Přejít k článku

Přejít na obsah

Alhambra — Islámský klenot Granady

Alhambra — Islámský klenot Granady

Alhambra — Islámský klenot Granady

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

„Kolik legend a tradic, pravdivých či smyšlených, kolik písní a balad, arabských i španělských, o lásce, válce a rytířskosti je spojeno s touto orientální stavbou!“ WASHINGTON IRVING, AMERICKÝ SPISOVATEL Z 19. STOLETÍ

TÍM legendárním místem, které inspirovalo k napsání výše uvedených slov, je Alhambra, jedinečný palác, který je ozdobou španělského města Granada. Alhambra je ukázkou arabského či perského světa v jižní Evropě. Tato citadela neboli pevnost vděčí za svou výjimečnou krásu muslimským Maurům, kteří po několik století významným způsobem ovlivňovali život ve Španělsku. *

V 11. století arabský emír Zawí ben Zirí založil nezávislé granadské království. Existovalo asi 500 let a vzkvétalo v něm umění a kultura. Zaniklo v roce 1492, kdy Granadu dobyli katoličtí monarchové Ferdinand a Isabella, a tím ukončili vládu muslimů ve Španělsku.

Maurská Granada dosáhla největšího rozmachu po tom, co byla Córdoba v roce 1236 dobyta vojsky křesťanstva. Granada se stala hlavním městem muslimského Španělska a její vládci zde vystavěli Alhambru — palácový komplex, jaký Evropa ještě neviděla. Jeden nadšený spisovatel ji označil za „nejkrásnější stavbu na celém světě“.

Okolí Alhambry je stejně velkolepé jako ona sama. Jako monumentální kulisa se za ní do výše 3 500 metrů tyčí zasněžené vrcholky pohoří Sierra Nevada. Alhambra je vystavěna na protáhlém zalesněném pahorku Sabika, jehož vrchol je 150 metrů nad městem. V očích Ibn Zamraka, básníka ze 14. století, byl pahorek shlížející na Granadu jako manžel, který s obdivem pozoruje svou manželku.

Město ve městě

Jméno Alhambra, což v arabštině znamená „červená“, pravděpodobně souvisí s barvou cihel, které Mauři použili na stavbu vnějších zdí. Někteří lidé nicméně dávají přednost tomu, co o tomto jménu říkají arabští historikové. Ti zastávají názor, že Alhambra byla stavěna při „světle pochodní“. Toto noční osvětlení dodávalo zdem červený nádech a právě na to prý poukazuje název tohoto komplexu.

Alhambra je mnohem víc než jen palác. Dala by se označit jako město uvnitř Granady. Za jeho rozsáhlými hradbami jsou zahrady, pavilony, palácový komplex, Alcazaba (neboli pevnost), a dokonce malá medina čili město. Maurská architektura spolu s pozdějšími přístavbami tvoří jedinečný soubor jemného a propracovaného arabského umění zkombinovaného s robustnějšími vyrovnanými liniemi evropské renesance.

Alhambra vděčí za svou krásu postupu, který používali jak Mauři, tak před nimi starověcí Řekové. Využili přirozenou barvu a strukturu kamene a nejprve vytvořili elegantní, harmonickou a jednoduchou stavbu, kterou pak ozdobili. Jeden odborník prohlásil: „Mauři se vždy drželi zásady, kterou dnešní architekti považují za základní princip architektury — zdobit stavbu, ne stavět ozdoby.“

Prohlídka Alhambry

Do Alhambry se vchází velkou podkovovitou bránou, které se říká Brána spravedlnosti. Její jméno je připomínkou toho, že v době muslimské vlády se zde scházel soud, který pohotově projednával drobné stížnosti. Konat spravedlivé soudy v městské bráně bylo běžným zvykem na Středním východě a několikrát je o tom zmínka i v Bibli. *

Složitá výzdoba typická pro arabské paláce, jako je Alhambra, je tvořena štukaturou. Umělci vyrývali v sádrové omítce neustále se opakující krajkovité vzory. Některé zdobené oblouky vypadají jako krápníky rozmístěné v dokonalé symetrii. Jiným ozdobným prvkem Alhambry jsou zilidž — glazurované dlaždice sestavené do složitých geometrických vzorů. Svými živými barvami zdobí spodní části stěn, které jsou jimi obloženy, a dokonale kontrastují s tlumenými barvami štukatury, jež je nad nimi.

Mezi nádvořími Alhambry vyniká Lví dvůr, který je považován za „nejcennější ukázku arabského umění ve Španělsku“. Jedna místní turistická příručka vysvětluje: „Na skutečném uměleckém díle je něco, co absolutně nelze napodobit nebo reprodukovat. . . . Právě to člověk cítí, když stojí na tomto granadském nádvoří.“ Dokonale souměrné oblouky a štíhlé sloupy obklopují fontánu, která spočívá na dvanácti mramorových lvech. Je to jedno z nejčastěji fotografovaných míst Španělska.

Zahrady, které osvěžují ducha

K Alhambře patří i nádherné zahrady, fontány a jezírka. * Enrique Sordo ve své knize Moorish Spain (Maurské Španělsko) uvádí, že „arabská zahrada je předobrazem ráje“. Vliv islámu je patrný všude. Španělský spisovatel García Gómez napsal: „Muslimský ráj je v Koránu podrobně popsán jako zahrada s bujnou vegetací . . . zavlažovaná krásnými říčkami.“ V Alhambře je voda využívána hojně. Pro lidi zvyklé na tvrdý život v poušti to bylo skutečně luxusní prostředí. Ti, kdo tyto zahrady navrhli a vytvořili, si byli vědomi toho, že voda ochladí vzduch a že její zurčení bude uklidňující hudbou pro uši. Obdélníková jezírka, v nichž se odráží zářivé španělské nebe, navozují pocit prostoru a světla.

Nedaleko Alhambry na pahorku Cerro del Sol, který je hned vedle Sabiky, stojí Generalife, maurská vila se zahradou. Generalife je krásným příkladem arabské parkové úpravy a je označována za „jednu z nejkrásnějších zahrad na světě“. * Vila podle všeho sloužila jako místo odpočinku pro granadské vládce a s Alhambrou ji kdysi spojoval most. Nádvoří vede k Vodnímu schodišti. Vaše smysly jsou zde zaplaveny světlem, barvami a množstvím vůní.

Maurův povzdech

Poslední granadský král Boabdil (Mohamed XI.) vydal město Ferdinandovi a Isabelle a musel s rodinou odejít do vyhnanství. Když město opouštěli, údajně se zastavili na výšině, které se dnes říká El Suspiro del Moro (Maurův povzdech). Když se naposledy podívali na svůj nádherný červený palác, Boabdilova matka prý svému synovi řekla: „Plač jako žena nad tím, co jsi nedokázal ubránit jako muž.“

Někteří z tří milionů návštěvníků, kteří každý rok zavítají do Alhambry, se jdou podívat i na tuto výšinu. Podobně jako Boabdil, i oni mohou spatřit Granadu, jak se rozprostírá pod arabským palácem — svým korunním klenotem. Pokud do Granady někdy přijedete, i vy asi pochopíte zármutek jejího posledního maurského krále.

[Poznámky pod čarou]

^ 4. odst. V roce 711 n. l. arabská a berberská vojska vtrhla do Španělska. Během sedmi let se převážná část poloostrova dostala pod muslimskou nadvládu. V průběhu dvou století se Córdoba stala největším a pravděpodobně i kulturně nejvyspělejším městem Evropy.

^ 13. odst. Bůh například přikázal Mojžíšovi: „Měl by sis dosadit soudce a úředníky uvnitř všech svých bran . . . a budou soudit lid spravedlivým soudem.“ (5. Mojžíšova 16:18)

^ 17. odst. Prvky perských a byzantských zahrad Arabové zavedli po celém Středomoří, včetně Španělska.

^ 18. odst. Toto jméno je odvozeno z arabského „Džannat-al-Aríf“, což se někdy překládá jako „visuté zahrady“. Pravděpodobnější význam však je „zahrada architektova“.

[Obrázek na straně 15]

Alcazaba

[Obrázek na straně 16]

Lví dvůr

[Obrázek na straně 16 a 17]

Zahrady paláce Generalife

[Obrázek na straně 17]

Vodní schodiště

[Podpisek obrázku na straně 14]

Kresba: EclectiCollections

[Podpisek obrázku na straně 15]

Všechny fotografie s výjimkou té nahoře: Recinto Monumental de la Alhambra y Generalife

[Podpisek obrázku na straně 16]

Všechny fotografie: Recinto Monumental de la Alhambra y Generalife

[Podpisky obrázku na straně 17]

Fotografie nahoře: Recinto Monumental de la Alhambra y Generalife; fotografie dole: J. A. Fernández/San Marcos