Nejhorší nákaza v historii

AČKOLI v říjnu 1918 se první světová válka již blížila ke konci, stále ještě vládla cenzura. Do války však nebylo zapojeno Španělsko, a proto mohlo oficiálně oznámit, že na mnoha místech znepokojivě rychle stoupá počet civilistů, kteří onemocněli a zemřeli. Právě v důsledku těchto okolností dostala nemoc název, který jí natrvalo zůstal — španělská chřipka.

Epidemie začala v březnu roku 1918. * Mnozí badatelé se shodují na tom, že vznikla v americkém státě Kansas. Odtud ji američtí vojáci přenesli do Francie. Krátkodobě došlo k prudkému nárůstu úmrtí, ale uprostřed léta 1918 se zdálo, že to nejhorší už pominulo. Lékaři tehdy netušili, že se chystá nebezpečná pandemie.

Když 11. listopadu 1918 první světová válka skončila, celý svět se radoval. Paradoxní je, že téměř ve stejnou dobu epidemie španělské chřipky propukla v celosvětovém měřítku. Ve všech zemích se tehdy zprávy o této nákaze dostaly na titulní stránky novin. Bylo jen málo lidí, do jejichž života nákaza nezasáhla, ale strach měli všichni. Jeden uznávaný odborník na problematiku chřipky řekl: „Střední délka života ve Spojených státech se po roce 1918 zkrátila o více než 10 let.“ V čem byla tato nákaza odlišná?

 Výjimečná nákaza

Nejznepokojivějším rozdílem bylo to, že chřipka začínala náhle. V jakém smyslu? John M. Barry nedávno vydal knihu The Great Influenza (Velká chřipka), ve které cituje tuto zprávu: „Student medicíny jménem Ciro Viera Da Cunha čekal v Rio de Janeiru na tramvaj, když jej jakýsi neznámý muž úplně normálním hlasem požádal o nějakou informaci — a hned nato padl mrtvý. V jihoafrickém Kapském Městě nastoupil Charles Lewis do tramvaje a vzápětí se tam průvodčí zhroutil mrtvý. Než Lewis dojel domů, což byla trasa dlouhá asi pět kilometrů, zemřelo v tramvaji šest lidí včetně řidiče.“ Všechny je skosila chřipka.

Dalším prvkem byl strach — strach z něčeho neznámého. Vědci tehdy nevěděli, co je příčinou této nemoci, ani netušili, jak se vlastně šíří. Byla zavedena určitá epidemiologická omezení — karanténa v přístavech, uzavření kin, kostelů a dalších veřejných míst. Například v San Francisku v Kalifornii úřady nařídily, že všichni musí nosit gázové roušky. Každý, kdo byl na veřejnosti přistižen bez této roušky, dostal pokutu nebo šel do vězení. Zdálo se však, že nic nepomáhá. Taková opatření totiž byla buď nedostatečná, nebo přišla pozdě.

Strach panoval také z toho důvodu, že chřipkou se tehdy sice nakazili lidé všech věkových skupin, avšak z dosud neznámých  příčin nezabíjela hlavně starší lidi, ale především zdravé, mladé lidi. Na španělskou chřipku umírali většinou lidé ve věku mezi 20 až 40 lety.

Navíc nákaza byla skutečně celosvětová. Objevila se dokonce i na tropických ostrovech. Dne 7. listopadu 1918 posádka jedné lodi přivezla tuto nákazu na Západní Samou (nyní Samoa), kde během dvou měsíců zemřelo 20 procent z tehdejších 38 302 obyvatel ostrovů. Těžce postižena byla prakticky každá země na světě.

Další neobvyklou stránkou byl obrovský počet mrtvých. Nákaza hned na počátku zasáhla velmi silně pensylvánské město Philadelphia v USA. V polovině října 1918 zde byl velký nedostatek rakví. „Jeden výrobce řekl, že by během dvou hodin mohl prodat 5 000 rakví, kdyby je měl. V márnicích bylo desetkrát více mrtvol než rakví,“ říká historik Alfred W. Crosby.

Chřipka zabila v relativně krátké době více lidí než jakákoli jiná pandemie v dějinách. Běžně se odhaduje, že na celém světě zemřelo 21 milionů lidí, ale někteří odborníci se domnívají, že jich bylo mnohem více. Epidemiologové dnes říkají, že pravděpodobně se jednalo o 50 milionů nebo až 100 milionů lidí. John M. Barry, kterého jsme již citovali dříve, řekl: „Chřipka zabila za jediný rok více lidí než středověký mor za sto let. Za dvacet čtyři týdnů zabila více lidí než AIDS za dvacet čtyři let.“

Je neuvěřitelné, že přibližně za rok připravila tato chřipka o život více Američanů, než kolik jich padlo v obou světových válkách. Novinářka Gina Kolataová vysvětluje: „Kdyby taková epidemie přišla dnes a zabila stejné procento americké populace jako tenkrát, jednalo by se o 1,5 milionu Američanů. To je více, než kolik jich ročně zemře na srdeční nemoci, rakovinu, mrtvici, chronické onemocnění plic, AIDS a Alzheimerovu chorobu dohromady.“

Krátce řečeno, španělská chřipka byla nejhorší pandemií v dějinách lidstva. Dokázala věda poskytnout nějakou pomoc?

Věda byla bezmocná

Začátkem první světové války dosahovala medicína ohromných pokroků v boji proti nemocem. Dokonce i za války se lékařům dařilo zmírnit průběh infekčních chorob. Časopis The Ladies Home Journal tehdy napsal, že americké domácnosti již nepotřebují místnost pro vystavování mrtvých. Doporučoval, aby si z této místnosti udělali obývací pokoj. Potom ale přišla španělská chřipka, a lékařská věda byla úplně bezmocná.

Historik Crosby napsal: „V roce 1918 byli všichni lékaři svědky nejhoršího selhání medicíny ve dvacátém století, anebo vezmeme-li jako měřítko absolutní počet mrtvých, tak nejhoršího selhání všech dob.“ Aby vina nespočívala jenom na lékařské profesi, Barry uvádí: „Vědci tehdy plně chápali rozsah této hrozby, navíc uměli léčit mnoho forem sekundárních zápalů plic a poskytli epidemiologická doporučení, jež mohla zachránit život desetitisícům Američanů. Politici však jejich rady ignorovali.“

Co víme o této hrozné pandemii nyní, o 85 let později? Co ji způsobilo? Mohla by se objevit znovu? Dokázali bychom se ubránit? Některé odpovědi vás možná překvapí.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 6]

Na španělskou chřipku umírali většinou lidé ve věku mezi 20 až 40 lety

[Obrázek na straně 4]

Školní třída v roce 1919, Canon City, Colorado, USA

[Podpisek]

S laskavým svolením, Colorado Historical Society, 10026787

[Obrázek na straně 4 a 5]

Policista

[Podpisek]

Foto Topical Press Agency/Getty Images

[Obrázek na straně 5]

Hráči baseballu s ochrannými rouškami

[Podpisek]

© Underwood & Underwood/CORBIS