Návštěva centra ortopedické protetiky

OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA NOVÉM ZÉLANDU

K TOMU, abych se objednal do centra ortopedické protetiky ve Wellingtonu na Novém Zélandě, jsem měl dva důvody. Jednak jsem potřeboval provést nějaké opravy na své protéze dolní končetiny a jednak jsem chtěl požádat o prohlídku tohoto centra, abych se dozvěděl více o výrobě umělých náhrad končetin.

Protetik, k němuž chodím, ochotně s mou žádostí souhlasil. Prohlídka byla velmi užitečná, protože nyní mám větší ocenění pro obratnost a nasazení, s jakým tito lidé pracují.

Podle Slovníku cizích slov je „protéza umělá náhrada některé části těla“, „protetika“ je lékařský obor zabývající se těmito náhradami a „protetik specialista v tomto oboru“.

Jak se vyrábí protéza dolní končetiny?

Většina pacientů, kteří sem přijdou, potřebuje umělou náhradu dolní končetiny. V první fázi pacienti nosí na zahojeném pahýlu končetiny kompresní punčochu. V další fázi se udělá přesný sádrový odlitek pahýlu. Pomocí tohoto odlitku se vyrobí pahýlové lůžko neboli objímka, do něhož je pak umístěna nosná část protézy. To je začátek procesu, na jehož konci je plně funkční náhradní končetina. Novější a modernější technikou měření pahýlu je počítačová metoda CAD/CAM (Computer Aided Design and Manufacturing). Přesná replika pahýlu se potom zhotovuje strojově.

V protetickém centru mi předvedli, jaké pracovní postupy používají. Také mi ukázali některé hotové díly z dovozu. Zaujal mě hydraulický kolenní kloub umístěný v termoplastovém lůžku, které se teplem vytvaruje podle potřeby pacienta. K dispozici je zde i kompletní obrázkový katalog s nabídkou různých protéz z celého světa.

V konečném stadiu výroby se provádějí jemné  úpravy, aby pahýlové lůžko, kolenní kloub i chodidlo byly plně funkční. Nakonec je na protézu nanesena pěnová vrstva, která má zakrýt její pevné komponenty. Cílem kosmetického krytí je, aby se protéza co nejvíce podobala skutečné končetině.

Jakmile pacient získá dostatečnou jistotu v chůzi, je pozván do tohoto centra na konzultaci s ortopedem. Zde se provedou konečné úpravy, aby náhradní končetina fungovala optimálně.

Děti a sportovci

Během prohlídky mě zaujala jedna holčička. Bez zábran nám ukázala svůj pahýl i protézu. Později jsem ji viděl, jak si tam bezstarostně poskakuje.

Velmi mě zajímalo, jak je to s dětmi, které přišly o končetinu. Protetik mi ukázal ručičku pro šestiměsíční nemluvně. Z jakého důvodu mají protézy i tak malé děti? Účelem je, aby se naučily zapojovat obě ruce. Bez toho by později pro ně mohlo být velmi obtížné dělat věci oběma rukama a nedokázaly by protézu používat.

Zjistil jsem, že na paraolympiádu v australském Sydney zaslal jeden evropský výrobce kontejner náhradních dílů k umělým končetinám sportovců. Soutěžící na olympiádě je dostali zdarma a navíc měli k dispozici protetiky z Nového Zélandu, aby jim v případě potřeby pomohli.

Některé díly náhradních končetin jsou vyráběny speciálně pro sportovce. V centru ortopedické protetiky mi jednu takovou protézu ukázali. Jednalo se o protézu chodidla ze speciálního materiálu, který mu propůjčuje stejné dynamické schopnosti, jaké má chodidlo normální.

Novodobé pokroky

Co lze na tomto poli očekávat v budoucnosti? Protetik mi řekl, že již nejméně jeden pacient na Novém Zélandu má počítačem řízenou náhradní končetinu. Protéza reaguje na tlak senzorů, které jsou do ní zabudovány, a díky tomu je chůze přirozenější.

V některých zemích zkoušejí ortopedi zavést techniku, které se říká osteointegrace. Při amputaci je do pahýlu zapuštěn speciální hřeb, na který lze umělou končetinu nasadit. V takovém případě není nutné dělat odlitek ani pahýlové lůžko.

Probíhá také výzkum integrování receptorů do nervových vláken, což by danému člověku umožňovalo ovládat protézu vlastní vůlí. Navíc bylo ve Spojených státech a v některých dalších zemích provedeno několik transplantací ruky. Jedná se však o poměrně kontroverzní metodu, protože tito pacienti musejí až do konce života brát léky proti odhojení transplantované tkáně.

Co se týče horní končetiny, jako umělá náhrada se nyní používá takzvaná myoelektronická protéza. Elektrody snímají impulzy ze svalů zbylé části končetiny. Tyto impulzy, které jsou pak zesíleny pomocí baterie, řídí elektronické  komponenty protézy. Nejnovějším technologickým výdobytkem je používání počítače k vytvoření přesné kopie horní končetiny u jednotlivých pacientů.

Ohromilo mě, jakého pokroku bylo dosaženo v technologii umělých náhrad končetin, a proto jsem se protetika zeptal, jak by jejich funkci hodnotil v porovnání s přirozenými končetinami. Pochopitelně bez váhání uznal, že originál je daleko lepší. Připomnělo mi to slova žalmisty, který v modlitbě ke svému Stvořiteli řekl: „Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.“ (Žalm 139:14)

[Nákres a obrázky na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

[Obrázky]

Myoelektronická ruka používá svalové signály k řízení rychlosti a síly stisku

[Podpisek]

Ruce: © Otto Bock HealthCare

[Obrázky]

Pohyb kolena vyrobeného špičkovou technologií je řízen počítačovými čipy a magnetickým polem

[Podpisek]

Koleno: Fotografie s laskavým svolením Ossur

[Obrázek]

Na průřezu chodidla je vidět pěnový povrch a konstrukce kotníku

[Podpisek]

© Otto Bock HealthCare

[Podpisek]

© 1997 Visual Language

[Obrázek na straně 21]

Seřízení umělé dolní končetiny

[Obrázek na straně 22]

Lékař upravuje pacientovi protézu

[Obrázek na straně 23]

Miniaturní protéza slouží k tomu, aby se nemluvně naučilo po amputaci používat obě ruce

[Obrázek na straně 23]

Vítězný sprinter na paraolympiádě v roce 2004 uběhl 100 metrů za 10,97 sekundy. Měl chodidlo z uhlíkové tkaniny

[Podpisek]

Fotografie s laskavým svolením Ossur/Photographer: David Biene

[Podpisek obrázku na straně 21]

© Otto Bock HealthCare