Řeka Temže — Svědek anglických dějin

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

Řeka Temže začíná svou pouť dlouhou 350 kilometrů v podobě čtyř pramenů v malebném pohoří Cotswold Hills v jižní části střední Anglie. Potom se klikatí východním směrem a vtékají do ní další řeky. Svou cestu končí v Severním moři, do něhož se vlévá ústím, jež je široké 29 kilometrů. Tato řeka je sice krátká, ale pozoruhodným způsobem ovlivňovala anglické dějiny.

KOLEM roku 55 př. n. l. vedl Julius Caesar první římskou invazi do Anglie. Když se tam v následujícím roce vrátil, jeho postup zbrzdila řeka, kterou pojmenoval Tamesis neboli Temže. Podmanit si tuto zemi se podařilo až římskému císaři Claudiovi o 90 let později.

Podél obou břehů Temže tehdy byly mokřiny. Avšak v místě, kde končila přílivová vlna, tedy asi 50 kilometrů od ústí, římská armáda později postavila dřevěný most. Na severním břehu tam Římané vybudovali přístav jménem Londinium. *

Po následující čtyři staletí Římané rozvíjeli obchodní kontakty s dalšími částmi Evropy a dováželi do Londýna luxusní zboží ze Středomoří, dokonce i dřevo z Libanonu. Řeku Temži využívali i k dopravě zboží z vnitrozemí. Z města se také paprskovitě rozbíhala síť hlavních silnic, a tak se Londýn brzy stal důležitým obchodním střediskem.

Vliv Viléma Dobyvatele

Když se Římská říše rozpadla, její legie v roce 410 n. l. Británii opustily. Londýn byl ponechán svému osudu a obchodní ruch kolem řeky Temže téměř ustal. Anglosaští králové byli korunováni v Kingstonu, což byla osada asi 19 kilometrů na sever od Londýna, kde se Temže dala snadno přebrodit. Situace se změnila v 11. století, kdy z Normandie přitáhl Vilém Dobyvatel. Korunován byl ve Westminsteru v roce 1066, a potom uvnitř římských hradeb vystavěl londýnský Tower. Jeho  cílem bylo ovládnout obchodní komunitu, podpořit rozvoj obchodu a také získat kontrolu nad přístavem. Obchod začal opět vzkvétat a počet obyvatel Londýna stoupl přibližně na třicet tisíc.

Na vápencové skále asi 35 kilometrů západně od Londýna vybudoval Vilém Dobyvatel pevnost, která nahradila saské královské sídlo. Toto místo se dnes jmenuje Windsor a je z něj nádherný výhled na Temži. Současný hrad Windsor je výsledkem mnoha dostaveb a přestaveb a patří k nejoblíbenějším turistickým atrakcím v Británii.

V roce 1209 byl v Londýně dokončen třicetiletý stavební projekt — kamenný most přes Temži, jeden z prvních svého druhu v Evropě. Byla to mimořádná stavba. Na mostě totiž byly vybudovány obchody, domy, a dokonce i kaple. Měl navíc dva padací mosty a obrannou věž, která stála na jeho jižním konci, v Southwarku.

V roce 1215 u Runnymede na řece Temži nedaleko Windsoru připojil král Jan (1167–1216) svou pečeť pod slavnou Magnu Chartu. Tím byl nucen zaručit nejen občanské svobody v Anglii, ale konkrétně také privilegia Londýna. Přístav se stal bezcelní zónou a povinnosti platit clo byli zbaveni i obchodníci.

Temže vede k prosperitě

Během následujících století obchod na řece Temži vzkvétal, takže nakonec už byl přístav malý. Před 200 lety mohlo u přístavních mol na Temži kotvit jen 600 lodí. V přístavu však čekávalo i 1 775 lodí, aby mohly vyložit svůj náklad. V důsledku takové dopravní zácpy se rozmohly loupeže. Zloději v noci přesekli kotevní lana, a když byla loď unášena řekou pryč od mola, tak ji vyloupili. Zboží přeložili do malých člunů, rozváželi je po Temži a prodávali. Londýn proto zřídil první říční policii na světě, která slouží až dodnes.

K tomu, aby se vyřešila situace v přístavu, však bylo potřeba udělat víc. V 19. století proto anglický parlament dal souhlas ke stavbě  největšího systému uzavřených doků na světě. Měly být vyhloubeny po obou nízkých březích řeky. Počátkem 19. století byly nejprve postaveny Surrey Commercial Docks, London Dock, West India Dock a East India Dock. V roce 1855 k nim přibyl Royal Victoria Dock a v roce 1880 Royal Albert Dock.

Dva stavitelé, otec a syn, Marc a Isambard Brunelovi spojili v roce 1840 oba břehy Temže prvním podvodním tunelem na světě. Je 459 metrů dlouhý a dodnes jím projíždějí vlaky metra, které zajišťují dopravu ve Velkém Londýně. V roce 1894 byla dokončena stavba moderní turistické atrakce — mostu Tower Bridge. Má dva zvedací rámy, díky nimž se mezi oběma věžemi mostu otevírá 76 metrů široký prostor, kterým mohou proplout i velké lodě. A pokud vyjdete 300 schodů, dostanete se na vyvýšenou lávku, ze které je nádherný výhled na řeku a okolí.

Začátkem 20. století připlouvalo do přístavu stále více velkých parníků, které sloužily obchodním zájmům města. Systém londýnských doků však již byl na tento nápor zcela připraven. Když byl v roce 1921 postaven poslední dok pojmenovaný po králi Jiřím V., Londýn se stal „největším a nejbohatším přístavem na světě“.

Řeka je místem pro paláce, šlechtu a slavnosti

Londýn se rozvíjel, ale jeho cesty zůstávaly ve špatném stavu, neměly pevný povrch a v zimě často byly neschůdné a neprůjezdné. Nejrychlejší dopravní tepnou, jež se logicky nabízela, byla proto Temže, která se v průběhu let stala velmi rušnou vodní cestou. U schodišť a stupňů, které vedly k řece, bývala jedna loďka vedle druhé. Převozníci volali: „Vesla!“, čímž se snažili přivolat zákazníky, které by podle jejich přání převezli přes řeku, vzali je proti proudu či po proudu nebo po některém z klikatících se přítoků. K nim patřily řeky Fleet a Walbrook, které jsou dnes pohřbeny pod ulicemi Londýna, jež nyní nesou jejich jméno.

Časem Londýn vypadal podobně jako Benátky, stály v něm velkolepé paláce, jejichž terasy vedly dolů k řece. Mít dům na břehu Temže se stalo módou pro členy královské rodiny, jak o tom svědčí paláce v Greenwichi, Whitehallu a Westminsteru. Podobně se domovem pro anglické krále a královny stal Hampton Court a také hrad ve Windsoru, výše proti proudu řeky, který slouží jako královská rezidence až dodnes.

V roce 1717 u příležitosti královského pikniku u řeky složil Georg Friedrich Händel pro radost králi Jiřímu I. kantátu „Vodní hudba“. Jedny tehdejší noviny o této události napsaly, že královu bárku doprovázelo „tak velké množství lodí, že celá řeka byla jimi zaplněna“. V bárce, jež plula vedle té královy, bylo 50 hudebníků, kteří Händelovu skladbu hráli třikrát, jak lodě pluly osm kilometrů proti proudu z Westminsteru do Chelsea.

Řeka pro radost a odpočinek

Než byl ve čtyřicátých letech 18. století postaven most Westminster Bridge, bylo možné se dostat pěšky přes řeku pouze po mostě London Bridge. Ten byl později přestavěn a ve dvacátých letech 19. století nahrazen mostem  novým. Pilíře podepírající devatenáct oblouků původního kamenného mostu výrazně zpomalovaly tok řeky. V důsledku toho Temže během přibližně 600 let existence mostu nejméně osmkrát zamrzla. Když se to stalo, na ledě se konaly „ledové jarmarky“, které byly doprovázené mnoha sportovními akcemi. Peklo se tam hovězí maso a pochutnávali si na něm i členové královské rodiny. Knihy a hračky označené jako „zakoupeno na Temži“ byly vyhledávaným zbožím, které rychle mizelo ze stánků. Na ledě stávaly i tiskařské lisy, na kterých se tiskly noviny, a dokonce i modlitba Otčenáš.

Každoroční významnou událostí na Temži je veslařský závod mezi týmy Oxfordské a Cambridgeské univerzity. Davy diváků lemují řeku mezi Putney a Mortlake a nadšeně povzbuzují posádky obou univerzitních osmiveslic. Závod měří skoro sedm kilometrů a veslaři dokážou tuto vzdálenost překonat za necelých 20 minut. První závod se konal v roce 1829 výše proti proudu u města Henley. Když byla trať závodu později posunuta dolů po proudu, Henley začalo sponzorovat své vlastní závody nazvané Královská regata. Dnes patří k nejstarším a nejvýznamnějším veslařským závodům v Evropě. Sjíždějí se sem nejlepší světoví veslaři a veslařky a soutěží na trati dlouhé asi 1 600 metrů. Minulé léto se regata stala i oblíbenou společenskou událostí.

V jednom turistickém průvodci po Británii je napsáno: „Jak [Temže] protéká typickou anglickou krajinou s nízkými pahorky, lesy, loukami, vesnickými staveními, krásnými vesnicemi a malými městy, nabízí mnoho rozmanitých příležitostí k rekreaci. . . . Podél dlouhých úseků řeky nevedou žádné silnice, ale obvykle jen stezky. Díky tomu motoristé obdivují řeku pouze ve městech, kterými protéká. Plně vychutnat tichou krásu Temže je však možné jen tehdy, když člověk pluje na loďce nebo jde pěšky.“

Chystáte se navštívit Anglii? Pak si udělejte čas na to, abyste si Temži prohlédli a pocítili dotek dějin. Od pramenů v krásné venkovské krajině až po rušné ústí je možné na řece hodně vidět, dělat i poznat. Temže vás rozhodně nezklame.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 27]

TEMŽE A LITERATURA

Pokojnou atmosféru Temže zachytil spisovatel Jerome K. Jerome v knize Tři muži ve člunu. Je to vyprávění o tom, jak si tři kamarádi společně se svým psem vyjeli na řeku a veslovali proti proudu z Kingstonu do Oxfordu. Kniha byla napsána v roce 1889 a byla přeložena do mnoha jazyků. Dodnes je považována za „klasické dílo plné rozmarného humoru“.

Jinou dobře známou knihou je Vítr ve vrbách. Je oblíbená mezi dospělými i dětmi. V roce 1908 ji napsal Kenneth Grahame, který žil ve městě Pangbourne na Temži. Je to pohádkové vyprávění o zvířátkách, která žijí u řeky.

[Rámeček a obrázek na straně 27]

KRÁL VERSUS TEMŽE

Král Jakub I., který vládl počátkem 17. století, požadoval od Korporace města Londýna, aby mu vyplatila 20 000 liber. Když to Lord Mayor neboli starosta Londýna odmítl, král vyhrožoval: „Zničím vás i vaše město jednou provždy. Své soudy, samotný svůj dvůr i parlament přestěhuji do Winchesteru nebo Oxfordu a z Westminsteru udělám poušť. A domyslete si, co pak bude s vámi.“ Starosta na to odpověděl: „Londýnští obchodníci vždy budou mít jednu útěchu — Vaše Veličenstvo si nemůže vzít s sebou Temži.“

[Podpisek]

Z knihy Ridpath’s History of the World (Vol. VI)

[Mapy na straně 24]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ANGLIE

Londýn

Temže

[Podpisek]

Mapa: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 24 a 25]

Big Ben a budovy parlamentu, Westminster, Londýn

[Obrázek na straně 25]

London Bridge postavený z kamene, 1756

[Podpisek]

Z knihy Old and New London: A Narrative of Its History, Its People, and Its Places (Vol. II)

[Obrázek na straně 26]

Tato rytina z roku 1803 ukazuje Temži a stovky lodí v přístavu

[Podpisek]

Corporation of London, London Metropolitan Archive

[Obrázek na straně 26 a 27]

Rytina zachycující „ledový jarmark“ v roce 1683

[Podpisek]

Z knihy Old and New London: A Narrative of Its History, Its People, and Its Places (Vol. III)