Proč je Ježíš tak významný

JIŽ 2 000 let se věnuje velká pozornost Ježíšovu narození. Lukáš, lékař z 1. století n. l., napsal, že mladé ženě Marii se objevil anděl a pověděl jí: „Pohleď, počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš.“ Andělský posel o Ježíšovi řekl: „Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího.“ „Bude kralovat“ a „jeho království nebude mít konec“. (Lukáš 1:31–33)

To je přesně to, co lidstvo potřebuje — spravedlivého vládce, který bude panovat nad celým světem a bude se o pozemské záležitosti starat s láskou. Dlouho před Ježíšovým narozením bylo v Bibli předpověděno: „Narodilo se nám dítě, byl nám dán syn; a na ramenou bude mít vládu. A bude nazván . . . Věčný otec, Kníže pokoje. Rozmachu jeho vlády a pokoje nebude konec.“ (Izajáš 9:6, 7, New International Version)

Spravedlivá vláda a mír jsou opravdu nádhernou vyhlídkou. Všimněte si, že podle této předpovědi má vláda být na ramenou knížete — ‚Knížete pokoje‘. Z Bible vyplývá, že „Kníže pokoje“ je Boží Syn a že vládu mu svěřuje Král, tedy Všemohoucí Bůh, který panuje nade vším. Ježíš tuto vládu, jejímž má být Panovníkem, proto opakovaně nazýval „Boží království“. (Lukáš 9:27, 60, 62)

Na počátku své služby Ježíš řekl: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království . . ., protože k tomu jsem byl vyslán.“ (Lukáš 4:43) Dokonce učil své následovníky, aby se o příchod Božího Království modlili. (Matouš 6:9, 10) V časopise Christianity and Crisis bylo uvedeno, že „Království bylo převládajícím námětem [Ježíšova] učení“. Dále se tam psalo: „Žádný jiný námět neměl tak na mysli; nic jiného tolik nezdůrazňoval ve svém poselství. V evangeliích jsou o Království zmínky více než stokrát.“

Otázky k zamyšlení

V tomto období roku je Ježíš obvykle znázorňován jako děťátko ležící v jeslích. Vidíte ho také tak? Je pravda, že po krátkou dobu skutečně byl bezmocným dítětem. (Lukáš 2:15–20) Ale mělo by se na Ježíše pamatovat především jako na malé dítě? V této souvislosti  stojí za zamyšlení tyto otázky: Proč se Ježíš narodil jako člověk? A kdo vlastně byl?

V elektronické encyklopedii Encarta Yearbook z roku 1996 nadhodil jeden publicista otázky: „Byl Ježíš Boží Syn, slíbený Mesiáš, o němž mluví hebrejská Bible? Nebo to byl pouhý člověk, možná výjimečný, ale přece jen pouhý člověk?“ Takové otázky si zasluhují velkou pozornost. Proč? Na tom, co si o Ježíšovi myslíme a jak v této souvislosti jednáme, totiž závisí naše štěstí i samotný život. „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život,“ uvádí Bible, ale „kdo neposlouchá Syna, neuvidí život.“ (Jan 3:36)

Nebyl to obyčejný člověk

Bible se zmiňuje o návštěvě dvanáctiletého Ježíše v jeruzalémském chrámu a pak dodává, že když se Ježíš vrátil s Marií a jejím manželem Josefem domů, „dále jim byl podřízen“. (Lukáš 2:51, 52) Když však vyrostl, bylo zřejmé, že to není obyčejný člověk.

Při jisté příležitosti, kdy Ježíš uklidnil rozbouřené moře, jeden z jeho vyděšených přátel zvolal: „Kdo to skutečně je?“ (Marek 4:41) Ježíš byl nakonec falešně obviněn a vydán do rukou římského místodržitele Pontského Piláta. Ten si byl jistý jeho nevinou a velmi na něj zapůsobilo, jak důstojně se Ježíš choval navzdory tomu, že se s ním krutě a nespravedlivě zacházelo. Svůj obdiv Pilát vyjádřil tím, že Ježíše ukázal shromážděným davům a zvolal: „Pohleďte, člověk!“ Židé však odpověděli: „Máme zákon a podle toho zákona má zemřít, protože ze sebe dělal Božího syna.“ (Jan 19:4–7)

Zmínka o ‚Božím synovi‘ vyvolala v Pilátovi strach. Už předtím mu totiž jeho manželka vzkázala, že se jí o Ježíšovi zdálo a že je to ‚spravedlivý člověk‘. (Matouš 27:19) Pilát proto začal přemýšlet, kdo vlastně Ježíš je. I když věděl, že Ježíš pochází z Galileje, zeptal se ho: „Odkud jsi?“ Ježíš mu na to neodpověděl a jejich rozhovor zakrátko skončil. (Jan 19:9, 10)

Ježíš pochopitelně byl člověk, ale od všech ostatních lidí se lišil tím, že předtím byl duchovní osobou v nebi, kde byl označován jako Slovo. Bůh pak zázračně přenesl jeho život do lůna Marie. Apoštol Jan o tom napsal: „Slovo [se] stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1:1, 2, 14, 18; Zjevení 3:14)

Proč musel být božského původu?

Dříve než první člověk Adam zplodil děti, vydal se na cestu hříchu. Vzpurný anděl, který byl později nazván Ďábel a Satan, totiž dosáhl toho, že Adam neposlechl Boha. Následkem bylo, že Adam přestal  být Božím synem. Přitom jej Bůh varoval, že o tento vztah přijde, když bude neposlušný. Adam tedy musel nést následky. Stal se nedokonalým, začal stárnout a nakonec zemřel. (1. Mojžíšova 2:15–17; 3:17–19; Zjevení 12:9)

Bible popisuje, co Adamova neposlušnost přinesla jeho potomkům, tedy nám všem: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Je smutnou skutečností, že od svého předka Adama jsme všichni zdědili hřích spolu s jeho tragickými následky v podobě stárnutí a smrti. (Job 14:4; Římanům 3:23)

Těchto neblahých následků bychom mohli být zbaveni pouze tehdy, pokud bychom měli dokonalého otce, který nezdědil hřích s jeho důsledky. Dále se dočtete, jakým způsobem jsme takového nového otce, který odpovídal dokonalému Adamovi, získali.

Zachránce lidstva

Jak jsme již uvedli, slíbený „Kníže pokoje“ je také označen jako „Věčný otec“. Jeho narození v podobě člověka bylo předpověděno těmito slovy: „Panna otěhotní a porodí syna.“ (Matouš 1:20–23; Izajáš 7:14) Ježíš, stejně jako první člověk Adam, neměl lidského otce. V rodokmenu, který sleduje Ježíšovu rodovou linii až k počátku lidských dějin, historik Lukáš zaznamenal, že Adam začal existovat jako ‚syn Boží‘. (Lukáš 3:38) Už jsme si ale ukázali, že Adam tento synovský vztah k Bohu ztratil, a to jak pro sebe, tak i pro všechny své potomky. Všichni proto potřebujeme obrazně řečeno nového otce, který je dokonalý, tak jako byl dokonalý Adam po svém stvoření.

Bůh poslal z nebe svého Syna, aby se stal tímto novým Adamem a toho původního nahradil. Bible říká: „‚První člověk Adam se stal živou duší.‘ Poslední Adam se stal životodárným duchem. První člověk je ze země a udělaný z prachu; druhý člověk je z nebe.“ (1. Korinťanům 15:45, 47) Ježíš, „poslední Adam“, se podobal ‚prvnímu člověku Adamovi‘ v tom, že byl dokonalý, a tedy schopný zplodit dokonalé potomstvo, které by mohlo žít na zemi věčně. (Žalm 37:29; Zjevení 21:3, 4)

Ježíš, který však žádné děti nezplodil, zůstal Bohu věrný až do smrti, a to navzdory všemožným Satanovým útokům. Dokonalý ryzí lidský život, který Ježíš obětoval, je označován jako výkupné. Bible vysvětluje: „Máme propuštění [z hříchu a smrti, které jsme zdědili po Adamovi] výkupným skrze krev [Ježíše].“ Také říká: „Právě jako prostřednictvím neposlušnosti [Adama] byli mnozí učiněni hříšníky, podobně také prostřednictvím poslušnosti [Ježíše] budou mnozí učiněni spravedlivými.“ (Efezanům 1:7; Římanům 5:18, 19; Matouš 20:28)

Když projevujeme víru v Ježíše, stává se naším ‚Věčným otcem‘ a ‚Zachráncem‘. Jako Vládce v Království svého Otce bude svou knížecí autoritu uplatňovat nádherným způsobem. V následujícím článku si přečtěte, jaké to bude žít pod jeho vládou a kdy můžeme očekávat, že se tyto úžasné sliby splní. (Lukáš 2:8–11)

[Obrázky na straně 5]

Kým je podle vás Ježíš dnes?

[Obrázek na straně 6]

Proč je Ježíš označen jako „poslední Adam“?