Co bychom si počali bez oslíků?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ETIOPII

NA ULICÍCH Addis Abeby — hlavního města Etiopie, což je šestnáctá nejlidnatější země světa — jsou již dlouho důležitým dopravním prostředkem osli. Mnozí řidiči už si na ně zvykli a přizpůsobili se jim. Dobře si totiž uvědomují, že oslíci obvykle vědí, kam jít, a že jen tak nezabloudí. I když se nebojí hustého provozu, jejich objemný náklad může někdy působit problémy, protože osel není zvyklý se ohlížet. Takže pokud se nechcete umazat o dřevěné uhlí, sušený kravský trus nebo jakýkoli jiný náklad, raději jim jděte z cesty!

V Etiopii je přibližně pět milionů oslů, to znamená asi jedno zvíře na dvanáct lidí. Miliony Etiopanů žijí na odlehlých vrcholcích kopců, jež jsou od sebe odděleny hlubokými roklemi. Rozsáhlá centrální náhorní plošina je zase protkána nesčetným množstvím říček. Takže vybudovat mosty či jen prašné přístupové cesty do těchto oblastí by bylo neúnosným finančním břemenem pro kteroukoli zemi. Houževnatí oslíci s jistým krokem jsou tedy ideálním dopravním prostředkem.

Dokážou se vypořádat snad se všemi tamními klimatickými podmínkami — jako doma se cítí jak ve vyprahlých nížinách, tak v horských oblastech. S lehkostí zdolávají strmé svahy, úzké pěšinky, kamenitá řečiště, rozbahněné cesty i jakýkoli jiný nerovný terén. Umějí se pohybovat i tam, kde by to koně ani velbloudi nezvládli. Pro miliony lidí jsou tím nejpraktičtějším prostředkem k přepravě zboží, protože zvláště ve velkých městech je často nemožné dostat se k domu motorovým vozidlem.

Pro osly není žádným problémem projít po klikatých cestičkách a hravě si poradí i s úzkými oplocenými přístupovými stezkami. Nepotřebují žádné drahé pneumatiky a zřídkakdy mají potíže na kluzkém povrchu. Tito „poslíčci“  dopraví zásilky všech tvarů a velikostí téměř kamkoli. Zatímco nasupení řidiči v dopravní zácpě zuřivě troubí, oslíci mezi auty snadno prokličkují. A žádného policistu by ani nenapadlo dát jim pokutu, když „vjedou“ do jednosměrky v protisměru. Stejně tak odpadají problémy s parkováním. Oslíka navíc koupíte asi za 50 dolarů, a tak si snadno spočítáte, že náklady na dopravu motorovým vozidlem jsou nesrovnatelně vyšší.

Oslíci v hlavním městě

Do Addis Abeby, která má více než tři miliony obyvatel, po ránu cestují tisíce oslíků. Mnozí z nich při tom urazí více než 25 kilometrů. Nejrušnějšími dny bývají středy a soboty, kdy se konají trhy. Cesta občas zabere i tři hodiny, a proto je třeba vyjet ještě před svítáním. Někdy majitelé kráčejí vedle svých oslíků, ale častěji uhánějí v těsném závěsu za nimi a mají co dělat, aby jim stačili.

Oslíci obvykle převážejí pytle s obilím, zeleninu, palivové dříví, cement, dřevěné uhlí a také ocelové barely se stolním olejem a basy s lahvemi. Někteří z nich nosí břemena, která váží 90 i více kilogramů. Dlouhý náklad, jako například bambusové nebo eukalyptové tyče, mají oslíci uvázaný po stranách a vlečou jej po silnici za sebou. Asi nejzajímavější je však pohled na oslíka, který se téměř ztrácí pod obrovskými balíky slámy nebo sena.

Když oslíci ráno cestují s těžkým nákladem na trh, dokážou klusat úctyhodnou rychlostí. Jakmile je vše prodáno a náklad je ten tam, vracejí se pomaloučku domů, a dokonce se občas zastaví, aby si u cesty uhryzli nějakou tu rostlinku. Ve dnech, kdy na trh nemusejí, vykonávají různé každodenní činnosti, jako je nošení vody a palivového dříví. Jejich majitelé je také mohou někomu zapůjčit nebo pronajmout. Někteří oslíci dokonce patří k „vozovému parku“, který je využíván k profesionální oslí zásilkové službě! Na některých místech oslíci tahají dvoukoláky a občas jsou také v párech zapřahováni do poměrně velkých vozů.

Zaslouží si náš obdiv

Oslíci nevyžadují žádnou zvláštní péči. Potravu si hledají sami a snědí téměř cokoli. Když se s nimi dobře zachází, pak ke svému pánovi přilnou. Má se za to, že jsou dokonce inteligentnější než koně. A také si skvěle pamatují cestu. Aniž je musí někdo doprovázet, jsou schopni přenášet vodu z jednoho místa na druhé více než osm kilometrů. Stačí jen, aby na ně někdo náklad naložil a pak jej zase sundal. Oslíci dokonce někdy nosí zvonečky. A tak když lidé, kterým má být doručena nějaká zásilka, uslyší cinkání, jdou si ji převzít.

I když jsou oslíci houževnatí pracovníci, mají jasno v tom, kdy už je náklad příliš těžký nebo kdy je třeba udělat si přestávku. V takových situacích nebo pokud je náklad uvázán tak, že je to bolí, si jednoduše lehnou. Ne vždy to jejich majitelé pochopí správně, a tak jim někdy hubují nebo je bijí. Možná si vzpomínáte, že jste o něčem podobném četli i v Bibli. (4. Mojžíšova 22:20–31)

Někdy se stává, že náklad není dobře upevněn, a proto se posune nebo sesmýkne. A je velmi smutné, když pak oslík kvůli tomu spadne do škarpy a zláme si nohy. Tyto pilné pracovníky navíc obtěžují různí paraziti a také je postihují vředy, onemocnění kopyt, zápal plic či jiné obtíže. Pro oslíky tedy byla ve městě Debra Zejit nedaleko Addis Abeby zřízena specializovaná klinika. Je vybavena počítači, ordinacemi, sanitkami, a dokonce operačním sálem. Díky tomu bylo v roce 2002 ošetřeno asi 40 000 oslíků.

Když se patriarcha Abraham vydal na cestu k hoře Moria, zdolával hornatý terén právě na oslu. (1. Mojžíšova 22:3) Během dlouhé historie izraelského národa byli osli neoddělitelnou součástí každodenního života. A na oslátku seděl také Ježíš Kristus, když triumfálně vjížděl do Jeruzaléma. (Matouš 21:1–9)

I v Etiopii má využívání oslíků dlouhou historii. Avšak v této zemi ani dnes neztratili nic ze své důležitosti. Auta se během doby hodně změnila, kdežto „model“ oslíka je stále stejný. A tento pomocník si jistě zaslouží náš obdiv!

[Podpisek obrázku na straně 26]

‘The Donkey Sanctuary’, Sidmouth, Devon, UK