Chřipka — Co je známo dnes

PÍŠE se rok 1997. Malou eskymáckou vesničku Brevig, která leží ve zmrzlé tundře Sewardova poloostrova na Aljašce, navštívil jistý vědec. Před ním leží tělo mladé ženy, které s pomocí čtyř Eskymáků vykopal z trvale zmrzlé půdy. Tělo ženy, která v roce 1918 podlehla španělské chřipce, zůstalo netknuté až dodnes.

Co může přinést takový výzkum? Vědec doufá, že v plicích této ženy je stále ještě infekční činitel, který chřipku způsobil, a že pomocí nejmodernějších způsobů analýzy genetického materiálu jej nyní bude možné izolovat a identifikovat. K čemu mohou být takové poznatky užitečné? Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, nejprve si musíme říct něco o působení virů a o tom, proč jsou tak nebezpečné.

Virus, který může zabíjet

Dnes víme, že příčinou chřipky je virus, který se přenáší kapénkovou infekcí při kašlání, kýchání a mluvení. * Viry se vyskytují po celém světě, včetně tropů, a mohou zaútočit kdykoli během roku. Na severní polokouli je období chřipek od listopadu do března, kdežto na jižní polokouli to je od dubna do září.

Nejnebezpečnějším chřipkovým virem je typ A. Ve srovnání s jinými viry je tento virus malý, obvykle má kulovitý tvar a na povrchu výběžky. Když se dostane do lidské buňky, velmi rychle se zde rozmnoží. Řádově v hodinách vznikne 100 000 až milion nových „kopií“ viru, které se lavinovitě šíří.

Obávanou vlastností tohoto jednoduchého organismu je jeho schopnost snadno se měnit. Vzhledem k tomu, že virus se tak rychle množí (daleko rychleji než virus HIV), mnohé z jeho „kopií“ nejsou úplně přesné. Některé jsou odlišné do té míry, že je imunitní systém nerozpozná. Proto se každý rok objevují nové kmeny chřipky — mají jinou soustavu antigenů, které náš imunitní systém nezná, a tudíž na ně nereaguje. Náš organismus proti nim nemá žádnou obranu, což představuje potenciální nebezpečí pandemie.

Navíc viry chřipky se mohou přenášet i na zvířata — a v tom tkví nebezpečí pro lidi.  Předpokládá se, že prase může být hostitelem virů, jež jsou infekční také pro ptáky, například pro kuřata a kachny. Prase však může být také hostitelem virů, kterými se může nakazit člověk.

Pokud je tedy prase infikováno oběma typy virů — tedy těmi, jež jsou nebezpečné pro zvířata, a zároveň těmi, jež ohrožují člověka —, mohou se geny obou kmenů zkřížit. Výsledkem může být úplně nový kmen chřipky, proti kterému lidé nejsou imunní. Někteří odborníci se domnívají, že zdrojem nových kmenů chřipky jsou pravděpodobně zemědělské osady, kde v těsné blízkosti žijí prasata, drůbež a lidé. Taková situace se běžně vyskytuje například v Asii.

Proč jsou tak nebezpečné?

Otázkou je, proč virus chřipky v letech 1918–1919 způsoboval smrtelný zápal plic, na který umíralo tolik mladých lidí. Ačkoli se žádný virus z té doby nezachoval, vědci byli dlouho přesvědčeni, že kdyby se jim podařilo najít zmražený vzorek tohoto viru, mohli by z něj izolovat neporušenou RNA a zjistit, proč byl tento kmen tak zhoubný. A do určité míry se jim to skutečně podařilo.

Díky tomu, že vědci získali na Aljašce zmražený vzorek infekčního činitele — jak jsme to popsali na začátku tohoto článku —, dokázali určit sekvenci genů v chřipkovém viru z let 1918–1919. Dosud se však nepodařilo zjistit, proč byl virus tak nebezpečný. Zjevně se jednalo o kmen příbuzný chřipkovému viru, který je infekční jak pro prasata, tak pro ptáky.

Mohl by se objevit znovu?

Podle mnoha odborníků není otázkou, zda se ničivý virus chřipky opět objeví. Otázkou je, kdy a jak se objeví. Někteří odborníci se domnívají, že k rozsáhlejší epidemii nového kmene chřipky by mělo docházet přibližně každých 11 let a zhruba každých 30 let by se mělo jednat o velmi závažnou formu. Na základě uvedených předpokladů by tedy k další pandemii mělo dojít brzy.

V roce 2003 lékařský časopis Vaccine uvedl: „Od poslední chřipkové pandemie již uplynulo 35 let, přičemž nejdelší spolehlivě zaznamenaný interval mezi pandemiemi je 39 let.“ Článek pokračoval: „Virus způsobující pandemii pravděpodobně přijde z Číny nebo z nějaké sousední země a mohl by mít povrchové antigeny  nebo virulentní faktory z chřipkových virů zvířat.“

Ohledně tohoto viru článek vykresluje následující scénář: „Bude se rychle šířit po celém světě. Infekce bude probíhat v několika vlnách. Nemocnost bude ve všech věkových kategoriích velmi vysoká, čímž se naruší sociální a ekonomická aktivita ve všech zemích. Ve většině nebo možná ve všech věkových kategoriích bude také obrovská úmrtnost. Není pravděpodobné, že by zdravotnické systémy i v těch nejvyspělejších zemích byly schopny vzniklou situaci v rozumné míře zvládnout.“

Do jaké míry by nás tento scénář měl zneklidňovat? John M. Barry, autor knihy The Great Influenza, říká toto: „Noční můrou každého politika je nukleární zbraň v rukou teroristů. A takovou noční můrou by měla být i pandemie chřipky.“

Jaká existuje léčba?

Možná se zeptáte: ‚Cožpak už není nějaká účinná léčba?‘ V tomto směru máme jak dobrou, tak špatnou zprávu. Antibiotika snižují úmrtnost na druhotné bakteriální zápaly plic a určité léky mohou být účinné i proti některým kmenům chřipkového viru. V boji proti chřipce může pomoct i očkování, jestliže je použit správný kmen a očkování je provedeno včas. Tak to je dobrá zpráva. A ta špatná?

Zkušenosti s očkováním proti chřipce jsou poněkud kontroverzní. Například po očkování proti prasečí chřipce v roce 1976 došlo ke komplikacím a v roce 2004 zase nebyl dostatek očkovací látky. Ačkoli od první světové války udělala lékařská věda úžasný pokrok, lékaři dosud proti silným virům žádné léky nemají.

Vyvstává tedy zneklidňující otázka. Mohla by se pandemie z let 1918–1919 opakovat? Všimněte si, jak se k tomu vyjadřuje londýnský Národní institut pro lékařský výzkum: „V určitém smyslu jsou dnes podobné podmínky jako v roce 1918. Díky pokroku v oblasti dopravních prostředků došlo k mohutnému rozvoji mezinárodního turismu. Dále existuje mnoho válečných zón, jež s sebou nesou těžkosti spojené s podvýživou a špatnou hygienou. Navíc světová populace vzrostla na šest a půl miliardy. Kromě toho stále větší část populace žije ve městech, přičemž infrastruktura mnoha měst, pokud jde o likvidaci odpadků, upadá.“

Jeden uznávaný americký odborník dospěl k závěru: „Krátce řečeno, každým rokem jsme blíže k příští pandemii.“ Znamená to tedy, že budoucnost je pochmurná, nebo dokonce beznadějná? Rozhodně ne.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 8]

Nové kmeny chřipkových virů vznikají v zemědělských osadách

[Podpisek]

BAY ISMOYO/AFP/Getty Images

[Obrázek na straně 8 a 9]

Chřipkový virus typu A

[Podpisek]

© Science Source/Photo Researchers, Inc

[Obrázek na straně 9]

Vědci zkoumají virus z let 1918–1919

[Podpisek]

© TOUHIG SION/CORBIS SYGMA