Spokojené stáří?

V JIHOAFRICKÉM Sowetu je tuhá zima. V půl sedmé ráno musí Evelyn vstávat. * Jsou to doslovná muka, protože v domě není ústřední topení.

Postupně spouští své bolavé nohy z postele. Potom se posadí a čeká. Bolest v artrotických kolenech pomalu ustupuje. Evelyn nyní napne všechny síly a postaví se. Zasténá bolestí. A pak stejně jako ‚luční kobylka‘, která se vleče, i Evelyn se s rukama na bedrech belhá do koupelny. (Kazatel 12:5) *

‚No to je úspěch!‘ pomyslí si. Nejenže se dožila dalšího dne, ale také dokázala zmobilizovat své bolavé tělo.

Evelyn však trápí ještě něco jiného. „Mám výpadky paměti,“ prohlašuje. Je sice pravda, že občas ztratí klíče, ale pořád jí to myslí dobře. „Když vidím některé staré lidi, tak se modlím o to, aby mi sloužila paměť,“ říká.

Zamlada si Evelyn nepřipouštěla myšlenku na stáří. Najednou si ale uvědomila, že léta jsou pryč. Bolavé tělo jí denně připomíná, že je jí už 74 let.

Starší lidé, kteří jsou na tom lépe než Evelyn, protože nemají žádnou vážnou nemoc ani nežijí ve stresu, mohou toto období života pokládat za spokojená léta. Stejně jako patriarcha Abraham, jsou možná i oni ‚v dobrém stáří a spokojení‘. (1. Mojžíšova 25:8) Jiní naproti tomu prožívají „bezútěšné dny a roky“ a mohou říci pouze: „Život mě netěší.“ (Kazatel 12:1, Today’s English Version) Podle jednoho průzkumu se dívá na důchodový věk pesimisticky tolik lidí, že časopis Newsweek doporučil, aby se místo spokojená léta stáří říkalo „temná léta“.

Jak se na stáří díváte vy? S jakými problémy se v pozdním věku lidé potýkají? Musí ve stáří dojít k duševnímu úpadku? Co člověk může udělat pro to, aby si v tomto období uchoval pokojnou mysl?

[Poznámky pod čarou]