Bezdomovectví — Co je příčinou problému?

„NA SVĚTĚ je více než 100 milionů bezdomovců,“ uvádí Organizace spojených národů. Pokud je tento počet správný, pak nemá odpovídající bydlení přibližně každý šedesátý člověk. Nicméně skutečný rozsah tohoto problému je těžké odhadnout. Proč?

V každé části světa je pojem bezdomovectví definován jinak. Závisí to na metodách a cílech těch, kdo tuto otázku studují. A to, jakou definici použijí, se zase promítne do publikovaných statistik. Je tedy obtížné, ne-li nemožné, získat přesné informace o rozsahu tohoto problému.

Kniha Strategies to Combat Homelessness (Strategie boje proti bezdomovectví), kterou vydalo Centrum OSN pro lidská sídla, definuje bezdomovectví jako stav, kdy člověk „nemá přiměřenou úroveň bydlení. Jedná se o jakoukoli formu bydlení, která má nižší úroveň, než jaká je pokládána za přijatelnou“ ve společnosti, kde bezdomovec žije. Vztahuje se to na lidi žijící na ulici nebo ve zpustlých či neobývaných budovách, ale jsou tím myšleni i lidé bydlící v azylových domech nebo ubytovnách pro bezdomovce. Někteří také mohou přechodně pobývat u přátel. Ať už tito lidé bydlí kdekoli, studie o nich říká: „Je-li někdo klasifikován jako bezdomovec, znamená to, že je v situaci, kdy se pro něj ‚musí něco udělat‘.“

V Polsku, které má 40 milionů obyvatel, je odhadem asi 300 000 bezdomovců. Přesný počet však není znám, protože tito lidé nejsou nikde registrováni a stěhují se z místa na místo. Někteří odborníci se proto domnívají, že jich je kolem půl milionu.

Bezdomovectví je poměrně rozšířené, a tak možná i vy znáte někoho, kdo se do takové situace dostal. V souvislosti s tímto problémem vyvstává řada otázek. Jak se tito lidé ocitli bez  střechy nad hlavou? Jak to dělají, aby přežili? Pomáhá jim někdo? Jakou mají budoucnost?

Opakovaně bez domova

Sabrina * je svobodná matka z chudé části newyorské čtvrti Harlem. Nemá ukončenou střední školu. Bydlí v městské ubytovně pro bezdomovce. Ve dvoupokojovém bytě žije se svými třemi syny ve věku deset měsíců, tři roky a deset let. Město poskytuje toto ubytování lidem, kteří nemají kam jít.

Sabrina se před deseti lety odstěhovala z bytu své matky. Pak žila se svým přítelem, pobývala u přátel a příbuzných, a když to už bylo neúnosné, šla do městského azylového domu. „Čas od času jsem pracovala. Obvykle jsem si vydělávala tím, že jsem lidem pletla afro copánky, ale většinou jsem byla na podpoře,“ říká.

Časopis Parents popisuje, že Sabrininy problémy paradoxně začaly v době, kdy si našla dobré zaměstnání jako pokojská v hotelu. Vydělávala tam tolik, že ztratila nárok na sociální podporu, ale ne zas tolik, aby pokryla výdaje na bydlení, stravu, oblečení, dopravu a péči o děti. Sabrině tudíž nezbylo na nájemné, a proto se ji majitel snažil vystěhovat. Nakonec s touto prací skončila a nějakou dobu bydlela v azylovém domě. Pak se dostala do ubytovny, kde bydlí nyní.

„Pro moje děti je to opravdu těžké,“ říká. „Nejstarší syn už chodil do tří různých škol. Měl by být v páté třídě, ale jeden ročník opakoval . . . Mockrát jsme se stěhovali.“ Sabrina je v pořadníku na státem dotovaný byt.

Lidem, kteří nemají kam jít, může připadat, že Sabrina měla štěstí. Avšak možnost žít v azylovém domě nebo na ubytovně není pro mnohé bezdomovce řešením. Polský výbor sociální pomoci zjistil, že někteří bezdomovci „se bojí omezení, která souvisejí s bydlením v těchto zařízeních,“ a nabízenou pomoc odmítají. Bezdomovci například musí v azylových domech pracovat a nesmí pít alkohol ani brát drogy. Ne každý je ochoten podřídit se. A tak podle toho, jaké je roční období, můžete najít bezdomovce na nádražích, pod schody, ve sklepech, na lavičkách v parku, ale také v průmyslových prostorách. Podobné situace lze vidět na celém světě.

Jedna kniha zabývající se tímto námětem uváděla řadu faktorů, které jsou příčinou bezdomovectví v Polsku. Jedná se například  o ztrátu zaměstnání, dluhy a rodinné problémy. Souvisí s tím také nedostatek bytů pro lidi zestárlé, invalidní a nakažené virem HIV. Mnozí bezdomovci mají duševní i tělesné potíže nebo problémy se závislostí, a to zvláště na alkoholu. Ženy, které jsou bez domova, ve většině případů svého manžela opustily nebo od něj utekly či byly z domova vyhozeny anebo se živily prostitucí. Zdá se, že za každým případem bezdomovectví se skrývá smutný příběh.

Oběti okolností

Stanisława Golinowska, která se specializuje na sociálně ekonomické problémy, říká: „Zde [v Polsku] nemáme ve skutečnosti ani jeden případ bezdomovectví z vlastní volby. . . . Spíše se jedná o selhání v různých oblastech života s následným psychickým zhroucením a ztrátou vůle žít.“ Do postavení bezdomovců se dostávají lidé, kteří se z různých důvodů nedokáží vyrovnat se svými problémy. Někteří z nich například po propuštění z vězení zjistili, že jim vandalové zničili byt. Jiní byli ze svého bytu vystěhováni. Mnozí ztratili střechu nad hlavou v důsledku nějaké přírodní katastrofy. *

Z jedné studie vyplynulo, že skoro polovina dotázaných bezdomovců v Polsku měla dříve rodinu a žila s partnerem, i když v rodině byly problémy. Většinou byli z domova vyhnáni nebo je k tomu donutily nesnesitelné těžkosti. Jen 14 procent jich odešlo z vlastní iniciativy.

Někteří strávili určitý čas v azylovém domě, potom se opět postavili na vlastní nohy a našli si bydlení. Pro řadu z nich je ale mnohem obtížnější svou situaci řešit. Příčinou může být duševní nebo tělesná nemoc, zneužívání drog, nedostatek motivace pracovat, špatné pracovní návyky, nedostatečné vzdělání  nebo kombinace těchto faktorů. Asi 30 procent lidí bez přístřeší ve Spojených státech opakovaně využívá takzvaný „systém pomoci bezdomovcům“ — jak to označila jedna nezisková organizace. Tím je míněno ubytování, zdravotní péče a žel také vězení. Lidé, kteří jsou na tomto systému trvale závislí, údajně spotřebují až 90 procent celostátních prostředků vyčleněných na řešení tohoto problému.

Jak bezdomovcům pomoci?

Některé azylové domy poskytují služby, které mají těmto lidem pomoci, aby s takovým způsobem života skončili. Jednak jim stát dočasně nabídne sociální péči, dále mohou dostat finanční podporu z jiných zdrojů, právní poradenství, pomoc při obnovování rodinných vztahů nebo možnost naučit se základní dovednosti. Centra pro mladé lidi v Londýně nabízejí informace týkající se stravování, vaření, zdravějšího životního stylu a pracovních míst. Poradenství se zaměřuje na posílení sebeúcty a motivace a také na získání větší nezávislosti, aby si mladí lidé dokázali sami najít bydlení a udržet si ho. Taková opatření jsou určitě chvályhodná.

Azylové domy však lidem bez přístřeší ne vždy poskytnou to, co potřebují nejvíce. Jacek, bezdomovec z Varšavy, říká, že život v takovém prostředí je nevyzbrojí do normálního života. Podle něj si lidé v tomto zařízení pěstují „pokřivený způsob myšlení“, protože se stýkají téměř výlučně mezi sebou. Jacek říká: „Azylový dům nás izoluje od okolního světa, je to něco jako dětský domov pro dospělé.“ Podle něj pak mnohým z nich „špatně funguje mysl“.

Jedna polská studie uvádí, že nejsilnější pocit, který bezdomovce trápí, je  pocit osamělosti. Kvůli finančním problémům a podřadnému společenskému postavení se často pokládají za bezcenné. Někteří hledají únik v alkoholu. Jacek říká: „Nevidíme žádnou šanci na změnu, a tak mnozí z nás pomalu ztrácejí naději, že by pro zlepšení své situace mohli něco udělat.“ Tito lidé se stydí za svůj vzhled, za chudobu a za bezmocnost — zkrátka za to, že jsou bezdomovci.

„Ať už se jedná o lidi bez domova v Bombaji a Kalkatě nebo o zanedbané bezdomovce v Londýně či o děti ulice v Brazílii,“ říká Francis Jegede, který se specializuje na populační otázky, „vůbec si nedokážeme představit, v jak těžké a smutné situaci jsou, a už vůbec bychom něco takového nechtěli zažít na vlastní kůži.“ Potom dodává: „Bez ohledu na to, čím je tento jev způsoben, člověk si stále klade otázku, jak je možné, že svět se vším svým bohatstvím, moudrostí a technickými výdobytky se nedokáže s problémem bezdomovectví vypořádat.“

Je jasné, že všichni bezdomovci potřebují nejen podporu tělesnou, ale i pomoc, která jim přinese útěchu a bude je motivovat. Taková pomoc jim může dodat sílu, aby problémům, které k bezdomovectví přispívají, dokázali čelit. Kde ale mohou tento druh pomoci najít? A je vůbec nějaká naděje, že palčivý problém bezdomovectví bude někdy odstraněn?

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 6]

Důsledek otřesné chudoby

V Indii jsou statisíce bezdomovců. Podle dřívějších odhadů je jen v Bombaji 250 000 lidí, kteří bydlí na chodníku. Jejich jediným přístřeším je plachta natažená mezi tyčemi a okolními objekty. Proč ale žijí zde, a ne v celkem dostupných bytech na okraji města? Protože na ulici pracují — živí se pouličním prodejem, sbíráním odpadků nebo jezdí s rikšou —, a tak potřebují být blízko centra. „Nemají na výběr,“ píše se v knize Strategies to Combat Homelessness. „Jsou tak chudí, že sotva mají na jídlo, natož na nájem.“

Na železniční stanici v jihoafrickém Johannesburgu žije přibližně 2 300 mužů, žen a dětí. Bydlí na otevřených nástupištích, spí na starých přikrývkách nebo v chatrčích z kartonu. Většina jich nemá žádnou práci a již ztratili naději, že by nějakou našli. Podobným způsobem žijí v tomto městě tisíce dalších lidí. Nemají vodu, záchod ani elektřinu. V takových podmínkách se rychle šíří nemoci.

Příčina bezdomovectví těchto dvou skupin lidí a mnoha dalších je jasná — je to otřesná chudoba.

[Rámeček a obrázky na straně 7]

Moderní společnost selhává

Kniha Strategies to Combat Homelessness, kterou vydalo Centrum OSN pro lidská sídla, popisuje, v čem konkrétně dnešní sociální, politické a ekonomické systémy selhaly, pokud jde o zajištění přiměřeného bydlení pro všechny lidi. Jedná se o tyto nedostatky:

● „Hlavní problém vzhledem k bezdomovectví spočívá v neschopnosti vlád vyčlenit dostatečné zdroje pro plnou realizaci práva lidí na přiměřené bydlení.“

● „Katastrofální situaci ohledně ubytovacích možností pro převažující chudou část populace mohou způsobit . . . nevhodné směrnice a neúčinné systémy plánování.“

● „Bezdomovectví je znakem toho, že v dané společnosti nejsou náklady na bytovou výstavbu rozloženy spravedlivě.“

● „Kritická situace, pokud jde o bezdomovectví, je výsledkem postupů, které buď ignorují, nebo podceňují nežádoucí dopad ekonomických změn, dále nedostatku přijatelného bydlení, šířícího se zneužívání drog a dalších problémů týkajících se tělesného i duševního zdraví těch, kdo jsou ve . . . společnosti nejzranitelnější.“

● „Je nezbytné provést změny ve školení odborníků, kteří pracují se sociálně slabými lidmi. Bezdomovci, a to zvláště děti ulice, by měli být pokládáni za nevyužitý potenciální přínos pro společnost, a ne za břemeno.“

[Obrázek]

Žebrající matka se dvěma dcerami, Mexiko

[Podpisek]

© Mark Henley/Panos Pictures

[Obrázek na straně 6]

Z bývalé železniční stanice v jihoafrické Pretorii se stala ubytovna pro bezdomovce

[Podpisek]

© Dieter Telemans/Panos Pictures

[Podpisky obrázku na straně 4]

Vlevo: © Gerd Ludwig/Visum/Panos Pictures; vložený obrázek: © Mikkel Ostergaard/Panos Pictures; vpravo: © Mark Henley/Panos Pictures