Jak je důležité poslechnout varování

BYLA středa 24. srpna 2005 — typicky horký a vlhký den v New Orleansu, v americkém státě Louisiana. Alan odjel s rodinou na několik dnů do města Beaumont v Texasu, což je asi 300 kilometrů na západ. Vzali si s sebou oblečení na pět dnů. Alan říká: „Tehdy jsme ani netušili, že východně od Floridy vzniká hurikán Katrina. V pátek večer však už nebylo pochyb o tom, že hurikán kategorie 4 až 5 zasáhne New Orleans.“

V neděli 28. srpna bylo zjevné, že bouře jménem Katrina přerůstá v mimořádně silný hurikán. Starosta New Orleansu nařídil evakuaci města. Tisíce aut se pomalu pohybovaly směrem na sever a na západ, což vedlo k zablokování hlavních silnic. A ty tisíce lidí, kteří auto neměli, hledaly bezpečí v různých úkrytech nebo ve velkém krytém stadionu s názvem Superdome. Někteří místní obyvatelé se ale rozhodli, že nikam neodejdou a přečkají hurikán doma.

‚Příště odejdu mezi prvními‘

K těm, kdo se rozhodli zůstat, patřil také Joe, který je svědkem Jehovovým. Byl přesvědčen, že bouři může přestát ve svém domě. Argumentoval tím, že předchozí hurikány nezpůsobily tak velké škody, jak se předpokládalo. „Domníval jsem se, že to mohu přečkat doma,“ říká. „Svůj názor jsem ale rychle změnil. Když vítr a déšť udeřily v plné síle, v mžiku strhly střechu mého domu. Potom začala hrozivě rychle stoupat voda — tři metry za tři hodiny. Šlo to tak rychle, že jsem musel vyjít do prvního patra. Byl jsem opravdu vyděšený, protože vítr silně skučel a hrozilo, že stěny domu se každou chvíli zhroutí. Začaly padat stropy. Snažil jsem se najít způsob, jak z toho uniknout.

Uvažoval jsem, že bych mohl skočit do vířící se vody. Ale vlny venku byly příliš prudké. V okolních ulicích na nich vítr vytvářel bílé čepičky pěny. Věděl jsem, že když do toho skočím, mohl bych se utopit.“

Joea nakonec zachránil člun a odvezl jej na most. Ve vodě pod ním plavala mrtvá těla a fekálie. Jednu noc přespal na kufru auta. Pak se helikoptérou a autobusem dostal do neworleanského kongresového centra. „Zacházeli tam se mnou hezky,“ říká Joe. „Byl jsem totiž už ve stavu, že jsem nedokázal ani logicky uvažovat. Myslel jsem jen na jedinou věc: ‚Kde seženu další láhev vody?‘“

Když Joe zpětně hodnotí celou situaci, uvědomuje si, že se takovému hroznému zážitku mohl vyhnout. „Poučil jsem se z toho,“ přiznává. „Až se příště vyhlásí evakuace, odejdu mezi prvními.“

 Neposlechla varování a skončila na stromě

Hurikán silně poškodil města Biloxi a Gulfport na pobřeží státu Mississippi a mnoho lidí tam přišlo o život. Noviny The New York Times z 31. srpna 2005 otiskly vyjádření Vincenta Creela, vedoucího oddělení pro styk s veřejností v Biloxi: „Mnozí neposlechli příkaz k evakuaci, protože se jim ani jejich domům nic nestalo při hurikánu Camille [v roce 1969].“ Jednalo se tehdy o silnější hurikán než Katrina. Pan Creel však říká, že Katrina ‚hnala před sebou nezadržitelnou hradbu vody, podobně jako tomu bylo při tsunami‘.

Inell, která v Biloxi prožila většinu svého života, patřila k těm, kdo se rozhodli nereagovat na varování. Tato žena říká: „Za ta léta jsme přestáli mnoho bouří, takže s Katrinou jsem si velké starosti nedělala.“ Inell se rozhodla přečkat hurikán ve svém bytelném domě. Kromě ní tam byla ještě její 88letá tchyně, syn, dcera, zeť, dva psi a tři kočky. Bouře zasáhla Biloxi 29. srpna asi v deset hodin dopoledne. Inell vzpomíná: „Všimla jsem si, že do jedné ložnice v zadní části domu prosakuje voda. Zanedlouho začala proudit do domu ze všech stran. Rozhodli jsme se, že bezpečnější to bude v podkroví. Voda však stále stoupala. Měli jsme strach, že se ocitneme v pasti, a proto jsme museli z podkroví pryč. Ale kam odejít?

Abychom se dostali ven, musel syn udělat díru do sítě, která tam byla v okně. Zůstali jsme ve vodě a přidržovali se okraje střechy. Tři z nás byli na pravé straně domu a dcera na levé. Všimla jsem si, že nedaleko je velký strom. Se synem a tchyní jsme tam doplavali a pevně se jej chytli. Pak jsem zaslechla, jak dcera křičí: ‚Mami, mami!‘ Zeť, který vylézal z podkroví jako poslední, doplaval za ní a pomohl jí. Podařilo se jim vlézt do člunu, který původně stál na příjezdové cestě a nyní volně plul kolem našeho domu. Naléhali na mě, abych se k nim přidala. Ale vzhledem  k prudké vodě jsem to nechtěla riskovat. Na stromě jsem se cítila bezpečně a nehodlala jsem jej opustit.

Ze svého místa jsem mohla dobře pozorovat, jak voda proudí dolů ulicí a kolem našeho domu. Začala jsem přemýšlet o své situaci a došlo mi, jaká to byla hloupost neposlechnout příkaz k evakuaci.

Voda nakonec začala opadat a všichni jsme se dostali do člunu. Pak přijelo hasičské auto a dopravilo nás do nemocnice. Byli jsme velmi rádi, že jsme to vůbec přežili.“

Evakuační plány svědků Jehovových

Hurikán Katrina zasáhl pobřeží Mexického zálivu a zničil tisíce domů od státu Louisiana směrem na východ až po Alabamu. Jelikož jsou v této oblasti Spojených států hurikány běžné, mají svědkové Jehovovi již několik let nachystaný plán evakuace. Každoročně — převážně v červnu, než nastane období hurikánů — všech dvacet jedna sborů svědků Jehovových v celé oblasti New Orleansu si připomíná nouzový evakuační plán. Díky tomu většina místních svědků ví, jaké kroky je třeba v naléhavém případě podniknout. Jak se tento plán evakuace osvědčil v případě hurikánu Katrina?

Jakmile představitelé města ohlásili, že evakuace je nutná, křesťanští starší v každém sboru navázali kontakt se všemi ostatními členy a vybízeli je k odchodu z města. Mnozí se sami postarali o to, aby se s rodinou a přáteli dostali do bezpečí. Pro nemocné a letité členy sboru byla zajištěna zvláštní pomoc i odvoz. John, člen výboru pro humanitární pomoc, řekl: „Jsem si opravdu jistý, že díky tomuto plánu jsme mnohým z nich zachránili život.“ A tak se většině svědků podařilo dostat z města dříve, než přišla bouře. Americká odbočka svědků Jehovových zřídila výbory pro humanitární pomoc, které měly lidem v postižených oblastech zajistit bezprostřední praktické potřeby.

Vyhledávání svědků v Astrodomu

Asi 16 000 lidí převážně z Louisiany se uchýlilo do Astrodomu v texaském Houstonu. Dostali zde jídlo a vodu. Svědkové z výboru pro humanitární pomoc v Houstonu zjistili, že mezi těmito lidmi jsou i jejich spoluvěřící. Jak je ale v takovém množství lidí najít?

V pátek 2. září časně ráno přijela na tento obrovský stadion skupina sborových starších z řad svědků Jehovových, aby tam vyhledali své spoluvěřící. Velmi je šokoval pohled na tisíce mužů, žen, dospívajících a dětí různého věku. Na fotbalovém hřišti byly nejen tisíce skládacích lehátek, ale také velké množství lidí, kteří trpělivě čekali na řešení své situace. Byly tam dlouhé fronty na lékařské ošetření. Zdravotníci spěšně odnášeli některé pacienty k místům, kde byla poskytována první pomoc.

„Připadal jsem si jako v uprchlickém táboře,“ řekl Samuel, jeden ze starších, kteří přišli hledat své spoluvěřící. Jak ale v takovém obrovském množství lidí najdou těch několik svědků? S velkými informačními tabulemi, na kterých byla výzva, aby se k nim svědkové přihlásili, začali procházet uličkami. Když za tři hodiny nikoho nenašli, uvědomili si, že musí  použít nějaký praktičtější způsob. Požádali Červený kříž, aby místním rozhlasem oznámil: „Žádáme všechny pokřtěné svědky Jehovovy, aby se laskavě dostavili na východní rampu v přízemí.“

Svědkové začali postupně přicházet a měli radostný úsměv na tváři. Samuel říká: „Měli slzy v očích a byli velmi šťastní. Pevně nás objali a drželi nás za ruku. Báli se pustit, protože by se mohli ztratit v davu.“ Během pátku a soboty tito bratři našli 24 svědků, které dopravili do centra humanitární pomoci svědků Jehovových.

Většina z nich neměla vůbec nic — jen ty ušpiněné šaty na sobě. Jedna svědkyně držela krabici, ve které byly cenné papíry. Nic jiného se jí nepodařilo zachránit.

Mnoho lidí v Astrodomu si všimlo, že tam přišli představitelé svědků Jehovových. Obrátili se na ně s žádostí o Bible a biblickou literaturu. Celkem se jednalo o více než 220 Biblí. Svědkové tam také nabízeli Probuďte se! z 22. července 2005, kde byla velmi příhodná úvodní série s názvem „Přírodní katastrofy — Proč jsou čím dál horší?“.

Někteří se vrátili domů

Mezi těmi, kdo přečkali tento hurikán, byl i zkušený reportér a generální ředitel televizní stanice v New Orleansu. V rámci své práce viděl v minulosti již mnohé katastrofy. Po hurikánu se vrátil pro nějaké věci do svého domu v Jefferson Parish v Louisianě. Vypráví o tom: „Byl jsem v šoku, protože to byla absolutní zkáza. Viděli jsme v televizi, že se prolomily ochranné  hráze a voda se vylévala z kanálů. Ohromnou škodu však napáchal také silný vítr. Činžovní dům, ve kterém jsem bydlel, byl úplně zničený. Všude bylo bahno, hniloba a zápach. Byl to příšerný smrad. Hnusné, opravdu hnusné. Ale aspoň jsme naživu.“

Alan, o němž jsme se zmínili v úvodu, se nakonec vrátil do svého domu v Metairie, na západním předměstí New Orleansu. Bouře zde napáchala velké škody. „To, co jsem viděl, bylo hrozné, šokující,“ říká Alan. „Jako by na město dopadla atomová bomba. Jedna věc je slyšet o tom v rádiu nebo vidět to v televizi, ale něco úplně jiného je procházet nebo projíždět jednotlivými částmi města a vidět tu zkázu na vlastní oči. Opravdu není snadné vyrovnat se s tím.

Například ten puch — zapáchalo to jako zkažené maso, jako pach smrti. Mnoho obchodů bylo úplně zničeno nebo zatopeno. Na  každém rohu byla policie nebo vojáci. Vypadalo to jako válečná zóna.“

Humanitární pomoc

Humanitární pomoc zorganizovalo město, stát i federální vláda, jejímž hlavním zástupcem byla FEMA (Federální agentura pro řízení záchranných prací). Zapojily se i další organizace. Do postižených oblastí bylo dovezeno obrovské množství potravin, oblečení a vody. Zakrátko začala FEMA vydávat šeky a poskytovala i jinou finanční pomoc, aby lidé mohli překlenout několik prvních dnů nebo týdnů. A jak pomáhali svědkové Jehovovi?

Odhad škod a opravy

Když tuto oblast zasáhl hurikán, svědkové zorganizovali týmy, jejichž úkolem bylo odhadnout vzniklé škody. Členové těchto týmů procházeli postiženými oblastmi a zjišťovali počet poškozených nebo zničených sálů Království a domů svědků Jehovových. Jak se s tak těžkým úkolem vypořádali? Vedoucí sbor svědků Jehovových v newyorském Brooklynu souhlasil s tím, aby v této oblasti byly vytvořeny výbory humanitární pomoci, které budou řízeny výborem odbočky Spojených států. Navíc z mnoha částí Spojených států byly pozvány regionální stavební výbory, aby započaly se stavebními pracemi. * Co se jim podařilo udělat?

Tým dobrovolníků v Long Beach ve státě Mississippi oznámil, že do 17. února 2006 již bylo v této oblasti kompletně opraveno 531 ze 632 poškozených domů, takže jich zbývá opravit ještě 101. Svědkové nabídli pomoc také lidem v sousedství, kteří nesdílejí jejich náboženské přesvědčení. Sedmnáct sálů Království mělo vážně poškozenou střechu a do poloviny února se jich podařilo opravit 16. A jak si vedl tým v Baton Rouge ve státě Louisiana?

Místní skupina měla na starosti oblast Louisiany, kterou hurikán Katrina poškodil nejvíce. Opravu potřebovalo celkem 2 700 domů svědků. V polovině února jich bylo hotovo 1 119, takže ještě mnoho práce zbývá. I zde svědkové pomáhali těm lidem v okolí, kteří byli v těžké situaci. Silně poškozeno bylo padesát sálů Království. Do února jich bylo opraveno 25. Úkolem týmu v texaském Houstonu bylo opravit 871 domů, které byly v září poškozeny hurikánem Rita. Celkem 830 jich bylo dokončeno do 20. února.

Poučení z hurikánu

Ti, kdo zažili hurikán Katrina — a byly jich tisíce —, dostali pořádné ponaučení o tom, že věnovat pozornost varování je životně důležité. Mnozí se vyjádřili v podobném duchu jako Joe, kterého jsme již citovali: „Až se příště vyhlásí evakuace, odejdu mezi prvními.“

Svědkové Jehovovi stále ještě pokračují v humanitární pomoci lidem v oblasti Mexického zálivu. (Galaťanům 6:10) Jejich náplní však není pouze poskytovat humanitární pomoc. Hlavní činností svědků Jehovových — která se provádí ve 235 zemích po celém světě — je totiž varovat před něčím mnohem závažnějším, než je hrozící bouře. Bible předpovídá, že Bůh brzy ukončí tento bezbožný systém věcí. Očistí naši zemi a obnoví na ní podmínky, které zde původně chtěl mít. Pokud byste rádi věděli, co o této době soudu říká Bible, obraťte se na svědky Jehovovy ve svém okolí nebo napište na jednu z adres uvedených na straně 5 v tomto časopise. (Marek 13:10; 2. Timoteovi 3:1–5; Zjevení 14:6, 7; 16:14–16)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 14 a 15]

Satelitní snímek oka hurikánu Katrina

[Podpisek]

NOAA

[Obrázek na straně 15]

Zaplavený New Orleans

[Podpisek]

AP Foto/David J. Phillip

[Obrázky na straně 15]

Hurikán Katrina ničil budovy a mnoho lidí připravil o život

[Podpisek]

AP Foto/Ben Sklar

[Obrázek na straně 16 a 17]

Astrodome v texaském Houstonu, kam se uchýlilo asi 16 000 lidí

[Obrázky na straně 17]

Křesťanští starší hledali mezi evakuovanými lidmi své spoluvěřící

[Obrázek na straně 18]

Svědkové byli vděční za to, že jejich domy byly opraveny

[Obrázek na straně 18]

Dobrovolníci opravují silně poškozenou střechu

[Obrázek na straně 18]

Dobrovolníci poskytovali jídlo

[Obrázek na straně 19]

Alan