Co říká Bible

Diskriminuje Bible ženy?

TERTULLIANUS, teolog ze 3. století, označil ženy za „ďáblovu bránu“. A někteří lidé v minulosti i dnes používají Bibli k tomu, aby tvrdili, že ženy jsou méně důležité než muži. Následkem toho se mnozí domnívají, že Bible ženy diskriminuje.

Elizabeth Cady Stantonová, která v 19. století bojovala ve Spojených státech za práva žen, prohlásila, že „Bible a církev patří k největším kamenům klopýtání na cestě k emancipaci žen“. O prvních pěti knihách Bible jednou Stantonová řekla: „Nevím o žádných jiných knihách, které by tak důkladně vedly k podřízenosti a degradaci žen.“

Takové extrémní názory dnes bude zastávat asi jen málokdo. Přesto si někteří lidé stále myslí, že určité části Bible podporují diskriminaci žen. Je takový názor oprávněný?

Jaký pohled na ženy předkládají Hebrejská písma

„Budeš dychtit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“ (1. Mojžíšova 3:16) Kritikové označují tento výrok za Boží rozsudek nad Evou a za Boží schválení toho, že manžel může jednat se ženou panovačně. Tato slova však nejsou vyjádřením Božího záměru, ale přesným popisem smutných následků toho, že lidé zhřešili a postavili  se proti Boží svrchovanosti. Hrubé zacházení se ženami je přímým důsledkem lidské nedokonalosti, nikoli Boží vůlí. V mnohých kulturách je to skutečně tak, že manželé nad svými manželkami panují, a často velmi drsně. Božím záměrem to ale nebylo.

Adam i Eva byli stvořeni k Božímu obrazu. Oba navíc od Boha dostali stejné pověření — měli být plodní, naplnit zemi a podmanit si ji. Měli pracovat společně jako tým. (1. Mojžíšova 1:27, 28) Ani Adam, ani Eva tehdy nedostali oprávnění k tomu, aby jeden nad druhým krutě panovali. V 1. Mojžíšově 1:31 je řečeno: „Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré.“

Popis některých událostí je v Bibli uveden pouze jako historická zpráva, nikoli jako vyjádření Božího názoru na danou věc. Například zpráva o tom, jak Lot nabídl obyvatelům Sodomy své dcery, není doprovázena komentářem, zda to bylo z morálního hlediska správné či nikoli, ani se v té souvislosti nemluví o tom, jak to posuzoval Bůh. * (1. Mojžíšova 19:6–8)

Skutečnost je taková, že Bůh nenávidí všechny formy útlaku a ubližování. (2. Mojžíšova 22:22; 5. Mojžíšova 27:19; Izajáš 10:1, 2) Mojžíšský Zákon odsuzoval znásilnění a prostituci. (3. Mojžíšova 19:29; 5. Mojžíšova 22:23–29) Cizoložství bylo zakázáno pod trestem smrti pro oba provinilce. (3. Mojžíšova 20:10) Zákon rozhodně ženy nediskriminoval. Naopak je vyvyšoval a chránil před vykořisťováním, které bylo u okolních národů naprosto běžné. Příkladná židovská manželka byla velmi váženým a ctihodným členem tehdejší společnosti. (Přísloví 31:10, 28–30) To, že se Izraelité přestali držet Božích zákonů, podle kterých měla být ženám prokazována úcta, byla jejich chyba, a ne projev Boží vůle. (5. Mojžíšova 32:5) Kvůli naprosté neposlušnosti Bůh nakonec izraelský národ jako celek odsoudil a přivedl na něj trest.

Je podřízenost projevem diskriminace?

Jakákoli společnost může dobře fungovat pouze za předpokladu, že je v ní řád. K tomu je potřeba, aby někomu byla svěřena autorita. Pokud by to tak nebylo, vládl by chaos. „Bůh . . . není Bohem nepořádku, ale pokoje.“ (1. Korinťanům 14:33)

Apoštol Pavel popisuje rozdělení autority v rodině takto: „Hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“ (1. Korinťanům 11:3) S výjimkou Boha je každý podřízen nějaké vyšší autoritě. Jestliže má tedy Ježíš nad sebou hlavu neboli autoritu, znamená to, že je nějak diskriminován? Samozřejmě, že ne. Podobně ani to, že Bible pověřuje muže, aby ve sboru a v rodině poskytovali vedení, neznamená, že jsou tím ženy nějak diskriminovány. Aby se jak rodině, tak sboru dobře dařilo, musí ženy i muži s láskou a úctou plnit úlohy, které v těchto uspořádáních mají. (Efezanům 5:21–25, 28, 29, 33)

Ježíš vždy jednal se ženami s úctou. Odmítal dodržovat diskriminující tradice a pravidla, která hlásali farizeové. Mluvil i se ženami, jež nepatřily k židovskému národu. (Matouš 15:22–28; Jan 4:7–9) Ženy také vyučoval. (Lukáš 10:38–42) Chránil je před tím, aby je manželé neopouštěli. (Marek 10:11, 12) A pravděpodobně revolučním krokem bylo v Ježíšově době to, že ženy přijímal do kruhu svých nejbližších přátel. (Lukáš 8:1–3) Jelikož Ježíš byl dokonalým ztělesněním všech Božích vlastností, svými postoji ukázal, že v Božích očích mají muži i ženy stejnou hodnotu. Mezi křesťany, kteří v prvním století dostali dar svatého ducha, byli muži i ženy. (Skutky 2:1–4, 17, 18) Mezi těmi, kdo byli svatým duchem pomazáni, aby s Kristem sloužili jako králové a kněží, není při jejich vzkříšení k životu v nebi žádné rozdělení na muže a na ženy. (Galaťanům 3:28) Jehova, Autor Bible, rozhodně ženy nediskriminuje.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 18]

Ježíš na rozdíl od mnoha svých současníků jednal se ženami s úctou