Mladí lidé se ptají . . .

Přátelství ve škole — Má nějaké hranice?

„Spolužáci ve škole si povídají o tom, jakou legraci si společně užili o víkendu, a já mám pocit, že mezi ně vůbec nepatřím.“ Michelle *

„Někdy vidím skupinu spolužáků a říkám si: ‚To jsou opravdoví přátelé. Taky bych k nim chtěl patřit.‘“ Joe

„Nedělalo mi potíže najít si mezi spolužáky přátele. Bylo to naopak velmi snadné. A právě to byl můj problém.“ Maria

VELKOU část dne trávíš se spolužáky. Mnohé z problémů a trápení, které mají oni, máš i ty. I některé cíle máte stejné. A můžeš mít dokonce pocit, že v určitých ohledech máš se spolužáky víc společného než se svými rodiči, sourozenci či spolukřesťany. A tak je pochopitelné, že se mezi tebou a někým ze spolužáků může vyvinout přátelství. Je to špatné? Je to spojeno s nějakým nebezpečím? A měly by přátelské vztahy se spolužáky mít nějaké hranice?

Potřebuješ přátele

Každý potřebuje přátele. Jsou to lidé, s nimiž se radujeme v dobách dobrých a o něž se opíráme v dobách zlých. I Ježíš měl přátele a rád s nimi trávil čas. (Jan 15:15) Když potom umíral na mučednickém kůlu, jeho blízký přítel Jan, učedník, kterého Ježíš obzvlášť miloval, mu byl nablízku. (Jan 19:25–27; 21:20) Právě takové přátele potřebuješ — lidi, kteří zůstanou po tvém boku, ať se děje cokoli. Jedno biblické přísloví říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17)

Možná však máš pocit, že právě takového člověka jsi našel mezi svými spolužáky. Prostě jste si padli do oka. Máte nějaké společné zájmy a rádi si spolu povídáte. Sice to není spoluvěřící, ale podle tvého názoru nepatří do kategorie ‚špatné společnosti‘. (1. Korinťanům 15:33) Je pravda, že někteří mladí lidé se drží chvályhodných zásad, i když nesdílejí tvé náboženské přesvědčení. (Římanům 2:14, 15) Je to však opodstatněný  důvod, aby ses stal blízkým přítelem někoho takového?

Křesťané nejsou nespolečenští

Praví křesťané se nevěřícím rozhodně nevyhýbají. Vždyť k tomu, abychom mohli plnit své pověření ‚činit učedníky z lidí všech národů‘, musíme mluvit s muži a ženami všech ras, náboženství a kultur. (Matouš 28:19) Křesťané nemají pocit, že jsou něco víc než jejich sousedé, spolupracovníci nebo spolužáci, a ani se jich nestraní. Je to právě naopak. Projevují o druhé upřímný zájem.

Vynikající příklad v tom, jak projevovat o druhé zájem, dal apoštol Pavel. Věděl totiž, jak mluvit s ‚lidmi všeho druhu‘, přestože nesdíleli jeho víru. Pavlovým cílem samozřejmě nebylo, aby s těmito lidmi trávil volný čas. Řekl o tom: „Všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s jinými.“ (1. Korinťanům 9:22, 23)

Pavlův vzor můžeš následovat. Ke svým spolužákům buď srdečný. Nauč se s nimi dobře komunikovat. Někteří z nich možná touží po biblické naději, kterou máš ty. Zamysli se nad tím, co se stalo křesťance jménem Janet. Ona i její spolužáci dostali za úkol, aby o každém napsali stručný postřeh. Každý pak měl příležitost si přečíst, co o něm druzí napsali. Na jednom z lístků, které Janet obdržela, stálo: „Vypadáš, že jsi pořád tak šťastná. Řekni nám, čím to je?“

Jak je patrné z této zkušenosti, někteří spolužáci mohou být přístupní rozhovorům o tom, čemu věříš. Jistě je prospěšné, když s takovými spolužáky jednáš přátelsky. Nepochybně budeš díky tomu mít příležitost vysvětlit své názory. Umožni však spolužákům, aby i oni vyjádřili své názory, a pozorně naslouchej. Při rozhovorech se spolužáky můžeš získat zkušenosti, které se ti  budou hodit, pokud jednou nastoupíš do světského zaměstnání, kde se budeš dostávat do podobných situací. Ve škole i v práci ti přátelské vystupování bude pomáhat, abys ‚ve všem zdobil učení našeho Zachránce, Boha‘. (Titovi 2:10)

Přátelství, v němž jsi ‚nerovně spojen jhem‘

Přátelské vystupování je však něco úplně jiného než důvěrné přátelství. Pavel napsal: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími.“ (2. Korinťanům 6:14) Být blízkým přítelem znamená sdílet hodnoty a cíle toho druhého. A to zkrátka není možné, pokud se ten druhý nedrží biblických nauk a měřítek. Jestliže se necháš nerovně spojit jhem s nevěřícím spolužákem, pravděpodobně tě buď svede k nesprávnému jednání, nebo zkazí tvé užitečné návyky.

Maria to žel musela poznat na vlastní kůži. Díky kamarádské povaze snadno navazovala přátelství, ale těžko jim dokázala stanovit nějaké meze. Říká o tom: „Líbilo se mi, že mě druzí mají rádi, chlapci i děvčata. Výsledkem ale bylo, že jsem stále hlouběji zapadala do tohoto světa.“

Možná máš stejný problém jako Maria — těžko dokážeš určit meze ve vztahu k někomu, kdo nesdílí tvou víru. Přesto se můžeš uchránit neblahých následků takového vztahu. Je však potřeba, abys dokázal jasně určit, kdo bude pouze tvým známým a kdo bude tvým blízkým přítelem. Jak to udělat?

Jak si vybrat dobré přátele

Jak jsme již uvedli výše, Ježíš si během své pozemské služby vytvořil pevná přátelství. Jak to udělal? Žil podle správných měřítek a mluvil o duchovních věcech. Když lidé přijímali jeho učení a způsob života, stávali se z nich jeho přátelé. (Jan 15:14) Při jedné příležitosti na jisté čtyři muže tak zapůsobilo, co Ježíš říkal, že „všechno zanechali a následovali ho“. Ti muži — Petr, Ondřej, Jakub a Jan — se stali Ježíšovými blízkými přáteli. (Lukáš 5:1–11; Matouš 4:18–22)

Z Ježíšových slov a skutků bylo jasně patrné, že to, čemu věří, bere vážně, a že v tom nehodlá dělat žádné kompromisy. Ti, kdo nechtěli na jeho podmínky přistoupit, se od něj odvrátili, a on je k ničemu nenutil. (Jan 6:60–66)

Například se stalo, že na Ježíše velmi zapůsobila upřímnost jednoho mladého muže. Bible o tom vypráví: „Ježíš se na něj podíval [a] pocítil k němu lásku.“ Když se ten mladý muž ale dozvěděl, co Ježíš od svých přátel očekává, „odešel“. Zdálo se, že to byl dobrý člověk. Vždyť Ježíš k němu ‚pocítil lásku‘. Nicméně od svých přátel Ježíš vyžadoval víc. (Marek 10:17–22; Matouš 19:16–22) A jak je to s tebou?

Možná si s některým spolužákem dobře rozumíš. Polož si ale tyto otázky: ‚Je ten člověk ochoten dělat to, co Ježíš přikazuje? Je ochoten poznávat Jehovu, Boha, kterého máme podle Ježíšových slov uctívat?‘ (Matouš 4:10) Když mluvíš se svými spolužáky a žiješ podle biblických měřítek, odpovědi na tyto otázky budou zřejmé.

Je dobré jednat se spolužáky laskavě, protože i Ježíš se choval přátelsky k lidem všeho druhu. Dbal však na to, aby jeho blízkými přáteli byli pouze lidé, kteří měli rádi jeho nebeského Otce Jehovu. Ty můžeš dbát na totéž. ‚Udržuj si znamenité chování‘ ve škole a taktně mluv o tom, čemu věříš. A hlavně pamatuj na to, aby sis vybral ty nejlepší přátele. (1. Petra 2:12)

[Poznámka pod čarou]

K ZAMYŠLENÍ

▪ Proč je nebezpečné trávit volný čas po vyučování s nevěřícími spolužáky? Je takové jednání moudré?

▪ Máš po přečtení tohoto článku pocit, že jste s některým spolužákem až příliš dobří přátelé? Pokud ano, co s tím můžeš udělat?

[Rámeček a obrázky na straně 18]

Jak mohu získat pravé přátele?

Tato videonahrávka, kterou připravili svědkové Jehovovi, obsahuje otevřené rozhovory s mladými lidmi ze Spojených států, Itálie, Francie a Španělska. Je k dispozici v 36 jazycích.

[Obrázek na straně 18]

Některé spolužáky může zajímat, čemu věříš