Belizský bariérový útes — Světové přírodní dědictví
Belizský bariérový útes — Světové přírodní dědictví
OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MEXIKU
„Ubývání či zničení kterékoliv položky kulturního nebo přírodního dědictví představuje nenahraditelné ochuzení dědictví všech národů světa; . . . Je povinností mezinárodního společenství jako celku účastnit se ochrany kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové hodnoty.“ (Z Úmluvy UNESCO o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví)
V SOULADU s výše uvedenými slovy byla roku 1996 na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví zařazena Soustava rezervací Belizského bariérového útesu. Tento bariérový útes tím získal stejný statut, jako má Machu Picchu v Peru, Grand Canyon ve Spojených státech a mnoho dalších přírodních divů či památek po celém světě. Na základě čeho je možné o tomto útesu říct, že má ‚výjimečnou světovou hodnotu‘?
Dědictví hodné ochrany
Po Velkém bariérovém útesu u pobřeží Austrálie je Belizský bariérový útes druhou největší masou živých korálů na světě a je nejdelším korálovým útesem na západní polokouli. Táhne se v délce 300 kilometrů podél poloostrova Yucatán včetně téměř celého pobřeží středoamerického státu Belize. Kromě samotného útesu nebo lépe řečeno řetězu útesů patří k rezervaci také asi 450 menších ostrůvků a tři korálové atoly, což jsou prstencovité útesy, v jejichž středu leží malebná laguna. Do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví je v této soustavě rezervací zařazeno sedm konkrétních míst o celkové rozloze 960 kilometrů čtverečních.
Důvodem, proč je důležité chránit korálové útesy, je to, že jsou domovem čtvrtiny všech mořských rostlin a živočichů. Z hlediska rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů jsou korálové útesy na druhém místě hned za tropickými deštnými pralesy. Vědci však varují, že 70 procent všech korálů na světě
bude během 20 až 40 let zničeno, pokud se nepodaří zastavit znečišťování moří, zabránit nadměrnému přílivu turistů a zamezit takovým způsobům devastace, jako je například rybolov pomocí kyanidu.V Soustavě rezervací Belizského bariérového útesu žije 70 druhů tvrdých korálů, 36 druhů měkkých korálů a 500 druhů ryb. Je to oblast, kde se vyskytují ohrožení mořští živočichové, jako je kareta obecná, kareta obrovská, kareta pravá a také kapustňák širokonosý a krokodýl americký. Bioložka Julianne Robinsonová, která se věnuje studiu korálových útesů, říká o rozmanitosti místního mořského života toto: „Soustava rezervací Belizského bariérového útesu nabízí vědcům i turistům bezpočet úžasných zážitků. . . . Je to jedno z mála míst, kde můžete pozorovat nedotčenou přírodu, nicméně mu hrozí nebezpečí.“
Největším nebezpečím pro místní útesy je pravděpodobně bělení korálů — pestrobarevné korály vyblednou a jsou průsvitně bílé. (Viz rámeček na straně 26.) Internetová stránka National Geographic News uvádí, že k rozsáhlému bělení korálů došlo v souvislosti s hurikánem Mitch v letech 1997 a 1998. Bylo zničeno 48 procent korálů. Co bylo příčinou? Výzkum sice stále pokračuje, ale Melanie McFieldová, která se studiem korálů zabývá, k tomu říká: „Bělení korálů je úzce spojeno se stoupáním teploty v oceánech. . . . Je způsobeno také ultrafialovým zářením. Kombinace těchto dvou faktorů vyvolává ty nejzávažnější případy bělení.“ Dobrou zprávou však je, že Belizský bariérový útes se podle všeho pomalu zotavuje. *
Podmořský ráj
Voda kolem Belizského bariérového útesu je křišťálově čistá a má průměrnou teplotu 26 stupňů Celsia. To je neodolatelné lákadlo pro všechny, kdo se tu chtějí potápět nebo šnorchlovat. Ještě 90 procent útesu však dosud nebylo prozkoumáno. Ke korálovým útesům se dá snadno dostat například u města
San Pedro na ostrůvku Ambergris Cay, kde jsou od břehu vzdálené jen pár set metrů. Asi 6 kilometrů jihovýchodně od San Pedra je Mořská rezervace Hol Chan. Patří do ní 8 čtverečních kilometrů mělkého moře a příkop mezi útesy.K nejúžasnějším místům, kde se dá na světě potápět, patří takzvaná Modrá jáma. Je na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví a leží asi 100 kilometrů od Belize na útesu Lighthouse Reef. Proslavil ji francouzský oceánograf Jacques-Yves Cousteau, který se tu s výzkumnou lodí Calypso zastavil v roce 1970 v rámci své expedice. Modrá jáma je indigově zbarvená propast v tyrkysovém moři a její okraj je lemován živými korály. Má průměr asi 300 metrů a je přes 120 metrů hluboká. Kdysi to byla podzemní jeskyně ve vápencové hornině, ale pak se její strop zhroutil a byla zaplavena mořem. Stěny Modré jámy klesají kolmo do hloubky asi 35 metrů. Pak se jáma rozšiřuje a ze stropu visí obrovské krápníky. Viditelnost je až 60 metrů, takže se potápěčům naskýtá úchvatné podmořské panoráma. Kromě žraloků mnoho života v jámě není. Potápění v Modré jámě se neobejde bez dekomprese a není určeno pro nezkušené. Křišťálově čistá voda u korálových okrajů je však ideální ke šnorchlování.
Nedaleko je další ze sedmi míst na Seznamu kulturního a přírodního dědictví — Half Moon Cay, idylická ostrovní rezervace pro vzácné tereje červenonohé. Kromě nich tu žije ještě dalších 98 druhů ptáků. Stěna útesu tohoto ostrova klesá do hloubky 1 000 metrů a je porostlá krásnými měkkými korály, takže potápění tu rozhodně stojí za to.
Jak je z tohoto krátkého vyprávění o Belizském bariérovém útesu patrné, existuje mnoho důvodů, proč tento přírodní div chránit i pro budoucí generace. Jeho ztráta by jistě znamenala „nenahraditelné ochuzení dědictví všech národů“.
[Poznámka pod čarou]
^ 9. odst. S globálním oteplováním, které zvyšuje teplotu mořské vody, se v Belize dá asi sotva co dělat. Když však byl bariérový útes zařazen na seznam UNESCO, místní obyvatele to povzbudilo, aby k ochraně útesu přistupovali aktivněji.
[Rámeček a obrázky na straně 26]
Bělení korálů
Korálový útes je živá zeď tvořená koloniemi dravých živočichů — korálovitých polypů, kteří mají tvrdou vnější kostru tvořenou uhličitanem vápenatým neboli vápencem. Živí koráli stavějí na kostrách předchozích generací. Ve tkáni korálů žijí v symbiotickém vztahu mikroskopické řasy (zooxanthelly). Poskytují polypům kyslík a živiny a využívají oxid uhličitý, který na oplátku vylučují polypi. Koráli jsou citliví na změny v teplotě vody. Pokud teplota stoupne, koráli začnou z těla vylučovat řasy, což vede ke ztrátě pigmentu a k jejich zbělení. Takto oslabení koráli jsou náchylní k chorobám a umírají. Koráli se však dokážou rychle vzpamatovat, takže pokud se útesům poskytne ochrana, znovu ožijí.
[Podpisek]
Pozadí: Copyright © 2006 Tony Rath Photography - www.trphoto.com
[Mapa na straně 23]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Mexiko
BELIZE
Karibské moře
Tichý oceán
[Obrázek na straně 23]
Satelitní snímek Belize, na kterém je vidět 300 kilometrů dlouhý útes
[Obrázek na straně 24]
Ostrov Rendezvous Cay
[Podpisek]
©kevinschafer.com
[Obrázek na straně 24]
Kareta pravá
[Obrázek na straně 24 a 25]
Modrá jáma na útesu Lighthouse Reef, která vznikla zhroucením stropu jeskyně
[Podpisek]
©kevinschafer.com
[Obrázek na straně 25]
Belizský bariérový útes je domovem 500 druhů ryb
[Podpisek]
Vložený obrázek: © Paul Gallaher/Index Stock Imagery
[Podpisky obrázku na straně 23]
Satelitní snímek: NASA/The Visible Earth (http://visibleearth.nasa.gov/); divers: © Paul Duda/Photo Researchers, Inc.
[Podpisek obrázku na straně 24]
Copyright © Brandon Cole