Zrnko, které obeplulo svět

Příběh o muži, který s láskou opatroval sazenici kávovníku, je označován za „nejromantičtější kapitolu v dějinách pěstování kávy,“ říká kniha „All About Coffee“ (Vše o kávě). Ta jediná sazenice sehrála významnou roli v průmyslovém pěstování a produkci kávy, což je odvětví, které má dnes obrat 70 miliard dolarů a je v tomto směru překonáno pouze ropným průmyslem, jak uvedl časopis „Scientific American“.

FASCINUJÍCÍ dějiny kávy začaly na vysočinách v Etiopii, které jsou domovem původního divokého kávovníku. Jeho potomek, kávovník arabský (Coffea arabica), je v současnosti zdrojem dvou třetin světové produkce kávy. Kdy přesně lidé začali pražit kávová zrna a vařit z nich nápoj, se dnes nedá s jistotou říci. Víme však, že kávovník arabský se v 15. století n. l. pěstoval na Arabském poloostrově. Přestože vývoz živých semen, z nichž by se daly vypěstovat nové rostliny, byl zakázán, Holanďanům se podařilo v roce 1616 získat buď semena, nebo dokonce celé rostliny. Brzy na to založili kávové plantáže na Cejlonu, dnes Srí Lance, a na ostrově Jáva, který nyní patří Indonésii.

V roce 1706 Holanďané převezli jeden mladý kávovník z Jávy do botanické zahrady v Amsterdamu. Dobře se mu tam dařilo a jeho potomci byli exportováni do holandských kolonií v Surinamu a v Karibské oblasti. V roce 1714 starosta Amsterdamu dal jeden z těchto kávovníků francouzskému králi Ludvíkovi XIV.  Král jej nechal zasadit do skleníku v pařížské botanické zahradě Jardin des Plantes.

Francouzi se rovněž chtěli zapojit do obchodu s kávou. Nakoupili proto semena i rostliny a odvezli je na ostrov Réunion. Semena však nevyklíčila, a jak je patrné z některých zpráv, všechny kávovníky až na jeden uhynuly. Tento jediný kávovník však přinesl úrodu a v roce 1720 bylo zasazeno 15 000 jeho semen. Kávovníky byly považovány za tak cenné, že každý, kdo by je nějak poškodil, podléhal trestu smrti. Francouzi doufali, že se jim podaří založit plantáže také v Karibské oblasti, ale první dva pokusy se nezdařily.

Francouzský námořní důstojník Gabriel Mathieu de Clieu, který byl na dovolené v Paříži, si dal za cíl, že sám převeze jeden kávovník na svou usedlost na ostrově Martinik. V květnu 1723 se vydal na zpáteční cestu z Francie a vezl s sebou mladou rostlinku, která byla potomkem kávovníku z pařížského skleníku.

Kniha All About Coffee uvádí, že de Clieu vezl kávovník ve schránce, která byla zčásti skleněná, aby mladý kávovník měl dostatek slunečního světla a aby byl v teple za nepříznivého počasí. Jeden spolucestující, který de Clieuovi možná záviděl a nechtěl, aby se radoval z úspěchu, se mu pokusil kávovník sebrat, ale to se nepodařilo. Kávovník přežil. Přežil také prudkou bouři a setkání lodi s tuniskými piráty. Nejtěžší zkouškou však byl nedostatek sladké vody, když se loď dostala do bezvětří v pásmu rovníkových tišin. Mathieu de Clieu o tom napsal: „Vody byl takový nedostatek, že déle než měsíc jsem byl nucen dělit se o svůj malý příděl s rostlinou, ke které se upínaly všechny mé naděje a která pro mě byla zdrojem potěšení.“

Jeho oddaná péče o rostlinu nebyla marná. Kávovník se dostal na Martinik v pořádku. V tropickém podnebí se mu dobře dařilo a množil se. Gordon Wrigley o tom v knize Coffee (Káva) napsal: „Semena z této jediné rostliny dodal Martinik přímo či nepřímo do všech zemí na americkém kontinentu s výjimkou Brazílie, Francouzské Guyany a Surinamu.“

Brazílie a Francouzská Guyana však mezitím také chtěly mít kávovníky. V Surinamu Holanďané stále pěstovali potomky kávovníku z Amsterdamu, ale přísně je střežili. V roce 1722 se však Francouzské Guyaně podařilo získat jejich semena. Do Surinamu totiž uprchl jeden trestanec a semena tam ukradl. Úřady ve Francouzské Guyaně mu slíbily beztrestnost a návrat do vlasti, když jim semena vydá.

Počáteční pokusy dostat semena nebo mladé rostliny tajně do Brazílie se nezdařily. Potom však mezi Surinamem a Francouzskou Guyanou vypukly hraniční spory. Obě země se obrátily na Brazílii, jako na prostředníka. Na pokyn brazilské vlády odjel do Francouzské  Guyany vojenský důstojník Francisco de Melo Palheta. Dostal za úkol urovnat spor mezi oběma zeměmi a přivézt několik kávovníků.

Politická jednání byla úspěšná a na počest Palhety guvernér uspořádal hostinu na rozloučenou. Také jeho manželka chtěla dát čestnému hostovi najevo, že si ho váží, a tak mu věnovala krásnou kytici. Mezi květy však byla ukryta semena i mladé rostlinky kávovníku. Dá se tedy říci, že brazilské kávové plantáže, které dnes přinášejí miliardové zisky, pocházejí z jediné kytice darované v roce 1727.

Mladý kávovník, který se v roce 1706 dostal z Jávy do Amsterdamu, a jeho potomek z botanické zahrady v Paříži jsou předky všech kávovníků pěstovaných ve Střední a Jižní Americe. Gordon Wrigley k tomu napsal: „Genetický fond průmyslově pěstovaného kávovníku arabského je tedy velmi malý.“

Na více než 25 milionech rodinných farem asi v 80 zemích dnes roste odhadem 15 miliard kávovníků. Díky úrodě, která se z nich sklidí, se každý den na světě vypije 2,25 miliardy šálků kávy.

Ironií je, že současným problémem se stala nadměrná produkce kávy. Situace je navíc komplikována politikou, ekonomikou a mocnými kartely. Kvůli tomu jsou pěstitelé kávy v mnoha zemích ožebračováni, nebo dokonce přiváděni na mizinu. Je to překvapující zejména proto, že de Clieu byl před téměř 300 lety ochoten dělit se s kávovníkem i o svůj příděl drahocenné vody.

[Rámeček a obrázek na straně 20]

DVA NEJBĚŽNĚJŠÍ DRUHY KÁVOVNÍKŮ

Časopis Scientific American uvedl: „Za surová kávová zrna jsou označována semena nejméně 66 druhů rostlin z rodu Coffea, který patří do čeledi mořenovitých (Rubiaceae). Komerčně se využívají dva druhy — Coffea arabica, která se na světové produkci podílí dvěma třetinami, a C[offea] canephora neboli kávovník robusta, který poskytuje zbylou třetinu.“

Semena kávovníku robusta mají silné zemité aroma a obvykle se používají při výrobě rozpustné instantní kávy. Samotný strom má velké výnosy a je odolný proti chorobám. Bývá vysoký asi dvanáct metrů, což je dvojnásobek v porovnání s nestříhaným, subtilnějším, a ne tak výnosným kávovníkem arabským. Semena kávovníku robusta obsahují až 2,8 procenta kofeinu, zatímco u kávovníku arabského to nikdy není více než 1,5 procenta. Kávovník arabský má 44 chromozomů, ale robusta a všechny plané druhy kávovníků jich mají 22. To je důvod, proč kávovník arabský není možné křížit s ostatními druhy a získat hybridní potomstvo.

[Rámeček a obrázek na straně 20]

„POKŘTĚNÍ“ KÁVY

Když se v 17. století káva poprvé dostala do Evropy, někteří katoličtí kněží ji označili za Satanův lektvar. Považovali ji totiž za možnou náhražku vína, které, jak věřili, bylo posvěceno Kristem. Kniha Coffee uvádí, že papež Klement VIII. kávu údajně ochutnal a okamžitě se stal jejím příznivcem. Náboženské dilema vyřešil tak, že kávu symbolicky pokřtil, čímž se pro katolíky stala přijatelným nápojem.

[Tabulka a mapa na straně 18 a 19]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

JAK SE KÁVA DOSTALA DO SVĚTA

1. 15. stol. Kávovník arabský je pěstován v Etiopii

2. 1616 Holanďané získávají kávovníky nebo semena

3. 1699 Holanďané vysazují kávovníky na Jávě a dalších

ostrovech

4. 18. stol. Káva se začíná pěstovat ve Střední Americe

a Karibské oblasti

5. 1718 Francouzi vysazují kávovníky na Réunionu

6. 1723 G. M. de Clieu převáží kávovník z Francie na

Martinik

7. 19. stol. Káva se začíná pěstovat na Havajských ostrovech

[Podpisek]

Zdroj: Kniha „Uncommon Grounds“

[Obrázek na straně 18 a 19]

Cestou na Martinik v roce 1723 se Gabriel Mathieu de Clieu dělil o pitnou vodu s kávovníkem

[Podpisky obrázku na straně 19]

Mapa: © 1996 Visual Language; De Clieu: Tea & Coffee Trade Journal