Mladí lidé se ptají . . .

Co mohu udělat pro to, abych si přestala ubližovat?

„Nedokázala jsem svou úzkost ovládnout. Pak jsem objevila něco, co jsem ovládat dovedla, totiž tělesnou bolest.“ Jennifer, 20 let *

„Když mě něco vykolejilo, záměrně jsem si způsobila zranění. Tím jsem se odreagovala. Obvykle se mi ulevilo.“ Jessica, 17 let

„Jsou to už dva týdny, co jsem si nic neudělala. V mém případě je to dlouhá doba. Nemyslím si ale, že s tím někdy dokážu skončit nadobro.“ Jamie, 16 let

JENNIFER, Jessica a Jamie se navzájem neznají, ale přesto mají mnoho společného. Všechny tři prožívají citovou úzkost. A všechny tři si osvojily stejnou metodu, jak se s tím vypořádat. Dočasnou úlevu nalézají v tom, že se záměrně zraňují. *

Sebepoškozování, kam patří i sebemrzačení, je nyní překvapivě běžné mezi dospívajícími nebo mladými dospělými. Kanadské noviny National Post uvádějí, že takový způsob jednání „děsí rodiče, vyvádí z míry [školní] poradce a je značným problémem pro lékaře“. Noviny také píší, že sebepoškozování „se může stát jednou z nejsilnějších závislostí, jaké medicína zná“. Jsi ty nebo někdo z tvých blízkých zotročen takovým návykem? Pokud ano, co s tím můžeš dělat?

Především se snaž rozpoznat, proč máš potřebu si ubližovat. Pamatuj, že záměrné zraňování není pouhý neurotický návyk. Obvykle je to způsob, jak se vyrovnat s určitou formou stresu. Tito lidé si působí fyzickou bolest proto, aby zmírnili bolest citovou. Polož si tedy otázku: ‚Jakému účelu slouží to, že si ubližuji? Na co myslím, když cítím nutkání si ubližovat?‘ Jsou v tvém životě určité situace — například v rodině nebo v kruhu přátel —, které tě stresují?

K takovému sebezkoumání budeš určitě potřebovat odvahu. Přinese ti to ale obrovský užitek. Často je to první krok k tomu, abys s takovým jednáním dokázala skončit. Avšak odhalit kořeny návyku nestačí.

 Proč je důležité se svěřit

Pokud sis navykla jednat tímto způsobem, pomůže ti, když si o svých pocitech promluvíš s nějakým důvěryhodným, zralým člověkem. Jedno biblické přísloví říká: „Starost tě může oloupit o štěstí, ale laskavá slova tě povzbudí.“ (Přísloví 12:25; Today’s English Version) Díky tomu se ti dostane uklidňujících a laskavých slov, která tolik potřebuješ slyšet. (Přísloví 25:11)

Za kým ale jít? Bude prospěšné, když se obrátíš na někoho, kdo je moudrý, zralý a soucitný a je starší než ty. Křesťané mohou jít za sborovými staršími, protože ti jsou „jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi“. (Izajáš 32:2)

Představa, že bys měla někomu říci o svém tajemství, pro tebe může být děsivá. Mohla bys mít stejné pocity jako Sara. „Zpočátku pro mě bylo těžké někomu důvěřovat,“ připouští. „Domnívala jsem se, že jakmile lidé zjistí, jaká doopravdy jsem, znechuceně se ode mě odvrátí.“ Když Sara své zábrany překonala, poznala pravdivost toho, co Bible říká v Příslovích 18:24: „Existuje přítel, který přilne těsněji než bratr.“ Sara říká: „Zralí křesťané, kterým jsem se svěřila, mě nikdy nekárali, ať jsem jim o svém jednání řekla cokoliv. Místo toho mi dávali praktické rady. Předkládali mi biblické argumenty a trpělivě mě uklidňovali, když jsem byla zoufalá a cítila se naprosto bezcenná.“

Možná by bylo dobré, aby sis s někým promluvila o svém problému i ty. Pokud máš pocit, že bys to nedokázala, zkus to vyjádřit v dopise nebo po telefonu. Když se svěříš, pomůže ti to, aby ses tohoto nežádoucího jednání zbavila. Jennifer říká: „Nejdůležitější bylo vědomí, že někomu na mě opravdu záleží, že si mám s kým popovídat, když všechno vidím černě.“ *

Jaký význam má modlitba

Donna se ocitla ve slepé uličce. Uvědomovala si, že potřebuje Boží pomoc, ale myslela si, že Bůh jí žádnou podporu neposkytne, dokud se svým návykem nepřestane. Co jí pomohlo? Jedním z faktorů bylo rozjímání o textu v 1. Paralipomenon 29:17, kde je o Jehovovi Bohu řečeno, že ‚zkoumá srdce‘. „Jehova věděl, že z celého srdce jsem s tím chtěla přestat,“ říká Donna. „Když jsem se k němu začala modlit o pomoc, fungovalo to úžasně. Moje odhodlání skončit s tímto zvykem bylo čím dál silnější.“

Žalmista David, který zakusil mnoho těžkostí a problémů, napsal: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří.“ (Žalm 55:22) Jehova o tvém trápení ví. A nejen to.  On ‚o tebe pečuje‘. (1. Petra 5:7) Pokud tě srdce odsuzuje, pamatuj, že Bůh je ‚větší než tvé srdce a zná všechno‘. Ano, Bůh chápe, proč si ubližuješ a proč je pro tebe tak těžké s tím přestat. (1. Jana 3:19, 20) Když se k němu budeš obracet v modlitbě a když se budeš opravdově snažit svůj návyk překonat, on ti ‚skutečně pomůže‘. (Izajáš 41:10)

Co ale v případě, že s tím znovu začneš? Znamená to úplné selhání? To rozhodně ne. V Příslovích 24:16 je řečeno: „Spravedlivý . . . může padnout i sedmkrát, a jistě vstane.“ Donna jednala v duchu tohoto biblického textu. Říká: „Padla jsem víckrát než sedmkrát, ale nevzdala jsem to.“ Pochopila, že základním předpokladem úspěchu je vytrvalost. Ke stejnému závěru dospěla i Karen. „Naučila jsem se pokládat svá selhání jen za dočasné nezdary, ne za úplnou porážku, a začínat pořád znovu — tolikrát, kolikrát je to zapotřebí,“ říká.

Jaká další pomoc existuje

Ježíš uznával, že ‚ti, kdo jsou nemocní, potřebují lékaře‘. (Marek 2:17) V mnoha případech je nutné poradit se s kvalifikovaným odborníkem o tom, zda příčinou sebepoškozování není porucha, kterou by bylo možné léčit. * Jennifer se rozhodla využít kromě podpory křesťanských starších také odbornou pomoc. „Starší mi velmi pomohli, ale přece jenom nejsou to lékaři,“ říká. „Občas mě sice ještě přepadne touha záměrně si ublížit, ale už ji dokážu ovládnout, a to díky pomoci od Jehovy a od sboru a díky tomu, že mě odborníci naučili, jak toto nutkání potlačit.“ *

Buď si jista, že můžeš tento návyk nahradit uspokojivějším způsobem jednání. Modli se k Bohu podobně jako žalmista: „Důkladně upevni mé vlastní kroky ve své řeči, a ať nade mnou despoticky nevládne nic, co ubližuje.“ (Žalm 119:133) Až se ti podaří tento zvyk úplně odstranit, určitě získáš velkou sebeúctu a uspokojení.

[Poznámky pod čarou]

K ZAMYŠLENÍ

▪ Jakým jiným způsobem než sebepoškozováním můžeš reagovat, když cítíš neúnosné napětí?

▪ Komu by ses mohl svěřit s tím, že si záměrně ubližuješ?

[Rámeček a obrázek na straně 20]

JAK POMOCI TOMU, KDO SI UBLIŽUJE

Jak můžeš pomoci někomu z rodiny nebo kamarádce, která se záměrně zraňuje? Vzhledem k tomu, že takový člověk má zoufalou potřebu někomu se svěřit, můžeš projevit ochotu naslouchat. Snaž se být ‚pravým druhem‘, který „se narodil pro čas tísně“. (Přísloví 17:17) Je pravda, že tvojí první reakcí může být to, že zpanikaříš a budeš jej žádat, aby s takovým jednáním okamžitě přestal. Takový přístup by pravděpodobně vedl k tomu, že člověk, který si záměrně ubližuje, se stáhne. Navíc nestačí jenom říct, že s tím má přestat. Máš-li mu pomoci, aby se naučil zvládat svůj problém lepším způsobem, budeš muset porozumět jeho situaci. (Přísloví 16:23) A to vyžaduje určitý čas. Buď trpělivý. Buď „rychlý k slyšení, pomalý k mluvení“. (Jakub 1:19)

Pokud jsi v dospívajícím věku, nepředpokládej, že člověku, který si ubližuje, dokážeš pomoci vlastním úsilím. Uvědom si, že příčinou jeho jednání může být problém nebo porucha vyžadující léčbu. Navíc toto jednání může někdy ohrozit jeho život, a to i v případě, že to není pokus o sebevraždu. Bude tedy moudré, jestliže takového člověka vybídneš, aby se obrátil na zralé, dospělé lidi.

[Obrázky na straně 19]

Nikdy nepodceňuj hodnotu modlitby ani možnost svěřit se někomu, kdo tě má rád