvořit, a pokud namaluje stůl, který má pět noh, nikdo se nad tím nepozastaví. Veřejnost to dokonce s nadšením označí za geniální. Pokud by ale na reprodukci chyběl jediný lísteček na keři, snese se na hlavu umělce vlna kritiky. To je důvod, proč těch,  kdo malují kopie mistrovských děl, je mnohem méně než jiných umělců,“ vyprávějí oba manželé. Jak v tomto oboru dosáhnout úspěchu? „Umělec musí mít hluboké vědomosti o mistrovi a jeho životě, protože je nucen pracovat na základě fotografií, které navíc nemusí věrně zachycovat původní barvy. Je tedy potřeba získat přesné informace z muzeí.“ Gauguinova díla se dnes prodávají za ohromné částky, a proto reprodukce, které Farinovi malují, jsou pro kulturní centrum cenným příspěvkem.

[Obrázek na straně 23]

Autoportrét Paula Gauguina

[Obrázek na straně 23]

„Femmes de Tahiti“ nebo „Sur la plage“ (Tahitské ženy nebo Na pláži)

[Obrázky na straně 24]

„Femme à la mangue“ (Žena s mangem), nahoře originál, dole reprodukce od Claudea a Viery Farinových; oba umělci ve svém ateliéru ve vesnici Atuona

[Podpisky]

Erich Lessing/Art Resource, NY

Copie dʹoeuvre de Gauguin, avec lʹaimable autorisation de Claude et Viera Farina

[Obrázek na straně 25]

„Les Parau Parau“ (Rozhovor)

[Podpisek]

Scala/Art Resource, NY

[Obrázek na straně 25]

„Quand Te Maries-Tu?“ (Kdy se vdáš?)

[Podpisek]

Erich Lessing/Art Resource, NY

[Podpisek obrázku na straně 23]

Artwork: Erich Lessing/Art Resource, NY