Přejít k článku

Přejít na obsah

Od našich čtenářů

Od našich čtenářů

Od našich čtenářů

Probuďte se! v nové úpravě Včera večer jsem dočetla Probuďte se! z ledna 2006 a musím říct, že nová úprava tohoto časopisu se mi opravdu moc líbí! Probuďte se! v nynějším provedení je určeno k důkladnému zkoumání a podněcuje čtenáře k hlubšímu přemýšlení. Ze všech stránek tohoto časopisu vidím, že Jehovovi záleží na našem duchovním růstu.

B. N., Kanada

Je mi 16 let. Probuďte se! v nové úpravě nám bude velmi pomáhat při studiu Bible. V některých článcích je řada otázek, které čtenáři pomohou zamyslet se nad tím, co si přečetl. Ráda tento časopis používám při přípravě domácích úkolů. Doufám, že budete i nadále uveřejňovat takové skvělé a pro nás užitečné informace.

S. N., Namibie

Víra mi pomáhá vyrovnat se s ALS (leden 2006) Když jsem si přečetla, co prožívá Jason Stuart, připadalo mi, že všechny moje problémy jsou bezvýznamné. Uvědomila jsem si, že Jehova si velmi cení služby, kterou mu podle svých okolností prokazujeme. Obdivuji Jasonovu manželku za její obětavost a důvěru v Jehovu. Tento životní příběh zůstane navždy v mém srdci a bude mi pomáhat lépe zvládat problémy, které nastanou v budoucnosti.

C. R. S., Peru

Když jsem četla Jasonovo vyprávění, plakala jsem nejen proto, že mě dojímalo jeho utrpení, ale také z hrdosti, že jsem svědek Jehovův a že mám takového duchovního bratra. Z toho článku vidím, jak je důležité připravovat se na zkoušky, protože každého z nás může postihnout „čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11)

T. A., Maďarsko

Moje maminka zemřela na ALS, a proto na mě Jasonovo vyprávění velmi zapůsobilo. Jasonův postoj mě povzbudil k tomu, abych se stále snažila co nejvíc sloužit. Prosím Jehovu v modlitbě, aby tohoto bratra i jeho manželku nadále posiloval.

L. Z. G., Paraguay

Když jsem se dočetla, že Jason se intenzivně věnoval osobnímu studiu už tehdy, když byl zdravý, vedlo mě to k přemýšlení. Uvědomila jsem si, že v době, kdy to potřeboval, měl díky dřívějšímu úsilí dostatek duchovních sil. A upevnilo to mé rozhodnutí, že budu ve svém osobnímu studiu Bible horlivější.

J. M., Japonsko

Mladí lidé se ptají — Proč si záměrně ubližuji? (leden 2006) Už v dospívání jsem musela překonávat závislost na drogách a alkoholu, ale za nejtěžší problém, s nímž se musím vyrovnávat, považuji to, že si záměrně ubližuji. S tím problémem stále vedu boj, ale podobné články mi dodávají sílu nevzdat to. Nedokážu ani vyjádřit, jak jsem za ně vděčná.

E. C., Spojené státy

Sebepoškozování mi ničilo život už od mládí. Teď je mi 56 let. Před čtyřmi roky jsem sice s návykem ubližovat si skoncovala, ale někdy mám tak velké problémy, že toužím vrátit se k němu. Tento článek na mě hluboce zapůsobil. Díky němu mohou lidé s podobnými problémy znovu vést příjemný život.

Jméno neuvádíme, Nizozemsko

Je mi sedmnáct let a chtěla bych vám za tento článek moc poděkovat. Sebepoškozování je také mým problémem. Nedávno jsem se zase pořezala. Pak jsem šla za maminkou a prosila ji, aby se se mnou pomodlila. Přestože mám tento problém, uvědomila jsem si, že Jehova mě má rád. Váš článek mi moc pomáhá a jsem za něj Bohu velmi vděčná!

N. M., Česká republika

„To snad není možné!“ Tak jsem reagovala, když jsem uviděla tento článek. Je mi 18 let. Záměrně si působím zranění. Bolest mi pomáhá zmírnit citovou úzkost. Často mám chuť ubližovat si a neumím s těmito pocity bojovat. Když jsem uviděla tento článek, velmi mě to překvapilo. Z očí mi vytryskly slzy a děkovala jsem Jehovovi. Takovou útěchu je možné najít jedině v Jehovově organizaci.

A. P., Rusko

Ve čtrnácti letech jsem začala zmírňovat svou citovou bolest tím, že jsem si ubližovala. Jednou jsem se kvůli tomu dokonce dostala do nemocnice. Když jsem si začala vést deník, velmi mi to pomáhalo udržet své sklony pod kontrolou. Kromě toho kdykoli jsem v pokušení ublížit si, zavolám přítelkyni, která mě chápe. Nejvíc mi pomáhá modlitba. A když si připadám bezcenná a nemohu se modlit, modlí se se mnou přátelé a křesťanští starší. Je to těžký boj, ale naučila jsem se zvládat ho a přijímat veškerou dostupnou pomoc, abych si už neubližovala.

N. W., Německo

Na obrázku v záhlaví tohoto článku si nějaká dívka trhá vlasy a v článku je uvedeno, že jedna dívka jménem Sara si vlasy trhá proto, že se tím sama trestá. Moje dcera trpí poruchou nazývanou trichotilománie, která se vyznačuje právě tím, že si člověk trhá vlasy. Toto chování je podobné obsesivně-kompulzivní neuróze. Je vyvoláváno nutkáním, ne touhou ubližovat si. Trhání vlasů není odrazovým můstkem k sebepoškozování.

M. H., Spojené státy

Odpověď redakce: Výraz trichotilománie zavedený koncem 19. století se vztahuje na poruchu chování, která je charakterizována neodolatelnou touhou člověka trhat si vlasy. Na uvedeném obrázku jsme se snažili vkusně znázornit, že trhání vlasů je pro někoho prostředkem k sebepoškozování. To ovšem neznamená, že každý, kdo má nutkání trhat si vlasy, to dělá proto, že si chce záměrně ublížit. Jak upozorňuje výše uvedená čtenářka, tento návyk je velmi podobný obsesivně-kompulzivní neuróze.

Někteří odborníci vysvětlují, že někdy je nutné brát v úvahu, co vedlo k vzniku trichotilománie, aby každý, kdo touto poruchou trpí, mohl být léčen individuálně podle osobních potřeb. Může být tedy rozumné, aby se lidé, kteří mají tento problém, poradili s odborným lékařem a tak zjistili přesnou diagnózu a léčebný postup.

Znáte odpověď? (leden 2006) Z této nové rubriky mám opravdu velkou radost! Vyučujeme doma naše vnoučata, a tak uvedené informace budou významným doplňkem k jejich každodennímu čtení Bible a také k článkům z Probuďte se!, které si čtou jako součást svých školních úloh. Děkuji vám za to, že věnujete tolik péče mladým lidem.

B. E., Spojené státy

Otázky v téhle rubrice jsou těžké, ale když najdu odpověď, mám velkou radost. Včera jsem si tu stránku četl celý večer a bylo to moc zajímavé. Až vyrostu, chtěl bych pomáhat při výrobě tohoto časopisu, aby se i jiní lidé mohli učit o Jehovovi.

D. H., Spojené státy

Je mi osm let. Doma si tuhle stránku probíráme při rodinném studiu. Baví nás, že musíme provádět výzkum. Přijít na to „Kdo to je?“ může být těžké, ale máme rádi hádanky. Dělejte tu pěknou práci pořád.

C. W., Spojené státy