„Uvězněni za svou víru“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V POLSKU

ASI 60 kilometrů severně od české hranice leží v Polsku bývalý koncentrační tábor Osvětim. * Na jeho železné bráně zůstala až dodnes zachována slova Arbeit macht frei (Práce osvobozuje). Tato slova jsou však v příkrém protikladu k tomu, co se skutečně stalo s lidmi, kteří v letech 1940 až 1945 touto branou prošli. Nacisté  zde během té doby připravili o život přes milion lidí. Příslušníci jedné vězněné skupiny však mohli kdykoli získat svobodu.

Za jakou cenu bylo možné takovou svobodu získat? Každý vězeň, který se hlásil ke svědkům Jehovovým, mohl být propuštěn, pokud by podepsal prohlášení, že již dále nebude aktivně sloužit jako člen tohoto náboženství. Jak se většina svědků rozhodla? Historik István Deák uvedl, že svědkové „se podobali prvním křesťanům, kteří raději zemřeli v tlamě lva, než aby předložili byť nejskromnější oběť na oltář římského císaře“. Takový postoj si jistě zaslouží, aby se na něj nezapomnělo, a tak se v tomto ohledu i něco udělalo.

Od 21. září 2004 byla v hlavním sále Státního muzea Osvětim-Březinka na dva měsíce otevřena expozice věnovaná výlučně svědkům Jehovovým. Měla výstižný název: „Uvězněni za svou víru — svědkové Jehovovi a nacistický režim“. Ve 27 vitrínách bylo zachyceno, jak se v době nacismu svědkové odhodlaně drželi křesťanské neutrality.

Mnohé návštěvníky dojala kopie dopisu, který z vězení poslala Deliana Rademakersová z Nizozemska. Své rodině napsala: „Slíbila jsem, že budu konat Jehovovu vůli. . . . Buďte odvážní a nebojácní. Jehova je s námi.“ V roce 1942 byla Deliana převezena do Osvětimi, kde za necelé tři týdny zemřela.

V Osvětimi bylo uvězněno celkem 400 svědků. Tři z těch, kdo přežili, byli přítomni při otevření výstavy. Mluvili o tom, co v koncentračním táboře zažili, a odpovídali na otázky novinářů. Bylo na nich patrné, že stále v sobě mají sílu, díky které přežili podmínky v táboře.

Teresa Wontorová-Cichyová, výzkumná pracovnice Státního muzea, ve své knize Więzieni za wiarę—Świadkowie Jehowy w KL Auschwitz (Vězněni za víru — svědkové Jehovovi v koncentračním táboře Osvětim) uvedla: „Postoj této skutečně malé skupiny vězňů byl pro ostatní spoluvězně povzbuzující a jejich každodenní a odhodlaný odpor utvrzoval druhé v přesvědčení, že v jakýchkoli podmínkách je možné zůstat věrný svým zásadám.“

Skutečností zůstává, že věznění a smrt nejsou pro následovníky Ježíše Krista ničím novým. Sám Ježíš byl za svou víru uvězněn a popraven. (Lukáš 22:54; 23:32, 33) Apoštol Jakub byl popraven také. Apoštol Petr byl vězněn a apoštol Pavel byl zbit a uvězněn mnohokrát. (Skutky 12:2, 5; 16:22–25; 2. Korinťanům 11:23)

Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století byli podobně i svědkové Jehovovi v Evropě vynikajícím příkladem víry v Boha. Je dobře, že se jejich víra dočkala v Osvětimi uznání.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 10]

Tři bývalí vězni z Osvětimi u plakátu s názvem výstavy

[Obrázky na straně 11]

Deliana Rademakersová a její dopis, který napsala ve vězení

[Podpisek]

Vložené fotografie: Zdjęcie: Archiwum Państwowego Muzeum Auschwitz-Birkenau

[Podpisek obrázku na straně 10]

Věž: Dzięki uprzejmości Państwowego Muzeum Auschwitz-Birkenau