Mladí lidé se ptají . . .

Mohu už začít s někým chodit?

„Ve škole si člověk připadá jako nenormální, když s někým nechodí — ať už by to bylo s kýmkoli!“ Brittany

„Ze všech stran cítím tlak, abych už s někým začala chodit. A všude, kam se podívám, je spousta hezkých kluků.“ Whitney

▪ Vidíš kluka a holku, jak se drží za ruce a procházejí se spolu o přestávce po školní chodbě. Jaké to v tobě vyvolává pocity?

□ Je mi to jedno

□ Trochu žárlím

□ Užírám se závistí

▪ Jsi v kině se svými přáteli a najednou si uvědomíš, že všichni — kromě tebe — jsou tam v páru. Jaké to v tobě vyvolává pocity?

□ Je mi to jedno

□ Trochu žárlím

□ Užírám se závistí

▪ Tvůj/Tvoje nejlepší kamarád/-ka se nedávno začal/-a o někoho zajímat, a ti dva už teď spolu chodí. Jaké to v tobě vyvolává pocity?

□ Je mi to jedno

□ Trochu žárlím

□ Užírám se závistí

Pokud se mezi tvými odpověďmi objevilo „trochu žárlím“ nebo „užírám se závistí“, nejsi žádná výjimka. V zemích, kde je normální s někým chodit, by mnoho mladých lidí odpovědělo stejně. „Někdy mi připadá, že o něco přicházím, protože všichni moji vrstevníci už někoho mají, jenom já ne,“ říká čtrnáctiletá Yvette.

Potřeba mít někoho, na kom ti záleží — a komu záleží na tobě —, může být neuvěřitelně silná. Jeden dospívající chlapec říká: „Čím dál víc bych chtěl s někým chodit. Je tak těžké to zvládnout!“ Někteří mladí lidé se začnou s někým scházet v době, kdy jsou teprve na začátku dospívání. Z průzkumu, který provedl časopis Time, například vyplynulo, že 25 procent třináctiletých už „s někým chodilo“. Myslíš si, že na to byli připraveni? Jak jsi na tom ty? Než si odpovíš, bude dobré zamyslet se nejdříve nad zcela základní otázkou.

Co vlastně znamená s někým „chodit“?

▪ S určitým člověkem opačného pohlaví často podnikáte něco společně.

Myslíš si, že spolu chodíte? □ Ano □ Ne

▪ Určitému člověku opačného pohlaví několikrát denně píšeš esemesky nebo si telefonujete.

Myslíš si, že spolu chodíte? □ Ano □ Ne

 ▪ Tajně kamarádíš s někým opačného pohlaví. Rodiče o tom nevědí. Nechceš jim to říct, protože víš, že by s tím nesouhlasili.

Myslíš si, že spolu chodíte? □ Ano □ Ne

▪ Vždycky, když se sejdeš s kamarády, vytvoříš dvojici se stejným člověkem opačného pohlaví.

Myslíš si, že spolu chodíte? □ Ano □ Ne

Pravděpodobně ti nedělalo problém odpovědět na první otázku, ale u dalších už to možná nebylo tak jednoduché. Co tedy přesně znamená s někým chodit? V tomto článku je tím myšlen jakýkoli společenský kontakt, při kterém se tvůj zájem soustředí na jednoho konkrétního člověka, přičemž středem jeho zájmu jsi zase ty. Pokud si ty a člověk opačného pohlaví projevujete určitou náklonnost — ať už ve společnosti nebo v soukromí, po telefonu nebo při osobním kontaktu, na veřejnosti nebo potajmu —, znamená to, že spolu chodíte.

Jak se ale pozná, zda je někdo dostatečně zralý na to, aby měl známost? Pomocí může být úvaha nad následujícími třemi otázkami.

Proč chceš s někým chodit?

To, že spolu dva lidé chodí, je v mnoha kulturách považováno za přijatelný způsob, jak se lépe poznat. Ale známost by měla sloužit především k tomu, aby mladý muž a žena zjistili, zda jeden pro druhého budou vhodným manželským partnerem. Proč by to tak mělo být?

Životní období, kdy člověk prožívá intenzivní sexuální touhy a milostné pocity, Bible označuje výrazem „rozkvět mládí“. (1. Korinťanům 7:36) Pokud v tomto období udržuješ s určitým člověkem opačného pohlaví blízký vztah, tyto touhy to jedině posílí. Může se pak stát, že na vlastní kůži poznáš platnost moudré zásady z Galaťanům 6:7: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“

Je pravda, že někteří tvoji vrstevníci s někým chodí, aniž by vůbec uvažovali o manželství.  Jejich partner pro ně možná neznamená nic víc než trofej nebo nějaký módní doplněk, se kterým se ukáží na veřejnosti a zvednou si tak sebevědomí. Zahrávat si takto s pocity druhých je kruté. Proto není překvapující, že takové vztahy většinou nemají dlouhého trvání. „Hodně mladých se spolu rozejde už po jednom nebo dvou týdnech,“ říká dívka, která se jmenuje Heather. „Takové vztahy nepovažují za nic trvalého, což je spíš příprava na rozvod než na manželství.“

Příležitostné známosti, tedy vztahy jen tak pro zábavu nebo jen pro to, aby člověk mohl říct, že s někým chodí, mohou snadno vést ke zraněným citům. Uvažuj o tom, co zažil Eric. V osmnácti se přátelil s dívkou, kterou považoval pouze za svoji dobrou kamarádku. Potom ale pochopil, že pro ni jejich přátelství znamená něco víc. „Úplně mě šokovalo, jak rychle to začala brát vážně,“ říká Eric. „Fakt jsem si myslel, že jsme jen kamarádi.“

Samozřejmě, že není nic špatného na tom, když se mladí lidé opačného pohlaví spolu baví ve skupině, kde je určitý dohled. Jestliže ale chceš s někým začít chodit, je dobré počkat, až budeš za rozkvětem mládí a budeš moci vážně uvažovat o vstupu do manželství. To si uvědomila i Chelsea. „Někdy si říkám, že by bylo fajn chodit s někým jen tak,“ přiznává. „Ale ono to není jen tak, když to jeden bere vážně a druhý ne.“

Kolik ti je?

▪ V kolika letech je podle tebe rozumné, aby mladý člověk začal s někým chodit? ․․․․․․․․․․

▪ Stejnou otázku polož jednomu nebo oběma svým rodičům. Napiš, co odpověděli. ․․․․․․․․․․

První číslo je zřejmě nižší než to druhé. Ale třeba také ne. Možná patříš mezi mnoho mladých lidí, kteří známost moudře odkládají až do doby, kdy budou sami sebe lépe znát. Tak se rozhodla i křesťanka Sondra, ačkoli je plnoletá, a tudíž by manželství uzavřít mohla. Sondra vysvětluje, co ji k tomu vedlo: „Když s někým chodíte, chcete, aby vás ten druhý dobře poznal. Pokud ale nerozumíte sami sobě, jak můžete očekávat, že vám porozumí někdo jiný?“

Totéž si myslí i sedmnáctiletá Danielle. Říká: „Když si vzpomenu, jakého manžela bych si vybrala před dvěma lety, tak se to velmi liší od muže, kterého bych chtěla dnes. Ani teď se ještě necítím na to, abych udělala takové rozhodnutí. Až uvidím, že pár let jsem poměrně  vyrovnaná, pak začnu přemýšlet o nějaké známosti.“

Máš už předpoklady být dobrým manželským partnerem?

Známost je prvním krokem na cestě k manželství, a proto bude dobré, když zjistíš, zda zvládneš odpovědné úkoly spojené s úlohou manžela a manželky, nebo dokonce otce a matky. Jak tedy člověk pozná, zda je na manželství připraven? Uvažuj o následujících oblastech.

▪ Vztahy. Jak se chováš ke svým rodičům a sourozencům? Stává se ti často, že se přestaneš ovládat a řekneš něco hrubého nebo sarkastického? Jak by tvé chování zhodnotili oni? Stejně jako teď jednáš se členy své rodiny, budeš totiž jednat se svým manželským partnerem. (Efezanům 4:31, 32)

▪ Peníze. Umíš s nimi hospodařit? Máš pořád nějaké dluhy? Udržíš si zaměstnání? Pokud ne, proč to tak je? Je příčinou druh práce? Zaměstnavatel? Nebo je to kvůli nějaké tvé špatné vlastnosti? Pokud nedokážeš zodpovědně hospodařit s penězi, jak se postaráš o rodinu? (1. Timoteovi 5:8)

▪ Duchovní stav. Pokud jsi svědkem Jehovovým, jak jsi na tom v duchovním ohledu? Čteš si Boží slovo, chodíš do služby a na křesťanská shromáždění proto, že je to tvoje vlastní rozhodnutí, nebo tě k tomu musí někdo pobízet? Jestliže v duchovním ohledu na tom nejsi moc dobře, jak budeš podporovat svého partnera? (2. Korinťanům 13:5)

To je jen několik oblastí, o kterých je dobré přemýšlet, když uvažuješ o známosti a manželství. Zatím se můžeš s lidmi opačného pohlaví stýkat ve společnosti dalších osob. Pokud se pak rozhodneš s někým chodit, budeš mít lepší představu o sobě i o tom, jaký by měl být tvůj životní partner.

Tajemství rodinného štěstí

Více informací můžeš najít v této knize, na stranách 13–26. Vydali ji svědkové Jehovovi.

Další články z rubriky „Mladí lidé se ptají . . .“ jsou k dispozici na internetové adrese www.watchtower.org/ypb

K ZAMYŠLENÍ

▪ Při jakých vhodných příležitostech se můžeš stýkat s lidmi opačného pohlaví?

▪ Především jakou vlastnost musíš zlepšit, jestliže chceš být dobrým manželským partnerem?

[Rámeček a obrázky na straně 28]

Názory tvých vrstevníků

„Někdy žárlím na ty, kdo spolu chodí, a někdy závidím dokonce i těm, kdo jsou v manželství. Ale chodit s někým by se nemělo jen tak. Pokud to tak někdo dělá, hraje si s city toho druhého. Člověk by měl s někým chodit proto, aby zjistil, zda si ho opravdu chce vzít.“ Blaine, 17 let

„Nemyslím si, že bys s nějakým klukem měla chodit jen tak na ‚zkoušku‘, do doby, než potkáš toho, kdo se ti bude fakt líbit. Jen bys mu tím ublížila.“ Chelsea, 17 let

„Řekla bych, že člověk by měl začít s někým chodit až v době, kdy už má věk na manželství. Jinak by to bylo stejné, jako kdyby šel na pohovor, aby získal zaměstnání na plný úvazek, ale přitom ještě chodil do školy a o to zaměstnání vlastně ani nestál.“ Sondra, 21 let

[Rámeček na straně 30]

PODNĚTY PRO RODIČE

Známost je námět, o kterém si se svým dítětem dříve či později stejně budete muset promluvit. Phillip totiž říká: „Nemusím se ani nijak snažit! Holky mě pořád někam zvou, a já stojím a říkám si: ‚No, a co mám dělat teď?‘ Je těžké říct ne, zvlášť když některé z nich jsou fakt hezké.“

Co můžete jako rodiče udělat? Nejlepší je, když se svým dospívajícím dítětem budete o tomto tématu mluvit. Co kdybyste to udělali třeba na základě tohoto článku? Snažte se zjistit, co si váš syn nebo dcera myslí o různých situacích, se kterými se setkává nejen ve škole, ale i v křesťanském sboru. Můžete si o tom společně popovídat při nějaké neformální příležitosti, například ‚když budete sedět ve svém domě a když půjdete po cestě‘. (5. Mojžíšova 6:6, 7) Ať už to ale bude za jakýchkoli okolností, vždy buďte ‚rychlí k slyšení a pomalí k mluvení‘. (Jakub 1:19)

Pokud se dozvíte, že se vašemu synovi nebo vaší dceři někdo líbí, nepanikařte. „Když můj táta zjistil, že s někým chodím, úplně ho to vyvedlo z míry,“ říká jedna dívka. „Snažil se mě zastrašit nejrůznějšími otázkami typu ‚máš na to, aby ses vdávala?‘. Ale když je člověk mladý, tak ho to vede akorát k tomu, že chce ten vztah co nejdéle udržet, aby rodičům dokázal, že nemají pravdu!“

Jestliže vaše dítě ví, že o tomto námětu se s vámi není možné ani bavit, může to dopadnout velmi špatně. Syn nebo dcera o tom před vámi přestanou mluvit a budou s někým chodit potají. Jedna dívka říká: „Když rodiče reagují přehnaně, děti to vede k tomu, že svůj vztah budou ještě víc tajit. Nepřestanou s tím, jen to budou šikovněji skrývat.“

Mnohem lepších výsledků dosáhnete tím, když o tom se svými dětmi otevřeně mluvíte. Jedna dvacetiletá dívka vypráví: „Rodiče se se mnou na téma známost normálně baví. Chtějí vědět, kdo se mi líbí, a já jsem za to ráda. Táta si s tím dotyčným příležitostně popovídá. Když mají rodiče nějaké obavy, řeknou mi to. A tak si to většinou rozmyslím dřív, než bychom spolu začali chodit.“

[Obrázek na straně 29]

Je přínosné poznávat se s lidmi opačného pohlaví ve společnosti druhých