Od našich čtenářů

Matky Mnohokrát Vám děkuji za krásně napsanou úvodní sérii „Úloha matky při vzdělávání dětí“. (22. února 2005) Silně na mě zapůsobila a podnítila mě k tomu, abych zavolala mamince, hned jak jsem články dočetla. Mě i mého bratra maminka vychovávala sama. Dokonce se přihlásila do školy, aby získala další vzdělání a mohla se o nás lépe postarat. Dbala na to, abychom pravidelně chodili na křesťanská shromáždění a do služby. Její úsilí se vyplatilo. Děkuji Vám, že jste mi tím připomněli její vynikající příklad.

M. S., Spojené státy

Články mi připomněly, že se maminka obětavě snažila vychovávat mě v duchovním i mravním ohledu. I když ji můj otec finančně ani citově nepodporoval, naučila mě milovat Jehovu. Také mě podnítila k tomu, abych se stala celodobou kazatelkou. Myslím, že jsem její úsilí brala jako samozřejmost, ale články mi ukázaly, že si maminka zaslouží velkou pochvalu. I když ode mě bydlí daleko, zatelefonovala jsem jí, abych jí mohla poděkovat.

Č. H. K., Korejská republika

Tatínek nesdílí naši křesťanskou víru. Byla to maminka, kdo mě vychoval „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4) Vzhledem k postojům, které jsem občas projevovala, to se mnou neměla jednoduché. Dnes je mi 24 let a jsem moc ráda, že to maminka nevzdala, ale dál mi do srdce vštěpovala biblickou pravdu.

D. M., Itálie

DNA Moc se mi líbil článek „‚Přebytečná‘ DNA?“. (22. února 2005) Před několika lety jsem absolvovala studijní kurz zaměřený na molekulární biologii. Podráždilo mě, že v učebnici bylo 95 procent lidské DNA označeno za zbytečné. Autor použil k vysvětlení činnosti DNA nádherné ilustrace, ale pak vzápětí připsal její vznik evoluci. Umíte si tedy představit, jakou radost jsem měla, když jsem si o takzvané přebytečné DNA mohla něco přečíst v Probuďte se!

J. C., Spojené státy

Mladí lidé se ptají Článek „Mladí lidé se ptají . . . Jak mohu zvládat své emoce?“ na mě silně zapůsobil. (22. února 2005) Je mi 31 let a byla jsem vychována jako křesťanka. Zdaleka však nemám vyzrálou osobnost. Nedávno jsem měla několik záchvatů hysterického vzteku, které mě samotnou zaskočily. Pomohly mi rady od mé maminky a od jedné křesťanské sestry. A potom přišel tento článek — právě včas. Už jsem si ho přečetla dvakrát a chci ho mít pořád při ruce, abych se mohla učit, jak zvládat své emoce.

I. B., Německo

Znakový jazyk Jsem trochu překvapen tím, jak často se mluví o neslyšících. Naposledy to bylo v rubrice „Pozorujeme svět“, v článku „Znakový jazyk na internetu“. (8. února 2005) Jsem svědkem Jehovovým a do služby chodím už řadu let. Musím však říct, že za celou tu dobu jsem se s žádným neslyšícím nikdy nesetkal. Je toto zdravotní postižení opravdu tak rozšířené?

Jméno neuvedeno, Spojené státy

Odpověď redakce: Podle jedné studie žije jen ve Spojených státech asi 8 000 000 lidí starších pěti let, kteří špatně slyší, a to i když mají naslouchátko. Asi 1 000 000 z nich komunikuje pomocí znakového jazyka. Z jiné studie vyplývá, že ve Spojených státech je přibližně 28 000 000 lidí (všech věkových skupin), kteří mají problémy se sluchem, ale naslouchátko nepoužívají. Je možné, že člověk potkává neslyšící a ani o tom neví, protože tato porucha nemusí být hned patrná. A pokud neslyšící žije společně se slyšícími, je to obvykle slyšící člověk, který přijde otevřít, když někdo zazvoní.