Když je vám špatně z ryb

OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA FIDŽI

Sníst, nebo nesníst? To bylo dilema, před kterým stál Arebonto. Věděl, že zde hrozí určité nebezpečí, ale na druhou stranu měl hlad. A ryba pečená na ohni tak krásně voněla. Chuť nakonec zvítězila. Netrvalo však dlouho a Arebonto si přál, aby rybu nikdy nesnědl. Najednou se mu totiž udělalo špatně, dostavily se silné bolesti břicha a potom zvracení a průjem.

KDYŽ ho přátelé dopravili do nemocnice na malém tichomořském ostrově, kde Arebonto bydlel, ztrácel už vědomí, byl dehydratovaný, měl bolesti na prsou, nebezpečně nízký tlak a pomalý tep. Několik dní pak trpěl bolestmi hlavy, závratěmi a únavou. Kromě toho měl necitlivé nohy, bolesti při močení a zvláštní, obrácené vnímání teploty — studené cítil jako horké a horké jako studené. Po osmi dnech se tep stabilizoval, ale necitlivost a únava přetrvávaly po celé týdny.

Arebontova otrava byla způsobena silnými přírodními jedy objevujícími se v těle tropických korálových ryb, které jsou za normálních okolností nezávadné a chutné. K této otravě označované jako ciguaterová otrava rybami dochází v tropických a subtropických oblastech Indického a Tichého oceánu a také v Karibiku. Všude tam jsou místní ryby hlavním zdrojem potravy.

Ciguaterová otrava není ničím novým. Byla prokletím už v době prvních zámořských plaveb evropských objevitelů. A podobně i dnes postihuje nejednoho turistu na exotické dovolené. Je pochopitelné, že ciguaterová otrava představuje riziko pro rybářství i turistický ruch v mnoha ostrovních zemích. Mezinárodní obchod s živými či mraženými rybami navíc přispěl k tomu, že k ciguaterové otravě může dojít i mimo tropickou oblast, v zemích, kde pro lékaře nemusí být jednoduché rozeznat, o jaký zdravotní problém se jedná. *

Čím je způsobeno, že jsou ryby z korálových útesů jedovaté? Je možné poznat, která ryba je jedovatá a která ne? Přečtěte si, na co se přišlo během desítek let výzkumu.

Kdo je viník?

Za zdroj jedů, které způsobují ciguaterovou otravu, je obvykle považován mikroskopický  bičíkovec z řádu obrněnek (Dinoflagellata). * Obrněnky žijí na odumřelých korálech a usazují se na mořských řasách. Řasami se živí drobné rybky, a tak se do jejich těla dostanou i jedovaté látky zvané ciguatoxiny. Drobné rybky jsou potravou větších ryb, kterými se zase živí ještě větší ryby, čímž se jedovaté látky hromadí výše v potravním řetězci. Zdá se však, že na ryby samotné jed nepůsobí.

Ciguatoxiny patří k nejjedovatějším biologickým látkám, jaké známe. Naštěstí „jsou otravy způsobovány jen několika málo druhy ryb,“ uvádí dokument vydaný australskou vládou. Ciguatoxiny nemají vliv na vzhled, vůni nebo chuť ryb a nedají se zničit tepelnou úpravou, sušením, solením, uzením ani marinováním. Když si Arebonto pochutnával na rybě, nic jej nemohlo varovat před skrytou hrozbou. Ta se projevila až tehdy, když nastaly vážné zažívací, srdeční a nervové potíže.

Diagnóza a léčba

V současnosti neexistuje žádný test, kterým by bylo možné určit, zda člověk trpí ciguaterovou otravou. Pozná se to podle řady příznaků, které se obvykle začnou projevovat během několika hodin po snědení ryby. Podezření na ciguaterovou otravu je možné potvrdit laboratorním rozborem zbytků ryby, při kterém se zjistí přítomnost jedů. (Viz rámeček na protější straně.) Pokud máte podezření na ciguaterovou otravu, je moudré vyhledat lékaře. Žádná protilátka sice neexistuje, ale vhodnou léčbou je možné snížit závažnost příznaků, jež pak obvykle zmizí během několika dní. Ciguaterová otrava může být velmi vysilující, ale včasnou léčbou lze předejít chronickým následkům.

Závažnost příznaků bývá různá a závisí na řadě faktorů. Patří k nim koncentrace jedů v těle ryby, kolik jí pacient snědl a o které části ryby se jednalo, dále množství ciguatoxinů, které pacient již měl v těle, a v neposlední řadě i místo původu ryby. Zdá se totiž, že účinnost jedů se oblast od oblasti liší. Lidé si na ciguatoxiny nevytvářejí imunitu, ale naopak zvýšenou citlivost, takže opakované požití otrávených ryb má čím dál závažnější příznaky. Ty se zhoršují také požitím alkoholu. Jedna publikace doporučuje, aby pacient po ciguaterové otravě nejedl ryby tři až šest měsíců, a tím se opětovné otravě vyhnul.

Vážné případy otravy mohou trvat týdny, měsíce i roky. Následky se mohou podobat chronickému únavovému syndromu. Ve výjimečných případech může dokonce nastat smrt v důsledku šoku, zástavy dýchání, selhání srdce nebo dehydratace. To však obvykle souvisí s tím, že postižený snědl ty části ryby, v nichž bývají jedy koncentrovanější. To platí o hlavě a vnitřnostech.

Záhada zůstává nevyřešena

Prakticky u všech ryb obývajících korálové útesy a také u jejich predátorů hrozí nebezpečí, že v sobě mají ciguatoxiny. A právě v tom je záhada. Ryby z určité části útesu mohou být  prudce jedovaté, ale tentýž druh chycený nedaleko je v pořádku. Ryby, které v jedné části světa bývají často jedovaté, jsou v jiné části světa považovány za neškodné. Obrněnky nejsou jedovaté vždy, a proto se nedá říci, zda ryby v dané oblasti jsou nebezpečné, či nikoli.

Dalším problémem je, že neexistuje cenově dostupný a spolehlivý test, kterým by se dalo prokázat, zda je ryba jedovatá. To nejlepší, co zdravotnické instituce mohou nyní dělat, je informovat veřejnost o tom, kterým rybám se vyhnout a kde. Tyto údaje vycházejí z nahlášených případů otravy. K velmi rizikovým rybám patří barakudy, určité druhy kaniců, smuh a chňapalů a také murény. Starší a větší ryby obvykle představují závažnější riziko. Na některých místech je nezákonné prodávat rizikové druhy ryb. Za bezpečné jsou považovány takzvané ryby volného moře, které se neživí rybami z korálových útesů, a také ryby z vod mírného pásma.

Předpokládá se, že počet případů ciguaterových otrav bude stoupat. Z části je to způsobeno tím, že stále více korálových útesů je nemocných nebo odumírá. Právě taková místa jsou ideálním prostředím pro množení jedovatých obrněnek.

Navzdory tomu, že ciguaterová otrava je těžko předvídatelná zdravotní komplikace, můžete její pravděpodobnost snížit na minimum dodržováním několika jednoduchých zásad. (Viz rámeček nahoře.) Arebonto málem zemřel, protože se těchto zásad nedržel. Snědl hlavu a maso z místního druhu kanice, který je považován za značně rizikovou rybu. Tento druh ryby snědl už několikrát a bez následků, a tak si začal myslet, podobně jako mnoho dalších ostrovanů, že žádné nebezpečí nehrozí.

Měl vás snad tento článek přimět k tomu, abyste nejedli žádné mořské živočichy, například když jste na dovolené v nějaké tropické oblasti? V žádném případě. Jen dbejte na varování a moudře si ryby vybírejte.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 21]

Obvyklé příznaky

▪ Průjem, nevolnost, zvracení, bolestivé křeče břicha

▪ Zimnice, pocení, závratě, bolesti hlavy, svědění

▪ Necitlivost nebo mravenčení v rukou, nohou nebo kolem úst

▪ Obrácené vnímání teploty — studené se jeví jako horké, a horké jako studené

▪ Bolest svalů, kloubů a při močení

▪ Pomalý tep, nízký krevní tlak, únava

[Rámeček a obrázek na straně 21]

Jak snížit riziko

▪ Zeptejte se místního rybářského svazu nebo jiných odborníků, kterým rybám se vyhnout a ve kterých oblastech se jedovaté ryby obvykle vyskytují.

▪ Nejezte ryby ulovené v oblastech, odkud byly v poslední době hlášeny ciguaterové otravy.

▪ Nejezte starší a větší korálové ryby.

▪ Nejezte hlavu, játra ani jiné vnitřní orgány.

▪ Jakmile ulovíte korálovou rybu, ihned ji řádně zbavte vnitřností.

[Obrázky na straně 20 a 21]

Rizikové ryby

Chňapal

Kanic

Barakuda

Kanic

Smuha

Muréna

[Obrázek na straně 20]

Obrněnka, zdroj jedů

[Podpisky obrázku na straně 20]

Všechny ryby kromě murény: Illustrated by Diane Rome Peebles-Provided by the Florida Fish and Wildlife Conservation Commission, Division of Marine Fisheries Management; muréna: Photo by John E. Randall; obrněnka: Image by D. Patterson and R. Andersen, provided courtesy of micro*scope (http://microscope.mbl.edu)

[Podpisek obrázku na straně 21]

Siluety ryb: Illustrated by Diane Rome Peebles-Provided by the Florida Fish and Wildlife Conservation Commission, Division of Marine Fisheries Management