Přejít k článku

Přejít na obsah

Selhalo snad křesťanství?

Selhalo snad křesťanství?

Co říká Bible

Selhalo snad křesťanství?

ASI třetina obyvatel naší planety se prohlašuje za křesťany. Přesto se zdá, že svět je politicky roztříštěnější a násilnější než kdy dříve. Znamená to tedy, že křesťanství, tak jak ho vyučoval Ježíš, je jaksi chybné? Nebo je spíš chyba v tom, jak mnozí lidé Kristovo učení uplatňují?

V tomto článku se budeme zabývat otázkou, co Kristus doopravdy učil a jaký příklad dal svým následovníkům. Také si ukážeme jeden běžný názor, který ti, kdo se považují za křesťany, sice obvykle zastávají, ale který je se skutečným významem křesťanství v příkrém rozporu.

Pokřivená forma křesťanství

Stovky let po Kristově smrti se pokřivená forma křesťanství stala státním náboženstvím Římské říše. Členové této dříve nepopulární skupiny na okraji společnosti se zanedlouho ocitli v centru politického a sociálního dění v římském světě. Církevní otcové, jako například Augustin, na tuto změnu zareagovali a začali vyučovat, že očekávané Boží Království už přišlo. Takoví vůdci tvrdili, že jejich nově nabytý politický a náboženský vliv je prostředkem, který Bůh používá k uskutečňování své vůle na zemi. A tak začalo být zdůrazňováno, že lidé by se měli snažit řídit si své záležitosti sami.

Mnozí lidé v důsledku toho přejali názor, že křesťan by se měl chopit své role při utváření politického života společnosti. Většina jich rovněž došla k závěru, že má-li křesťan tuto úlohu úspěšně plnit, musí určité rysy své víry občas podřídit požadavkům společnosti, ve které žije. Mnoho lidí vede například spoustu řečí o lásce a pokoji, o kterých učil Kristus, ale přitom podporují krvavé války. Podobně církve povzbuzují své členy, aby se modlili o Boží Království, ale zároveň podporují vládce, kteří druhé utlačují.

Tato falešná forma křesťanství není náboženstvím, které na zemi zavedl Ježíš. Je to naopak způsob uctívání vytvořený lidmi, a právě tuto formu praktikuje většina takzvaných křesťanů dnes. Tato podoba křesťanství skutečně selhala, což je zřetelně vidět ze všudypřítomné neúcty k biblickým zásadám v celém dnešním křesťanstvu.

Co Ježíš doopravdy učil?

Pro někoho může být překvapením, když se dozví, že Ježíš ve skutečnosti řekl, že jeho následovníci nemají být „částí světa, právě jako [on nebyl] částí světa“. (Jan 17:15, 16) Proč Kristus své učedníky povzbuzoval k takovému postoji? Ježíšův milovaný učedník, apoštol Jan, na tuto otázku odpověděl. Napsal: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19)

Kristus svým učením lidi vedl k tomu, aby vytvoření spravedlivého světa zde na zemi očekávali od nebeského Království Boha, a ne od pozemských vlád. (Matouš 6:10) Ježíš sám se ani náznakem nevměšoval do sociálního života své doby. Politický úřad odmítl bez váhání. (Jan 6:15) Odmítl také řešit neshody násilím. (Matouš 26:50–53; Jan 18:36) Ježíš po sobě nezanechal žádnou ústavu ani občanský zákoník. Ke sporným otázkám své doby nezaujal žádné politické stanovisko. Například se nestal aktivistou za prosazování práv otroků, ani se nezapojil do boje židovského národa za osvobození od římského jha.

To však neznamená, že Ježíš se o lidi a o jejich problémy nezajímal. Vyučoval, že člověk má vůči svým bližním velkou odpovědnost. Povzbuzoval k poctivému placení daní a zdůrazňoval, jak důležité je podřizovat se těm, jimž byla legálně svěřena určitá autorita. (Matouš 22:17–21) Učil, že člověk by se měl aktivně zajímat o potřeby jiných lidí. Také vyučoval, jak respektovat důstojnost druhých a jak dávat najevo soucit, odpuštění a milosrdenství. (Matouš, kapitoly 5 až 7) Je dobře známou skutečností, že jádrem Kristova učení byla láska k Bohu a k bližnímu. (Marek 12:30, 31)

Pravé křesťanství dnes

Jak by se tedy pravý Kristův následovník měl chovat? Stejně jako Ježíš. Bude věrně dodržovat zákony země, ve které žije, ale zároveň zůstane přísně neutrální v politických záležitostech. (Jan 12:47, 48) V křesťanských zásadách nebude dělat kompromisy, a to ani pod velkým nátlakem. (1. Petra 2:21–23) Zároveň však nebude jen nezúčastněným pozorovatelem. Skutečný křesťan se bude stejně jako Ježíš upřímně zajímat o dobro lidí ve svém okolí. (Marek 6:34) Bude se také pro druhé obětavě nasazovat, aby jim pomohl pochopit Kristovo učení, žít podle něj, a tak vést šťastnější život. (Jan 13:17)

V souladu s tím, co bylo uvedeno výše, se svědkové Jehovovi snaží napodobovat Krista v tom, jaký vztah měl k okolnímu světu. Jsou pokojnými občany, kteří dodržují zákony, ale nejsou částí světa. Podobně jako Ježíš se odmítají podílet na násilí a politickém hašteření, jež jsou dnes tak běžné. Svou naději vkládají výhradně v Boží Království a věří, že jedině ono vyřeší veškeré problémy, s nimiž se tento svět potýká. Pravé křesťanství člověku pomáhá vést šťastnější život a mezi jeho stoupenci panuje soulad. (Jan 13:34, 35) Pravé křesťanství tedy rozhodně neselhalo.

K ZAMYŠLENÍ

▪ Měli by se křesťané zapojovat do politiky? (Jan 6:15)

▪ Doporučoval Kristus řešit neshody násilím? (Matouš 26:50–53)

▪ Co je poznávacím rysem pravých křesťanů? (Jan 13:34, 35)

[Podpisek obrázku na straně 18]

EL COMERCIO, Quito, Ekvádor