Počátky moderní těžby diamantů

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V JIŽNÍ AFRICE

STALO se to v lednu 1871. V Jižní Africe v polopouštní oblasti známé jako Griqualand West bydlel farmář Adrian van Wyk se svou rodinou. Rád si četl Bibli a žil pokojným způsobem života. To se ale náhle změnilo. Jeho farmu zaplavil příliv cizích lidí, kteří si tam postavili tábor. Van Wyk seděl na verandě svého domu a nemohl věřit vlastním očím.

Kam až dohlédl, všude byly tisíce lidí. Během několika dní obsadili všechnu jeho půdu, a někteří dokonce rozměřovali na podíly i zahrádku před domem. Van Wyka však ani nepozdravili a ani jej nepožádali o svolení. Co se stalo? Proč takový rozruch? Rozšířila se totiž zpráva, že na Van Wykově farmě je možné najít hodně diamantů.

Co vedlo k diamantové horečce?

Dvanáct let předtím byl blízko řeky Vaal, asi 70 kilometrů na sever od Van Wykovy farmy, nalezen pětikarátový diamant. Muž, který diamant našel, jej za pět liber prodal knězi, jenž měl na starosti Berlínskou misijní společnost. O tomto prvním nálezu se však nic víc nevědělo. Zpráva o diamantu se ale rozšířila, a lidé začali pátrat po podrobnostech.

K dalším událostem došlo o devět let později na farmě Schalka van Niekerka u řeky Oranje, několik kilometrů na jih od jejího soutoku s řekou Vaal. Na pozemcích farmáře Van Niekerka měla dům rodina Jacobsových. Jejich děti rády  hrály hru, které říkaly pět oblázků. Ve své sbírce měly i zářivý kámen, který našel jejich starší bratr Erasmus.

Jednoho dne počátkem roku 1867 Jacobsovy navštívil Van Niekerk. Paní Jacobsová věděla, že se farmář zajímá o drahokamy, a tak mu pověděla o zářivém kameni, se kterým si hrají její děti. „V noci ve světle svíčky se krásně třpytí,“ řekla. Van Niekerk si kámen pozorně prohlédl a hlavou mu prolétla úchvatná myšlenka. „Mám pocit, že je to diamant!“ zvolal. Vzpomněl si, že četl o tom, jak se dá diamant poznat. Šel do zadní místnosti skromného domku Jacobsových a přejel kamenem po okenní tabulce. Užasle se pak díval na hlubokou rýhu, která ve skle zůstala, a omlouval se za způsobenou škodu. * Paní Jacobsová mu kámen s radostí dala a ani za něj nechtěla peníze, přestože jí to Van Niekerk nabízel.

Při své další cestě do blízkého města Hopetown ukázal Van Niekerk kámen svým přátelům. Nikdo z nich však nedokázal potvrdit, že se opravdu jedná o diamant. Kámen pak prošel rukama řady důvěryhodných lidí a nakonec byl odeslán doktoru Atherstoneovi, který byl lékařem v Grahamstownu. Ten požádal o pomoc ředitele místní školy. Ve školní laboratoři prověřili hustotu kamene a zjistili, že odpovídá hustotě diamantu. Pak se kámen dostal k místnímu klenotníkovi, který se marně snažil udělat do něj vryp pilníkem. Ještě další lidé měli možnost kámen prozkoumat a všichni dospěli ke stejnému závěru jako Van Niekerk. Doktor Atherstone mu pak napsal, že je to skutečně diamant o hmotnosti 21,25 karátu. Van Niekerk dostal za tento drahý kámen 350 liber, tedy v přepočtu na dnešní měnu asi 520 eur, a ihned se o peníze rozdělil s paní Jacobsovou. Diamant nese jméno Heureka, což je v přeneseném významu nadšené zvolání při nečekaném objevu.

Pastýř a poctivý farmář

Uplynuly další dva roky a náš příběh pokračuje v oblasti soutoku řek Oranje a Vaal. Africký pastýř jménem Booi pásl ovce, když najednou uviděl na zemi něco lesklého. Byl to třpytivý kámen ve tvaru vlašského ořechu. Booi jej zvedl a dal si jej do kapsy. Slyšel, že lidé v té oblasti se o nějaké kameny zajímají, a proto při hledání práce nabídl kámen nejprve nějakému farmáři a potom obchodníkovi. Oba ho ale poslali za Van Niekerkem na jeho farmu.

 Když tam Booi přišel a kámen Van Niekerkovi ukázal, farmáře ihned napadlo, že je to diamant, a to mnohem větší a cennější než ten, který mu dala paní Jacobsová. Van Niekerk se chudého pastýře zeptal, co by výměnou za kámen chtěl. Booi uctivě odpověděl: „Pane, dejte mi, co považujete za správné.“ Van Niekerk mu bez váhání dal téměř všechno, co měl — 500 tlustoocasých ovcí, 10 kusů skotu, vůz, kterým vozil do města zeleninu, a dokonce i osedlaného koně, na kterém jezdil. Není pochyb o tom, že Booi se nyní považoval za bohatého člověka, a to všechno díky kameni ve tvaru vlašského ořechu.

Van Niekerk ihned vyrazil do Hopetownu, aby diamant prodal. Kámen měl hmotnost 83,5 karátu a překvapení obchodníci za něj Van Niekerkovi vyplatili 11 300 liber, tedy přibližně 16 720 eur. Diamat později dostal jméno Hvězda jižní Afriky. * Po vybroušení a vyleštění se stal hlavní částí nádherného náhrdelníku, který je vyobrazen na této straně. Když se zpráva o diamantu roznesla do světa, nikdo už nepochyboval, že v Jižní Africe diamanty skutečně jsou. Tisíce lidí z míst tak vzdálených, jako je Severní a Jižní Amerika, Anglie, Evropa a Austrálie, se vydaly do Jižní Afriky s touhou zbohatnout.

Horečka začíná

Hledání diamantů nejprve probíhalo podél řek Oranje a Vaal. V roce 1870 se pak rozšířily zvěsti, že mnoho diamantů bylo nalezeno hlouběji ve vnitrozemí mezi oběma řekami. Ti, kdo diamanty hledali u řek, tedy vyrazili na území, kde byla farma Adriana van Wyka. Ani on, ani jeho sousedé netušili, že jejich farmy stojí na vyhaslých sopkách. Diamanty se objevovaly v takzvané modré hlíně, která vyplňovala trubky a komíny vyhaslých vulkánů.

 V celé této oblasti začaly rychle vznikat stanové vesnice. Netrvalo však dlouho a stany byly nahrazeny stavbami z vlnitého plechu. Jelikož v osadách nebyl dostatek vody ani žádná infrastruktura, životní podmínky byly mírně řečeno primitivní. Hledače diamantů sužovala oblaka prachu, hejna much, čtyřicetistupňová letní vedra a studené zimní noci, kdy teplota někdy klesla pod bod mrazu. Navzdory všemu nepohodlí a obtížím se však hledači diamantů nevzdávali naděje, že jednoho dne se na ně usměje štěstí a oni zbohatnou.

A jak to dopadlo s Adrianem van Wykem potom, co se jeho farma stala terčem nájezdu hledačů? Zpočátku jim za malý měsíční poplatek dal k dispozici část svých pozemků. Na jeho farmu však přijížděli další a další lidé, takže se mu celá situace pomalu začala vymykat z rukou. Jedna důlní společnost mu pak nabídla, že od něj za 2 000 liber (asi 2 960 eur) farmu odkoupí. Van Wyk to s radostí přijal, podepsal příslušné dokumenty a odstěhoval se na klidnější místo.

Nedaleko Van Wykovy farmy byla farma patřící bratrům De Beerovým. Jejich jméno bylo použito při registraci důlní společnosti De Beers Consolidated Mines, která existuje až dodnes a je největším producentem diamantů na světě. Na místě, kde byly kdysi tyto malé farmy, dnes stojí město Kimberly. Na farmě bratrů De Beerových probíhalo hledání diamantů velmi intenzivně. Lidé tam vykopali tak hlubokou a tak širokou jámu, že se jí začalo říkat Big Hole neboli Velká díra.

Dříve než byly diamanty nalezeny v Jižní Africe, těžily se v Indii a v Brazílii. Nebylo jich však dost na to, aby byla uspokojena celosvětová poptávka. Když byla objevena velká diamantová ložiska v Jižní Africe, začala éra moderní těžby těchto drahých kamenů.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 16 a 17]

DŮL PREMIER

V roce 1903 byla zahájena těžba v diamantovém dole asi 30 kilometrů východně od jihoafrického města Pretoria. Důl dostal příhodné jméno Premier. O dva roky později, když byla těžní jáma hluboká asi 10 metrů, jeden z dělníků upozornil na třpytivý předmět ve skalní stěně. Jeho nadřízený opatrně slezl do jámy a kapesním nožem předmět vyloupl. V ruce držel největší surový diamant, jaký byl kdy nalezen. Měl velikost lidské pěsti, vážil 3 106 karátů a byl pojmenován po svém nálezci, Thomasu Cullinanovi. Diamant Cullinan byl rozřezán na devět velkých a 96 menších kamenů. Jeden z nich, Cullinan I neboli Hvězda Afriky, je největším vybroušeným diamantem na světě. Zdobí britské královské žezlo, které je vyobrazeno na této straně. Důl Premier je v provozu více než jedno století, ale stále dělá čest svému jménu. Bylo zde nalezeno mnoho velkých a velmi kvalitních diamantů.

[Obrázky]

Britské královské žezlo

Diamant Cullinan měl v surovém stavu velikost lidské pěsti

[Rámeček a obrázek na straně 17]

FAKTA O DIAMANTECH

◆ Diamant je nejtvrdší přírodní nerost, jaký lidé znají.

◆ Diamanty jsou podobně jako grafit neboli tuha v tužkách tvořeny uhlíkem. Jak je ale možné, že diamant je tvrdý, zatímco grafit měkký? Je to dáno tím, jak jsou atomy uhlíku v obou nerostech uspořádány.

◆ Diamanty se váží v karátech. Jeden karát odpovídá pětině gramu.

◆ K získání jednoho karátu diamantu je často potřeba prosít asi 400 tun kamení, štěrku a písku.

[Rámeček a obrázek na straně 18]

BIG HOLE V KIMBERLY

Během čtyřletého období od roku 1869 do roku 1873 stoupl počet obyvatel na místě dnešního města Kimberly z pouhé hrstky farmářů na 50 000 lidí. Mnozí sem přišli hledat štěstí a pocházeli ze všech koutů světa. Z přístavu v Kapském Městě musely tisíce z nich pěšky urazit vzdálenost delší než 1 000 kilometrů. Pomocí krumpáčů a lopat přeměnili pahorek v největší jámu vykopanou lidskýma rukama. Když se s kopáním skončilo, díra sahala do hloubky 240 metrů. Důlní práce však pokračovaly až do hloubky 1 097 metrů. Těžba zde byla ukončena v roce 1914. Standard Encyclopaedia of Southern Africa uvádí, že do té doby tu bylo vytěženo 25 milionů tun horniny. V tomto díle se také píše, že z celého toho množství skály a zeminy se získaly tři tuny diamantů v celkové hodnotě přes 47 000 000 liber neboli 69 500 000 eur.

[Obrázek na straně 17]

Dr. Atherstone

[Obrázek na straně 17]

Schalk van Niekerk

[Obrázek na straně 17]

Diamant Heureka

[Podpisek]

De Beers Consolidated Mines Ltd.

[Obrázek na straně 18]

Hvězda jižní Afriky

[Obrázky na straně 18 a 19]

Big Hole v roce 1875. Stovkám majitelů těžních koncesí sloužila lana k tomu, aby mohli do jámy spouštět svoje dělníky a vytahovat horninu, v níž mohly být diamanty

[Obrázky na straně 19]

Diamantová horečka vedla ke vzniku narychlo postavených osad

[Podpisky obrázku na straně 16]

Klenot ©/The Royal Collection © 2005, Her Majesty Queen Elizabeth II; Foto: www.comstock.com

[Podpisek obrázku na straně 16]

Foto Fox Photos/Getty Images

[Podpisek obrázku na straně 17]

Portréty: From the book The Grand Old Days of the Diamond Fields by George Beet

[Podpisek obrázku na straně 18]

Fotografie: De Beers Consolidated Mines Ltd.

[Podpisek obrázku na straně 19]

Fotografie: De Beers Consolidated Mines Ltd.