Projevy útěchy při rodinné tragédii

Dolores Gómezová byla svědkem Jehovovým a žila v městečku poblíž Barcelony. Když jí bylo 44 let, od lékaře se dozvěděla, že má nádor na mozku a že jí zbývá nanejvýš osm měsíců života. Spolukřesťané ji zahrnuli projevy své lásky. V posledních dnech před tím, než Dolores zemřela, za ní přijeli příbuzní z různých míst Španělska, kteří ke svědkům Jehovovým nepatřili.

Místní svědkové se o ně postarali, zajistili jim ubytování, stravu, dopravu i všechno ostatní, co bylo potřeba. Nezlomná víra a důstojnost, jakou si Dolores zachovala až do konce, a také pohostinnost místních svědků hluboce na členy její rodiny zapůsobily. Své pocity vyjádřili v následujícím dopise.

„Tento dopis je určen skupině mužů a žen, kteří vydávají dobré svědectví nejen tím, že projevují lásku svým spoluvěřícím, ale i tím, že své vznešené city vycházející z hloubi jejich srdce prokazují svými skutky. To jsme zažili v této výjimečné etapě našeho života, kdy naše sestra Loli [Dolores] trpěla smrtelnou nemocí.

My všichni (její příbuzní ze vzdálených částí Španělska), spojeni bolestí nad tak velikou ztrátou, bychom proto chtěli vyjádřit hlubokou vděčnost a lásku Vám všem, kdo jste ji v jejích radostech i strastech, v jejích vítězstvích i bolestech doprovázeli až do posledních okamžiků jejího života zde na zemi.

Také Vám chceme říct, že jsme zažili jeden z největších projevů lásky a solidarity. Vracíme se domů ke svým rodinám a závazkům, ale stali se z nás jiní lidé. Ovlivnila nás totiž síla lásky, která řídila život naší sestry Loli i život Váš, a to nám dává sílu jít dál.

Loučíme se s Vámi vřelým objetím a s pocitem nejhlubší vděčnosti. Nashledanou, přátelé, a kéž Vás Jehova zahrnuje štěstím.“

Podepsáno rodinou, bratry a sestrami Dolores Gómezové

[Obrázky na straně 31]

Někteří místní svědkové