Mladí lidé se ptají . . .

Porucha příjmu potravy — Není to i můj problém?

„Když si sednu k jídlu, někdy začnu být tak nervózní, až z toho dostanu třesavku. Bojím se, že ztloustnu. Řekla jsem si totiž, že musím zhubnout ještě dvě kila.“ Melissa *

„Ráda bych dobře vypadala, ale mám hrůzu z toho, že přiberu. Nechci, aby někdo věděl, že vyzvracím všechno, co sním. Je mi to hrozně trapné.“ Amber

„Říkám si: ‚. . . Dneska to určitě zvládnu. . . .‘ Během dne mě ale přepadne záchvat žravosti. Potom mě začne pronásledovat pocit viny a chci umřít.“ Jennifer

JE NORMÁLNÍ, že chceš dobře vypadat. A není nic špatného ani na tom, že chceš, aby tě někdo utěšoval, když prožíváš úzkost nebo depresi. Pokud ale prožíváš stejné pocity jako některá z citovaných dívek, pak pravděpodobně máš vážný problém. Ale ani v tom případě nejsi sama. Poruchou příjmu potravy trpí miliony mladých lidí, a to převážně dívek. *

Podívejme se blíže na anorexii, bulimii a záchvatovité přejídání. Každá z těchto poruch má své typické příznaky, ale společným rysem je narušený postoj k jídlu. Pokud se s některým z následujících popisů ztotožníš, neztrácej odvahu — pomoc je dostupná. Ty se z toho můžeš dostat.

Přehled

▪ ANOREXIE. Ať je dívka s anorexií hubená sebevíc, při pohledu do zrcadla vidí obézní osobu. Aby ještě zhubla, přistupuje k extrémním opatřením. „Měla jsem nutkání neustále počítat kalorie,“ říká jedna anorektička. „Pečlivě jsem si naplánovala jídelníček na celý týden a kdykoli jsem měla dojem, že jsem jedla příliš  kaloricky, vypustila jsem hlavní jídlo a intenzivně jsem cvičila. Brala jsem si projímadlo i šestkrát denně.“

Zanedlouho začnou být příznaky anorexie jasně patrné. Společným znakem je úbytek váhy, ale může se také objevit suchá kůže, vypadávání vlasů, únava a řídnutí kostí. Menstruační cyklus může být nepravidelný, nebo dokonce na několik měsíců zmizí.

Tyto příznaky možná na první pohled vypadají neškodně, ale uvědom si tuto skutečnost — anorexie ohrožuje život. Jedna studie ukázala, že až 10 procent anorektiček umírá. Je to obvykle způsobeno selháním orgánů nebo jinými problémy v důsledku špatné výživy.

▪ BULIMIE. Dívka trpící bulimií se jídlu nevyhýbá. Naopak, za pouhé dvě hodiny zkonzumuje až 15 000 kalorií. Pak se ale snaží jídla zbavit — buď zvracením nebo použitím projímadla či diuretik.

Záchvaty žravosti často probíhají tajně. „Když jsem přišla ze školy a nikdo nebyl doma, obvykle jsem se děsně přecpala. Snažila jsem se však, aby to nikdo nepoznal,“ říká jedna dívka. Po takovém přejedení většinou následuje pocit viny. „Cítila jsem se hrozně, ale věděla jsem, že následkům mohu snadno zabránit,“ pokračuje. „Šla jsem nahoru a vyzvracela jsem se. Nejenže se mi ulevilo, ale také jsem získala pocit, že svůj život mám pod kontrolou.“

Ačkoli se takové řešení zdá výhodné, je nebezpečné. Časté zvracení může vést k dehydrataci, zubnímu kazu, poškození jícnu, a dokonce k srdečnímu selhání. A nadměrné užívání projímadel zase oslabuje střevní výstelku a přispívá k zánětu nebo k infekci.

▪ ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ. Stejně jako při bulimii, i v tomto případě dívka zkonzumuje velké množství jídla. Rozdíl ale spočívá v tom, že se nesnaží jídla zbavit. Výsledkem bývá nadváha. Někdy však dívka následně drží hladovku nebo intenzivně cvičí a tímto způsobem si udržuje stále stejnou váhu. Rodinní příslušníci a přátelé tedy ani nepostřehnou, že má nějaký problém.

Anorektičky, bulimičky, ale i dívky trpící záchvatovitým přejídáním mají nezdravý postoj k jídlu. O sobě a o dalších s podobnými problémy se jedna mladá žena vyjádřila: „Jídlo je naším tajným, blízkým přítelem, a dost možná také jediným.“ Jiná žena prohlásila: „Při záchvatu žravosti člověku na ničem jiném nezáleží. Jídlo je ze všeho nejdůležitější — přináší totiž bezprostřední úlevu. Následně se ale dostaví pocit viny a deprese.“

Záchvatovité přejídání sice není spojeno se zvracením, ale přesto je nebezpečné. Může vést k cukrovce, vysokému  krevnímu tlaku, onemocnění srdce a k mnoha dalším nemocem. Může také způsobit značné škody v citové oblasti.

Mohlo by se to stát i tobě?

Pochopitelně, že u většiny lidí, kteří chtějí zhubnout nebo získat lepší kondici, nejde o poruchu příjmu potravy. Nicméně s ohledem na výše uvedená fakta by sis mohla položit otázku, zda už dnes nejednáš takovým způsobem, že by se tato porucha časem mohla rozvinout i u tebe. Zeptej se sama sebe:

▪ Stydím se za své návyky či rituály související s jídlem?

▪ Tajím své jídelní návyky před druhými?

▪ Je v mém životě jídlo tím nejdůležitějším?

▪ Vážím se víckrát než jednou denně?

▪ Jsem kvůli tomu, abych zhubla, ochotna riskovat?

▪ Zkoušela jsem se po jídle vyzvracet nebo užívat projímadla či diuretika?

▪ Brání mi moje jídelní návyky ve společenských kontaktech? Dávám například přednost samotě, abych se mohla tajně přejídat a pak se vyzvracet?

Pokud z odpovědí na tyto otázky vyplyne, že určitý problém máš, zeptej se sama sebe:

▪ Opravdu chci žít takhle?

Co tedy s touto situací můžeš dělat?

Okamžitě začni jednat

První krok je přiznat si, že něco opravdu není v pořádku. „Když jsem se nad tím zamýšlela, uvědomila jsem si, že mám tytéž pocity a návyky jako dívky s anorexií,“ říká Danielle. „Skutečnost, že vlastně jednám stejně, mě děsila.“

Za druhé, mluv o svém problému s Jehovou v modlitbě. * Úpěnlivě ho pros, aby ti pomohl pochopit, proč u tebe tato porucha vznikla. Když tomu porozumíš, dokážeš se s ní pak lépe vypořádat. Můžeš se modlit podobně jako David: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky a viz, zda je ve  mně nějaká bolavá cesta, a veď mě cestou neurčitého času.“ (Žalm 139:23, 24)

Může se však stát, že s touto poruchou nechceš nic dělat. Možná jsi v situaci, kdy už se jedná o určitou závislost. V tom případě by ses mohla k Jehovovi modlit ještě o něco jiného. Právě to udělala Danielle. „Nejdřív jsem vůbec neměla chuť něco měnit,“ připouští. „Musela jsem se proto modlit o touhu dostat se z toho.“

Za třetí, promluv si s rodiči nebo s někým dospělým, jež by ti mohl pomoci. Dospělí, kteří o tebe mají zájem, se ti určitě nevysmějí. Naopak, budou se snažit, aby napodobili postoj Jehovy, o kterém Bible říká: „Neopovrhl . . . trápením ztrápeného, ani se mu nehnusilo; a neskryl před ním svůj obličej, a když k němu volal o pomoc, slyšel.“ (Žalm 22:24)

Je pravda, že dostat se z toho není snadné. V některých případech je nutná odborná pomoc. * Důležité ale je, aby ses rozhodla jednat. K tomu se odhodlala i jistá dívka, která měla bulimii. „Začala jsem si uvědomovat, že vynucené zvracení mě v podstatě ovládá. Nebyla jsem si ale jista, zda s tím dokážu skončit. Nakonec jsem udělala to, co pro mě bylo nejtěžší — požádala jsem o pomoc.“

A to můžeš udělat i ty!

Další články z rubriky „Mladí lidé se ptají . . .“ najdeš na webové stránce www.watchtower.org/ypb

[Poznámky pod čarou]

K ZAMYŠLENÍ

▪ Myslíš si, že bys mohla mít poruchu příjmu potravy? Pokud ano, na koho by ses mohla obrátit o pomoc?

▪ Jak bys mohla pomoci kamarádce, která má poruchu příjmu potravy?

[Rámeček na straně 19]

„Zdá se mi, že s tebou něco není v pořádku . . .“

Pokud ti tato slova řekne přítelkyně nebo někdo z rodiny, potlač impulsivní reakci bránit se. Dejme tomu, že by si tvoje přítelkyně všimla, že se ti vzadu začínají párat šaty. Určitě bys ocenila, kdyby ti to řekla dříve, než se tam udělá díra. Bible říká: „Existuje přítel, který přilne těsněji než bratr.“ (Přísloví 18:24) Právě takovým přítelem je ten, kdo za tebou přijde, když si o tebe dělá starosti.

[Rámeček a obrázek na straně 19]

„Musím být hubená“

„Začala jsem hubnout. Pak mi vytrhli zub moudrosti a já nemohla jíst. Tím odstartovala anorexie. Začala jsem být posedlá svým vzhledem a postavou. Myslela jsem si, že stále ještě nejsem dost hubená. Nejnižší váha, jaké jsem dosáhla, byla opravdu alarmující. Velmi jsem si tím poškodila zdraví. Přestaly mi růst nehty. Mám narušený biologický rytmus. Čtyřikrát jsem potratila. Předčasně u mě začal přechod a téměř mi nefunguje metabolismus. Navíc mám zánět tlustého střeva. A to všechno kvůli tomu, že jsem za každou cenu chtěla být hubená.“ (Nicole)

[Rámeček na straně 20]

Když se problémy vrátí

Možná se ti poruchu příjmu potravy podaří zvládnout, ale po několika týdnech nebo měsících se problémy objeví znovu. V tom případě se nevzdávej. Bible nás ujišťuje, že „spravedlivý . . . může padnout i sedmkrát“. (Přísloví 24:16) Vůbec to neznamená, že jsi selhala na celé čáře. Jen to ukazuje, že musíš posílit své rozhodnutí, rozpoznat varovné signály vracejících se problémů a možná i znovu požádat o pomoc.

[Rámeček a obrázek na straně 20]

Přečti si o tom něco dalšího

Jestliže trpíš poruchou příjmu potravy, bude užitečné, když si o tom něco zjistíš. Čím víc toho o svém problému víš, tím snazší bude bojovat s ním. Může být pro tebe praktické, když si znovu projdeš informace uveřejněné v Probuďte se! z 22. ledna 1999, strany 3–12 a Probuďte se! z 22. dubna 1999, strany 13–15.

[Rámeček na straně 21]

PODNĚTY PRO RODIČE

Co můžete udělat, když se u vaší dcery objeví porucha příjmu potravy? Především si pečlivě projděte informace v tomto článku a také další odkazy, které jsou uvedeny na straně 20. Snažte se zjistit, proč vaše dcera začala jednat tímto způsobem.

Zkušenosti ukazují, že mnoho dívek s poruchou příjmu potravy má velmi nízké sebehodnocení a jsou perfekcionistky, a proto mají na sebe nerozumné nároky. Ujistěte se, že vy, jako rodič, k těmto jejím rysům nijak nepřispíváte. Chvalte ji, aby její sebeúcta vzrostla. (Izajáš 50:4) A v boji proti jejímu perfekcionismu se snažte, aby ‚se stala známou vaše rozumnost‘. (Filipanům 4:5)

Prozkoumejte také svůj postoj k jídlu a tělesné váze. Napadlo vás, že tím, co říkáte nebo jak jednáte, byste mohli tyto věci bezděčně zdůrazňovat? Pamatujte, že pro mladé lidi je vzhled mimořádně důležitý. Zárodkem problému v mysli vnímavého mladého člověka může být dokonce i žertování o „dětské buclatosti“ nebo o rychlém růstu a zvýšení váhy, k nimž dochází v pubertě.

Potom, co jste celou záležitost důkladně s modlitbou zvážili, upřímně si s dcerou promluvte.

▪ Dobře si promyslete, co řeknete a kdy to řeknete.

▪ Otevřeně vyjádřete, že o ni máte obavy a že jí chcete pomoci.

▪ Počítejte s tím, že její první reakcí může být popírání.

▪ Trpělivě jí naslouchejte.

Váš podíl na tom, aby se vaše dcera z toho dostala, je velmi důležitý. Její uzdravení by se mělo stát záležitostí celé rodiny!

[Obrázek na straně 21]

Mohla by ses modlit o touhu dostat se z toho