TV — „Nenápadný ovlivňovatel“

TELEVIZE může být velmi mocným vzdělávacím nástrojem. Díky ní poznáváme nejrůznější skupiny lidí a také země, které pravděpodobně nikdy nenavštívíme. Zavede nás do tropických džunglí a na polární ledovce, na horské vrcholy a do hlubin oceánu. Umožní nám nahlédnout do fascinujícího světa atomů i úchvatného vesmíru. Můžeme sledovat, co se právě děje na druhé straně zeměkoule. Získáváme přehled o politice, historii, současných událostech a kultuře. Televize zachycuje okamžiky, kdy lidé prožívají jak tragédie, tak velké úspěchy. Dokáže nás pobavit, poučit, a dokonce i motivovat.

Velká většina programů však není ani prospěšná, ani vzdělávací. Pravděpodobně nejostřeji kritizují televizi lidé, kterým vadí množství naturalistických scén zobrazujících násilí a sex. Jedna studie provedená ve Spojených státech například ukázala, že přibližně dva ze tří televizních programů obsahují násilné scény. Takových záběrů je v průměru šest za hodinu. V době, kdy mladý člověk dosáhne dospělosti, už scén, ve kterých se předvádí násilí a vraždění, zhlédl tisíce. Velmi časté jsou i sexuální náměty. Dvě třetiny všech televizních programů obsahují rozhovory o sexu a v jedné třetině se objevují sexuální scény. Obvykle je takové chování  předkládáno jako bezpečné a přirozené a týká se lidí, kteří nejsou v manželství. *

Programy, které obsahují sexuální scény a násilí, jsou populární na celém světě. Americké akční filmy, které se později promítají i v televizi, snadno pronikají do zahraničí. V takových filmech nutně nejde o dobré herecké výkony ani promyšlený scénář a diváci jim snadno mohou porozumět. K udržení jejich pozornosti stačí rvačky, zabíjení, zvláštní efekty a sexuální scény. Pro dlouhodobější udržení zájmu diváků je však nutné vymýšlet stále něco nového. Stejné záběry se rychle okoukají, senzační efekty zevšední. Aby byl divák šokován a prožíval silné emoce, výrobci filmů musí sahat ke stále větším extrémům. Proto násilných scén přibývá a obsah je naturalističtější, sadističtější a je více zaměřený na sex.

Polemika o vlivu televize

Jak tento neustálý přísun násilí a sexu působí na diváka? Kritikové poukazují na to, že násilí v televizi vede lidi k agresivnímu jednání a snižuje jejich soucit s oběťmi násilí v reálném životě. Podle těchto kritiků navíc sexuální scény podporují promiskuitu a podrývají morální měřítka.

Je to opravdu tak, že sledování televize významně přispívá k výše uvedeným reakcím? Toto téma je již po desetiletí předmětem ostré polemiky a námětem stovek studií i tisíců knih a článků. Klíčovým problémem je  totiž to, že se jen velmi obtížně dá prokázat, že jedna věc způsobuje druhou — například, že sledování televizního násilí v dětství má za následek agresivní jednání v pozdějších letech. Prokázat příčinný vztah je někdy velmi obtížné. Znázorněme si to. Řekněme, že si poprvé v životě vezmete nějaký lék a po několika hodinách vám naskočí kopřivka. V takové situaci je snadné dospět k závěru, že příčinou alergické reakce byl daný lék. Někdy se však alergie vyvíjí postupně. Propojit alergickou reakci s konkrétním lékem je v takovém případě mnohem těžší, protože alergie vzniká i z řady dalších příčin.

Stejně tak těžké je prokázat, že násilí, které předkládá televize, vede ke kriminalitě a antisociálnímu jednání. Mnoho studií však naznačuje, že taková vazba skutečně existuje. Někteří zločinci navíc sami řekli, že jejich postoje a násilné jednání byly utvářeny právě tím, na co se dívali v televizi. Na druhé straně je nutné vzít v úvahu, že lidé jsou v životě vystaveni mnoha dalším vlivům. K agresivnímu chování přispívají také násilné videohry, společenské hodnoty přátel i rodiny a životní podmínky člověka.

Není tedy divu, že existují dva protichůdné pohledy. Jeden kanadský psycholog například napsal: „Vědecké doklady zkrátka nedokazují, že sledování násilí vede lidi k násilnému jednání nebo je vůči násilí otupuje.“ Naproti tomu Výbor pro média a společnost při Americké psychologické asociaci prohlásil: „Není naprosto žádná pochybnost, že časté sledování násilí v televizi úzce souvisí s větší tolerancí k agresivním postojům a s nárůstem agresivního chování.“

Jak je to s vlivem televize

Jak jsme již uvedli, odborníci diskutují o důkazu — totiž o tom, zda lze dokázat, že sledování agresivity vede k agresivitě. Jen málo lidí by tvrdilo, že televize nemá na naše myšlení a jednání žádný vliv. Zamyslete se nad těmito skutečnostmi: Jediná fotografie v nás dokáže vyvolat hněv, pláč nebo radost. Také hudba působí na naše city velmi silně. A slova, dokonce i ta tištěná, v nás vyvolávají určité pocity, vedou nás k zamyšlení nebo k jednání. Oč působivější pak musí být, když se pohyblivé obrázky, hudba a mluvené slovo dovedně propojí. Není tedy divu, že televize lidi tak přitahuje. A navíc je velmi snadno dostupná. O vlivu televize jeden spisovatel řekl: „Od doby, kdy se člověk naučil vyjadřovat své myšlenky písmem, . . . nemělo na civilizaci nic tak výrazný vliv jako tato technologie.“

Firmy zaplatí každoročně miliardy dolarů za reklamu, jelikož vědí, že diváci jsou ovlivněni tím, co vidí a slyší. Tyto peníze investují ne proto, že předpokládají, že reklama by mohla být účinná — oni vědí, že účinná je. Díky ní lidé kupují jejich výrobky. Například společnost Coca-Cola se rozhodla, že v roce 2004 zaplatí 2,2 miliardy dolarů za celosvětovou reklamní kampaň, a to jak tištěnou, tak v rádiu a televizi. Vrátila se jim tato investice? V tom roce Coca-Cola vydělala skoro 22 miliard dolarů. Firmy si ale uvědomují, že jedna reklama naše jednání neovlivní. Spoléhají tudíž na to, že svého cíle dosáhnou léty systematického přesvědčování.

Jestliže naše postoje a chování ovlivní 30vteřinové reklamy, můžeme si být jisti, že hodiny strávené u televize nás ovlivní také. „I v rámci té nejběžnější a povrchní zábavy působí toto médium jako nenápadný ovlivňovatel,“ řekl autor knihy Television—An International History. V publikaci A Pictorial History of Television se píše: „Televize mění způsob našeho myšlení.“ Měli bychom si tedy položit otázku: ‚Ovlivňuje televize moje myšlení způsobem, který pokládám za žádoucí?‘

Tato otázka je zvláště závažná pro ty, kdo slouží Bohu. Většina toho, co televize nabízí, je v rozporu se vznešenými zásadami a morálními měřítky Bible. Životní styl a zvyklosti, které Písmo odsuzuje, jsou v televizi předkládány jako přijatelné, normální, a dokonce moderní. Navíc v televizních programech jsou křesťanské hodnoty i ti, kdo je dodržují, často přehlíženi  a zesměšňováni. Jeden spisovatel si posteskl: „Nestačí, že na devianty se pohlíží jako na normální. Ale navíc normální lidé bývají pokládáni za devianty.“ Velmi často tento „nenápadný ovlivňovatel“ našeptává: „Dobré je špatné a špatné je dobré.“ (Izajáš 5:20)

To, na co se díváme, tedy ovlivňuje naše smýšlení, a proto musíme být opatrní. Bible říká: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Znalec Bible Adam Clarke poznamenává: „Chodit s nějakým člověkem znamená mít k němu lásku a osobní pouto. Je prakticky nemožné, abychom nenapodobovali ty, které milujeme. Říká se totiž: ‚Ukaž mi jeho přátele a já ti řeknu, jaký člověk to je.‘ Neboli seznam mě s lidmi, s nimiž se stýká, a já snadno odhadnu jeho morální vlastnosti.“ Jak jsme viděli, většina lidí tráví mnoho času ve společnosti televizních postav, které rozhodně nejsou moudré a které by si upřímný křesťan ani náhodou nepozval k sobě domů.

Jestliže vám lékař předepíše nějaký silný lék, pravděpodobně dobře zvážíte, jaký prospěch a jaká rizika jsou s užíváním spojena. Pokud byste si vzali nesprávný lék nebo příliš velkou dávku správného léku, může to poškodit vaše zdraví. Totéž lze říct o sledování televize. Je proto moudré, abychom dobře zvažovali, na co se budeme dívat.

Apoštol Pavel byl Bohem inspirován k tomu, aby křesťanům napsal, že mají uvažovat o tom, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném. (Filipanům 4:6–8) Budete se touto radou řídit? Pokud ano, budete šťastni.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

„Televize je vynález, díky němuž vás ve vašem obýváku mohou bavit lidé, které byste si k sobě domů nikdy nepozvali.“ (David Frost, populární britský moderátor)

[Rámeček na straně 5]

A CO SEX A NÁSILÍ V BIBLI?

Je nějaký rozdíl mezi násilím a sexem v televizi a tím, o kterém se píše v Bibli? Zmínky o násilí a sexu byly do Bible zaznamenány pro poučení, a ne pro pobavení. (Římanům 15:4) V Božím slově jsou popisovány skutečné události. Díky tomu můžeme pochopit, jak se na určité záležitosti dívá Bůh, a můžeme se také poučit z chyb druhých.

Cílem násilných a sexuálních scén ve většině reklam v různých zemích není předat poučení, ale vydělat peníze. Zadavatelé reklam chtějí k televizním obrazovkám přilákat co nejvíce lidí, a vědí, že sex a násilí jsou účinným prostředkem. K čemu to vede? Lidé sledují reklamy a pak kupují inzerované výrobky. Zpravodajské stanice razí zásadu „krev přitahuje“. Jednoduše řečeno, senzační informace o zločinech, katastrofách a válkách mají přednost před jinými zprávami, které nejsou tak vyhledávané.

Bible sice mluví o násilných skutcích, ale přesto lidi povzbuzuje, aby žili pokojně — aby se nemstili a problémy neřešili v hněvu. V celé Bibli je zdůrazňována sexuální morálka. A to rozhodně není poselství, které by předávala většina televizních programů. (Izajáš 2:2–4; 1. Korinťanům 13:4–8; Efezanům 4:32)

[Rámeček a obrázek na straně 7]

TELEVIZE A DĚTI

„Na základě průkazného materiálu získaného ze studií, které byly provedeny během několika desetiletí, vědci a různá sdružení zabývající se zdravím veřejnosti dospěli k jednoznačnému závěru — sledování násilí má na děti škodlivý vliv.“ Nadace Henry J. Kaiser Family Foundation

„[Souhlasíme s] Americkou pediatrickou akademií, že ‚děti do dvou let by vůbec neměly [sledovat televizi]‘. V tomto věku totiž dochází k obrovskému rozvoji mozkových funkcí, takže k tomu, aby se děti mohly dobře vyvíjet po stránce tělesné i společenské, potřebují aktivní hru a kontakt se skutečnými lidmi.“ Národní institut pro média a rodinu

[Obrázek na straně 6 a 7]

Ovlivňuje televize moje myšlení způsobem, který pokládám za žádoucí?