Když vás někdo přepadne v autě

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V JIŽNÍ AFRICE

V POSLEDNÍCH letech se čím dál více rozmáhá závažný problém — ozbrojené přepadávání řidičů v autech. Na pozoru se musí mít řidiči ve městech po celém světě, od Karáčí po Lisabon a od Nairobi po Rio de Janeiro. Podle údajů Amerického úřadu soudní statistiky docházelo jen ve Spojených státech mezi lety 1993 až 2002 asi k 38 000 takových přepadení ročně.

V Jižní Africe, kde žije šestkrát méně lidí než ve Spojených státech, je v poměru k počtu obyvatel těchto zločinů ještě více — přes 14 000 každý rok. Až si přečtete následující příběhy lidí, kteří žijí v největším městě Jižní Afriky, v Johannesburgu, pochopíte, proč je přepadení v autě jedním z nejobávanějších zločinů vůbec. V těchto vyprávěních můžete najít dobré podněty, jak se zachovat, když vás někdo přepadne v autě, nebo ještě lépe, jak udělat maximum pro to, abyste se obětí tohoto zločinu vůbec nestali.

Skutečné případy

▪ „V té době jsme se s kamarádkou Susan už rok společně věnovaly evangelizační práci. Jednou takhle ve středu, když jsme měly namířeno na naše další biblické studium, jsme si ve městě udělaly pod stromem u silnice pauzu na čaj. Susan vystoupila z auta a šla do kufru pro košík se svačinou. Zrovna když mi podávala hrnek, se z ničeho nic objevili dva muži. Jeden z nich přiložil Susan ke krku pistoli. Byla jsem v šoku. Chtěla jsem vystoupit z auta, ale druhý muž mě natlačil zpátky dovnitř. Nasedli k nám a rozjeli se. Byly jsme v hrozné situaci —  dvě ženy v jedoucím autě se dvěma lupiči. V tu chvíli jsem si opravdu myslela, že nás nejspíš znásilní nebo zabijí.“ (Anika, vdaná žena)

▪ „Ten den jsem jel jako obvykle v sedm ráno autem do práce. Zastavil jsem na křižovatce, kde se často pohybují lidé bez práce a chtějí si vydělat nějaké peníze. Okolí jsem si moc nevšímal, dokud mi někdo skrze stažené okénko nepřiložil pistoli ke krku a neřekl: ‚Vylez ven, nebo střelím!‘ V ten moment se nám nad hlavami objevila dopravní helikoptéra. Lupič si myslel, že je to policie, stiskl spoušť a utekl. Střela mě zasáhla do míchy. Od té doby jsem od krku dolů ochrnutý. Nemohu hýbat rukama ani nohama, vůbec je necítím.“ (Barry, otec dospívajícího syna)

▪ „Zrovna jsme se s mojí manželkou Lindsay chystali, že si někde dáme něco k snědku. Čekal jsem na ni v autě. Dveře jsem měl zamčené, ale okénka jsem nechal kvůli vedru pootevřená. Seděl jsem na sedadle řidiče a díval se před sebe, když zpoza rohu vyšli volným krokem dva muži. Když byli asi osm kroků ode mě, rozdělili se a jeden šel k autu zleva a druhý zprava. Najednou stáli u dveří, v ruce revolvery a mířili na mě z obou stran. Začali na mě křičet, ať nastartuji auto, vystoupím a sednu si dozadu. Poslechl jsem. Jeden z mužů se posadil za volant a rozjel se, zatímco druhý mě přinutil, abych dal hlavu ke kolenům. Zeptal se mě: ‚Můžeš mi říct jediný důvod, proč bych tě neměl zabít?‘ ‚Jsem svědek Jehovův,‘ odpověděl jsem. Muž mi dál vyhrožoval, že mě zabije, a já se pořád modlil a přemýšlel o své drahé ženě, co se jí asi bude honit hlavou, až zjistí, že její manžel i auto zmizeli.“ (Alan, otec a cestující dozorce)

Z těchto vyprávění je vidět, jak rychle a neočekávaně se všechno může seběhnout. Také ukazují, jaké situace lupiči často využívají. V mnoha oblastech už není bezpečné ve městech čekat ani odpočívat v odstaveném autě. Nebezpečné mohou být i křižovatky a příjezdová cesta k vašemu domu.

Vyrovnávají se s následky

Susan a Anika naštěstí dopadly dobře. Během jízdy začaly obě ženy lupičům popisovat, v čem spočívá biblické vzdělávací dílo, kterému se věnují. To zřejmě způsobilo, že se v mužích hnulo svědomí. Anika vzpomíná: „Omluvili se nám za to, co dělají, ale řekli, že k tomu, aby přepadávali auta a kradli, je donutila doba a že se musí nějak uživit. My jsme jim vysvětlily, proč Bůh připouští chudobu a utrpení.“ Myšlenky z Bible na oba lupiče zapůsobily. Rozhodli se vrátit peníze i náramkové hodinky, které sestrám předtím vzali. Susan a Aniku také ujistili, že jim neublíží. „Pak nám jeden z nich začal radit, jak zabránit tomu, aby nás někdo znovu přepadl v autě,“ popisuje Susan. „Musely jsme jim slíbit,“ dodává Anika, „že už se nikdy nezastavíme u silnice, abychom si daly čaj.“ Lupiči nakonec dodrželi slovo, zastavili, vystoupili z auta, velmi rádi si vzali od Susan a Aniky nějakou biblickou literaturu a nechali je bez potíží odjet.

Alana, onoho cestujícího dozorce, odvezli lupiči na odlehlé místo a tam mu nařídili, aby vystoupil z auta. Potom odjeli. Alan tak sice přišel o auto, což není levná záležitost, ale byl  rád, že se mu nic nestalo. Říká: „Asi jsem z toho vyšel tak dobře proto, že jsem spolupracoval, nebyl jsem agresivní a nepanikařil jsem. Určitě jsem ale měl být obezřetnější. Díky té příhodě jsem pochopil, že teď, když žijeme tak hluboko v posledních dnech Satanova ničemného systému, se musíme mít pořád na pozoru.“ Druhý den šli Alan s Lindsay znovu kázat do obvodu se sborem, s nímž právě spolupracovali. Alan vysvětluje: „Pořád jsme se modlili a po celý den jsme měli oči všude. Byla to náročná situace, ale Jehova nám dal ‚moc, která je nad to, co je normální‘.“ (2. Korinťanům 4:1, 7)

Nejvíc na přepadení v autě doplatil Barry. Už jedenáct let je upoután na invalidní vozík. Je chvályhodné, že si uchoval pozitivní postoj a nepřipustil, aby kvůli tomu, co se stalo, zahořkl. Stále pevně věří, že Jehova Bůh dodrží svůj slib a zřídí spravedlivý nový svět. (2. Petra 3:13) Barry dál pravidelně navštěvuje křesťanská shromáždění a využívá každou možnost, kdy může s druhými mluvit o své víře. Říká: „Služba Jehovovi mi vždycky přinášela radost. I když jsem na vozíku a jsem závislý na druhých, často přemýšlím o tom, co pro mě Jehova dělá, a to mi pomáhá vytrvat. Tento ničemný systém brzy skončí a já už se moc těším na den, kdy budu znovu chodit.“ (Izajáš 35:6; 2. Timoteovi 3:1–5)

Úřadům v Jižní Africe se v poslední době podařilo snížit počet přepadení v autech. Přesto k nim stále dochází a v mnoha částech světa je to čím dál větší problém. Praví křesťané vkládají své naděje do Božího Království, jediné vlády, která se všemi takovými zločiny a násilím skoncuje. (Žalm 37:9–11; Matouš 6:10)

[Rámeček a obrázek na straně 14]

JAK SE VYHNOUT PŘEPADENÍ V AUTĚ

▪ Pokud projíždíte oblastí, kde k těmto zločinům dochází, zamkněte dveře a vytáhněte okénka.

▪ Když zpomalujete před křižovatkou, dívejte se po podezřele vyhlížejících lidech, kteří se potulují u silnice.

▪ Udržujte si rozumný odstup od auta před vámi, abyste měli dost prostoru a mohli ujet, kdyby se objevilo nebezpečí.

▪ Když do vás zezadu lehce vrazí jiné auto, rozmyslete si, zda vystoupíte a půjdete se podívat na případné poškození vašeho vozu. Může to být totiž past. Když k něčemu takovému dojde v rizikové oblasti, možná bude bezpečnější jet rovnou na nejbližší policejní stanici.

▪ Dávejte si pozor na cizí lidi potulující se u příjezdu k vašemu domu. Když si takových lidí všimnete, bude bezpečnější jet dál a vrátit se později nebo možná jet na nejbližší policejní stanici.

▪ Když musíte ve městě čekat v zaparkovaném autě v rizikové oblasti nebo tam, kde je málo lidí, sledujte, co se děje kolem vás. Pokud nabudete dojmu, že jste v nebezpečí, nastartujte auto a jezděte kolem bloku.

[Obrázek na straně 14]

Barry si uchoval pozitivní postoj, i když je upoután na invalidní vozík