Přejít k článku

Přejít na obsah

Hledá se muflon

Hledá se muflon

Hledá se muflon

Vybaveni mapami, fotoaparáty, klobouky a vysokými botami nasedáme do terénního auta a za časného jarního jitra se vydáváme na cestu. Jsme na Kypru a naším cílem je Páfoský les vysoko v pohoří Troodos. Doufáme, že tam uvidíme vzácné muflony. O jaká zvířata se vlastně jedná?

MUFLONI patří mezi divoké ovce, jejichž příbuzní žijí v celé středomořské oblasti. Nás však zajímá muflon, který se vyskytuje pouze na Kypru a který se údajně vyznačuje krásou jelena a vytrvalostí kozy. Zoologové mu dali jméno Ovis gmelini ophion, ale na Kypru se mu říká agrinó. Je možné se s ním setkat pouze v odlehlých horských oblastech.

Odbočujeme z hlavní silnice a podél úpatí hor vjíždíme do krásného údolí, které je lemováno mnoha sady a také vesnicemi tisknoucími se k úbočí hor. Silnice je postupně stále horší a naše auto se občas dostává nebezpečně blízko ke strmým srázům. Nakonec přijíždíme do cíle své cesty. Před námi stojí budova lesní správy. Jsme hluboko v Páfoském lese, který se rozkládá na ploše 60 000 hektarů a rostou v něm především borovice a cedry. Objednáváme si kávu a pak nám Andreas, lesník v zelené uniformě, s nadšením vypráví o muflonech.

Dozvídáme se, že mufloni jsou největší volně žijící savci na Kypru a že tu kdysi byli velmi hojní. Muflon je často znázorňován na mozaikách z řeckého a římského období a zprávy o tom, že šlechta lovila muflony v Páfoském lese, se objevují ve středověkých spisech.

Andreas pak s námi jde k oboře a cestou nám vypráví další podrobnosti z historie muflonů. Říká například, že s příchodem lovecké pušky počet muflonů prudce klesl. Teprve v roce 1938 byly kyperské zákony o lovu zvěře revidovány, aby muflonům mohla být poskytnuta ochrana. Lesníci a policisté pak spojili své síly, aby zabránili pytláctví. A o rok později byl v lese lov zakázán úplně. Tyto změny a také další kroky podniknuté od 60. let minulého století vedly k tomu, že mufloni prožívají populační explozi.

Naše první setkání

Následujeme Andrease do obory a pozorně se díváme skrz keře a stromy. Andreas ukazuje, ať jsme potichu, a vede nás kousek do svahu. Na sluncem ozářené mýtině se pasou tři dospělé samice a dvě novorozená mláďata. Samice jsou vysoké necelý metr a mají světle hnědou srst, která na břiše dostává plavý nádech.

V této roční době je hojnost divokých rostlin, kterými se mufloni živí, takže samice se pilně věnují okusování mladých stromků a keřů a příliš si nás nevšímají. Zato mláďata přestala skotačit a dělají pár opatrných krůčků směrem k nám. Jsme z toho nadšeni. Pouhé cvaknutí spouště našeho fotoaparátu je však vylekalo a celá skupina muflonů jakoby mávnutím proutku mizí v lese.

Nádherný pohled na tato zvířata nás podnítil k rozhodnutí, že projdeme les pěšky, abychom uviděli muflony ve volné přírodě. Andreas navrhl, že bychom to mohli zkusit za rozbřesku. V tu dobu se totiž mufloni při hledání potravy někdy vydávají na kraj lesa. Jelikož chceme přespat v údolí, mohla by dobrým místem k hledání muflonů být hora, která se nad údolím zvedá. Během teplejších měsíců prý mufloni často bývají na vyšších svazích, ale v zimě, kdy jsou vrcholky hor pokryté sněhem, se vydávají hledat rostlinstvo do nižších poloh a někdy i mimo les.

Říje probíhá na podzim. Přes zimu se mufloni zdržují ve stádech o 10 až 20 kusech. Mláďata přicházejí na svět v dubnu a v květnu. Tehdy se stáda dělí na menší skupiny, jako byla ta, kterou jsme viděli v oboře. Dospělí samci jsou zpravidla samotáři.

Beran ve volné přírodě

Druhý den brzy ráno opět jedeme autem do kopce. Parkujeme na mýtině, a než slunce vystoupí vysoko na oblohu, snažíme se dostat co nejhlouběji do lesa. Je tu ticho a mezi stromy se vznášejí cáry mlhy. Na chvilku se zastavujeme, abychom si ticho lesa vychutnali, a v tom se před námi objevuje nádherný svalnatý samec. Zimní srst mu už téměř vypadala, ale dolní část krku a hruď mu pokrývá tmavá hříva. S hrdě vztyčenou hlavou si nás prohlíží, mrká tmavými řasami a větří, aby zachytil náš pach. Jeho silné zakroucené rohy jsou dlouhé téměř půl metru. Je mohutnější než samice, které jsme viděli včera, a musí vážit kolem 40 kilogramů.

Nehnutě stojíme a neodvažujeme se ani dýchat. Zdá se však, že tento plachý tvor nás již ucítil. Několikrát pohodil hlavou a utekl. To, co jsme během dvou dnů viděli a slyšeli, na nás velmi zapůsobilo. Ještě více si vážíme Stvořitele, který řekl: „Mně přece patří každé divoké lesní zvíře, zvířata na tisíci horách.“ (Žalm 50:10)

[Obrázky na straně 24 a 25]

Kyperský muflon (vzadu) a muflon z evropského kontinentu

[Podpisky obrázku na straně 25]

Nahoře vpravo: Oxford Scientific/photolibrary/Niall Benvie; evropský muflon: Oxford Scientific/photolibrary